RedAK

Můj děd, starý to notorik a promiskuita, býval za svých živých let taktéž jazzovým hudebníkem. Netuším sice, jestli kromě jiného klepal taky do bubnů, protože než jsem se stihl narodit, tak si zaklepal tak maximálně bačkorama, ale viděl jsem několik zachovalých starých fotografií, kde ve svých maskulinních dlaních pevně třímal raritní tenorový saxofon, kterého se dotýkal s grandiózní něžností, jakoby rozvážně poklepával na křehkou skořápku své rozmarné duše a pomalu prostupoval do vnitra melodicky tepajícího srdce. A zatímco nechal skrze mosazný nástroj naplno rozeznít své myšlenky, kterým dal formu podmanivých tónin, tak kolem něj rezonovala magická aura a asi čtyři spoře oděné děvky v korzetech s kozama tak velkýma, že musely mít vlastní gravitační pole. A to přitom děda vypadal jak ošklivej zoufalec, kterýho z prdele vysral Justin Bieber poté, co snědl zkaženej párek se swagem. Proto jsem se i já chtěl stát jazzovým hudebníkem, protože ženský s vámi chtěly šukat, i když jste byl odpudivý konglomerát genetických vad. Sbalit dneska babu na svoji soukromou sbírku jebáků je totiž docela fuška. Inu, jak vidíte, můj naivní dětský sen se mi nesplnil, protože jsem nebyl svými rodiči dostatečně podporován a taky jsem prachy na školu profetoval, proto jsem do jazzového světa drsných motivačních praktik nahlédl alespoň skrze tento napínavý, emocionální a nadprůměrně zahraný snímek.

Všechny Cumberpičky musejí nadšením dozajista protékat skrze podlahy, protože Benedikt se za poslední dva roky tak maximálně neukázal v Hobitovi, kde odblábolil tři repliky a poté byl digitálně zprzněn, takže ho tady mají celého a v herecké poloze, která mu sedne jak jehla do žíly. Vždycky jsem si z těchto fanatických mentolek dělal legraci, protože nasírání lidí je takové moje milé koření života. Něco jako parkovat na vozíčkářích. Teda, tím mám na mysli parkování na reserve pro vozíčkáře, ne přímo na kriplech. I přesto však musím uznat, že Benedikta taktéž žeru, tyhle role asociálních psychopatů mu zkrátka sedí nejlépe a ač je film naprosto parádní, tak on jej kvalitativně vyzdvihuje ještě o několik tříd výš. Musím ale bohužel konstatovat, že mě relativně iritovala Keira, poněvadž je hezká zhruba jako moje varlata po čtyřdenní sauně ve slipech dětské velikosti, protože občas si s mladším bratrem vyměňujeme spodní prádlo, nesuďte mě. Jako jasně, ženskou, whiskey, kokainem a Nuttelou se prostě nepohrdá, nicméně o mně je známo, že jsem namyšlený a vybíravý egoista. Jednou jsem odmítl osouložit ženu jen proto, že byla chlap. Ovšem - a nyní použiji ten nejotřepanější slovní obrat ze slovníků všech místních pseudokritiků - herecký koncert Benedikta mě naprosto oslnil a pohltil, nehledě na bezkonkurenční dobovou atmosféru a podmanivý hudební podklad, takže vše odpuštěno. Nikdy bych nevěřil, že ve svém komentáři přispěji nějakým hodnotným informačním kanálem, který nebude obsahovat třicet způsobů, jak si správně vymáčknout jebáka na prdeli tak, abyste si nezasvinili koberec, nicméně časy se mění a lidé dospívají, jen já budu furt stejný čurák, proto doporučuji k filmu i mimo něj zhlédnout také toto video a posléze toto video, které vám doplní a rozšíří informace. Obě jsou opatřena českými titulky. Tak a dost altruismu, nebo se tady rozbrečím, takže závěrem si neodpustím podotknout, abyste šli všichni laskavě do prdele.

