J.e.r.e.c

Největší problém želvích nindžů je, že tam není to bojové umění, je to spíš mlácení a fackování typu Bud Spencer/Terence Hill. Dvojka je víc crazy, včetně infantilních mutantů, Vanilkovýho Zmrzliny nebo MegaTrhače. 70 %

Jako velký fanoušek jsem se na to samozřejmě ihned hnal do kina, ale hraná verze mě nikdy tolik neoslovila. Trochu mě sral Casey Jones, kterej byl se svejma hokejkama málem větší hrdina, než Želváci. Ale to finále, jak je Trhač jednoho po druhým školí, bylo super! 70 %

Kdo jako malej nechtěl bejt hrdinou v krunýři, ať se přihlásí! Já chtěl bejt Leonardo. Ani nechci počítat, kolik peněz jsem do nich narval; komiksy, figurky, alba samolepek. Když to vezmu kolem a kolem, Želvy dost zásadně ovlivnily moje dětství a za vším stojí tenhle seriál. Atraktivní ninja tématika tvořila ve skutečnosti jen zástěrku pro víceméně komediální děj, spousta epizod stála za starou bačkoru, Rocky a Bob byli naprostí dementi, a největší zábavu skýtaly hádky Trhače s Krangem, kterého nadaboval Nárožný nasosaný héliem. Nejvostřejší na tom všem byla úvodní znělka. Něčemu tak důležitýmu pro můj mentální vývoj ale míň než plný kotel jednoduše dát nemůžu! 100 %

Přiznám se, že tenhle díl znám z klasické čtyřky zdaleka nejméně. Děj je docela nevýrazný (stejně jako hlavní záporák) a motivy se podobá Rudému gentlemanovi. S knižní předlohou nesouvisí vůbec nijak. Vinnetouovi tady usilují o život prakticky od začátku a jemu se podaří tolikrát uniknout, až jsem napoprvé nabyl dojmu, že to všechno dobře dopadne. Zvláštní je, že tu vůbec poprvé není žádná romantická zápletka, jakoby tím autoři chtěli zdůraznit ponurost posledního dílu. Konec je čistokrevné vydírání. Místo, aby Vinnetou prostě umřel po výstřelu z pušky, protahuje se jeho odchod do věčných lovišť takovým způsobem, že to nerozbrečí jen největšího nihilistu. Jako malej jsem tomu závěru prostě nemohl uvěřit, nechápal jsem to. Furt jsem si myslel, že se druhej den probudím a náčelník Apačů bude normálně naživu. Pro mě s Posledním výstřelem skončil i filmovej Vinnetou, z těch x dalších snímků jsem viděl pár minut a už mi to přišlo o ničem. O čem taky točit, když už byl náčelník dávno mrtvej ... 80 %

Člověk se až diví, kolik hvězd se tenkrát nad prérií rozsvítilo. Kromě ústřední dvojky je to zejména Terence Hill, krasavec jako ze žurnálu, a Klaus Kinski, jako prohnaný padouch Luka. Zajímavý je docela složitý milostný propletenec Vinnetou-Rybanna-Merrill. Tohle dílko vychází z Karla Maye jen velmi okrajově, jsou to spíš takové posbírané střípky a inspirace. Parádních momentů je tu nemálo, kultovní je hned úvodní férovka Vinnetoua s medvědem, ohnivé peklo na petrolejových polích (epické efekty jak od Baye !), nebo Káslpůlovo „Klaním se též !“ Pro mě byla vždycky nejsilnější scéna, kdy se Luka, osvobodí ze zajetí a zlikviduje svoje indiánské hlídače. Tenhle chlap je svým démonickým zjevem předurčen k záporným rolím a tady opět ruluje, byť jeho konec je hodně odbytý. Na rozdíl od Forrestera, toho si indiáni vychutnali dokonale. 80 %

Na Vinnetouovi musel vyrůst každý, kdo se narodil mezi 60.- 80.léty minulého století. Nádherný a přitom dost krutý příběh, kde umře hned několik sympatických postav. Nšo-či je skutečně krásná jako den v jejím jméně a Santer je hajzl, jak má být. Tenhle film se nejvěrněji ze všech drží Vinnetoua od Karla Maye, byť spousta věcí je vynechána a upravena. A zejména kvůli srovnání s knihou, která je o parník lepší, tomu nemůžu přes veškerou nostalgii dát lepší hodnocení. Pořád si říkám, že knižní Vinnetou je látka zralá na remake, s výpravou z Tance s vlky a větší úctou k literární předloze by z toho mohl být skutečně skvělý film, ne jen milá vzpomínka na dětství. 80 %

