RedAK

Bylo nebylo, na starém bělidle panovaly temné časy. Zbídačené kozy už nedávaly tolik mléka co kdysi, slepice též snášely pomálu a nedaleká pole zela ubíjející prázdnotou. Starý kovář Mrdumil se svoji ženou Varlenou se snažili situaci napravit, seč jim společné síly stačily, ale bída byla neúprosná. Co je však trápilo mnohem více, nežli smutné pohledy na znepokojující pustotu, byla jejich dcera Gertruda. Byl sychravý podvečer, Varlena zrovna škrobila Mrdumilovy varlata, za přivřenou okenicí si hrála dvě koťátka, vzájemně si lízajíce anální otvory, když v tom Mrdumil zčistajasna vyhekl "Drahá Varlenko, měli bychom dceři dohoditi nějakého nápadníka, ještě nikdy nesdílela lóže s mužem!". Varleně zlehka zasvrběla kunda a posléze nadějně pronesla "Však ona to holka nějak zvládne, i když je jí teprve čtyřicet." "Zítra bude vískou projíždět princ Honislav," pokračoval Mrdumil "poprosím jej, zdali by nebyl natolik milosrden a Gertrudu neobhospodařil." A jak kovář řekl, tak se i stalo. Na druhý den ráno postávala Gertruda před stodolou s připraveným lůnem, křečovitým úsměvem nešikovně maskujícím paradentózu a hustými kadeřemi černých chlupů na mužných lýtkách, bezděky vlajících ve vzduchoprázdnu. "Nu tož," zahromovala Gertruda "konečně mi tu píču někdo vymete!" A náhle se zjevil on! Překrásný elegantní manekýn, ze kterého se jí ztopořily všechny tři vlasy na hlavě. "Ty musíš být spanilá slečna Gertruda, je tak?" pověděl chraplavým, mužným hlasem. "Ano, je to tak, můj pane." Honislav beze slov popadl Gertrudu kolem pasu, odkráčel s ní do stodoly, tam její tělo uložil na vlhký slamník a záhy jí zpod šatů stáhl teflonové prádlo. "Smrdí ti kunda!" zapěl tiše do dáli. "Ale Honislave," opáčila Gertruda ustaraně "vždyť to je přeci přírodní vůně vzácné neposkvrněnosti!" Honislav na svoji milovanou významně pohleděl a souhlasně zamumlal "pravdu díž, milá má nevinná, pojďme tedy na to!" A tak Honislav Gertrudu jedním přesně mířeným mrdem zprofanoval a objemnou závějí semenné plazmy jí burácivě potřísnil kalikovou náprsenku a polovinu ohavného obličeje. "Tak jaký jsem byl, drahá?" optal se pyšně. "Bylo to neuvěřitelně romantické, velevážený Honislave, jste rozený milovník!" procedila Gertruda mezi zuby, snažíc se z nich vysrkat poslední zbytky lepkavého ejakulátu bohatého na vápník. Honislav se vítězoslavně poplácal po mohutných bedrech, Gertrudě špičkou prstu setřel lesknoucí se krůpěji mrdky z koutku rtů a zasněně jí pohleděl do šedého zákalu. "Já vím..." V ten moment se zpoza obzoru vynořilo ohnivě planoucí slunce, štěbetavé ptactvo rozehrálo svoji velkolepou árii a i ty kočky si své prdele lízaly konečně s radostí. Gertruda s Honislavem spolu žili šťastně až do léta páně 1942, kdy do země emigrovali nacističtí pohlaváři a celou osadu vyvraždili. A pokud je nikdo nepohřbil, tak v bramborových polích jejich ostatky hnijí dodnes... mno, tak jsem čekal něco na tento způsob, tedy takovou pohádku pro dospělé, ale Plíseň kůže je pohádkou jen a jen pro děti. Proto mi trochu uniká, proč tady z toho každej teče jak latrína, neb zas tak hustodémonský to nebylo a pokud je vaše IQ vyšší než dnešní datum a nejste pětiletý capart obdivující pastelové barvičky, tak tady tuto napomádovanou nudu asi nebudete tak květnatě glorifikovat. Každopádně dvě pizdy dávám za jednoduchou a rozkošnou animaci, jež mi dala vzpomenout na ty dětské vlhké noci, které jsem neúměrně dlouho trávil pod peřinou s komiksovým hentai pornem vlastní výroby.