Originální a veskrze hravý mindfuck, pro který je ovšem potřeba mít špetku trpělivosti. Film se totiž ze začátku tváří jako nezkušená žačka katolické školy s ksichtem Freddyho Kruegera po automobilové nehodě, kteréžto nerozhodně odkapávají první menstruační krůpěje na učebnici prvouky a pro kterou je pojem sex něco jako ebola, postupně se však mění v průměrnou hospodyňku středního věku, která šuká v podprsence a má kokršpaněla jménem Adolf, aby se z ní ke konci stala luxusní drahá štětka s konturami Lamborghini Veyron, která vás dokáže udělat pohledem za plus minus 12 sekund a to včetně času, kdy jste volali mámě, že dnes na večeři nepřijdete. Kdyby můj život byl televizní seriál, zřejmě by se jednalo o gastronomické drama z prostředí levných fast foodů a upoutávky na něj by vypadaly asi nějak takhle - Zrodil se jako nevinný chlapec v podprůměrné rodině. Byl osamělý. Byl smutný. Byl zrazený. A měl hlad! Nedělní bůček jeho babičky jej uvedl na nebezpečnou misi sójového oleje, ze které není cesty zpět! Rozehrál špinavou hru na kočku a myš s obsluhou McDonaldu, aby získal slevu na svoji objednávku. Dokáže Ištván překročit svůj vlastní stín, uplatnit falešnou stravenku a sníst celé Happy Meal menu na posezení? Sledujte dramatický příběh mladého tlustoprda každý den ve 20:00 před výlohou mekáče! V neděli a o svátcích vysíláme z KFC.

Haleluja! Ani ve svých nejdivočejších představách, které kromě jiného zahrnují kapesníčky, Indulonu a DVD s nejlepšími epizodami Chcete mě?, bych nedoufal, že někdy spatřím film o upírech, kde se nebude žádný podvyživený metrosexuál s plochým ksichtem a potřpytkovaným análním věncem snažit vymrdat vlka a během celé stopáže suše mentorovat o tom, proč je vhodné, aby stodvacetiletý geront s oblibou v menstruačních koktejlech brousil tupou teenku, které v herectví zdatně konkuruje konferenční stolek a odstředivý odšťavňovač. Inu, stalo se a já jsem nadmíru spokojen! Žádná kamarádka se na to se mnou sice dívat nechtěla, protože bez Patizóna a Cukety to prej není ono, proto jsem na to čuměl zoufale sám, s kartónem džusu v krabičkách, v jednodílném pyžamu s delfíny a trenýrkách s motivy My Little Pony, nicméně jsem se chechtal, muhehe, a film si užil. Pokud tady existuje dáma, která by mi chtěla dobrovolně dělat společnost a dívat se na filmy se mnou, postačí mi do pošty poslat přihlášku, kde vyplníte hloubku a opotřebení svých tělesných otvorů a uvidíme, co se dá dělat. A pokud se dokážeš bez problému nasoukat do mého oblíbeného kostýmu postarší čivavy, nemusíme řešit už nic. Ale nesmíš být chodící parní turbína v leginách! Ale jako jinak nic proti hnusným holkám, to vůbec, mír svině.

Určitě se všichni shodneme na tom, že občas, v nezištném afektu, jsme schopni ze svých úst vypustit nehezká nemilá slova, která bychom za normálních okolností neřekli a kterých pak velice litujeme, třeba něco jako "ty tlustá vyžraná kundo s ksichtem pračuráka, nežer mi ty sušenky!". I já, tvor omylný a debilní, jsem nedávno vyřkl obdobný nesmysl a měl jsem za to, že pozměnit dočasně svoje žánrové preference může být docela fajn. A tak jsem se rozhodl z porna nenápadně přeorientovat na fantasty, ale samozřejmě pomalým, rozvážným tempem, protože kdybych z profesionální polykačky semene, která musí instalatérovy služby splatit delikátně provedeným análním fistingem přepnul rovnou třeba na Harryho Bilba, asi by mě to mohlo zabít. A tak jsem si před projekcí pustil trošku těch prasečinek, což mi absolutně nepomohlo, akorát se mi ztopořila svíčka, takže jsem musel přeleštit svícen a tím to haslo. Nebojím se v kontextu s tímto filmem využít pejorativních termínu jako je "kravinka", "blbinka", nebo technicky přesnější "píčovina". Ode dneška končím s jakýmkoliv fantasty, protože to prostě není nic pro mě. Kdybych měl na něco podobného ještě někdy jít, tak si raději nechám vyšetřit hemeroidy od malomocného, kterému by po zákroku zbylo jen osm prstů.

