RedAK

Přijde debil, pozér a trapák do baru a barman povídá: "Tak co si dáš, Ištváne?". No, tak jsme se zasmáli, vtip sice na hovno, zato pořád úsměvnější, než cokoliv z této tragikomické frašky. Spíš teda tragické, než komické. Nedovedu si představit souvislostí neznalého diváka, jenž dle neadekvátní anotace šel na údajnou komedii a nakonec se mu v kině dostalo pekelné substance nejvražednější nudy a trapnosti level Tak jde čas z edice Babovřesky. Člověk musel být zmaten jak gynekolog malé mořské víly a tu piču nakonec udělat sám ze sebe, aby se aspoň trošku pobavil. Nerad bych se však dotkl sněhobílých citů diváků, kterým se to líbilo, proto dodávám slovy klasika: "Peace, zmrdi!".

Španělsky umím pasivně i aktivně, neboť jsem se narodil pod srpkem zářící luny v plážových docích pitoreskního městečka St. Susanna, neasi. Takže jsem s filmem neměl sebemenší problémy a jsem rád, že mi nic neuniklo, protože bez porozumění dialogům typu "Ticho!" - "Cože?" - "Ticho buď!" - "Aha, dobře." - "Pšššt!" - "Nepšti mě sakra!" - "Ticho!" - "Cože?"… bych byl asi úplně v prdeli. Nesnáším svoji nespavost, pak čumím na sračky a ani nevím proč. Z této série jsem kromě tohoto viděl pouze díl první a to jenom proto, že mě k tomu tenkráte v dávných mýtických časech donutila jedna z bejvalek, neboť si z nějakého nepochopitelného důvodu patologicky libovala v nudných, nezáživných kokotinách. Což byl nejspíš i důvod, když to tak zpětně zhodnotím, proč chodila zrovna se mnou. Z činžáku jsme se dekadentně přesunuli na loď, ukázková regrese nastala snad ve všech ohledech a atmosféra je hutná a napínavá stejně jak ta v pětihodinovém dokumentu o perspektivách hřebíku. Ač si to objektivně odpad! nezaslouží, již nehodlám být nadále pošetile smířlivý a tlačit ze sebe zchátralé hvězdy jen za to, že nějaká sotva vyučená kosmetička naplácala někomu na ksicht ideální vrstvu paštiky. Namrdat, přátelé! Abych si vynahradil všechny ty dlouhé roky nudných, užvaněných, směšných pseudohororů, z nichž mě ani jeden nedokázal dokonale vyděsit k onomu pověstnému posrání, rozhodl jsem si pravidelnou dávku zděšení vykompenzovat formou několika nejhorších možných situací, ve kterých se běžně ocitáme, a to hezky současně. Jen tak namátkou, lidé mívají strach z toho, že budou příliš brzy gravidní, že nestihnout koupit květinu drahé polovičce na narozeniny, že se v tom novém oblečení nebudou nikomu líbit a nebo že je někdo načapá při masturbaci nad něčím prapodivným. Když jsem si v Tescu v květinářství nacpán do růžových legín honil péro nad IKEA katalogem se zaraženým těhotenským testem v prdeli, tak to byla ta nejhorší noční můra, jakou jsem kdy zažil! Edit: Kokot RedAK zdraví Boha, pana Všehomíra, stvořitele Youtube, mistra vlogera, rodilého Španěla, Francouze i cigoše, nejvíc sexy chlapa databáze, Mastera of Koksšňup 2014 a vládce moří Flipnice, tvůj smysl pro sarkasmus je zkrátka brilantní. Eres un genio, amigo!

Ach, nedávno jsem zažil další z řady těch perfektních ranních vstávání. Z bujarého snu mě probudila domem se vanoucí vůně pečeného labradora, na stole v jídelně mě přivítala váza čerstvě nařezaných předkožek a ve schránce jsem kromě nejnovějšího Blesku našel také přítelčin úmrtní list. A když jsem si otevíral jogurt, tak mi půlka víčka nezůstala stále přichycená na kelímku, ale normálně se to odlepilo celý. No nebyl tohle ten BEST! DAY! EVER!? Ještě nebyl, poněvadž večer jsem byl na americké komedii, u které jsem se nachechtal víc, než když mi předevčírem čivava olizovala koule namazané nutelou. Byl jsem totiž na americké komedii, u které jsem vypnul mozek, což nedalo moc práce, protože mozek mám defaultně vypnutý už od jednadevadesátého, a výborně jsem se pobavil! Nejeden kinematografický znalec, za kterého se dnes považuje každý, kdo zhlédl minimálně jednu celou sezónu Počasíčka na Smíchově, se zajisté již při vyslovení fráze americká komedie otřepe jak Sasha Grey po dvouhodinové bukkake párty a není se vlastně ani čemu divit. V posledních letech nám byly jako americké komedie předhazovány nevtipné omgsračky, kde ústřední postavu hrála nějaká tupá bloncka s kozama, co by mohly nakrmit všechny hladové krky v Bombaji a co řešila strašně free a cool a teen a swag problémy, že by jeden blil. HB2 je naštěstí tou starou dobrou americkou komedií s výstředními wtf momenty, které právě tento žánr kdysi dávno definovaly. A herecké obsazení zase tak sexy, že jsem během projekce několikrát aktualizoval svoji sexuální orientaci. Bravo!

