RedAK

Nikdy jsem ani na zlomek vteřiny nepochyboval o tom, že by si všichni ti zdatní členové nepřemožitelné ligy Avengers hravě neporadili s jakoukoliv formou nepřátelské inteligence, kterou jim ze švihlého leporela pro nerdy upletli zfetovaní scenáristé na houbičkách. A až bude ve trojce Rocco Siffredi během pracovního nasazení experimentovat s molekulárním zvětšovačem, vymkne se mu to a město přepadne obří, geneticky zmutovaná, spektakulární kunda, co bude šukat mrakodrapy, zaplavovat ulice poševním výtokem a pohlcovat zbohatlé staříky, tak věřím, že i tehdy se budeme moci spolehnout na epickou synchronicitu legendární suity moderních hrdinů, kteří se na ní zkušeně prostřídají a nakonec ji udolají, takže si píča dá cigárko a usne. Ačkoliv v tomto aspektu militantního konsensu jednoznačně vynikají, tak věřím, že u jiných banálních interakcí, ve kterých zase excelujeme my, běžní lidští smrtelníci se superschopností sníst pětadvacet topinek s Ďábelskými tousty pod pět minut, to vždycky spolehlivě poserou. Nastiňme si názorně situaci, kdy si naše parta neohrožených Avengerů po vymýcení mimozemské invaze hyperinteligentních antropomorfních humanoidů odskočí do Mekáče na big mac, protože jim po té nepřehledné přeplácané digiakci krapet vyhládlo. První trapas nastává hned při objednávce, poněvadž kapitán Amerika je příliš hrdý na to, aby poslouchal nějakou nevyučenou kadeřnici za pultem a tak si odmítá vzít na jídlo tác. Nakonec mu Thor vysvětlí, aby ze sebe laskavě přestal dělat čuráka, že by ten dětský miniburger mohl být horký, takže ať jako tác použije svůj štít a všichni se jdou posadit ke společnému stolu. Mladé brigádnici s pečlivě urovnaným červeným kšiltem brzy vytečou nervy, protože nikdo si nedokáže představit, kolik kurva musí za směnu obsloužit debilů a nějací šašci z maškarního ji prostě srát nebudou, takže zavolá vedoucího na toho blbečka s kladivem na stole, co se jí směje do ksichtu. Mezitím se bude Bruce Banner neúspěšně snažit zaplatit své Happy Meal menu stravenkami a Kapitán Amerika v rámci prevence urve na hajzlech kliku, protože co kdyby ho ty dveře chtěly zabít a jelikož v kabince metr krát metr se mu těžko pohybuje, tak si po dvaceti minutách marného boje s latexovým zipem nasere do kombinézy. Iron Man se bude snažit trošku přihřát svoji misku hranolek plazmovým kanonem, bohužel u toho omylem usmaží pětičlennou čínskou rodinu z druhé strany restaurace a párek veganů od vedle bude užasle sledovat Hawkeyův trojitý cheesburger, anžto tolik masa viděli naposledy vloni na festivalu Brokolice, na kterém parta bigotních listošuků veřejně ukřižovala prase, ovšem z toho je Hawkey pochopitelně nervózní a tak začne vyzývat obě mentolky na bitku. Black Widow nežere, protože je piča a drží dietu a jakmile Bruce najde ve svém Happy Mealu figurku Lokiho, tak se nasere, zezelená, rozmrdá půlku Mekáče a ušlape si přicházejícího vedoucího do hambáče. Prostě to není pro naše milé hrdiny v běžném světě žádný med a protože svět zachraňují jednou za tři roky na dvě a půl hodinky, tak si myslím, že se musí většinu času spíše trápit. A to je nechci vidět při vyplňování daňového přiznání! Ale když si tak vybavím ty desetileté podvyživené děti z Bangladéše, co makají denně dvacítky za pět dolarů v zaflusané továrně v přístavišti a slepují nám ajfóny a ty super inteligentní vysavače, co umějí rozmáznout psí hovno po úplně celým obýváku, tak je mi to vlastně úplně u prdele. Jak kreténi se superschopnostmi, tak děti se superanorexií. Dejte mi svátek!