Už jsem nedoufal, že tento světácký televizní počin budu někdy komentovat, poněvadž doposud mi k literární onanii postačil gastronomický terorista Láďa Hruška, jenže on chudák nedávno dostal od Novy padáka, protože ho management začal v jeho kulinářském inovátorství trošku krotit a Láďovi přece NIKDO nebude říkat, že knedlík do pudinku nepatří, takže se to celé zvrtlo, kontrakt pozbyl platnosti a Nova teď řeší, zdali jeho sekci tematicky zaplácnout videonávody na výrobu výbušnin, nebo piss pornem. Takže pro ty, jenž rádi žerou hovna, tady zbývá už jenom náklaďák Halina, nebo gurmánské rodinné recepty na špagety s vaginální omáčkou od paní Otýlie K. z mimibazaru. Ok, teď jsem nejspíš trošku vědomě přestřelil, protože Halina určitě nezapéká kuřecí předkožky a nevyrábí smažený sýr z pomazánkového másla, jako právě Láďa, ale v tomto případě jde spíše o soudnost televizní stanice, která do pořadu obsadila dvoutunového požírače koblih, pneumatik, kovošrotu a zkrátka všeho, co alespoň zdánlivě připomíná cokoliv, co by si mohla skrzevá omastkem nalubrikovaný hrtan protáhnout na svoji žaludeční skládku cholesterolu. Na druhou stranu, pokud váš žaludek vypadá jako Grand Canyon po náletu Javořických klobás, tak toho asi stejně moc nezmůžete a občas společně s dvoumetrovým štrúdlem sekané prostě sežerete i talíř nebo stůl. Jako nic proti, jen se mně na to docela špatně dívalo a taky je naprosto evidentní, že Halinino monumentální pozadí má vlastní gravitační pole, proto se občas stane, že zmatené přírodní zákony nefungují jak mají a někde na jihu Ameriky zaprší sledi. Ovšem dost už toho posmívání, takže si dovolím tento komentář zakončit Halininým autentickým citátem - nejdůležitější jídlo dne je jídlo!

Jakožto mladý, bystrý a nezpochybnitelně překrásný génius jsem si všiml, že poslední dobou se na databázi nebezpečně rozmnožují komentáře, kterým vůbec nikdo nerozumí, proto jsem se rozhodl jeden takový sepsat a velkoryse jej rovnou i opatřit výkladovým slovníkem. Takže jdeme na to. Tržby celosvětově: 17101985 dolarů (lidi milují tržby a je úplně jedno, že je to nějaká nesmyslná cifra, například toto číslo je datum dne, kdy jsem přišel o panictví). Nejsem sice žádný filmový kritik (ale myslím si to), takže nemám tendence cokoliv prvoplánově shazovat (rozhodně mám), ale zastávám názor (nemám nejmenší tušení), že filmové postavy k sobě měly příliš colegialas japo-nesaský vztah (tuto frázi jsem si právě vymyslel, však on to stejně nikdo googlit nebude a i kdyby ano, vyjedou mu akorát nezletilé japonské školačky). Celé se mi to zdálo takové tendenční a kompulzivně klastomanické (nemám ani páru, co jsem to právě vypotil za blábol). Shailene Woodley je tradičně skvělá, její křehký hlásek zní jako tající mléčný karamel a své postavě dokázala propůjčit brilantní prostopášnost ctižádostivé duše (zrovna používám honosnou a metaforickou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku, protože nechci aby někdo poznal, že pracuji jako třídič kuřat v Dobřemilické drůbežárně). Akční sekvence jsou sice na dobré úrovni, ale film jako celek je velice nekonzistentní, plný vztahových a motivačních klišé, takže při rozeznění závěrečných titulků pocítíte stejnou úlevu, jako kdybyste z balkónu osmého patra činžovního domu vyhodili automatickou pračku (právě jsem napsal vtip, který chápu jenom já, manželka a opravář praček Enrico, se kterým mi minulý týden utekla). Nemyslím si, že by se to v dohledné budoucnosti zlepšilo, naopak to vypadá divně a spíše se to zhoršuje (už nevím co psát, takže jsem právě citoval svého urologa). Opravdu nemám tušení, co tím chtěli tvůrci vlastně říct (a stejně tak nemám tušení, jaký je význam mé existence v tomto vesmíru). Závěrem bych sem rád postnul nejlepší písničku ze soundtracku (která tam sice vůbec nebyla, ale moc by se tam hodila!).