Tož nám ten Příbor, či jak se ten fúsatý kokot menoval, vnuknul super nápad a koňskó dávku tej pověstnej kuráže. Tady s chlapcami Dežom, Olegom, Zigom, Šohajom, Demeterom a macató Eržikó sme se rozhodli udělat mega výlet našim vytuněným žigulíkom do Tesca na nakupy, pičo vole. A protože to byl road trip jak cyp, kurva, urobili sme ze pár zápisků, aby si i další degenerace mohly vzít příklad z našej cesty vyjebanej. Hodina 1. - Hned ze začátku nastaly vykurvené problemy, lebo ten vyfajčaný kokot Demeter ztratil nákupnú tašku a byli by sme piče, kdyby sme dojeli do Tesca s Kauflanďáckó brašnó. Takže sme vyslali Demetera k súsedě to za mrd pořešit a zatím sme s chalanmi prijebávali ten pripečený výfuk na žiguleho. Do kuforu sme zatím napchali všecky dlúhé kabáty s hlubokými kapsami. Hodina 2. - Tož nastává čas vyrazit, vy banda chlpatá. Opět nastaly more problémy, keď sme se nemohli do žigula řádně nasáčkovat, bo Eržika je macatá flundra a vypadá, jak kdyby ste do pytla od brambór narvali tři vyžraná prasata. Kurva more, tož Olego musel jít do kufru, bo by to jinak nešlo. Časně ráno sme vyrazili z předměstí Chánova, no som natěšený jak cyp! Hodina 3. - Jebat, jebat, jebat! Uvízli sme v koňským hovně, to mňa pojeb do mej zadnice kypré, čím ty svině vycválaný krmijó, že serú takéto gigantické kopy? Tož sme pověřili Ziga, aby vyměnil koleso, bo bylo zamrdané jak naša klika od kúpelky. Hodina 4. - Tak Ziga je naprostý kokot vyjebaný, bo neumí ani piču. Hlavně že denně trénuje běhy na dlúhu trať s kanálovými poklopy na zádech, ale vyměnit jedno vykurvené koleso, to aby sa člověk poondil. Naštěstí kolem jeli naši krajani s čerstvě čornutó felinó, tož nás z těch sraček vytáhli. Hodina 5. - Dežo, který do teraz neřekl ani piču, si v autě tak nechutně zasral, až mi pozdechaly všecky filcky. Vyjebu ti manku do tej chlupaté řitě, ty kokotko smradlavý! Šohaj aj na půl hodiny omdlel, jaké to byl rigol, kurva. Hodina 6. - Museli sme zastavit na benzíně, bo ten puch se šířil jak mor a Eržika potřebovala akutně srat, bo na snídaňu zožrala celú hovězú kotletu aj s polkou krávy a súsedovic psem. Jebat je všecky, jebky kokotské. Hodina 7. - Šohaj na benzíně počoroval nanuka a hned na něj ta pokladní kunda volala bengáče. Nechápu, proč tak hystericky vyšilovala, no možná ho Šohaj neměl brat aj s celým mrazákem. Tož sme na to šlápli, bo chlupatý v lásce moc nemáme, a ke všemu už sme viděli Tesco v dohlednu! Hodina 8. - Tož sme dojeli před Tesco, no ty kurvy měly už zavřeno! Já sa snad pojebem! Okrem toho všeckého sme zapomněli na Olega v kufru, ktorý tam na následky Dežového vražedného prdu zdechol. Tož sme žiguleho spláchli aj s Olegom do Svratky, počórovali před Tescem ty kovové stojany na kola aj s kolama a jeli sme dom. No road trip jak sviňa, co si budem povídat, kam se na nás hrabe Příbór i s celó tó jehó sektó pojebanó!