Tak tenhle film mi sedl jak facka od tý tlustý cuchty v baru na Silvestra, když jsem jí bez dovolení osahával kvalitně nahuštěnou pneumatiku, neboť, jak o mně není známo, i já se v investigativní žurnalistice marginálně pohybuji a jsem v této branži taktéž považován za ambiciózního zmrda. Sice ne v tak dramatickém měřítku, jako je to ztvárněno v tomto filmu, ale bez jakýchkoliv výčitek jsem schopen stáhnout cizí fotografie, třeba Blesku, a pak jim bez skrupulí v Malování oříznout vodoznak a v článku neuvést jejich zdroj! A když ten den nemám rebelie ještě dost, tak prostě jdu a udělám si kafe bez mlíčka. Bez jediné kapky mlíčka! Inu, novinařina je zkrátka drsná forma obživy a kdo nemá duši na to čas od času oželet Tatru v plechovce, tak má holt smůlu a nezbyde mu, než standardně zametat hovna v městských parcích, kde serou holubi, psi a bezdomovci. Ač se mi film líbil, dávám jen za tři, protože jsem závěrem očekával nějaký pořádný wtf mindfuck, který bych nečekal, jakože toho úlisného kokota s extrapedofilním sestřihem třeba přejede o půlnoci růžový tank, řízený Novotným bezprostředně po peelingu, protože to bych fakt nečekal. Tak zase někdy příště.

Ač se zde snažím v každém druhém komentáři elitářsky mentorovat o správném úchopu humorných filmů a ještě se vám všem snažím se vztyčenými transparenty jménem "Jste nevkusní čuráci!" jemně naznačit, že jste nevkusní čuráci, tak tohle mi kurevsky, ale kurevsky nesedlo. Zasmál jsem se jen jednou, a to když tomu tlustému pánovi na koupališti spadly plavky. Smutné je, že se to stalo loni a s filmem to nijak nesouvisí. Já, zvyknuvší na hovna pod čepicí a pochcaný vlasy z balkónu, což jsou jediná dvě kvalitní kritéria, která dokonale definují debilní komedii, se najednou setkávám se super tajnými výrazivy a narážkami na ty divně tvarovaný borce, kteří mi ve tři ráno udělají ten nejdokonalejší gyros v bulce. Mně nevadí, že jsou žlutější než žloutenka, ale pokud se v noci po kalbě dobře nažeru, ať mi klidně hromadně emigrují do obýváku, já si je s radostí uklidím někam mezi temperky. Velmi jsem přemýšlel nad tím, jak je možné, že všichni u toho chčijí smíchy, ba až plují na svých vodních postelích za lepšími zítřky, a já jsem stále stejně netečný, jak jakákoliv žena po mrdačkách se mnou, a to bez ohledu na to, jestli je živá, či nikoliv. A přišel jsem na to, že za vše může prazvláštní symbióza, kterou mám se svoji super madam paní děvčetem slečnou Smilly, nejmilejší a nejoddanější kamarádkou, která všemu vždy bez skrupulí naprcá za pět, aniž by to se mnou jakkoliv prokonzultovala a můj obranný mechanismus tomu pokaždé podlehne a vyhodnotí to jako děsivou sračku bez náznaku čehokoliv. A proto ji nenávidím! Nechť ji sežehne síla psího masa v tortile!

Miluju zdejší psavce, skutečně! Vždy když se dodívám na podobný film, tak si pak najedu na jeho profil, seřadím si komentáře podle hodnocení a neskutečně si ujebávám nad odpaďákama. A kromě toho si ty lidi v myšlenkách také představuji. Vždy se jedná o forenzního artového kritika s elegancí broušeného diamantu, duší umělce a srdcem romantika, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými smysly Bergmanových děl, vyprané prádlo si věší zásadně při západu slunce a s výrazem trudomyslného poety každé ráno snídá dietní bio džus obsahující stoprocentní výtažek z brusinek, které při úplňku měsíce natrhaly v lesích pod alpskými horami kouzelné víly bez spodního prádla. Prostě lidé tak zábavní, že v jejich přítomnosti zvažují sebevraždu i neživé předměty. A naproti nim stojím já; totálně kreténský mámvpičista s elegancí pásového oparu, duší od kola a ledvinou neznámé oběti automobilové nehody, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými bradavkami Kate Upton, prádlo si zásadně nepere, natož věší, a každé ráno snídá cigaretku ranní pro kvalitnější sraní. To si pak bez výčitek večer hodím na ovarem vycpanou vanu laptop, dekou si přikryji své otylé nohy, pustím si podobnou americkou oPičárnu a zatímco si ve výstřihu zlevněného svetru z Lidlu lovím pár zapomenutých hranolek ze včera, tak se chechtám tak burácivě, až mi na monitor prská sopel. Někdy je zkrátka úžasné být normální. Přál bych to zkusit všem.

