PfefferSalz

Chápu to znechucení, melancholii, i prázdnotu. I když se může zdát, že Astenický syndrom poukazuje pouze na postupný rozpad SSSR, je nádherně nadčasový. Též mám občas chuť rozbíjet sklenice, nechat se ojet neznámým chlápkem na ulici, propleskat libovolného 'swaggera' na ulici a někdy se mi naopak nechce dělat nic. A někdy se mi nechce dělat ani to nicnedělání, protože to je všechno strašně znechucující, chladně nekonečné, a tak. A tak. ¤¤¤ LFŠ 2013 (Slovácké divadlo)

BACHA NA SPHOJLÉR: Celá "vata" filmu, která buduje podklad pro poslední "dvaadvacetiminutovku", je sice pro tento závěr potřebná, ale je taky neuvěřitelně nudná (při scéně, kdy se už postopadesáté zvětšoval záznam z bezpečnostní kamery, přičemž jsem měl pocit, že záměrem je ukázat šušně v levé nosní dírce drahé Megan, jsem začal koulet očima) a táhne se asi tak pomalu, jako Džambulčino střízlivění po večírku, na kterém z fondue fontán místo čokolády tryskal Jäggermeiser míchaný s rozmixovanými rumovými pralinkami vytaženými z propudrovaného nosu Paříže Hiltonové. Navíc, když už se ten závěr konečně dostaví, říkáte si, jestli to všechno chcete vůbec sledovat, protože nevíte, co dalšího na vás Josh vybalí. Ten se s tím ale moc nesere a místo klasické americké profláklé a očekávané krvavé řeže na vás vybalí maximálně žuchnutí do jámy s desetiminutovou předehrou na lopatu, ve které se klidně můžete jít vysrat a nepřijdete vůbec, ale vůbec o nic (a to jako fakt). Jinak žůžo poselství, děvčata, nechovejte se jako kurvy a už vůbec se s kurvama nekamaraďte. Jak by řekl legendární Stanley Bradley - kopněte je do pRdele. Ba Dum Tss.

Hořké, temné, fantastické a vášnivé divadlo na filmovém plátně.

Forma - slabší, kritika společnosti - sám bych to neřekl líp.

Bydlím v jednom pokoji s milovníkem tohoto seriálu. Ano, chci zastřelit. Ano, kompenzuju si tímto svoje rozhnusení.

Neuvěřitelně úžasný stroj času smíšený s místy úsměvnou alegorií. Ani nevím, co bych k tomu dodal. Pastva pro oči, pastva pro duši.

Už nikdy na mě nezapůsobí žádné zpracování tak silně, jako bylo to knižní. Sorry.

Samotný film stojí za starou belu, ale nesmím opomenout, že soundtrack k tomuto brakovému filmu mě částečně nasměroval na hudbu, kterou dneska poslouchám. Justice, The Knife a mnohé další úžasnosti. Díky.

Nekonečná a fantastická jízda do jiné dimenze. Inception se může jít zahrabat. A pak vykopat. A pak znovu zahrabat.

What. The. Actual. F*ck.