PfefferSalz

Tenhle film jsme si pustili s kamarády, když na notebooku, který nám byl k dispozici, už nic jiného nebylo. Byl to záložní plán. Byl to špatný záložní plán. Měli jsme radši jít obětovat satanovi nějakou modelku. Jo, to by byla větší sranda.

Nemůžu si pomoct, ale Kostja je fakt kunda. Ta třetí hvězdička šla jemu. Muah.

A jejda. Trochu jiný Švankmajer, než na jakého jsem zvyklý. Celé to bylo jako vystřižené z cizího světa (místy dokonce i z toho Švankmajerova). Upřímně pobavily scény s Jungem a Freudem.

Znásilnění původní verze z roku 81. Ta měla aspoň koule. A Maggie Smith. A žůžo sovu ze zlata. A vůbec všecko, co tenhle "úžas" neměl.

Jeden z nejoblíbenějších animáků mého dětství. Nemám, co bych dodal.

Po nekonečných ódách na Requiem za sen jsem se rozhodl, že snímek zhlédnu. Dech mi, bohužel, vyražen nebyl a já jsem při závěrečných titulcích seděl s jedinou otázkou v hlavě. "Kvůli čemu?"

Naprosto dechberoucí.

Temné norské lesy v sobě skrývají neuvěřitelný potenciál, atmosféru a kdoví, co všechno. Bohužel nejsou natolik kouzelné, aby proměnili ve zlato materiál každého filmaře, který do nich vběhne s kamerou. A přitom mám ty Nory tak rád. Chjo.

No jo, ty slunečnice.

Původně jsem chtěl dát hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem si film "nevychutnal" tak, jak jsem očekával. Vzhledem k tomu, že jsem jej ale sledoval rozkouskovaně s několikaminutovými přestávkami, uznávám, že to je má chyba a nemůže mít vliv na kvalitu této surrealistické klasiky. Fuj. Až mi z toho mravenčí ruka.