J.e.r.e.c

Láska je kurva. Bratrská láska. Tý se říká nenávist. Šukání na pračce, psí zápasy v díře, dvojnice Claudie Schiffer na kriplkáře, rozbitý držky a krev, vraždící smradlavej vágus se smečkou toulavejch čoklů. Vedro a hnus v Mexico City. Občas se stane, že to nejlepší natočíte hned na začátku kariéry, a to je i Iñárritův případ. V dalších filmech měl sice mnohem větší rozpočet a hollywoodský hvězdy, ale už nikdy nedokázal na plátno dostat ten strhující náboj a spalující žár, jakým disponuje jedině Láska. 90 %

Jsem z toho rozpačitý. Mr.Anderson umí točit, o tom žádná, ale … o čem že to vlastně kurva je ? Že nemáme podvádět a zneužívat ty, které milujeme ? Že máme odpouštět, i když je těžké poznat, co ještě jo a co už ne ? Že máme naslouchat dětem a pustit je na záchod, když si o to řeknou ? Well, to by jeden nečekal. Pokud by vám holka na prvním rande řekla, že je závislá na drogách, tak od ní okamžitě dáte ruce pryč, leda byste byli nepříčetní nebo totálně zoufalí. Tenhle film vás ponouká, ať takoví jste, protože NIC NENÍ NÁHODA ! Kdysi jsem už Magnolii viděl a zapůsobila na mě mnohem víc, teď mi přijde o ničem. Žáby už napodruhé nezabírají. Nesere mě to svojí přemoudřelostí a rádobyosudovostí tolik, jako třeba 21 gramů, ale je to podobně bezobsažné hraní si s partičkou lidí a proplétáním jejich osudů. Uznávám, hudbu to má výbornou. A kromě ní je tu ještě postava Franka T.J.Mackeyho (Tom Cruise), která patří do kategorie nezapomenutelných. 70 %

Takhle nějak si představuji inteligentní akční podívanou pro 21.století; nápaditá premisa, vizuálně úchvatné zpracování, přesní herci, nabušená akce. Přes zdánlivou překombinovanost několikaúrovňového snu to má přehledný a srozumitelný děj, tedy alespoň na Nolana. Svým způsobem je to nakonec i jeho největší slabina, protože všechno v podstatě proběhne tak, jak má, bez nějakého překvapení. Záměrně matoucí finále nechávám stranou jako mementovskou hříčku. A hraní si s nesmrtelností skrze snění vnímám jako bonus k úvahám navíc. Jen si nejsem jist, jestli ve snu utíká ten čas skutečně pomaleji. Vedle prvního Batmana nejlepší věc, kterou Nolan natočil. 85 %

Finální epizoda klasické trilogie je rozdělena de facto na dvě části. V té první zachrání Luke a spol. Hana ze spárů gangstera z rodu slimáků a v té druhé svedou Impérium a Rebélie rozhodující bitvu o všechno. Film velmi dobře zúročuje skandální odhalení ze závěru Impéria a konečně se dostáváme trochu do hloubky, pod povrch jinak černobílého vidění Síly. To nejlepší a nejzajímavější neprobíhá v akčních scénách, ale v dialozích. Do děje s fanfárami vstupuje klíčová figura celé série, císař Palpatine, a když je celá ta jediovsko/sithská rodinka konečně pohromadě, dějí se velké věci. Škoda, že Lucas tenhle díl pokazil dementními mončičáky. V momentě, kdy tlupa chlupatých medvídků ozbrojená oštěpy drtí „legii nejlepších císařových vojáků“, klesá prestiž Impéria hluboko do bažin Dagobah. Nebýt tohohle a nesmyslnosti celé bitvy u Endoru, kde mělo Impérium tak brutální převahu, že by Rebely muselo rozdrtit i bez Hvězdy Smrti na kosmický prach, mohla být tahle epizoda ze všech starých nejlepší. Finále v trůnním sále s Vaderovským twistem je totiž skvělé. Jak jsem z něj byl napoprvé zklamán, protože jsem očekával, že Luke oba gaunery seřeže jako žito, tak mi teď imponuje a vidím ho jako jediné správné řešení „vykupitelské rovnice“. Happy endy mě většinou serou, ale tady dobrý konec akceptuji a dokonce mě i dojme, tohle Lucas vyřešil výborně. Takže blahosklonně přehlédnu i to, že Luke bez nejmenších šrámů vyvázne z několik desítek sekund trvajícího škvaření milióny voltů. O přínosu celé trilogie pro světovou kinematografii je zbytečné diskutovat, ale pokud pominu (na svoji dobu) velkolepé triky a originální prostředí, zůstal Lucas v půli cesty. Po celou dobu se nedokázal oprostit od naivně pohádkového způsobu vyprávění pro celou rodinu a finální shrnutí, že Impérium srazila na kolena tlupa plyšových hraček s výzbrojí z doby kamenné, to ideálně dokumentuje. Až v nové trilogii dokázal tomu všemu dát trochu hlubší myšlenku a větší grády, naznačit, že konflikt mezi dobrem a zlem, poslušností a ambicemi, vášní a vyrovnaností, který se odehrává uvnitř člověka, může být stejně nervydrásající, jako bitvy vesmírných flotil. A tentokrát už bez medvídků. Já mu budu navždy vděčný za to, že vytvořil svět, který je pro mě tak trochu druhým domovem. 80 %

