RedAK

Vážení diváci, předně vám děkujeme, že jste si ke zpříjemnění pátečního večera vybrali film SpongeBob ve filmu a vyhodili ve svých třiadvaceti letech 180 korun za pohádku pro děti. Nyní přerušujeme vysílání reklamy naší reklamou, abychom vám představili nový přírodopisný dokument Mravenečník a jiné neřesti, z produkce tradiční americké stanice Животный мир. V tomto krátkém kino spotu si v souvislosti s filmem blíže představíme postavu pana Evžena Krabse. Pan Evžen Krabs je krab (lat. Brachyura), který spadá do skupiny vodních živočichů. Krab se dokáže pohybovat rychlostí až dva metry za minutu, což je o neuvěřitelné dva metry za minutu víc, než se pohybuje mrtvý krab. Krabi se také dokáží plynule pohybovat do stran, takže by se výborně uplatnili třeba jako brankáři. V některých asijských zemích se proto s kraby pořádají nelegální hokejové zápasy. Jakmile krab říční dosáhne věku dvou let, vydává se proti proudu domovské řeky, kde postupem tří následujících let dospívá. Jakmile se z něj stane dospělý a zodpovědný jedinec, vrací se po proudu zpět, kde zahájí maraton páření a posléze zemře. Tento životní cyklus byl nejspíše volně inspirován naším šatnářem, který si ve svých dvaceti poprvé na vysokoškolské koleji zašukal a následně zdechl na syfilis. Zajímavý je také fakt, že krabi se živí převážně moučnými červy. Jedinou nevýhodou této potravy je, že chutná jako mouční červi. Děti z průměrné školní jídelny vědí, o čem mluvíme. Vřele děkujeme za pozornost a nyní vám přejeme nerušený zážitek ve sledování pětiminutových reklam před filmem. Váš Животный мир.

Při sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na jeden titulek v Blesku, který jsem si před pár dny letmo přečetl, když jsem si jím vytíral prdel: "Lidé závislí na hazardu bývají zpravidla jedináčci!". Netuším sice, kam na tato zjištění chodí, ale určitě to musí být pravda, protože Blesk je u nás třetí nejserióznější informační prostředek. Před ním je už jenom Srandokaps a kruhy v obilí. Takže budete-li mít chuť dozvědět se více o mokvajících jebácích na osmém podbradku starý Štikový, víte přesně co si koupit. Co se týče hlavního hrdiny tohoto snímku, tak s jistou nadsázkou lze říct, že to tak máme v životě každý druhý. V jednom aspektu společenských interakcí naprosto vynikáme, zatímco v tom druhém stojíme dokonale za piču. Třeba tady Nick je stylovej bitkař, co vám pikovou osmičkou dokáže způsobit dvojnásobnou frakturu žebra, ale jeho vyhlídky do budoucna jsou úplně o hovně. Podobně to mám i já. Dokážu sice vypít na ex celé ananasové capri sonne a to bez brčka, ale jinak jsem obtloustlý vozembouch s dětskou porcí ve slipech, na jehož přítomnost lidé reagují zhruba stejně jako na vražedný ticháček ve výtahu poté, co jste povečeřeli devět nefiltrovaných dvanáctek a dvě porce pikantního kebabu. Být mentálně nevyvinutým dementem je zkrátka dost těžké. Sice si stále dokážete zavázat tkaničky, nebo složit průměrnou rapovou skladbu, ale jinak pro společnost plníte funkci boxovacího pytle... ne, samozřejmě si dělám humory, přátelé, anžto jsem totálně boží boreček, jehož penis si ženský často pletou se sádrovým odlitkem plejtváka malého, ale protože jsem nevěděl, co k tomuto ryze průměrnému počinu napsat, tradičně jsem plácal zbytečná hovna. Snad jste si už zvykli, miláčci moji!

