Joedas

Hříšní andělé dle mýho trochu ztrácí oproti parádním Roaring Twenties v oblasti stylu a estetiky, tu pátou hvězdu ale přihazuju za závěrečnou pointu. Když vám film mluví z duše, není asi co řešit.

Těžko pohledat líp odvyprávěnej příběh. Coppola s divákem pracuje od první minuty a ať se snaží o cokoliv, vždycky mu to vyjde a dostane ho přesně tam, kde ho chce mít. Hádajícího, napjatýho nebo lítostivýho, je to jedno. Přitom chytře zasévá podněty k zamyšlení, aniž by je někomu okatě cpal. Spíš než na šokující finální odhalení se tady hraje na celkovej dojem, a ten je zatraceně dobrej!

Nádhera. Naivní dobráctví hlavní postavy v kontrastu s bolestně realistickou výpovědí o jedný šílený době. Na jednu stranu milá pohádka, na stranu druhou smutnej pohled na tragický osudy lidí ve dvacátých létech. Vrcholem filmu je krásnej konec s dojemnou hudbou a jemnou symbolikou, kdy Eddiemu chybí jen pár schodů. PS: James Cagney je frajer. Jsou mraky výbornejch herců, ale jen pár jich má navíc takovou tu jiskru, kdy jim divák visí na rtech a nemůže od nich odtrhnout oči.

Těžká bída, která je ve snaze být cool filmem stejně bezradná jako tehdy Suicide Squad. Ten měl ale oproti Birds of Prey Willa Smithe v popředí, kdežto Harley byla odsunutá spíš na vedlejší kolej. Jakmile to ale musí Harley táhnout, jde to celý do kopru. Nebýt tam Margot, která to pitvoření udělá párkrát i snesitelný, není se asi moc o čem bavit. Takže ze slibovaný cool jízdy je pestrobarevný cosi narvaný nepadnoucíma songama, otravnýma postavama a sem tam solidní akcí. Když člověk ví, že mu vedle v sále hrajou třeba Gentlemany, tak ho ty vyhozený peníze mrzí tuplem.

Scéna zásahu domobrany na farmě se mi jako malýmu vryla hodně hluboko do paměti a já se tehdy zařek, že už se na film nikdy nepodívám. Po více jak patnácti letech jsem ho náhodou chytil na HBO a nějak se mi to nepodařilo přepnout. A ačkoliv film prakticky nepoleví v kopání do divákovy duše, vyznění je převážně hřejivý. Člověk se pak zuby nehty chytá každýho sebemenšího záchvěvu lidskosti a dobrý vůle. Za to má film můj velkej obdiv. Že má v sobě filmovou poetiku a krásu, aniž by dělal kompromisy v zobrazování děsů a hrůz, který se za války dějí na bitevním poli i mimo něj. P.S.: Že toho albínskýho hnusáka hraje sympaťák Charlie Hunnam bych bez titulků nepoznal.

Greta Gerwig a její švitořivý sesterstvo mě velmi mile překvapily. Styl to má poctivě dobovej, přesto ale živej a roztomile vtipnej. Po ošuntělosti zkostnatělejch klasickejch dramat tu neni ani stopy. Lví podíl na tom mají samozřejmě herečky, z nichž každá zahrála bez výhrad. Florence Pugh se svojí rozjívenou Amy je perfektní. Chvíli je to veselý, chvíli smutný, ve výsledku to ale vyznívá velmi mile. A co je nejdůležitější, ten milej pocit přetrvává i několik dní po projekci.

Tak zhruba v půlce úvodních titulků mě měl Ritchie v hrsti. Neskutečnej line-up hereckejch extratříd, který se viditelně baví. Ty spolu s Ritchieho režijníma finesama, hravym scénářem a k labužnický dokonalosti vybroušenym stylem tvoří smrtící kombinaci. Podfuck a Sbal prachy a vypadni jsou stále nedotknutelný, Ritchie ale ukazuje, že to má pořád v ruce a sympaticky staví na svejch dravejch prvotinách. Jenom jsou Gentlemani místo klukovskýho drajvu prostoupený profesorskym kumštem. A pořád to zatraceně baví. P.S.: Skvělý kostýmy!

Velká škoda. Moc jsem se na tohle totiž těšil, protože nějaká ta retro poctivá detektivka à la Chinatown by mi bodla. A dokonce si myslim, že přesně něco takovýho tam někde je, jen je to místama zastřený scenáristickou a inscenační neohrabaností. Sem tam Norton vykouzlí povedenej moment, kdy to do sebe zaklapne a ten film chvíli funguje, ve zbytku se to ale spíš rozpadá. Nakonec to teda neni takový fiasko, jaký naznačuje úvodní scéna (přes tu se mi povedlo dostat až napodruhý), přesto si při vší úctě k Edwardu Nortonovi myslim, že by potřeboval režijní řemeslo pilovat. O tom hereckym a o jeho čistejch úmyslech ale v žádnym případě nepochybuju.

Z filmařskýho hlediska na první dobrou nic moc zajímavýho. K výslednýmu hodnocení ovšem hodně přispívá fakt, že o tomhle ze sdělovacího a informativního hlediska nezbytnym a dramaturgucky nevděčnym příběhu vůbec vzniknul film. Funguje to samostatně, mně se to ale líbilo hlavně jako potřebnej dovětek k Zero Dark Thirty. Společně tyhle filmy budujou různý úhly pohledu na komplexní problematiku, jejíž celistvej obraz my obyčejní smrtelníci zřejmě nikdy neuvidíme. Proto aspoň za tohle díky, i když je to brzděný pravidlama narativního filmu a dramatizací vůbec. P.S.: Adam Driver potřetí (a tedy kompletně) v roce 2019 perfektní.

Mít nějakej smysl pro analytický přemýšlení nad filmy, u tohohle dílka bych se určitě zdržel. Zajímalo by mě totiž, proč mě to tak zajímalo. Tam, kde by člověk čekal střih, záběr jede vesele dál. Někdy kamera nesleduje pohyb postavy, ale prázdnej prostor, kam postava posléze dojde. Skrze tyhle ne zrovna konvenční filmový postupy vznikl plně filmovej zážitek. Magnetickej, krásnej na pohled a tak nějak...opravdovej. Krásně citlivá práce od všech zúčastněných, kterou ale kvůli tomu pomalýmu vyprávění znova v nejbližší době nedám.