Jak už název napovídá, Impérium v čele s Vaderem dostalo podstatně víc prostoru, což je dobrá zpráva, stejně jako příchod mistra Yody, mojí nejoblíbenější filmové postavy vůbec. Sledovat úchvatné vesmírné tanečky imperiálních lodí kolem hvězdného superdestruktoru „The Executor“ se neomrzí ani po stopadesáté, stejně jako mentorství malého zeleného senseie. Povedly se nové lokace, džungle Dagobah, ledový Hoth a hlavně Cloud City na Bespinu, které dodaly fiktivnímu světu pořádnou pestrost. Triky jsou o něco lepší, než minule, a i když pořád mají tu oldschool patinu, při sledování mě nijak neruší. Na rozdíl od spousty jiných věcí. Z pohledu časové kontinuity je tato epizoda poněkud schizofrenní – na jednu stranu se snaží vzbudit dojem, že výcvikem pod Yodovým dohledem strávil Luke spoustu času, minimálně několik týdnů. Na straně druhé se v tu samou dobu odehrává nahánění Millenium Falcona mezi asteroidy, včetně jeho ustájení v břiše jakéhosi nepochopitelného kosmického červa, což nemůže trvat víc, jak pár dní. Aby během takto zanedbatelného časového úseku dosáhnul Luke na zde znázorněnou mistrovskou úroveň, je holý nesmysl. Sluší se připomenout, že v momentě, kdy se střetne s Vaderem, nemá na svém kontě vůbec žádné zkušenosti v boji se světleným mečem, přesto je největšímu tvrďákovi v Galaxii docela vyrovnaným protivníkem. Vader je hlavním tahounem filmu, ale jeho chování a motivace jsou místy nepochopitelné. Imperiální důstojníky zabíjí na počkání, ale k rebelům či pochybným týpkům jako Lando je nečekaně mírný. Ve scéně se zmražením Hana dokonce zabrání Fettovi pozvednout zbraň proti Chewiemu. Přestože Falcona intenzivně pronásleduje s půlkou imperiální flotily bez ohledu na ztráty, nakonec Hana odevzdá do rukou nájemného lovce a o zbytek posádky nejeví žádný zvláštní zájem. Najednou mu jde jen o Luka a špičky Rebelie jsou mu fuk. I samotný plán – budu mučit jeho kamarády, Luke to přes půlku Galaxie ucítí a přiletí jim na pomoc, stojí dost na vodě. Stejně jako v prvním díle ignoruje Leiu a nemá sebemenší ponětí, že je to jeho dcera. Legendární souboj s Lukem je z hlediska logiky naprosté wtf. Od chvíle, kdy se nepodaří plán se zmrazením v karbonitu, nedává ten zbytek smysl. Svého syna od začátku přes plané výhružky rozhodně zabít nehodlá, a asi těžko může předpokládat, že během tří minut z něj udělá svého spojence a učedníka. Když už ve finále nechá Luka uniknout pádem do větrací šachty, proč si pro něj nezaletí a nechá ho viset kdesi na anténě u kořenů Oblačného města ? Asi mu to přišlo složitější, než úžasný plán se zablokováním hypermotorů, které R2D2 dokáže zrušit během dvou sekund. Navíc to implikuje, že Vader dopředu předpokládal, že Falcon uletí a Luke bude na palubě … a to už pak celé přestává dávat smysl úplně. Většinou jde o detaily a díry v logice příběhu či nesrovnalostí ve vztahu ke světu SW, které nejsou na první pohled patrné, ale Impérium na tom je, co se dalších zhlédnutí týče, asi nejhůř ze všech dílů. Koneckonců, když víte, že Vader je Lukův otec, vyšumí i údernost osudové pointy. Přes obecné nekritické přijetí je to v rámci série jen průměr. Což pořád znamená výborný film. 80 %