Předem upozorňuji, že na csfd projekci tohoto filmu jsem rozhodně nebyl, protože než abych někde sdílel vzduch s místní kinder elitou a v páté řadě se skrčeně potil mezi Lachtanem a Houdinim, tak to bych si radši sedl do auta, tam vyexoval flašku vodky, druhou se polil, zapálil si camelku, na pedál položil cihlu, sjel z útesu, dole explodoval, shořel zevnitř na mastnej flek, ve smrtelných bolestech se vysápal zpátky a tam se pro jistotu ještě rozpustil v kyselině. Naštěstí existují i jiné způsoby, jak zhlédnout filmy v předpremiéře. Třeba nesmíte být kuspičus a musíte začít klátit promítačku. A to nemám na mysli žádnou ženskou. Zkrátka a dobře, zhlédl jsem líbivý trailer a na jednu ranní, smrtelníkům nepřístupnou projekci se servilně vetřel. Tento proces bych rád přiblížil dle docela aktuálního přirovnání. Představte si, že jdete na prohlídku bytu, ve kterém byste měli spolubydlet s majitelkou, o níž díky vaší špionážní superschopnosti vložit emailovou adresu do facebook vyhledávače víte, že je to sexy kočka. Ve smluvený čas tedy přijdete na danou adresu a náhle zjišťujete, že ty hromadně vyretušované fotky s jistou rezervou nelhaly. Baba je naprosto hot, půlky má vytvarované tak precizně, že by mohly dát trojku s dokonalostí a i v tom nejvytahanějším tričku a teplákovce vypadá tak libově, že byste jí ty hadry bez remcání klidně i přežehlili. Při prohlídce bytu se sice nemůžete přestat soustředit na ty její perfektní kozy, ale přesto vidíte, že byteček je fakt naprosto top, moderní, stylovej, všechno se leskne a prostě jste z toho tak vyndanej, že bez přemýšlení podepisujete smlouvu na dvě doživotí a jdete naplno do toho! Po nastěhování se však vaše ideály perfektního bydlení začínají pomalu rozplývat. Majitelka tam s vámi totiž vůbec nebydlí, místo toho druhý pokoj pronajala ukrajinskému transvestitovi trpícímu nadměrnou plynatostí, pod svojí postelí najdete krabici s nedojedenou šunkovou pizzou, kterou tam někdo očividně zanechal už v době, kdy Mrtvé moře bylo ještě nemocné, do vaši části lednice si nemůžete nic dát, neboť celé patro zabírá vyteklá baterie a když se chcete ráno v klidu vysrat, tak si musíte přivstat, protože Dimitrij/Oksana to vždycky ucpe. Prostě všechno v piči, krysy se ani neobtěžují vás v noci děsit a místo toho se vám při vaření nadrzo připletou rovnou do guláše a vy si náhle uvědomíte, že byste raději strávili věčnost v podkroví pekla, které museli čerti z hygieny zavřít, protože satan to tam psychicky nezvládal. Když ptáčka lapali, pěkně mu zpívali a nakonec ho hodili do polívky ve srubu třicetičlenný cigánský rodiny. Vizuál dobrej, ale na to vám, Kundy a Lamo, zvysoka prcám!

Zatímco jedni vstávají každý den ve čtyři ráno do fachy kopat studny a z účtu se jim pravidelně strhává nevýhodná hypotéka s velmi zkurveným RPSN, tak jiný nemakčenka, kteří se stále mylně domnívají, že míchačka je jenom hospodská přezdívka jejich otylé matky, si svůj pofidérní život protáčí na bednách v Kajotu, kde s každou další criss cross kombinací prožívají vytoužený orgasmus. Jako nevím, o co se vlastně režisér Rupert Wyatt v tomto případě snažil, ale očividně má doktorát z nudy, poněvadž jsem během celého filmu agilně přemýšlel, že bych si zubama ukousal levé chodidlo a lýtkovou kostí si neodkladně provedl lobotomii na mozku. Wahlberg je se svoji extramastnou hřívou drsnej asi jak dia oplatek ve slevě, takže máte sto chutí ho plesknout po tý papuli a poslat ho spát bez večeře, páč se z nevýrazné tváře letních blockbasterů přetransformoval do nudného kokota s hereckým výrazem drůbeží paštiky. Zkrátka a dobře, ač trailer sliboval libovou nenáročnou jízdu, tak se z filmu vyklubala jen velkolepá trapnost o síle dvou a půl Rytmusů. Jednu hvězdičku dávám sám sobě za to, že jsem to vůbec dokoukal a teď si znechuceně odcházím vyšetřit hemeroidy záchodovou štětkou, abych si aspoň trošku zpříjemnil zbytek života. Zdar.