Někdo to nám, méně inteligentním tvorům, co jsme vylízaní jak poslední sáček kokainu zoufalého narkomana, zapomněl na konci pěkně pokrumpáči vysvětlit! Tak je Ítn kokot nebo ne? Každopádně jsem rád, že jsem se na pečlivé pročtení profilu filmu vrhl až po jeho zhlédnutí, neboť někteří jsou schopni v obsahu, krom celé zápletky a jejího detailního rozuzlení, prozradit i konzistenci a odstín zabarvení ranní stolice hlavního hrdiny, včetně toho, které zkažené fazole ze kterého potravinového řetězce mu tuto řídkou žlučovitou hrůzu způsobily. A někdy toho je schopen i sám páně distributor. Já nemám tyhle ty filmy, co jsou i po zhlédnutí stále nejasné jak původ všech sedmnácti Lakatošových dětí, příliš v oblibě, páč pak akorát jen zmateně čumím kolem sebe a mám chuť prokopnout laptop svými růžovými lodičkami s ocelovou špicí. Někdy bych měl ale taky na filmy koukat výhradně ve střízlivém stavu s čistou myslí, neboť čumět na to naložen v ethanolovém deliriu, s nesterilizovanou jehlou zabodnutou v krční tepně a popadanými česnekovými brambůrkami za výstřihem zlevněného svetru z Lidlu, taky nenavodí úplně tu nejlepší filmovou atmosféru. Jebu tam tři pizdy a odcházím vstříc náruči věčného nepochopení.

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů.

Opět další z těch případů, kdy je nulový obsah naprcán do nadstandardního vizuálu. Takhle se to dá vlastně praktikovat se vším a ihned vám to předvedu. Vezmu svoji včerejší historku, jak jsem si šel do Jednoty pro půl kila gothaje, protože jsem neměl co žrát a odvyprávím ji formou dramatické básně ukrutného poety; I vstal za sychravého rána, a břich jeho zel prázdnotou, již není poblíž jeho máma, aby nakrmila ho dobrotou. Police spíže pokrývá prach, zmatený Ištván neví si rady, jeho duši zúží děsivý strach, že brzy chcípne hlady. Zoufale vrhá se na dveře lednice, zkouší všechny svoje taktiky, ač modlí se převelice, v dóze není ani trocha paštiky. Ledový pot jeho čelo polévá, a tak na záda dá si batůžek, protože mu opět nezbývá, než jít nakoupit za tou kundou na růžek. I vypravil se statečně, nástrah ulic nedbaje, uklidňovalo ho částečně, že v cíli cesty chleba je. Pln neochvějné vervy, sveřepě rozrazil dveře Jednoty, "tak jsem tady vy kurvy", začal sypat bonmoty. Záhy však přikryl si ústa dlaní, za což patří mu pochvala, protože za pokladnou ta tlustá paní, určitě by ho přeprala. Jídla v akci plné police, z nichž mžitky před očima měl, až omylem vrazil do zákaznice, jejíž podbradek ještě čtyři léta se chvěl. Ani slůvkem se neomluvil, pak prošel sýrů celý blok, nakonec v oddělení salámů se zastavil, načež vznikl ten epický dialog. "Tak pro co sis mladej přišel?", "chci půl kila gothaje a papiňák", "ty vole gothaj není gothaj došel", "tak mi pičo dej tam ten točeňák". Nadšen z výhodné koupě, u pokladny zaplatil patnáct kaček, poté upustil potravinové doupě, a hladově nacpal si krček. Po přežrání budiž faktem, že v křečích se potil, a obelhán svým trávícím traktem, zvonáče si poblil. Tak vidíte, historka o hovně, ale určitě jste si ji užili. Dávám tři, ale jenom proto, že film jsem viděl v rámci "pracovních povinností" zadarmo, mám slabost pro Jennifer Lawrence a taky mám velký péro. To poslední nijak nesouvisí, jen se tím rád chlubím.

Naneštěstí musím konstatovat, že mne neuspokojila kompletní narace lineárního děje a stejně tak exaktní dichotomie jednotlivých procesů, kteréžto degradovaly podstatu kategorického sylogismu... ha, už jste se lekli, že budu psát jak buzerant, že? Žádný takový. My primitivové to máme jednoduchý. My dělíme filmy na dobrý a na piču. A tenhle kroužil kolem nabobtnanýho poštěváku stejně jak moucha kolem nekvalitně vytřenýho věnce. Análního věnce, ne věnce na dušičky. Prvních dvacet minut to bylo docela fajn, ale pak jsem si to pustil a šlo to do sraček. A to bývám k obdobným kravinkám zpravidla shovívavý, nicméně z tohoto fekálu mám pocit, že někdo prostě nakráčel do nejbližšího ústavu, vzal o svačinový přestávce nějaký náhodný retardovaný děcko bokem, dal mu do rukou skicák, zelenou voskovku a dvě prázdný temperky, načež mu pověděl, že jestli do pěti minut nenamaluje nějakej scénář, tak půjde spát bez večeře. A ty vole on to stihl! Kdyby aspoň Džesyka ukázala kundu. Místo toho ukazuje hovno. Který nikdo vidět nechtěl. Achjo. Holt si dneska budu muset vyhonit nad záchodovou mísou.