Mňo, známe to asi všichni. Jedenáct let se dřeme pro jednu společnost, obětujeme jí veškeré svoje úsilí, vypotíme si na ní masivní bicáky, pošleme ji až na samý vrchol a nakonec nám nějaký dvacetiletý cucák na pozici manažera, jehož životní protřelost začíná a končí u objevení nového vlasového gelu se zvýšeným obsahem přidaného ejakulátu, nevyplatí ani pořádné odstupné, protože taťka říkal řiď to tady jak totální pičus, takže sesbíráme poslední zbytky sebeúcty, naverbujeme posádku složenou výhradně z nechutných nemytých polodementních houmlesů s dechem co by porazil i světaznalou hajzlbábu a jdeme ponorkou brázdit hlubiny temného oceánu a hledat ztracený poklad! No dobře, všichni to asi neznáme, obzvláště ta pasáž s ponorkou se asi nestává každý den, uznávám, nicméně nejspíš tušíte, co se tím snažím říct. Nějak si ty prachy zkrátka získat musíme. Teda jak kdo, pokud jste neschopná štětka co odmakala za život sotva dvě směny u mekáče a tak si každý večer vozíte roztahanou kundu na vrásčitém párku, abyste dostaly onen vytoužený kožíšek od vitóna, tak si vás ty prachy najdou tak nějak samy, ale tady Žid Láv je zkrátka muž činu, takže jde a koná! A koná to docela nudně, nezáživně a úplně na hovno. Jistě, já jakožto mladý cucák s ejakulátem ve vlasech asi nedokážu ocenit onu neopakovatelnou atmosféru oldschoolového thrilleru, jak tu tvrdí všichni ti mazáci, ovšem to mi nezabrání, abych si na tom vyléčil ty svoje slavné komplexy z malého péra a poslal to do hajzlu s jednou hvězdou. Já vám nevím. Příště bych raději sledoval, jak sedmdesátiletý Eskymák dvě hodiny ve smyčce recituje návod na instantní nudle od Vitany, což by bylo nepochybně zábavnější.

Punica malus je zpravidla kulovitá malvice, jež může v některých případech přírodní deformace dosáhnout tvaru zploštělého, respektive vejčitého, což ovšem nemá žádný vliv na bohatou přítomnost vitamínů, pektinů a vlákniny. Plody lze konzervovat pomocí nejrůznějších druhů úprav; od sušení, přes lisování, až po kvašení. Naproti tomu Pirus sativa se odspodu nahoru tvarově výrazně zužuje, stejně tak její obsah vitamínu C je u typicky vyšlechtěných odrůd zásadně nižší. Vedle oskeruší a kdoulí je hojně využívána k výrobě pracharandy, tradiční práškovité přísady do nejrůznějších pokrmů... Víte, co se to právě teď stalo? Já vám to povím. Srovnal jsem jablka s hruškami! Takže snad už mi nikdo nebude tvrdit, kurva, že to nemůžu dělat! Protože můžu a jde mi to docela dobře. A v rámci těchto okolností bych tedy chtěl srovnat vílu Faunu, o níž vypráví tento příběh, s Robertem Picktonem, kanadským sériovým vrahem, a povědět vám pět důvodů, proč je mi Robík mnohem sympatičtější! Takže; 1) Pickton zavraždil pouhých 49 žen, zatímco Fauna nasrala nespočetně víc rodičů, kteří museli jít se svými ratolestmi do kina a tam hodinu a čtvrt snášet zkurveně pisklavej hlásek těch poletujicích štětek. 2) Pickton u sebe na prasečí farmě popravoval jateční pistolí výhradně prostitutky a narkomanky, tedy naprosto uvědoměle čistil společnost od degutantní špíny a nebezpečného plebsu, za což měl dostat plaketu Čestného pionýra, nikoliv doživotí. Naproti tomu víla Fauna zadržuje ve své kouzelné kolonii zákonem chráněné bobry a králíčky, což je skutečně na blití. 3) Než na Picktona přišli, trvalo to neuvěřitelných deset let, což zcela jasně svědčí o jeho vysoké inteligenci a schopnosti zachovat si chladnou hlavu i v sebevypjatějších situacích, zatímco víla Fauna je volnomyšlenkářská bulimička bez smyslu pro zodpovědnost, která si do kolonie jak ta největší kravka dotáhne nebezpečnou sovu, což samozřejmě skončí naprostým fiaskem. 4) Ve výpovědi Picktona stojí, že s mrtvými těly po stažení z kůže dlouhodobě kopuloval, takže to znamená, že svými mírně netradičními sexuálními choutkami zbytečně a velkoryse neobtěžoval živé lidi. Fauna svojí přítomností a marnou snahou v ochočení tvora Netvora samozřejmě nasere kompletně celý les, poněvadž je to sobecká egoistická mrdka, které jsou pocity druhých naprosto u prdele. 5) Z policejní zprávy také vyplývá, že v některých případech Pickton naporcované maso svých obětí rozemlel do jitrnic a klobás, které na své prasečí farmě běžně připravoval, a ty následně prodával svým přátelům a známým, za což mu patří pochvala minimálně v oblasti kreativní gastronomie. Naopak Fauna ve své nekonečné samolibosti zkurví na co sáhne a nějaké přidané hodnoty jí vůbec nic neříkají! No, tak to bychom měli. Snad jsem vám své pocity z této sluníčkovité pohádky přiblížil co nejlépe to šlo. A kromě toho jste se dozvěděli, že srovnávat jablka s hruškami je vlastně i docela legrace!