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch!

Sračka! Co to do prdele ti Češi zase předvádějí? Nejdřív Troska, teď tohle. Jako jasně, u Kundopysk bylo pravděpodobné, že se u nich budete cítit podobně, jako kdyby vám nevidomý důchodce s Parkinsonovou chorobou prováděl neurochirurgický zákrok na mozku ostnatým drátem, ale u něčeho, kde hraje Roden, bych nečekal takovou míru sračkovitosti. Vydržel jsem to zhruba do poloviny a pak mě museli akutně převést na veterinu, protože jsem z toho dostal rakovinu očí, uší, vlasů a čtyři po sobě jdoucí infarkty. Jak praví homotáta POMO; "laciný brak s teroristickou stopážou", jen já bych to pro lepší představivost upravil na "laciný brak s teroristickou stopáží srovnatelný s genitálním herpesem na varlatech vysloužilého gigola". Zbytek oné stopáže jsem raději strávil odoperováním vlastního žlučníku, abych si aspoň nějak zpříjemnil zbytek života. Prostě hovno na druhou krát průjem. Fuj.

Znáte ten pocit, když se po dvoudenní kalbě probudíte nazí v cizím bytě, na hrudníku máte vytetováno Doubravka, vedle vás leží osmdesátiletá důchodkyně v průhledném korzetu a k noze máte přikurtovanou psí boudu? Prostě ten moment, kdy svět přestane dávat jakýkoliv smysl? Tak nějak podobně se budete cítit po zhlédnutí této kinematografické genocidy. A ne, nevrazil jsem do tohoto filmu ani korunu, to bych raději po celý rok dobrovolně financoval výzkum na zkřížení eboly s dýmějovým morem. Troškovi asi začínají docházet prachy. No a když jste buržoazní výmrd ze psa, který si potřebuje svůj plnovous ondulovat výhradně Louis Vuitton natáčkami a životně nutně musí vlastnit barokní stojan na citróny ve tvaru penisu Davida Beckhama, tak vám holt nezbyde, než točit sračky, za které vám sterilizovaná odnož nevyvinuté eukaryoty zaplatí královské pálky (ahoj babi). Já bych vytvořil svoje vlastní a samozřejmě lepší Kundopysky, pečlivě sesbírané z ultimátního odpadu české celebritní sféry; hlavní roli by si střihla obstarožní Halenka von Dráčková, která by do místního mauzolea chodila strašit mumifikované válečné veterány, místní pindě by vdechla život mladičká Pornella Kaprová, kterou by maminka prasnice vozila v podbradku na procházky každé ráno hned poté, co by posnídala pět prasat a tři trabanty, o komediální duo by se postaraly glamour modelky Sámmer Assa a Honza Bendig, ti by místním patoškrabkám stavěli komíny a čekali na příchod Jara, a všemu by zodpovědně šéfoval starosta Paťo Rytmus a ten by nařídil Gucci vodovody do všech domácností. Prostě kvalitní Kundopysky dle mistrovské režie pana Ištvána. Jestli ještě jednou jedinkrát budu donucen podstoupit něco natolik tragického, nevkusného a ostudného, tak raději absolvuji dekádu nedělní školy, konvertuji k církvi a budu si každý den po obědě nechávat vycpat hrtan nějakým katolickým čurákem. Na druhou stranu, u sousedů na Slovensku prý teď řádí nějaký psychopatický sadista, který vraždí a pojídá prostitutky, takže je dobré vědět, že každý národ má svého Trošku.