Za chvíli minutová ručička ochabne a opět utvoří tu kouzelnou kombinaci, na kterou netrpělivě čekám noc co noc. Je to už tak moc dlouho, kdy jsem naposledy cítil její hebkou pokožku ve svých dlaních, kdy jsem naslouchal tomu sladkému nesrozumitelnému šepotu propleteného rozkošným smíchem, kdy se převalila na posteli jen proto, aby mě provokativně kousla do rtu... tak neuvěřitelně moc dlouho. Je to těžká životní zkouška, kterou musíme společně překonat, kterou musíme zvládnout. Díky moderním technologiím spolu můžeme být alespoň virtuálně, ale stačí to? Nikdy to nemůže nahradit to intenzivní smyslné opojení, když jsem v její blízkosti... Odbila půl osmá, skype se rozezněl, už volá. Na tváři se mi rýsuje upřímný úsměv, srdce se mi rozbuší a já klikám na tlačítko "Přijmou hovor"… Hej pičo, slyšíme se?! Halóóó! Tak seš tam kurva? Slyšíš mě nebo se na to mám vyjebat? Hej, něco slyším, seš tady? Jo, už tě taky slyším, tak dobrý! Paráda, mám tady na piču wifinu a jedinej borec co si ju nezahesloval bydlí o tři byty dál. No bomba. Já dneska odmakala celou směnu u Mekáče i za tu kundu Veroniku a víš co mi vedoucí řekl? Že prej....... abych....... ale to je..... protože..... mohla mu... vylízat! Ale..... mož.... …......... Ty vole, vypadává signál, nerozumím ti ani hovno... že ty sis zas vypla mikrák?! Sorry, nebyla jsem tu, zas jsem si vypla mikrák... Cože? Nerozumím ti, blbne mi sluchátko. Nabízíme půjčky až do 166 000 Kč podnikatelům, studentům, matkám na mateřské, nezaměstnaným, nezletilým, i nesvéprávným. Nenahlížíme do registrů ani do občanských průkazů. Do prdele s reklamama už! Dneska máme výročí, víš o tom? Tyjo fakt? Jo, jsme spolu už třináct dní, taky ses mohl stavit, mám tu čůčo! No lol, nemáš bydlet až na Palmovce, víš že už mě nejednou vychytal revizor! Posílám ti přáníčko v pédéefku, tak to vomrkni. Super, dík... hm, tak nic, nemám tu plugin pro stažení. A nevím co je to pédéefko. To mrdej vole, stejně už došla ségra s tím svým borcem. Je cigán jenom trošku, jeho prababička byla Hispánec. Hustý! Hafo. No nic, donesl cidra a křupky, tak já valím, zejtra navečer zas brnknu, až dobliju. Jasný, tak čus. Zdar vole. ... Její křehký hlásek v mžiku pohasl a plytké ozvěny sladkých slov ještě chvíli rezonovaly v prostoru temného ticha. Nikdo mi nedokáže melancholický večer prozářit lépe než ona. Opírám se o čelo dubové postele, hledím skrze pootevřené střešní okno do nekonečných hlubin černého prostoru a v dlaních pevně třímaje bavlněný kapesník přemítám nad pomíjivostí okamžiku... vidím nám krásnou budoucnost.

Bigotní Nolanovci musejí mít pré. Věřím, že jim Installater nabídl tradičně podívanou tak hlubokou, že by se v ní ztratil i King de Cock. A jak se tak dívám kolem, někteří si nadšením kromě tělních tekutin vysrali i mozek z lebky. Ale pozor, vůbec se jim nedivím. Nolan totiž s pomocí borečka Cymroše dokáže i tu nejnudnější pasáž natočit tak, že se z ní posadíte na prdel i když už dávno sedíte. Takže i kdyby Nolan natočil scénu, kterak by účetnímu Novákovi došlo ráno v kanclu kafe, tak díky epickému hudebnímu podkladu a srdceryvným citacím, které stejně nikdo nechápe, se nejeden doposud klidný a vyrovnaný divák hystericky zahryzne do sedačky a bude se modlit ke všem přírodním podmínkám, aby hlavnímu hrdinovi vyrostl v květináči u tiskárny kávovník. Vygradovat i naprostou nudu až do mentální extáze Nolan zkrátka umí. Mě Installater bavil, konec byl obzvláště vypečený, ale nehodlám si kvůli tomu rituálně perforovat varlata a ani psát Nolanovy matce, aby si pro jistotu zálohovala vaječníky. Uvidíme, co se mnou udělá druhá, tentokrát už domácí projekce. Třeba když vedle mě nebude sedět obstarožní bába, co smrdí jak topinka s česnekem a mně nedojde už po třiceti minutách Heineken, zeseru si slipáče podstatně objemněji.