Jdu se takhle naprosto nevinně podívat na tento filmový profil, abych před projekcí věděl do čeho jdu a co to nevidím! Ten zhrzený starý plešoun si mě zase bere do tlamy, přestože já jeho existenci několik posledních týdnů vnímal podobně jako existenci občana Františka Nováka z Dolních Kounic, hrdého majitele pivnice U tří sobů, vzorného otce dvou dětí a dobrovolného člena místního hasičského sboru, takže v podstatě vůbec, protože netuším, kdo to František kurva je. Přemýšlel jsem tedy, jaké asi má důvody mě ten duševní mrzák zmiňovat v každém druhém komentáři, protože mi to trošku připomíná takovou tu třídní královnu, se kterou se baví celá škola, každý ji bezmezně obdivuje a ona se sluní na svém piedestalu enormní povýšenosti, když v tom do třídy nastoupí nová alfasamice! Jenže ona není žádná přehnaně narcistická píča, takže si krade většinu pozornosti pro sebe a to se samozřejmě nelíbí původní královně. A tak se tu novou svini snaží ze svého teritoria vyobcovat tím, že neustále poukazuje na její příliš bílé zuby, podezřele zaoblený zadek, moc hladkou pokožku a což teprve vrchol drzosti - jak si ta kráva, kurva, dovoluje mít vlasy vonící jako večerní moře při západu ohnivě pulzujícího slunce?! Jenže pak mi to všechno došlo, já hlava děravá! Datoval se pátý červen létamámě dvatisíceněco a já se účastnil Ostravského rautu na akutně svolané konferenci obchodních zástupců společnosti Ambi Pur. Já se tam byl samozřejmě jenom nažrat, protože zbožňuju koktejlový párečky a večer jsem se šel zřídit do nějaké zapadlé putyky nejnižší cenové kategorie. Tak jsem si dal šestnáct malých rumů za dvaačtyřicet korun a rozhodl jsem se vrátit na hotel a tam se dodělat u minibaru. Jenže cestou zpět jsem se vracel přes Ostravské ghetto Hrabůvka, které se nachází severně jedno patro nad peklem, když v tom to na mě z kontejneru na bioodpad vykouklo! Ohyzdný chlupatý sádelník, smrděl jak romská šlapka po třech směnách v domově důchodců a z análu mu vytekla nutella hned jak mě spatřil. Tak mu přátelským, leč stále svérázným tónem dominantního milovníka povídám: "Pocem bečko!". Chvíli sice váhal, slintal, syčel a vrněl, ale nakonec přitekl za mnou a dal mi pac. Jeho tělesné otvory vypadaly relativně zachovale a protože v blízkosti nebyl žádný bordel ani lišejník, rozhodl jsem se toho retarda vzít na procházku. Celou cestu fňukal, že ho bude hledat taťka, nebo druhej taťka, takže jsem mu dal pár lentilek, aby konečně zavřel tu mluvící prdel a šli jsme na hotel. Jak to bylo dál si asi umíte představit. Zkrátka jsem byl mladý a on debilní, takže jsem si užil. Udělal jsem si z něj svoji neschopnou lacinou šlapku, protože takhle chcíple nepřirážel posledně ani ten vysavač, pak jsem mu švihl mrdku na tupé, řekl mu že je hotovej Čuk Rorýs, aby se necítil náhodou trapně a nakonec jsem ho poslal do hajzlu. Každý jsme šli vlastní cestou, jenže on se nesmířil se svojí rolí submisivní rohožky a tak se regnul sem, kde se z něj stal takový Láďa Hruška filmové databáze. Jenže netušil, že já sem po letech dojdu taky a on se zase stane moji malou