Vážení, vytýkat válečnému filmu, že obsahuje komplexní rodinnou zápletku hlavního hrdiny, je teda pěkná píčovina. Nebýt tam ty trampoty depresivní hospodyňky v krizi středně intenzivní menstruace, tak by se z filmu stal suchopárný videomanuál na to, jak lze dvaatřiceti způsoby správně nahodit fasádu šedou kůrou mozkovou. A vůbec, Clint je starý kýčař, ten by tu špetku dojemného dramatu naprcal naprosto kamkoliv. I do receptu na gulášovou bábovku podle Ládi Hrušky by zvládl napasovat tragický osud piškotu, který ve Vršovické pekárně sjel omylem z výrobního pásu a byl tak po dobu tří nekonečných týdnů odtržen od své rodiny, až jej nakonec našel místní bezdomovec a s láskou ho jako vlastního namočil do vaječného likéru. A už vidím tu Kauflanďáckou reklamu: "Každý chleba je tragickým příběhem obilí, které se mohlo stát pivem, ale nevyšlo to. Happy endy prodáváme u nás za dvacet čtyři devadesát včetně zálohy. I Clintovi chutnalo!". A ač mi hezky sedl i Bradley, protože je to zkrátka chlap jak mešita, a Allah mi buď svědkem, že kdybych měl v oblibě zvedání stožárů v tunelech, tak bych se mu nezdráhal přeleštit kvér, ale jinak to byl film průměrný a táhnoucí se jak nazelenalý vaginální výtok od koulí až ke kundě. A závěr mě potěšil. Vytrvale odolávat syfilisu, aby vás nakonec zabily zkažený lasagně, to dokáže pokurvit reputaci.

Emmanuel Lubezki je můj nový superbůh. Ač se technickými aspekty filmu zpravidla nezaobírám, protože na to zde máme přehršel jiných kvalifikovaných odborníků, jenž si masochisticky libují v deskriptivní analýze každého hovna, tak u Birdmana a jeho hypnotického hávu se prostě musím na chvíli zastavit. Natočit totiž film formou kontinuálního záběru bez hmatatelných střihů je zkrátka epic win a já u toho div nezačal ovulovat. Kdybych byl film, tak chci, aby mě udělal Lubezki. Na pozadí technicky brilantního umu se odehrává zdánlivě tuctový příběh schizofrenického geronta s absencí uznání a herecký karneval všech přítomných figurek divadelního universa. Obzvláště si musím vynachválit madam Emmu, ze které nám vyrostla šukézní buchta mrduchtivých rozměrů, tu zkušeně přeříznout za rudou gardinou, tak si můžu svým seznamem životních priorit vytřít prdel a v klidu zdechnout na syfilis. Emmu bych si, jakožto pravidelný divák Pomalých stravenek, dokázal představit v nějakém hezkém perverzním pornu. Ale nebudu si nic nalhávat, tenisový loket bych si poctivě uhnal, i kdyby hrála v přírodovědném cyklu o růstu obilovin. Birdman mě zkrátka dokonale pohltil a dokázal z jinak suchopárné filmařiny vytřískat kurevsky originální parádu za pytel bludišťáků. Bravo!

Na tuhle písničku bych asi jen tak samovolně nenarazil, protože rádio si dobrovolně zapínám pouze ve chvílích, kdy už nemůžu poslouchat ani sám sebe, nicméně kolem videoklipu se v posledních dnech strhl mediální rozruch, velká vlna kritiky a pobouřená veřejnost ohrnovala nos nad Shiou v šortkách a malou artistickou tanečnicí Maddie Ziegler, kteří prý ve videoklipu propagují pedofilii a padaly slova jako "nechutné", "odporné", nebo "chce se mi blít". Jasně, Shia DeBlaf je sice prvotřídní pacoš na entou, protože chodit na veřejnosti s papírovým pytlem na hlavě, na kterém je napsáno "Už nejsem slavný", může fakt je on, ale zrovna tohle se mu docela povedlo a moje duše umělce to dokázala ocenit. Ač si rád dělám prdel prakticky ze všeho a máloco je mi svaté, tak zrovna tyhlety arogantní žvásty zdegenerované nemoderní lúzy dovedené ad absurdum považuji za ukázkově debilní. Jistě, písnička je to veskrze teplá a všechny ty pohyby jsou jak vystřižené z dokumentu o závislosti na kokainu, nicméně jeden se po takových výrocích začíná až bát, co přijde příště. Lidi se znechutí nad rozinkou v bábovce, protože bude až moc nápadně připomínat bradavku? Hromadně zažalují Santu za to, že si dává děcka na klín a tře se se svým nádobím o jejich hebké zadky? Odsoudí snad kultovní pohádku Kráska a zvíře jen proto, že bezostyšně glorifikuje introvertní zlatokopku se sklony k zoofilii? Někdy zkrátka nad těmito novodobými Ježíši, vrchovatě překypujícími morálním kreditem armády Dušínů, jen nevěřícně kroutím hlavou.