kubilov

Kevin Smith, zřejmě nejlepší komediální režisér se vydal kvůli nepříjemné smrti v rodině do vod obyčejného a nepříliš zajímavého hollywoodského mainstreemu plného otravných klišé a rádoby slzopudných příběhů. Ale tak co, viděl jsem brečícího Bena Afflecka (smál jsem se, moc a moc), opět totálně úžasnou a přenádhernou Liv Tyler a v neposlední řadě i jednu z nejlepších cameo rolí, jejíž předzvěst se tak nějak táhla celým filmem, aby to nakonec totálně zabila, Will Smith je prostě frajer.

Snad ta nejlegendárnější komediální dvojice dealerů z Jersey, kteří už dokonce mají i své průkazky, konečně v celovečerním filmu, kde budou hrát hlavní role a vše se bude točit okolo nich!? Tak na tohle čekal celý svět!! Teda alespoň ta část světa, která se nedrží zastaralých a pitomých d(D)ogmat, není upjatá nebo bigotně katolická. Kevin Smith na nic nečeká a hned od začátku nám vysvětlí, jak se vlastně ty dva pošuci zrodili a co zapříčinilo to, že je z Clerks. vyhnali do Mallrats, hned poté následují odkazy i na Chasing Amy a Dogma, další dva Smithovy filmy, jenže ani u nich to nekončí a celý film tak přeroste do jedné velké parodie přeplněné těmi nejrůznějšími více či méně zjevnými odkazy na cokoliv popkulturního, co jen tuhle partu magorů zajímá. Z těch nejpovedenějších filmových narážek jsou to pak Good Will Hunting s primadonkama Benem Affleckem a Mattem Damonem, Scooby Doo, Mark Hammil jako drtič koulí a Carrie Fisher jako frigidní jeptiška, Gus van Sant a Wes Scraven, dementní šerif Will Farrell, Shannon Elizabeth a její slabost pro totální zoufalce, Sean William Scott v tý nejúžasnější kreaci jeho filmové kariéry anebo snad Chris Rock jako neortodoxní a věčně ublížený režisér. Jednoduše, každá scéna je jedna velká perla a Kevin Smith je génius. Tečka.

Kevin Smith je komediální génius! Všechno, základní myšlenka, detaily i provedení je na více než jen maximální hodnocení, ovšem pokud člověk není zarytým křesťanem - katolíkem. Vždyť jakého ateistu nebo přinejmenším nevěřícího by nepobavil humorný slogan CATHOLICISM - WOW! nebo nové ztělesnění Božího Syna jako "Buddy Christa"? Ale rukopis Kevina Smithe se dá poznat až podle bizarních postaviček, které totálně bortí všechny možná dogmata, které jim přijdou pod ruku. Tak například Boží tlumočník Alan Rickman, Chris Rock jako 13. apoštol, Ben Affleck a Matt Damon jako dva padlí andělé, Linda Fiorentino jako Kristův potomek, múza Salma Hayek, spousta mrtvol, ztracený Bůh - Alanis Morissette, hovnodémon a v neposlední řadě i Jay a Silent Bob v roli proroků. Zábava je jednoznačně zaručena. A Wisconsin je horší než peklo.. ale tak to snad už vědí všichni.

Po dvou čistých a nefalšovaných komediích, které svou pohodovostí odzbrojily miliony diváků po celém světě se Kevin Smith vrhl do zcela jiné látky. Romantická komedie o konzervativním hererákovi a zkušené lesbě od komediálního režisérského poloboha? Minimálně zvědavost by to vzbudit mělo. V Chasing Amy se totiž mísí jeho celoživotní láska ke komiksům s překvapivě nepovrchní studií hetero/homosexuality. Skrze postavu Alyssy (skvělá Joey Lauren Adams) popisuje tu tenkou hranici, která je mezi každým lidským rozhodnutím a pochybami, i když se ty pochyb týkají toho nejzákladnějšího, například tedy jako zde, sexuální orientace. Největší problém celého filmu pak z mého pohledu není nikdo jiný, než Ben Affleck. Ačkoliv právě zde mě štval paradoxně skoro nejméně, tak opět neomylně prokázal, že jen těžko se v Hollywoodu najde větší herecké poleno, které ale vyniká alespoň v originalitě, protože tak úžasně otrávenej a udivenej (vytřeštěný oči, pusa dokořán) výraz umí jen máloktererý herec. Naštěstí vše nakonec zachraňuje legendární dvojka, Jay a Silent Bob.

Stejně jako se v Clerks. celý děj odehrával ve dvou sousedících obchodech, tak Mallrats jsou popisem jednoho dne dvou čerstvě odkopnutých flákačů v jednom obřím obchoďáku, kteří pochopitelně své dívky řádově v několika hodinách získají zpět, avšak v žádném případě nepůjde o nic snadného. No a jistojistě ten hlavní důvod, proč se jim to povede, je pomoc od legendární dvojice Jaye a Silent Boba, kteří překvapují svým významným přínosem i vynalézavostí. V celém obchoďáku je zmatek a nervózní očekávání velké záležitosti, tedy živého vysílání nové seznamovací reality show, jejíž přímý přenos je absolutním vrcholem tohoto jinak vynikajícího filmu, který se právě tímto posouvá ještě na vyšší úroveň. A kdyby to pořád bylo někomu málo, tak přijde i Stan Lee, jenž vyplivne spoustu mouder o mimo jiné i o pohlavních orgánech superhrdinů, někoho zas potěší debutující Ethan Suplee, který vynikajícím způsobem vyřídí 3D optickou iluzi a samozřejmě i první podstatná role velkého mima Bena Afflecka, který zde tentokrát vystupuje jako drsnej bouchač. Ideální film na jakoukoliv denní dobu, nejlépe na líné odpoledne.