Já zastávám rozumný názor, že tetovačky nejsou určeny pro všechny. Je to podobné jako když si tlustá sádelnice bez soudnosti vezme v létě legíny, pupek jí sice pleská o piču, bůček s uzeným ze snídaně jí ještě trčí z prdele a ta psí látka ručně šita podvyživenými vietnamskými dětmi v protitankovém bunkru neví, jestli prasknout, nebo zplesnivět, ale ovárek si to hrdě kráčí dál, špek nešpek, a pak se chlubí Veronice, té pitomé štětce s trapnými padesáti kily, jak se po ní dneska všichni otáčeli. Je totiž zásadní rozdíl v tom, když si slečna adekvátně zaoblených kontur nechá na nožku vytetovat nějaký decentní ornament a v tom, když se ploskonosá rašple z rodiny Grinchů potetuje Ježíškama od hlavy až po prdel, takže vypadá jak omalovánky pro retardy a aby toho nebylo málo, tak si k tomu do heverem roztahanýho ucha bez masa hodí kus dřeva, do jazyka nastřelí traverzu, zuby vymlátí šutrama a pak jde s tímto estetickým šarmem děsit slušné lidi do fronty na heroin. U chlapů bych tetování asi tolik neřešil, ačkoliv ti jsou zase přeborníci v jebání prázdné slámy, páč všechny ty symboly mají zajisté svůj důvod, příběh, duchovno, spirituální poslání, astrální znamení a smysl veškerenstva a vůbec to nejsou jen nesmyslné čmáranice zahrnující čtyři promile, dva debilní nápady a jednoho zfetovanýho černýho tatéra. Já mám taky tetování. Když jsem byl totiž tenkrát v Tibetu a Aštar Šeran s Joladnou mi otevřeli čakry, tak mě osvítil Buddha a řekl mi, že to musím udělat, takže držte laskavě huby. Jo a ta jedna hvězda je za to, že dokument stál za krásné dokonale zakroucené hovno.

Ano ano ano! Já to říkám pořád, že za chvíli budeme tu elektroniku i šukat. A blížíme se k té proklaté době mílovými kroky. Jen se podívejte třeba na Alzu a toho jejího otravného plesnivého zmrda, jaké prodávají topinkovače. Má to perfektně zaoblené tvary, tepelnou izolaci, protiskluzové plošky, sedm stupňů opékání, vole, do toho nestrčit ptáka je fakt umění. Vím o čem mluvím, u mě doma už to nejednou odnesla rychlovarná konvice. Jen si ji potom vždycky vymyjte, ono zapomenout na to a pak tím zalít návštěvě čaj není zrovna úplně nejvhodnější. Ava už je však kompjůtr vyspělý, tu můžete nabíjet i přes vlastní ÚD kabel, grupen nadšenci jí mohou do hardwaru připojit libovolný počet externích orgánů a ještě jí pro jistotu doinstalovat nějaký ten antivír, aby se u toho příliš nekymácela. Filmek je to tuze parádní, takhle napjatě zabořen do sedačky jsem byl naposledy vloni, když mi zfetovaný veterinář s propadlou licencí vrtal zub mixérem, protože jsem potřeboval akutně pomoct a strejda byl zrovna poblíž. Jednotlivé informace odhalující pozadí příběhu vám jsou servírovány pomalým tempem, asi jako když páčíte z přítelkyně, kvůli čemu je do prdele zase zasraná a ona vám půl hodiny tvrdí, že kvůli ničemu, protože nasírání kvůli ničemu je jejich národní sport, aby z ní nakonec vypadlo, že babetu v ordinaci přejel kamion, což je informace natolik bizarní, že jen zůstanete stát s otevřenou hubou. Přesně jako tady! Ačkoliv by můj procesor nekompromisního kritika dal nejraději velice zasloužené čtyři, tak já se výjimečně budu řídit základní deskou a hezky od ROMky si zapětkuju, poněvadž vím, že takhle vymazlenou scifárnu zase dlouho neuvidím.