A já se mu nedivím! Ono postačí, aby si taková kočka jako je Chloë jenom omylem odkašlala, a prostovlasému dědovi, který bydlí o půl planety jinde, se v mžiku ztopoří francouzské hole, péro se mu stočí po zvuku životního šuku na severozápad a začne na starý protézy vyvádět skopičiny. Ostatně, i o mně je známo, že mám pro Chloë jistou slabost - volně přeloženo - prcal bych ji na konferenčním stolku až do skonání světa. A laskavě si nechte ty kecy o pedofilních patáliích strýčka Ištvána. Je jí totiž už krásných 17 let! Jistě, pokud bych se jí rozhodl naklepat maso třeba v Egyptě, kde je sex povolen až od osmnácti let, asi by mi tamější faraoni otvírákem na konzervy separovali koule a hodili je do Nilu, naopak třeba v takovém Mexiku, kde si smíte legálně smočit führera už od ideálních dvanácti, by se mi zase každý rozumný deváťák vysmál, že jsem si na pašování kokainu ještě nevyrobil vlastní vnuky. Takže stačí jen přichystat adekvátní lokaci, nainstalovat konferenční stolek a pak chodit dva roky na přesčas do práce, našetřit si na letenku, letět do New-Yorku, navštívit Jeffa Wadlowa, jít s ním do baru, objednat mu láhev nejdražší skotské, schválně drbnout do skleničky, polít mu klín, dělat že je to nehoda, servilně se mu to snažit utřít, znenadání mu smyslně pohlédnout do očí, nechat přeskočit jiskru, využít příležitosti, překecat ho k výrobě Kick-Ass trojky, propašovat se na natáčení, náhodně v maskérně narazit na Chloë, úlisně ze sebe vypotit "come fuck… bitch" a je to doma! Nic náročného. Jenže já tradičně pohořím už na prvním bodě, protože abych mohl chodit někam na přesčasy, musel bych mít nejdřív práci. Kurva! Filmu bohužel srážím hvězdy za to, že tam Chloë byla jen první půl hodinu a pak až na konci. Kdybych měl zájem dvě hodiny sledovat nesmrtelnýho chlápka, co jednou rukou dokáže zpacifikovat celou americkou kriminalitu, tak se budu dívat buď na Chucka Norrise, nebo na Shreka. Inu, Denzele, nepotěšil jste mne! Míň kokotin, víc Chloë!

Jak jsem zde již kdysi dávno avizoval, tak při sledování druhého Hobita jsem prožíval stejné duševní orgasmy, jako Sámer Assa při pohledu na nový Avon katalog, a to i přesto, že mi jsou nějací liliputi celoživotně u rekta, neboť já si prožívám svoji vlastní cestu do Středozemě každý víkend a to prostřednictvím LSD a lysohlávek, ideálně v opakované kombinaci. Tenkrát jsem se bál toho, že mě třetí díl snad donutí uřezat předkožky židovským dětem, po vzoru Ládi Hrušky si je nabalit v trojobalu na svačinu a vydat se na bezkonkurenční dobrodružství do našeho kouzelného lesa za Kauflandem, kde prý sídlí bezdomovec co vypadá jak skřet, protože mu v mládí bouchla u oka petarda a to všechno jenom proto, abych si taky trošku přiblížil neopakovatelnou atmosféru světa páně Tolkiena. Žádný mozkový defekt se naštěstí nekonal a třetí díl v mých očích upadl přesně tam, kde podobné filmy mívám kontinuálně. Napětí v podobě hravého škádlení s drakem se totiž vyčerpalo už ve druhém díle a ve třetím se nám dostává pouze těžce klišoidní patetická sračka bez ladu a skladu. Tři hvězdy klasicky za vizuál, protože z toho by se jeden zkrátka posral a to i přesto, že k posrání je předurčen také meziplanetární akrobat Legoland směle ignorující zákony gravitace, gravidity, i gravioly. A protože bych si to nerad rozházel se všemi pětihvězdičkovými uživateli, tak jen jedním dechem dodávám, že kdo dal víc jak tři, tak je kokot a zaslouží si zemřít.