troxor

Překvapivě dobrý film, který má všechno, co má správná kriminálka mít. Mrazivou atmosféru (na Islandu snad ani jiná není), napětí i překvapivé rozuzlení. Uškodí jenom (poněkud laciné a provařené) moralizování v závěru. Mýrin má však navíc ještě něco, co se je tak nevidí. OVČÍ HLAVU! Pro zájemce gurmány o ní dodám několik informací - tato islandská pochutina se jmenuje "Svið". Jedná se o ohněm opalovanou a uvařenou ovčí hlavu, která se však nechá uležet a podává studená. Zvlášt delikátní jsou prý očka a jazyk. Dobrou chuť!

Čím mohl být způsoben tak obrovský hype, že se vynořovaly pouze recenze, které vynášely film do nebe, že se téměř všichni shodli na tom, že se jedná o naprostý vrchol díla bratrů Coenových, který postrádá sebemenší chybičku? Čím to, že se recenzenti s dobrým vkusem a nabroušeným jazykem kolem příchodu tohoto filmu odmlčeli nebo rovnou zmizeli? Čím to, že když měl film premiéru v Cannes, došlo tam k několika vloupáním a vraždám? Čím to, že ani v jedné z jejich obětí nebyla nalezena kulka? Ano, je to tak. Anton Chigurh žije a má své zásady. Padl mi orel... Loučím se s vá

Jeden z nejdrsnějších filmů o druhé světové války - je obrazem Běloruska, ve kterém řádí německá armáda. Film je uveden údajem, že jenom v Bělorusku bylo nacisty zmasakrováno a vypáleno 600 vesnic (600 Lidic!). Jdi a dívej se bych popsal asi jako 142 minut pekla. Žádný americký film se nedokázal tomuto svou naléhavostí a dopadem na diváka ani vyrovnat (děsivé scény třeba ze Schindlerova seznamu jsou jen slabým odvarem hrůz tohoto filmu). Pokud máte (hodně!!!) silný žaludek, je Jdi a dívej se jasná volba. Na Idi i smotri nezapomenete (i když byste určitě chtěli).

My máme jako kultovní film Vesničko má středisková, zatímco bývalí Jugoslávci mají Maratonce, které považují za národní komedii, každý je viděl několikrát, zná je nazpaměť a hlášky z nich zlidověly. Proč? Protože jde o film přímo prorocký. Maratonci začínají poklidně. Idylu však na konci utne typicky balkánský výbuch násilí, který předznamenává skutečný sud prachu, který pod Balkánem vybuchl o několik let později (V obou případech - od doby, kdy se film odehrává i od doby, kdy byl fim natočen). Svérázný humor a poetika (jestli se to tak dá nazvat) filmu inspirovala balkánské filmové režiséry celá další desetiletí (třeba Kusturicův Underground). Režisér filmu studoval na pražské FAMU. Proto se setkáme dokonce s kusem Čech - Machatého Extasí, kterou náruživý filmař promítá jako nový div světa...

Je vidět, že Arcandovi se podařilo trefit se do černého. To podstatné v tomto filmu je to, že ukázal jistý nenápadný, leč ničivý proces v naší společnosti. Intelektuálové (zvlášť ti humanitní) ztrácejí jakoukoli víru ve smysl své práce a věnují se jiným zábavám, dokud je čas (i tu svou vědu dělají hlavně pro sebe a svou zábavu). To vypadá nevinně, ale skrývá se za tím strašně mnoho - elity totiž tak rezignují na zodpovědnost za společnost ve které žijí (což je skutečný smysl humanities - věd, které člověku pomáhají zůstat člověkem). Ono není se co divit - hedonismus je věc lákavá a nakažlivá, velké nosné ideje jaksi netáhnou a když nakonec člověk zjistí, kde si jde konečně pořádně pokecat o milenaristickém hnutí...

Ze začátku zábavná parodie, která se později utápí v přemíře klišé (kterým už nadsázka schází) a začíná být oslavou pokřivených idejí, ze kterých si na počátku utahuje. Ocitáme se v (ani ne tak moc) daleké budoucnosti, kdy Země je jednotná, ale ovládaná jakousi fašízoidní mocí. Občané jsou bezprávní, pokud nenarukují, propaganda je všudypřítomná, války se vyhlašují v Ženevě... Tři studenti podlehnou naléhání profesora (autoritářský militaristický idiot) a vstoupí do armády. Jsou zařazeni k bojovým jednotkám, jejich oblečení ale není příliš futuristické. Naopak! Neodbytně připomíná vojáky nacistického německa. Hlavní hrdina na sebe oblékne uniformu Wehrmachtu, dívka stejnokroj Luftwaffe a jejich kamarád "vědátor" zase kombinaci Gestapa a SS.Fuj! V duchu parodického začátku očekáváme, že film tyto postavy demaskuje jako blby, kteří se stali bezmocnými loutkami militarisického režimu. Nikolivěk. Jsou bezvýhradně heroizováni, dokonce včetně profesorského idiota, který se ukazuje jako hrdina z nejhrdinovatějších. (A já čekal, že až ho potkají, dopadne to jak v Remarquovi!) Hvězdná pěchota tak nakonec působí celá (nikoliv jen v "reklamních vstupech") jako propagandafilm z doby, ve které se odehrává (což byl možná záměr, ale nevím, nevím...).

Jaký okouzlující a silný příběh se dá postavit na pouhých ztracených botách!

Sled scén, které na sebe moc nenavazují a pohříchu toho ani jako celek diváku nesdělí. Autorský záměr byl pravděpodobně vytvořit film plný přírodních scenérií, zvířat, foklóru a mystiky - a všechno ostatní (příběh, který by líbivou směsku spojoval, nosnou myšlenku etc.) nechť najde divák sám. Místo toho jsme zahlceni kupou za vlasy přitažených zvratů, nelogičností, nad kterými zůstává rozum stát. Pokus chcete vidět něco lepšího o zápase člověka se zvířetem, civilizace a tradice nebo o přirozené moudrosti domorodců , pak existuje mnoho fimů, které jsou lepší volbou - třeba famózní Kurosawův Děrsu Uzala.

Nekřesťanský magazín milovníků černého humoru. Čím to, že ČT takových kultovních seriálů nezplodila víc?

Málokterý filmový "dokument" je dokumentem v původním smyslu toho slova - pevným svědectvím, které pravdivě zachycuje určité údaje, tvrzení či událost. Většina počinů tohoto žánru se tomuto zpronevěřují - jsou často pouhou sumarizací všeobecně známých faktů o časově i zeměpisně vzdálené události. Spřízněni volbou takový není - je obrazem poltiků pohnuté doby, který nám umožňuje nahlédnout a poznat tehdejší politickou kulturu (Nebyly projevy pánů reformních komunistů kouzelně naivní?; Nepřipadli Vám tehdejší vrcholní plitikové trochu jako takoví hospodští muderlanti?). Škoda, že mezi herci není uveden klasik československé komedie Gustav Husák a představitel záporných hrdinů Vasil Bilak...