No ty píčo! A protože toto zvolání ani zdaleka nedemonstruje intenzitu mého zděšení, přidám ještě pár zmatečných jinotajů a trochu vzteklého blábolení, aby to bylo co nejvíce autentické - vuáááá, grrrr, kurva kurva, dzzzzzz, mrdat! Mrdat mámu, mrdat tátu, mrdat psa! Ffffffffff. Kvak kvak. Takže... Jeden by snad řekl, že když se nám tu sešla etablovaná sorta těch nejvýznamnějších absolventů katedry filmové vědy s neocenitelnou vytříbeností filmového vkusu a všeobecným rozhledem natolik širokým, že by se dal vyvažovat žitem, tak že jejich biblicky významné komentáře budou zásadním, erudovaným a vůdčím růžencem pro nás nedostudovanou debilní lůzu jen se dvěma vysokými školami. A vono hovno, pyčo vole! Jak si teď mám, kurva, vážit pana Mojmíra, toho kultivovaného smrkače omítky a jedlé sody, nebo snad mistra Wáci, který sice nerozlišuje s/z, mě/mně, nebo dobrý/špatný, páč základku přerušil hned první den někdy mezi přezouváním bačkůrek, když ho šestiletí spolužáci v šatně umlátili chlebem s paštikou v sáčku, ale jinak nedoceněného národního polyhistora a vášnivého milovníka špatných béčkových sraček? A což teprve, až to sem se svým egomaniakálním proslovem přijde zaplavit věhlasný Čuk, též náčelník Malé Péro přezdívaný, kterej tolik vzrušení naposledy zažil loni na dovolené v Tescu, když si směl sáhnout na odstředivý odšťavňovač? No jsem nebývale konsternován tímto selháním a myslím, že to tady brzy zabalím! Když to tady můžou kurvit i samotní arbitři dobrého vkusu a veřejní činitelé správných rozhodnutí, pak už opravdu nevím, co bych tady pohledával zrovna já, obyčejný kluk prostého dělnického lidu se zbytkem rýžového nákypu za umaštěným nehtem. Jinak je to strašně super béčko, samozřejmě, jsou tam bitky a tak, takže jsem si u toho vzrušením poslintal levou bradavku, prostě borečkovi unesou cérendu, že jo, až do jihozápadního Thajska, což je země, o které toho víte tak málo, že jste si ani neuvědomili, že je ve skutečnosti jihovýchodní, a von pak jde a všecko to tam vyšolichá, uáááá, prostě sekec mazec, fakt hustý, bro! A ještě bych rád citoval tu smažku pode mnou - Lundgren je OBROVSKEJ !!! - tak tak, souhlas, takovýho čuráka jsem fakt jaktěživ neviděl!