Rok 1994 byl rokem opravdu plodným pro kinematografii. Prakticky odstartoval druhé vrcholné období v dějinách filmu, když po čtvrt století navázal na Nový Hollywood, ale ne tvůrčí volností jak tomu bylo v 70. letech, ale kvalitou, kterou dokázali filmaři ze svých počinů vyždímat. Jedním z nich jsou každopádně i Clerks od kultovního komediálního režiséra a scénáristy Kevina Smithe, jehož geniální a ultralevný debut patří mezi ty úplně nejvydařenější filmové debuty vůbec. Přivedl na svět smolaře Danta Hickse, jeho nejlepšího kámoše Randala Gravese, kteří prodávají v obchodech hned vedle sebe a samozřejmě i kultovního Jaye a Silent Boba, do toho pak Smith i probouzí své dokonalé konverzační výměny plné nechutností, sexu a popkulturních narážek na cokoliv. Jednoznačných 5*!

Czech Made Man. Pravděpodobně nejvíce inovativní a zároveň i nejkontroverznější film v Česku minimálně posledních pár let. Ono se vlastně ani příliš o klasické formě - filmu - v tomto případě nedá psát, Czech Made Man jde totiž pod rukama zručného mladého a talentovaného Tomáše Řehořka proti všem současným tuzemským zvyklostem a natáčecím stylům, jímž už po několik let vévodí hlavní hvězda a konzerva Jan Hřebejk. Hlavní postava je jednoduše řečeno pořádnej debil, kterej se chová jak idiot a vůbec si ničeho neváží, což je.. SKVĚLÝ!! Konečně nějaká změna, bože děkuju, a taky samozřejmě díky za geniálního Jana Budaře, jenž je jako průvodce filmem rozhodně nezapomenutelnej a spolu s Řehořkem rozvracejí tuzemské konvence jednu za druhou. No a když je zrovna Budař míň vtipnej, přijde na scénu Petr Noha alias Predrag Bjelac, jehož projev je nejen nenapodobitelný, ale i totálně k sežrání. Když nad tím vlastně teď přemýšlím, tak je Jakub Vrána vlastně jen obchodníček, kterej využil svojí porevoluční šance, i když to nebyla jeho úplně první.

Na tak obrovský potenciál, jaký byl do Boylova Sunshine vkládán měl film až překvapivě malý rozpočet, a i tak je rozpočet jedna z prvních věcí, se kterou Boyle vyhrál, protože je jen málo režisérů, kteří by si při takovémto projektu vystačili pouze s 50 miliony dolarů. Po téměř dokonalé první čtyřicetiminutovce, která nám krásně popíše situaci posádky, vztahy a zvyky uvnitř lodi a vizuálně zcela odzbrojí. Jenže poté co se oba Icarové k sobě přiblíží, stává se z ambiciózního vesmírného sci-fi s eventuálním přesahem bezduché vyvražďovací béčko. Vlastně celá postava kapitána v(V)etřelce Pinbackera nefunguje v základních aspektech: jak se dostal na Icaros 2, jak došlo k jeho mutaci, jaká je motivace jeho jednání... To vše je nám zamlčeno a místo toho, aby naháněl strach, k čemuž nejdříve výborně napomohly zvláštní prostřihy před jeho plánovaným objevením na Icaru 1, tak až do konce filmu zůstávají nevyřčené odpovědi na ty nejzákladnější otázky. Další rozporuplnou věcí ohledně Sunshine je pak pochopitelně otázka realističnosti a fyzikální pravděpodobnosti. Kromě toho, že Slunce na 95% vyhasne nejdřív až za 4 miliardy let, tak jaderná bomba o velikosti ani Manhattanu by ho neprobudila ani náhodou. Jinak mě už také unavuje klišé, že když je někde ve filmu psycholog, zákonitě se z něj musí vyklubat magor. I přes tyto všechny zjevné nedostatky ale jde o výborný film, jenž má z rozpočtu maximálně vyždímané nejen vizuálno, ale i herecké obsazení a úchvatný soundtrack. O film roku 2007 jednoznačně nejde, ale o jedno z těch nejzajímavějších vesmírných sci-fi posledních let klidně.

Mind game s divákem na vysoké úrovni, dokonce na až tak překombinované, že nejednoho sledujícího odradí vůbec od dokoukání, což však rozhodně můj případ není. Hypnóza je jako prostředek k vůbec výstavbě celé zápletky a konstrukce filmu relativně neobvyklý a vzhledem k divákovi i poměrně nebezpečný dějový činitel. Je to totiž velmi málo probádané spektrum lidského vědění, které pokud se nepředloží správně, divák se nechytí a celý film jednoduše odpíská a nedokouká ho, a proto je štěstí, že na režisérské stoličce Transu seděl protřelý mazák Danny Boyle, kterému se povedlo tento faktor prakticky eliminovat. Přesto je nakonec celý film divácky tak trochu těžce přístupný, ačkoliv je úžasně natočený, hlavní herecký trojúhelník šlape jak hodinky, atmosféra je napínavá a správně vygradovaná, tak díky neustálému hraní si s divákem trpí konzistence a výsledný efekt, který by mohl být vyzdvižen lépe. Přesto jde o jeden z nejlepších Dannyho počinů, který si minimálně ještě jednou nenechám ujít.

Dokonalý James Franco, hrající (jak) o život a předvádějící svůj životní výkon, který se mu bude jako převážně komediálnímu herci překonávat velmi těžko, talent na to ale má. Silná existenciální záležitost, kterou kazí snad jen přehnané flashbacky, po právu patří mezi lepší filmy i takového režiséra jakým je Danny Boyle.