Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (81)

plakát

Dál než se zdálo (2010) 

Velmi příjemná romantická komedie. Nejsem velkým fanouškem tohoto žánru, neb tyto filmy povětšinou sklouznou do kýčovitě tupých slaďáren, kde již během první čtvrtiny hledáte vomitárium, ale "Going distance" takové rozhodně není. Vtipné, svižné a romatiky je tak akorát.

plakát

Ve stínu (2012) 

Tři a půl hvězdy. Je to dobrý, ale na čtyři hvězdy tomu chybí pořádný napětí, absence motivace pachatele. Film nejde moc do hloubky, všechno je to tak letmo naťuknutý, pohlazený. Z námětu by se dalo vytřískat víc. Kamera, technická stránka filmu je na jedničku, stejně jako herecké výkony Kocha a Trojana. Potenciál to má, ale scénář to zabil. P.S. Ondříček by se měl zamyslet nad obsazováním svých nejbližších za každou cenu - scéna s Marthou Issovou byla naprosto zbytečná.

plakát

Experiment (2010) 

Oproti německému Experimentu velká slabota. Po zhlédnutí jsme zvedla tomu puvodnímu hodnocení o jednu hvězdu, tedy na 4, protože v porovnání s tímto snímek by mu tři hvězdy křivdily.

plakát

Pokoj (2003) 

Film je tak šílená slátanina, že je prostě boží! Představuju si, že si Tommy Wiseau najal na psaní dialogů učitele angličtiny pro začátečníky a místo lidského střihače opici, hrál jistojistě pod vlivem a do rolí obsadil herce z filmů pro dospělé (scénářem se tady musel taky inspirovat). Nic nedává smysl, chování hlavních hrdinů jakbysmet, ale je to náramně zábavná podívaná plná skvělých hlášek! A návyková! Musím to vidět znovu a znovu. Doporučuju!

plakát

Věra 68 (2012) 

Dokument průměrný, ale za osobnost Věry Čáslavské a spoustu archivních záběrů (zejména těch gymnastických) dávám 4*. Sportovní gymnastiku jsem dělala aktivně od svých pěti let - po dobu sedmi let - tedy smekám, že je VČ schopná ve svém věku vystřihnout krásny provaz. Já to ve svých 25 nedokážu. Líbí se mi, jak dokument ukazuje posun ve sportu od "zábavy ke drilu". Dřív to bylo víc o té radosti ze sportu, bylo vidět - v případě té gymastiky - že to ty holky baví (aspoň VČ házela při prostných úsměvy na všechny strany) a dneska je to z 99% čistě výkonnostní akce s výrazem kakabuse.

plakát

Identita Petržalky (2010) 

K filmu jsem se dostala na základě zdařilé knihy s portréty petržalčanov, kterou má na svědomí autor tohoto snímku. Od dokumentu jsem očekávala víc informací o obyvatelích tohoto bratislavského sídliště - neb v knize se jich nedostávalo - a těch jsem se dočkala. Publikace a film jde ruku v ruce a jedno bez druhého tolik nefunguje.

plakát

Justin Bieber: Never Say Never (2011) 

Dobře odvedený PR dokument, jak se z neznámého nadaného klučiny stane idol holčiček. Do kina bych na to nešla (z těch písní by mě jeblo), ale s možností převíjení se to dalo snést. Obraz muzikanta, který je poctivý a zpívá to od srdíčka. Ale víte co? Já mu to věřím. Nikdy jsem si nemyslela, že řeknu "ten kluk má vážně talent", ale má. A díky sociálním sítím a youtube mohl svůj talent ukázat a zpeněžit. Můj šálek kávy to rozhodně není, ale nikdo mě nenutí ho poslouchat, nebo chodit na jeho koncerty. Odbyt po jeho muzice je (a ne malý), své fanynky to má (záměrně nepíšu fanoušci), tak co. Jsem zvědavá, kam se hudebně posune, až zestárne. Kluk umí a byla by škoda, kdyby skončil jako zpěvák pitomých slaďáků pro teenagery. Zajímavý komentář: heyda.

plakát

Špičák (2009) 

Není to špatný, ale ani skvělý film. Je to prostě DIVNÝ film. Zvrácený otec (maminka není taky zrovna normální), který experimentuje s životy svých nejbližších. Vychovává rodinu k obrazu svému. Rodiče si se svými dětmi zahrávají, nechávají je žít v bludech, a vůbec jim nepovídají hrozné blbosti (některé jsou neškodné - například, že zombie je žlutá kytička či kunda je světlo - některé jsou přímo zdraví škodlivé). Není tedy divu, že se děcka nechovají zcela normálně. Mně osobně nepřišly šokující scény šokující, ale nepříjemné. Film je po technické stránce dobře natočený - čisté, statické snímání tomu dodávalo ten správný feeling - ale samotný děj nic moc. V podstatě jsou to poskládané podivné scény ze života jedné izolované rodiny. Po zhlédnutí jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Musela jsem se na to vyspat, ale stejně nejsem moudřejší. Film je to jiný, zvláštní.

plakát

Čarodějky (1998) (seriál) 

Tenhle typ seriálů nazývám privátně "obědová oddychovka". Když jsem chodila na střední školu, při takových seriálech jsem obědvala. Nevyžadovalo to mnoho pozornosti; seriál, při kterém nevadilo, když jsem odběhla něco zamíchat. První série celkem dobrý, ale pak to začalo být moc překombinovaný a pitomý a já radši během oběda přepla na něco jiného.