Já jsem si svůj vlastní hocus Focus prožil loni a bylo to takřka identické dobrodružství, jako zažili tady paní #TuBychPrcalDoKadaku a pan #TenNegrZmuzuVcernem. Byl jsem se svým kamarádem na poznávacím zájezdu v Benátkách, protože jsme si řekli, že by bylo moc milé, kdyby si dva dobří přátelé zajeli na nějaký hezký romantický výlet. Vše probíhalo relativně hladce, já užasle obdivoval zaoblené partie německých turistek s hutnými kníry a pomalu jsme se tak doplazili na náměstí hříšného Marka. Když v tom našinec ze zadních řad, jehož tvář se v okamžiku kratším než krátkém přetransformovala z bezstarostného výrazu profesionálního mámvpičisty na výraz posraného semvpičisty, na celou kolonii zmatených Čechů zděšeně zahlásil: "Já nemám peněženku!". Na to má bryskní mysl rozeného humoristy a nejlepšího baviče z celé směny zametačů chodníků obce Jebákov nezapomněla promptně zareagovat slovy: "Já už mám čtyři!". Ačkoliv jsem očekával neutuchající salvy hysterického smíchu, spustilo to spíše masivní vlnu nevole a rozpačitých reakcí. Upocený delegát svými prsty o průměrné tloušťce tří Javořických klobás do sebe v mžiku pojmul celý řízek s chlebem včetně sáčku a cedulky oběd pro Drobka, rukama si podebral parovodní potrubí, aby si při svižném olympijském běhu náhodou nevyrazil zuby, a rychlostí postaršího hlemýždě na invalidním vozíku se vydal za mnou. Zatímco můj spolucestovatel se mému náramně vydařenému džouku smál tak burácivě, až si omylem vysál ze zubu plombu, ostatní turisté na mě střídavě házeli pohledy spíše vražedné, jako by se právě stala katastrofa horší než Osvětim, Pompeje a Thor 2 dohromady. O dvě doby ledové později, kdy se ke mně s vypětím všech sádelnatých přelivů konečně dopotácel Drobek, nastala velice dramatická situace! Nejdřív jsem tedy musel počkat, než popadne dech, popadne naštěstí obrazně, ač i to pro něj byla disciplína veskrze atletická, a odčerpá galony nově se tvořícího potu do místní kanalizace, ale pak to přišlo! Zlovolným, ba až nenávistným pohledem na mě upnul svůj démonický zrak, pak si ještě asi čtyřikrát odkašlal a rukávem svetru z Lidlu otřel orosené čelo, a pověděl: "To si děláte prdel, nebo jste jen idiot?!". Já se za svoji veselou povahu samozřejmě pokorně omluvil, protože ten buřt by se na mě jinak určitě vymrdal a já umím italsky jen "No puedo nada", což je mimochodem španělsky a španělsky neumím taky, takže jsem to raději neriskoval a se skupinou nebývale humorných Čechů a jedním debilem, který prkenici záhy nalezl na dně batohu, jsme šťastně pokračovali v cestě napříč malebnou historickou Venezií! No a to je všechno. U filmu jsem asi čtyřikrát usnul, poněvadž to byla nudná předvídatelná sračka, takže čtenářům, kteří čekali postřehy z filmu a dočetli se až sem, bych rád vzkázal pouze strohé a výstižné - NASRAT!

Všichni to jistě dobře znáte. Zatímco vy bezvládně poleháváte na gauči a zmoženi údělem dělnické třídy bezmyšlenkovitě přepínáte dálkovým ovladačem jednotlivé programy na televizi, tak vaše děti temperamentně pobíhají kolem vás, vydávají akustické pazvuky srovnatelné se středečními sirénami, staví si hrady z veškerého obsahu kredence a zkrátka mají víc energie, než průměrný narkoman po dvou lajnách kokainu. V tuto chvíli existují hned dva způsoby, jak je uklidnit; buďto jim dlouhodobě odepřít stravu, nebo je vzít do kina na animovanou pohádku. Kdybyste se z neznámých důvodů rozhodli pro druhou variantu, tak v kinech právě běží pohádka pod názvem Konečně doma. Já děti sice nemám a až najdu zrůdičku svolnou k jejich donošení, tak ji ve svém zatuchlém sklepení zavčas sterilizuji ostnatým drátem, abych zabránil další genetické katastrofě, které se tenkrát v jednadevadesátém nezodpovědně dopustili mí rodiče, když si řekli, že vysrat se na gumu bude fakt super nápad. Vysrat jakože si ji nevzít, ne že by měli nějaký zvrácený koníček spočívající v kálení na kondomy. Takže já vám děkuji, mami a tati, že jste se v jednotlivých patogenech tak krásně doplňovali a mně nyní díky nadměrné plynatosti při každém usrání vypadne i pár vlasů. Jedno speciální díky směřuje ještě otci, který mě v deseti naučil masturbovat. Sice bylo o něco lepší, když jsem si to směl pak vyzkoušet i na vlastním penisu, ale stejně. Co se týče samotného filmu, tak vlastně ani nevím, proč na to lezu. Kdybych byl třiadvacetiletý capart fixovaný na bradavkách své matky a obdivující rozkošné mluvící patvary, tak bych si to asi užil - ale počkat, já jsem! Takže jo, bylo to fajn. Příště by to mohlo být ještě víc fajn, kdybych na tom nebyl v kině sám... (všechna děvčata, která mě po tomto komentáři neuvěřitelně litují a mají nespoutané tendence mě utěšit, ať už za použití sladkých slov, jemných dotyků, nebo tělesných otvorů, nechť mě neprodleně kontaktují!!!)