Příběh farmářského synka, který se vydal ke hvězdám, co znamenají války, je krásný i po letech, ale když na film nebudu koukat shovívavým okem nostalgika, a pokusím se ho navíc vnímat v kontextu logiky celého světa SW, najdu v něm spoustu nedotažeností. Ani sci-fi propriety nemohou zastřít pohádkovost celého konceptu - Luke je jako hloupý Honza, který vyráží do světa na zkušenou, z čehož se stane quest za zachránu království a vysvobození princezny ze spárů zlého Lorda Helmy. A s tím vším mu pomáhá kouzelný dědeček. Tahle naivita bohužel příliš nekoresponduje se snahou vytvořit reálně vypadající obraz Galaxie trpící pod nadvládou nacistického Impéria. Lucas jako by nevěděl, jestli má udělat film pro děti nebo pro dospělé; tak tam narval ode všeho trochu a výsledek je nutně poněkud nekonzistentní. Respekt budícího Vadera doplňují často až komicky neschopní oficíři a stormtroopeři, Han má být pašerák a drsoň k pohledání, kterému jde především o kšeft, ale přitom se chová jako zastydlý puběrťák se srdcem zlatým jako žíly na Klondiku. Triky vesměs fungují i dnes, aniž by vysloveně bily do očí, (teď nemluvím o sekvencích, které byly přidány až 20 let po vzniku originálního filmu), ovšem některé momenty už vypadají zastarale. Srovnat souboj Vadera s Obi-Wanem, který svou prkenností připomíná zápolení uklízeček o odhozenou plechovku z přestávkové reklamy u hokeje, s čímkoliv z nové trilogie, vysloveně bolí. Stejně jako zacházení se Silou. Jediům trvá roky dřiny, než ji dokážou ovládnout, Anakin potřeboval 10 let na Jedi Academy a po boku Kenobiho, aby se z něj stala špička v oboru. Luke, kterej o Síle neslyšel ani ň, dokáže po pár seancích poslat torpédo poslepu do miniaturní větrací šachty. Dialogy šustí papírem a všudypřítomné přehrávání Forda i Carrie Fisher, spolu s praštěnou dvoumetrovou opicí a laurelo-hardyovsky se špičkujícími robůtky, posouvají Naději až někam ke břehům komedie. Vader s Tarkinem kopou za záporáky věru udatně, ale nakonec stejně dostanou na prdel od dvacítky X-Wingů a jednoho Sokolíka. Impérium se tentokrát zrovna nevytáhlo, ale jeho čas měl ještě přijít. Přes celkově chatrnou konstrukci nelze nemít tenhle film rád. 80 %

Velkej, big, epic movie, Hollywood se vším všudy, líbilo se mi to, ale úplně mě to nedostalo. Kromě okouzlení silou velkého plátna jsem čekal nějakou pointu k zamyšlení, ale mimo obligátních mouder typu „all you need is love“ nebo „každý svého osudu strůjcem“ jsem žádnou nedostal. Maskéři odvedli brilantní práci, ale místy mi ty snahy narvat jednoho herce do desíti postav přišly už trochu násilné. Je škoda, že Atlas v USA divácky totálně propadl a do mírného plusu ho dostal až zbytek světa. Projekty tohoto kalibru se netočí zase tak často, a když neuspěl ani velkobiják s rozpočtem 100 mega a zástupem hvězd před i za kamerou, nic podobného asi zase jen tak neuvidíme. 80 %

Jednička mi přišla fajn, ale tohle je píčovina jak mraky. Zoufale se to snaží vykrádat Prcičky, což už je samo o sobe sračka, tak co asi může být toto ? Zaujme jen výrazné zvýšení kvantity holek, bohužel, ač jsou všechny velmi fuckable, jejich potenciál je tragicky nevyužitý; jedno nude koupání ve tmě a dvoje kozy (z toho jedny dablovaný), to je pro nás nadržence bída. Jinak tu není zhola nic pamětihodného, legrace se nekoná a buddy-chemie už napodruhé nemá tu sílu, některé scény s rodičovským sexem navíc jdou za hranu příčetnosti. Další díl s názvem „Paraglideři“ čekám za 20 let, jako hořkou komedii o mužích v krizi středního věku, kteří budou zjišťovat, co si kde pořídili za děti. 50 %

Tenkrát jsem na tom byl se sestřenkou v kině a bavil jsem se velmi dobře. Nějak mi to všechno sedlo, entuziasmus neokoukanejch Mádla s Kokotkem, slušná muzika, dobrý prciny. Není to samozřejmě film typu film, scénář napsal někdo během deseti minut, když seděl na hajzlu s průjmem, takže o různé (ne)humory tohoto typu není nouze. Ale má to drajv a nenudí to. 65 %

Tarantinova prvotina je přímočará a nekompromisní jako rána pěstí na solar. Tady není místo pro dámy (kromě asi dvou postav, co se na vteřinu mihnou v pozadí, tu nehraje žádná žena!), jen pro ostrý chlapy. No, chlapy… gauneři jsou v podstatě puberťáci, kteří nikdy nedospěli, hoši ve středních i pokročilejších letech, co se baví jako parta násosků na chmelový brigádě. S tím rozdílem, že tihle vašnostové nemají problém někoho odstřelit nebo mu uříznout ucho. Natočil, pustil do kin, nakopal prdel; trefa do černého hned napoprvé. Ty „raw emotions“ už pak Quentin do žádnýho filmu nedostal. Doporučuji s geniálním českým dabingem. 100 %