Tenhle film pro mě znamenal splněný sen – můj nejoblíbenější režisér natočil film o mém nejoblíbenějším sériovém vrahovi! Graysmithova knížka mě fascinovala, přečetl jsem si ji asi třikrát a Zodiaca nemohl dostat z hlavy. Laťka očekávání pro filmové zpracování byla nastavena zabijácky vysoko a David mě nezklamal. Co nezklamal; ohromil, posadil na prdel a zatlačil do sedačky kinosálu. Jedním slovem – zabil! Film se drží poměrně přesně knižního podání, jen některé peripetie vyšetřování jsou vynechány na úkor peripetií vztahových a většího prokreslení postav, což vůbec není na škodu, naopak. Příběh o několika posedlých mužích díky tomu dostává ten správný „lidský rozměr“. Ústřední trio Gyllenhaal, Downey a Ruffalo předvádí hereckou all-star game a hlavně díky nim je to přes vražednou stopáž strhující podívaná od první do poslední minuty. A právě konec, kdy se Gyllenhaal musí podívat „Zodiacovi“ do očí, je jedním z těch filmových momentů, které si budu pamatovat navěky. Opakovat, že Fincher je chirurgicky přesný filmař, který má dokonalý styl a řemeslo v malíku, by bylo jen zbytečným bodáním do nehybného těla. Co jsem ale absolutně nečekal, že na mě vyrukuje s takovou dávkou humoru, většinou pochopitelně podvratného a černého, jako svědomí úchylného vrahouna. Jasných sto procent a jeden z nejlepších filmů vůbec. 100 %

Možná nejslavnější Fincherův film, a já ho viděl až jako poslední. A líbil se mi hodně, přestože jsem kdysi dávno četl velmi syrovou předlohu od Chucka Palahniuka, a překvapivá pointa tudíž vůbec nepřekvapila. Vizuálně fascinující, s atmosférou půjčenou od Se7en, výbornými herci. Nejlepší na filmu je ale samotné téma násilí, jako životního stylu. My, civilizovaní lidé, si užíváme násilí ve všech jeho podobách (filmy, dokumenty, počítačové hry), ale veškeré jeho reálné projevy potlačujeme, seč nám síly stačí. Kdybyste chodili do práce s monokly, boulemi a podobným bordelem ve ksichtě, půjde vaše společenská prestiž rychle ke dnu. Přitom, co je nám chlapům víc vlastní, než násilí ? Co může být víc osvobozujícího a antistresového, než se porvat ? Pozor, mluvím tu o klasické férovce, jeden na jednoho, kde nejde o život ani o výhru, ale o ten pocit, že jste překonali strach z fyzické bolesti. Kdybychom se pak nestyděli vyjít s rozbitou hubou a zlomeným nosem mezi lidi, bude mezi náma spousta Nortonů. 80 %

Nepřítelem u Gatesů není překvapivě Steve Jobs, ale Ed Harris v roli německého oficíra a jeho nazi kamaraten, co se snaží srazit na kolena město hrdě nesoucí ve svém štítu jméno báťušky Stalina. Tuhle story znám. Kdysi za bolševika vycházel časopis ABC s komiksy a jedním z nich byl i „Přerušený souboj“, duel dvou odstřelovačů ze znepřátelených táborů, který začal u Stalingradu a skončil v nějaké prdeli v protektorátu. Všechno to má předobraz ve skutečném příběhu ruského sniperského esa Vasilije Zajceva, který dle svých slov svedl ve Stalingradu třídenní bitvu s německým ostrostřelcem. Hollywoodští myslitelé to celé oblékli do mundůru politicky korektního střihu, navoněného romantikou červené knihovny, který spíš než kabát sovětského člověka umazaný od bláta a krve připomíná vymydlenou uniformu majora SS. Podobně jako třeba u Red Barona tu má hlavní slovo představa, že hrdina má být nejen bez bázně a hany, ale musí mu to taky (a)politicky myslet. Ta snaha neušpinit Zajceva stalinistickou ideologií je až komická. Ale když dám tohle stranou a nechám se vtáhnout do atmosféry lidských jatek, kde má život cenu jednoho náboje, a souboje nervů skvělého Harrise se Židovským Zákonem, mám tu jeden z nejoblíbenějších válečných filmů. 75 %

Na začátku a na konci zazní jakási moudra o lidské duši, která ovšem s obsahem filmu nemají žádnou souvislost, čímž nastává první problém – hraje si na něco, čím není. 21 gramů ani v nejmenším nepředstavuje nějakou hlubší úvahu o smyslu a „váze“ života, je to víceméně kopírka Amores Perros, jen vyprávění je zpočátku rozsekáno do mnohem menších fragmentů, což je ale pouze samoúčelná filmařská exhibice, která nemá žádné dramaturgické opodstatnění. Každičký gram filmu mi přišel vykalkulovaný až na půdu, včetně osudové havárie, následného propletení osudů a věru pitomého konce. Nevěřil jsem tomu ani vteřinu. Sledovat námluvy Penna s psíma očima a Naomi Watts mi působilo fyzickou bolest. Benicio si uhrál svoje, ale to je taky jeden z mála pozitivních bodů. Možná jediný. 60 %