Původně jsem k filmu komentář psát nechtěl, neboť jsem na něj již vypotil vysoce odbornou recenzi, kterou mám umístěnou na profilu, nicméně uteklo pár dní a já se dozvěděl, že film trhá rekordy návštěvnosti. Za pouhý víkend si tento díl v kinech po celém světě vydělal úctyhodných 392 milionů dolarů, což je zhruba o 392 milionů dolarů víc, než jste si za víkend vydělali vy. A internet samozřejmě vzlykavě pláče, že se Paul tohoto nadstandardního úspěchu nedožil, ačkoliv si neuvědomuje, že onen úspěch tkví právě v tom, že to borec zaparkoval o břízu. To se totiž i ti největší lahváčoví diváci, kteří intelektuálně onanují výhradně u Tele Tele, a kteří nemají ani elementární povědomí o světové kinematografii, takže si myslí, že pan Wan je ten príma prodavač od nich ze sámošky, rozhodli vypravit do nejbližšího biografu, aby uctili památku svého guru, o kterém pouze náhodně slyšeli od svého vnuka, že prý to byl fakt hustej týpek woe! Nechci opět znít jako neslýchaně odporný cynik, takže výsostně uznávám, že je opravdu moc smutné, že nás opustil herec, který byl natolik významný a přínosný, že jej známe pouze z absurdně výplachové série Rychle a zběsile, která ukazuje dětem, že řídit jako naprosté prase je vlastně totálně kůl, ale aby se každý jeho bigotní fanoušek bez špetky přirozeného nadhledu musel pokaždé, když si někdo zažertuje o jejich idolu, chovat jako zhrzená menstruující třináctka, tak to asi není něco v pořádku. Ačkoliv tento komentář může znít nasraně, tak věřte, že se zrovna chichotám rozkošně jak morčátko na LSD a tlemím se všem těm facebookovým rozhořčeným idiotům, kteří se u humorného citátu Tohle auto se řídí samo! - Paul Walker, naprosto pobouří a stylistickým humusem obsahově srovnatelným s obrazci v čerstvě vyvržených zvratcích pošlou celý svět do piče, protože takhle teda jako ne! Film sám o sobě se samozřejmě vyvedl a když to říkám já, tak to musí být pravda, tudíž postačí před návštěvou kina odložit mozek do zavařovačky a jít se bavit. Takže já, vaše královské blahorodí, vaše jasnost z pika zrozená, z rodu Evženovičů, první svého jména, král hulvátů, kokotů a dealerů, bojovník s demencí, mistr vytříbené kritiky a ušlechtilých mravů, vznešený král RedAK, vám film vřele doporučuji!