děvkou a bude viset na každým mým slově, jen aby mě pak mohl někde s krocanem v ruce zase zmínit. No, teď už s tím nenadělám asi nic a čekat, že by z toho takhle citově zprzněn ještě vyrostl, by bylo nejspíš marné. Takže mu tímto všechno odpouštím, protože se mnou někdo takhle necitelně vyjebat, tak se asi budu chovat mnohem hůř, než jako zhrzený otravný pičus s obsesivní potřebou narcistického sebeztrapňování a třeba se i rozpláču. Takže tolik mé vyjádření k těm hrůzám, co se tenkrát děly na pokoji a jako omluvu posílám do Ostravy dárkový koš s Arginmaxem, Alpecinem a arašídama. Jo a film docela dobrej.

Toho rána se probudila Blažena opět s tím nepříjemným vnitřním pocitem. V zásuvce nočního stolku nahmatala inhalátor, opřela se o pelest postele a zkřivenými koutky svých povadlých rtů jej aplikovala. Hrtanem jí prosvištěl chladný závan medikamentu společně s hořkou pachutí černých myšlenek. Tiše polkla a krátce se poohlédla po prázdném místu své robustní manželské lóže. Už je to opět tady. Jako každé ráno se nazula do svých zachovalých šněrovacích bačkor a rozvážným krokem se vydala skrze temnou chodbu směrem do kuchyně, kde na ni u prostřeného stolu již čekal snídající manžel Josef, který jí namísto pozdravu poslal významný tázavý pohled. "Táto, mě ta kunda furt svrbí!" procedila Blažena zoufale mezi rty a bez zardění si prohrábla rozkrok. "Do hajzlu, Blážo, a nejsou to třeba filcky?" odvětil Josef a decentně upil ze své ranní okeny. "Tak seš debil ne, však filcky jsou jenom v porostu!". Josef protočil oči v sloup, odložil na stolek hrníček s potiskem ,Nejlepší lempl, a kvapným krokem se hnal ku dřezu plnému umaštěných talířů od loňska. "Tak co když zalezly dovnitř? Vždyť ju máš jak vrata od stodoly, tak tam klidně mohly zapadnout!". Blažena, za běžných situací naprosto klidná a vyrovnaná osoba, se již nervově neudržela a hodila po manželovi nedojedenou konzervu s plesnivou Májkou, ovšem Josef jakožto životem protřelý ostřílený akrobat bryskně zareagoval a svižně stihl zavřít oči, takže ho vepřová paštika z jarního výprodeje pouze pleskla po čele. "Ses posrala, ne?" vyhekl ze sebe nevěřícně a propocenými prsty si zděšeně ohmatával netradičně tvarovanou hlavu. "Pepo pičo, to tam štrachá jak u debilů, už mi z toho začíná trošku jebat, tak si ze mě přestaň dělat prdel a něco udělej!", vzlykla Blažena, poraženě se posadila na podlahu a tvář zbrázděnou čerstvými slzami složila zoufale do dlaní. V ten moment Josefovi zjihlo srdce, když viděl svoji ženu takto zlomenou, neboť ona byla jediná, která s ním kdy měla dobrovolně koitus, aniž by si přitom vykálela vnitřnosti pusou. "Pocem prosím tě, já se ti na to mrknu", pověděl Josef, poklekl na kolena a k manželce se doplazil "tak to roztáhni teda a uvidíme." Psychicky zhroucená Blažena tedy uposlechla pokynů svého manžela a nohy roztáhla. V tu chvíli byl prostor i čas zahlcen zápachem tak intenzivním, že šlo pouhým okem spatřit, jak ve vzduchoprázdnu mění jednotlivá skupenství a nemůže se rozhodnout, ve které formě obsadí činžák, ulici a následně celou čtvrť. Ovšem