Jen o rodinných záležitostech

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. (23.03.2020)

,,Vina se nevytváří, vina se dokazuje.. '' aneb naše budovatelská padesátá léta v celé své kráse. Dle mého je to asi nejodpornější období našich dějin vůbec. Když nás mučil, věznil a vraždil Germán okupant, ještě bych to pochopil. Kromě celé zvrácené ideologie to byl prostě nepřítel. Ale v padesátých letech šli vlastní proti vlastním byť pod dohledem rudého bratra. Jen o rodinných záležitostech je film, který se odehrává v období procesu s Rudolfem Slánským. Bylo to období, kdy se soudruzi v čele s Klémou zbavovali nepohodlných a hlavně těch, kteří byli židé, nebo potomky židů. To samé se dělo v té době i v Moskvě. Mně na tomto období nejvíce vadí, že byla elita národa nucena prchnout do zahraničí, nebo byla zatýkána a mučena v komunistických věznicích a lágrech. Na venkově pak byli tvrdě perzekuováni sedláci a statkáři...K moci se dostala skutečná lůza a póvl. Bez inteligence, zkušeností... Zde ve filmu se dva přesvědčení komunisté, soudruzi z nichž jeden je dokonce na velmi významném postu (Hanzlík) dostanou z ničeho nic do soukolí komunistického masomlejnu. Máme tak možnost sledovat jak se státní bezpečnost snaží lidem, které strana dávno odsoudila a odškrtla ze seznamu, vytvořit důkazy o jejich protistátní činnosti. Nestydí se ničeho, kompromituje obžalované, fyzicky a psychicky je týrá, nutí je podepisovat zkreslené výpovědi i vymyšlená doznání. Takhle to prostě bylo. Snad jen toho násilí tam nebylo ukázáno moc, protože některé výslechy vězni opouštěli mrtví nebo zmrzačení... Spíše než s komunistou Hanzlíkem a internacionalistou Bartoškou jsem byl při sledování filmu v duchu s našimi západními vojáky, inteligencí, duchovními i prostými lidmi, kteří se ač nevinní dostali do stejného soukolí. Kladně hodnotím, že předloha vznikla už v roce 1988 i to, že film byl v roce 1990 natočen. Mechanismus komunistické justice a práva tam byl předveden dokonale. 4 cigarety. * * * * (10.10.2015)

Politické drama z 50. let o zinscenovaných komunistických procesech, překvapivě natočené ještě za komunismu. Vzhledem k tomu, že jsme všichni poučeni o tom, že v rámci komunismu neexistuje nic jako spravedlnost pro zlé, čestný estébák, milý vězeňský dozorce, nenásilný komunistický výslech nebo vyšetřovatel s pochopením a odporem k násilí, film je od začátku do konce depresivní a bez naděje, ať už tam oběť donucenou k nesmyslnému přiznání hraje Hanzlík nebo Bartoška. Hudební doprovod je poněkud zívací. Co se týče výkonu, Roden, Landa, Donutil a tradičně démonický Kňažko tu hrají divácky vděčné role absolutních sviní, zbytek nijak nepřekvapí. (12.12.2009)

Jistě, podobných filmů o padesátých letech je mnoho, ale tohle byl jeden z prvních, který o nich vyprávěl. Alibismus Svobody a Kolárové je hypotéza, kdyby tvůrci neměli určitou sebereflexi, nechali by podobné téma ležet. Každopádně vyrovnání se s minulostí Jiřímu Svobodovi šlo, po té hrůze, co natočil loni po ČT, jsem se chtěl mrknout na nějaký starší film pana režiséra, který ještě neznám a vyplatilo se. 70%. (02.01.2024)

Perfektní, leč zapomenuté dílo české kinematografie. Předchůdce filmu "Ve stínu" byl snad ještě lepší než jeho novější verze. A tolik legendárních herců pohromadě se jen tak nevidí. Škoda jen, že to bylo natočeno v době pro film nepříznivé (prakticky všechny první porevoluční filmy zůstaly zapomenuty). (19.07.2014)