Nedávno si mně kamarádka stěžovala, že ti čuráci z csfd hodnotí u Kmenů primárně danou subkulturu, respektive jejich vztah k ní, namísto formátu a pojetí dokumentu. Já to na jednu stranu chápu a rozhodně to nepovažuji za přečin hodný chemické kastrace, neb když někdo natočí technicky vytříbený dokument o hovně jménem Pinďa, které nějaká prasnice po třech porcích domácí hrachovky vysere z prdele, dojemné šplouchnutí do mísy vyšperkuje digitálními efekty, Pinďovu cestu skrze odpadní rouru opatří 3D technologií a celé to proloží soundtrackem autentického zvracení, stále to bude dokument o hovně a i ten sebevětší milovník fekálií nad tím zajisté zakroutí hlavou. Takže moje hodnocení se zkrátka vztahuje k mému vnímání kostýmové hry v Čechách a nehodlám si tu dlachnit vocasa nad tím, jak ten borec úpa božsky držel kameru, nebo ji totálně famózně přišrouboval ke stativu. Český cosplay se mi jeví jako těžce slabý vývar té skutečné kostýmové hry vzniknuvší v Japonsku, která na rozdíl od svých nevyvedených mutací má nějakou úroveň a je především nehorázně sexy! A když se naproti tomu v Chotěboři před polorozpadlým kulturákem promenáduje obtloustlý úchyl v kostýmu My Little Pony tak chabém a nevěrohodném, že by si nad ním nepřeleštil rekvizitu falického meče ani ten nejpoďobanější nerd, tak je asi něco špatně. Já jsem samozřejmě zas chytrej, ovšem na druhou stranu rozhodně neshazuji snahu těchto nadšenců, ono rok vytrvale dřít na kostýmu, kvůli kterému zmeškáte spoustu užitečných souloží, abyste si v něm pak párkrát ohřáli koule a mohli se jeden večer dvořit otylé princezně Masako z Frýdku, je zcela jistě činnost záslužná a tuze motivující. Kdybych si měl já vybrat nějaký kostým, ve kterém bych si směl před porotou anime figurek zablekotat špatnou angličtinou nějakou tu moudrou floskuli, asi bych volil kostým kostkového sádla, takže bych se vlastně ani nemusel moc převlékat.

Být tajným agentem je dneska docela nevděčné povolání. Tak předně jste tajný, že ano, takže se nikomu nemůžete pochlubit svými vrcholnými úspěchy na poli bezchybného dešifrování SMS zpráv vaší nevěrné zkurvené manželky a v obchodě u pokladny vás může nevrlá prodavačka poslat do prdele úplně stejně jako všechny ostatní. Pokud bych měl z čistě experimentálních důvodů toto řemeslo přetransformovat na české poměry, tak u nás by tajným agentem mohl být třeba Zdeněk Srstka v latexovém kombiné, jenž by byl vybaven nejmodernějšími francouzskými holemi a jednou extrémně nebezpečnou čivavou, a který by musel zločince pronásledovat výhradně tramvají na trati Národní divadlo - Albertov, protože se mu v autě dělá nevolno a taky má na tento úsek seniorskou slevu. Ovšem Kingsman je naštěstí jiný džus. Nebudu kecat, z vizuálu jsem relativně uchcával, neb mi takřka vším připomínal můj starý oblíbený Kick-Ass, u jehož sledování mi stál stožár z té rozkošné nezletilé školačky, která dokázala namistrovaným kokotům elegantně separovat varlata od těla, aniž by si přitom pohlavními žlázami zaprasila dupačky. Nad čím se však musím bezpodmínečně pozastavit, jsou některé zdejší moderní cool názory, že je naprosto nepřípustné, aby princezna nabídla hlavnímu hrdinovi anální sex výměnou za záchranu světa, neboť je to urážlivé a tuze pobuřující. Tito rektální amatéři, jenž se naivně domnívají, že fisting bude nejspíš nějaké německé národní jídlo, zapomněli ve svém morálním poučování na dva zásadní fakty. První fakt je, že Kingsman je mimo jiné také komedií a jakkoliv se to může zdát nepravděpodobné, zvrhlé, nechutné, ponižující a do svatého nebíčka