Josef jako učiněný gentleman na sobě nedal nic znát a odér srovnatelný s dechem otylé příslušnice romského ghetta po vykouření všech členů rodiny včetně psa se snažil přebít myšlenkami na pojídání vlastních exkrementů. "Tak co, Pepo, vidíš tam něco?". "Vidím tady piču", zavtipkoval Josef a dál se prohrabával temnými záhyby rybích vnitřností. "Víš co, Blážo, je to tady fakt velký, ani nemůžu dojít na konec, já skočím pro sousedovic kluka, von je ten zubař, takže jako doktor tomu bude rozumět určitě víc!". Po chvíli netrpělivého čekání dorazil do domu Josef i s mladým lékařským kadetem Vojtíškem, který na nic nečekal, profesionálně odhodil veškerý stud a Blaženě elegantně vplul mezi monumentální stehna. Po půl hodině usilovného průzkumu a neustálého přehazování půlkilogramového klitorisu ze strany na stranu se nakonec Vojtěch vítězoslavně vynořil zpoza pysku, v rukou pevně třímal ulovenou slupku od vysočiny a tónem slovutného dentisty zkušeně prohodil "Pepo vole, vždyť ona potřebuje jenom pořádně vymrdat!" ….... Tak, milé děti, a toto byl příběh o tom, kterak banda kokotů zbytečně dlouho zkoumala jednu debilní zatuchlou díru!! Obsahově naprosto identické s touto filmovou sračkou, takže úplně o piči a já místopřísežně prohlašuji, že toto bylo naposledy, kdy jsem dobrovolně zabředl do vyhlášené žumpy místních hororových guru! Kurva už.

Předem chci upozornit, že než abych se dobrovolně díval na nějaký film, ve kterém figuruje kdokoliv z obskurního ansámblu homokládského Tvajlajtu, tak bych raději holýma rukama odrodil mládě mrože. Nicméně jakmile jsem se dozvěděl, že film je o parkouru, tak si moji pozornost získal, neboť já mám pohyb tuze rád, zejména pokud se ho nemusím účastnit a mohu si ho dopřát s miskou mastných česnekových brambůrek z pohodlí své propocené postele. Nebudu lhát, páč pokud jsem se zrovna nebrodil patetickým, nudným a předvídatelným balastem, tak jsem se u akčních sekvencí docela obstojně bavil. Zejména mě pobavila scéna, v níž se onen vlhký sen každé zdravě heterosexuální ženy do deseti let snaží vymámit info z nějakého vietnamského prodavače kočičích párků, který však jeho hysterické žádosti nakrásně ignoruje, proto se Tejlor vůbec s ničím nemaže a na důkaz toho, že to myslí vážně, střelí do televizoru! Upřímně, mně nějaký šílenec zabít televizi, tak vyklopím všechny nepřátelské polohy, včetně poloh svých a mých děvčat, protože příště by to mohl odnést třeba mixér a to už bych se strachem skutečně posral! Je to neuvěřitelné, ale ten herecky toporný připálený manekýn, z jehož pubického ochlupení by si nejedna nezletilá školačka vášnivě upletla permanentní paruku, se mi vůbec odporně nehnusil. A za plus považuji také fakt, že film měl jenom únosnou hodinku a půl, čili jsem nemusel příliš dlouho snášet ten jeho těžce svůdný pohled, poněvadž ke konci jsem se stával obětí nevysvětlitelných tužeb ho namočit do vazelíny a zasunout si ho do rekta až po paty. Čtyři rozhodně nedám, abych si zachoval nějakou tu imaginární důstojnost, ovšem i přesto to mohu jako nenáročnou akční sračku vřele doporučit.