volající, tak v komediích se podobné věci zkrátka dějí. Dokážu si živě představit, že když se v devětadevadesátém nesmělý Jim něžně pomiloval s jablečným koláčem, tak jste si na protest oholili nohy a celou zasranou hodinu drželi hladovku. A druhým faktem je, že pokud nejste odsouzený otylý panic ve společné sprše na Pankráci, tak je anální sex vlastně i docela fajn. Jakožto světově uznávaný filmový kritik a nejlepší recenzent široko daleko, který ráno posnídá Spáčilku a večer vysere Fuku, bych tomu chtěl fundovaně vytknout toliko přepálenost a drobnou nepřehlednost některých akčních sekvencí, které třeba ve stavu kardinální zhulenosti nebudete schopni pobrat. Ovšem to bude problém spíše individuální a rozhodně neznám nikoho, kdo se na film díval spálenej a vymazanej jak harddisk mýho taťky, když ho našla mamka a veškerá podobnost toho zmateného individua v Cinestaru s autorem tohoto textu je čistě náhodná! Na pět to sice není, protože tam atraktivní žena ve středním věku nabízí své útroby určené na kakání k zvráceným tfuj tfuj nekalostem, a já jsem přece strašná asketická píča, která palčivě zbrunátní i při listování IKEA katalogem, protože ty nový lampičky příliš připomínají čuráky, ale jinak se mi to moc moc líbilo a bylo to fakt príma, takže bych film závěrem zhodnotil jemnou a vytříbenou lingvistickou frází - dobrej hukot pyčo vole!

Chcete-li dívčino lůno výtažkem svým potřísnit, vezměte ji do biografu na komerční sračku! Tak tímto bájným rodinným moudrem starých Evženovičů jsem se řídil zrovna nedávno a vzal svoji potenciální oběť nekvalitního šuku do kina na vskutku překrásný a dojemný příběh o Popelce a jejím princi Popelníkovi, který byl zvariován již tolikrát, že Popoluška, ako by povedali bratia Slováci, stihla mít za dobu své existence všechny barvy kůže, všechny přízvuky, oči zkosený do všech úhlů, byla v knížkách, ve filmech, v muzikálech, na dětských besídkách a dokonce si zahrála i ve dvouhodinovém celovečerním pornu! Proč si to teda nedat po tisící znovu, že ano. Výprava to byla vskutku velkolepá, poněvadž můj nový úlovek okouzlen a především nesportovně obalamucen vznešeností mého literárního slohu - "půjdeme spolu za třeskotu kastanět ruku v ruce vstříc večerním červánkům, s lehkostí a malicherností papírové lodičky, houpavě se kymácejíce v louži všedních zítřků" - nebyla žádná tradiční laciná štětka z baru, které táhne z držky jak ze spermabanky a která má IQ pěti průměrných fanoušků Rytmuse, ale toto byla děvčice na úrovni, kultivovaná, vzdělaná a naprosto přesně věděla, jaké i/y se píše ve slově piča, tedy jsem se musel dokonale připravit! Smyl jsem si zkrabatělý tvaroh zpod ráfku, nehty na nohou zakrátil cirkulárkou, vysrkal ze zubů poslední zbytky lasagní z minulého týdne, hodil na sebe nedělní tričko jen se třemi mastnými fleky od Big Macu a trochu se navoněl záchodovým osvěžovačem. No co si budeme povídat, byl ze mě hotový Popelník! Takto vybaven společenským šarmem jsem onu šťastnou dívku vyzvedl u ní před domem a jeli jsme do místa biografu plně vybavenou a klimatizovanou tramvají. Abych zapůsobil na plné čáře, dokonce jsem si u pokladny před ní ani neusral, ačkoliv mi to tlačilo na bránu fakt festovně! Zážitky z filmu vám však nepovím, neb jsem se místo na něj neúměrně dlouho soustředil na slečniny gigantické nalejváky, které se draly ven z neadekvátně velké krajkové bardotky a prosily strýčka Ištvána o pomoc. Takže tomu dávám průměrné dvě a jednu hvězdu navíc přidávám k dobru, anžto jsem jim o jeden film, tři panáky a sedm koktejlů později ven skutečně pomohl! ♥