Přerušujeme vysílání pořadu Mozková obrna a jiné neřesti s naléhavým zpravodajstvím. Do studia nám před pár hodinami přišla informace, že Sámer Assa vyvěsil na svůj twitter velmi znepokojivý post, který zní, citujeme: "Po souloži s Evženem se cítím vždycky plný energie. :-)". Tato šokující zpráva v mžiku oběhla celý internet a část veřejnosti se domnívala, že muselo jít zcela jistě o překlep a Sámer chtěl napsat po souloži s Terezou, protože důrazně odmítala, že by jejich idol, jenž si pravidelně holí nohy a nosí růžová trička s výstřihem po rozkrok, mohl být gay. Ovšem vzápětí naší redakci kontaktoval samotný Evžen a k situaci se vyjádřil. Vzhledem k citlivosti celé kauzy si přál zůstat v anonymitě: "Já to prostě nechápu! Opravdu ne. Vnímám to jako podraz. Je pravdou, že jsme při sexu měli se Sámerem nějaké ty problémy, protože on má velmi úzký anus, takový ještě dětský, řekl bych, takže chvíli trvalo, než jsem se do něj dostal. On dokonce chvíli i plakal, ale pak jsme použili jeho slzy jako lubrikant a dál už to bylo jenom krásné. Ale toto je samozřejmě intimní soukromá záležitost, vůbec s tím neměl jít na veřejnost. Nerozumím tomu", dodal sklesle. "Pokud má někdo tendence se na sociálních sítích chlubit svými sexuálními výkony, s největší pravděpodobností si tím kompenzuje problémy s malým mužstvím", nechal se slyšet známý český sexuolog Olaf Mrdal. Podařilo se nám získat také krátké vyjádření samotného Sámera, kterého jsme spatřili, jak se potuluje kolem veřejného srazu gay republikánů v převleku Billa Cosbyho. Ovšem jakmile zahlédl hlouček novinářů, nasadil si na hlavu šourek a snažil se zmizet v davu. "Nehodlám se k této situaci vyjadřovat a odjíždím dnes na svoji chalupu do Teplic, kde se budu věnovat její opravě a rekonstrukci", pověděl Sámer, což je poněkud zavádějící informace, protože podle našeho důvěryhodného zdroje si "ten neschopný čurák neumí ani pořádně ukrojit chleba". Jak se celá situace bude nadále vyvíjet, netuší nikdo z jeho blízkých. Podporu mu na facebooku svým statusem "Neboj se ničeho, je to úplně normální!" vyjádřil Sagvan Tofi, známé české odkládátko na penisy. Ať už tato nemilá kauza povede kamkoliv, situaci pro vás budeme i nadále sledovat.

Zajímalo by mě, proč na mě všichni Češi ve svých amatérských/studentských počinech působí extrémně toporně a ploše, a to i v případech, kdy jsou použiti "profesionální herci", jak se na diskuzi chlubí sám "režisér". Uvěřitelnější herecký výron by v tomto případě totiž předvedl i patologicky nesmělý Vietnamec po dětské obrně. Vím to, protože když jsem si v SAPĚ posledně kupoval gyros v bulce, tak mi starej Nguyen půl hodiny přesvědčivě tvrdil, že maso je z vepřového, přestože já zřetelně slyšel, jak na mě ten gyros štěká. Pokud máte chuť na něco podobného, tedy se stejnou délkou, se stejným tématem a ze stejného prostředí, dejte si raději řádově lepší El Columpio. Tady se totiž hlavní hrdina... chicht, to je vlastně docela zvláštní slovní spojení, ten hlavní hrdina. Jaký je asi opak hlavního hrdiny? Vedlejší zloduch? Nepodstatný padouch? Jakou má ve filmu funkci? Představuju si to asi nějak takhle; uprostřed důležitého vyjednávání s generálním tajemníkem vládní agentury NASA o počtu dostupných bezpilotních dronů pro vaši protiteroristickou operaci, se nepodstatný padouch zničehonic zjeví na scéně a vyhodí vám v bytě pojistky. Prostě i když vás to docela nasere, tak to není nic, co by nevyřešilo balení svíček. Ovšem to jsem se, koukám, dostal někam naprosto do prdele. Nicméně jak ve své fundované analýze trefně poznamenal kolega truhlyk, existují mnohem děsivější krátkometrážní počiny, zářným příkladem toho budiž světácká filmografie mistrů Cejpka a Veselého, kterou jsem zde svého času intenzivně studoval a pak jsem si radši odoperoval žlučník pilníkem na nehty. Takže já veškerou tu obdivuhodnou snahu, nápaditost a nadšení tvůrců, jakožto nejpovolanější filmový kritik široko daleko, ocením dvěma hvězdami a teď se jdu pochlubit mamce, jak mi od včera zase povyrostl čurák. PS: Kdybych se měl zamilovat do každé holky, která se na mě usměje, tak bych byl až do smrti sám, protože děvčata mým směrem vysílají pohledy výhradně vražedné, často hraničící až s dušidrásající, bytelnou a plně zaměstnávající nenávistí. Rohypnol je zkrátka jistota.