RedAK

To byl zase jednou horor. Horory se přeci točí proto, aby člověka vyděsily, aby mu navodily pocit úzkosti a beznaděje, měly by útočit zpravidla na všechny rozličné povahy souměrně. Takže by mělo být jedno, jestli jste satanistický rebel, který má na krku přívěšek ze zubů svých obětí, otírá si podrážky výhradně o dětské hlavičky, snídá kovošrot a po večerech šuká smrtku do prdele, nebo ulízaný buzerant v růžovým tričku, co si posere tangáče pokaždé, když se někdo zmíní o Gargamelovi. Já osciluji někde mezi oběma skupinami, takže si poseru tangáče pokaždé, když sním kovošrot, ale u této sračky jsem se v poklidu vrtal v nose a srovnával si chuť jednotlivých holubů. Ti z pravé dírky chutnají víc jako kuře. Propříště, když se budu chtít opravdu vyděsit, si raději pustím video z mého porodu. Tak hnusnou vytahanou kundu člověk jen tak neuvidí.

Určitě znáte taky takové ty typické Čechy, že ano? Prostovlasá lopata s permanentně tupým výrazem a upoceným tílkem, co pravidelně každý večer uloží svoje nestandardně rýsované tělo do křesla, přes jehož opěradla přetékají sádelnaté odlivy, přes léty ovarem tvarované panděro přehodí orosenou plechovku pětiprocentní dvanáctky a za hlučného slintavého vysávání zbytků jídla ze zubů sleduje osmitisící díl Ordinačky, aby mohl následně na umaštěné klávesnici vášnivě diskutovat na tn.cz o osudu Babety. Tak takoví se asi horko těžko dostanou k nějaké literatuře a když se jich zeptáte, kdo to byl Husserl, tak jsou přesvědčeni, že to byl nějaký nacistický diktátor. Ač do této skupinky sice nepatřím, neboť vlasy mám hned tři, chlastám především odrůdové krabičáky a sleduji zásadně Ulici, tak knih jsem bohužel také moc nepřečetl. Vlastně jediná, kterou jsem přelouskal do konce, se jmenovala Vášnivá Alice a dva námořníci, ale když teď nad tím tak přemýšlím, vlastně to ani kniha nebyla. Na tento film jsem šel tedy absolutně nepřipraven, knižní předlohou a živou ženou nepolíben, takže bohužel nemohu srovnávat dvě naprosto odlišná média, jako to dělají zdejší kritici. Jak však lze vypozorovat z mého hodnocení, docela se mně to líbilo. Nemohu tomu nepřiznat atmosféru skutečně napínavou, alespoň v první polovině filmu, ale stejně tomu nemohu nepřiznat idiocii některých dialogů, jež byly zajímavé asi stejně, jak Pepa Novákojc z masny od naproti, kterej vypráví večer po šichtě Máni tu ultravtipnou story o tom, jak si při obsluhování zákazníka spletl hovězí kotletu s rychlovarnou konvicí. Cesty labyrintem mi dost často připomínaly moje cesty z hospody, kdy místo toho, abych dorazil domů, který je ve vedlejší ulici, jsem se zjevil ve třicet kilometrů vzdáleném bordelu. Tak si holt zaprcám, když už jsem tady. Jen velká škoda toho konce, kdy pro mě přišlo velké zklamání... 150 euro za mrdačku, co si budeme povídat. Ale zpět k filmu - dobrý!

Na doporučení kolegy Loleq7 (sorry, nevím, jak se tahle šibalská přezdívka skloňuje) jsem neodolal a taktéž zhlédl tento výkvět přírody. Sice ne v plné parádě, protože rozlišení 4K zná můj notebook jen z neostrých vyprávění mých imaginárních RAMek, takže jsem se musel spokojit s pouhou HD verzí, nicméně i tak jsem si tento vizuální skvost užil. Člověk může s úžasem a mlčky sledovat, jaké neuvěřitelné interesantní destinace zůstanou naší mikroskopickou existencí neposkvrněny, neboť jsme jenom suchopární kokoti, které musela ta mezi místními bezdomovci neblaze proslulá vagína vyvrhnout zrovna v takové píčovině jménem Česko. To pokud máte aspoň špetku štěstí a nejste úplný smolař, tak jediné co můžete užasle obdivovat, je na nebi se třpytící smog a malebné dominanty nedostavěného Tesca, co vám nonstop bagrujou za barákem, takže se nemůžete ani pořádně vyspat do fabriky na formaldehyd. A jediná exotika, za kterou se podíváte, je kouzelná víska Kundov, kam jezdíte za tetou Eržikou na prázdniny, kde největším dobrodružstvím je, když parta místních mentálů ukradne ze statku krávu před otelením. Život je někdy holt nespravedlivý. PS.: Odpravte prosím někdo, ideálně nějakým nechutným způsobem, toho pičuse Courtemanche, který dokázal snížit laťku nároků tak nízko, že z kokotích CAMripů elegantně degradoval až na fotky. Příště ohodnotí film pouze podle toho, jak se mu bude líbit příjmení režisérovy matky za svobodna. Satanulibé.

Míša se nám zase vyřádil! S ním bych do kontaktu přijít nechtěl. Na stole byste si zapomněli propisku, nechali ho na chvíli samotného v místnosti a on by vám ji během pár minut přestavil na hypermoderní supertank s umělou inteligencí, syntetickým brněním, armádní výzbrojí a automatem na instantní nudle. A kam se nám poděly ženský? Megan se rozhodla, že už nebude hrát blbou pičku v předigitalizovaných robotech, tak šla raději hrát blbou pičku do předigitalizovaných želv, Rosie bohužel nestihla vyprcat půl štábu, takže dostává svůj prostor Nikča, samozřejmě v šortkách tak krátkých, že můžeme odůvodněně pochybovat o jejich existenci. Naštěstí nikterak nevybočuje z ojetých kolejí, takže ji scénář klasicky staví do role zbytečného věšáku na neviditelné oblečení. Akce zase standardně nepřehledná, takže to chvílemi vypadá, jako kdyby spolu šukalo několik vrakovišť a zápletka stejně zajímavá, jak náš ranní zelenozelený kemr o hustotě dvou Rytmusů v umyvadle. Tyvole, když vám někdo naservíruje počtvrté to stejně přeplácané a nesmyslné a vy na to stejně jak kokot čumíte, tak Míša zase vyhrál. Zase si smí vyrýt hluboký zářez do své ocelové paže a pak si skočit oslavné saltíčko do stohu dolarovek. A ne ledajakých dolarovek, přátelé, ale stodolarovek! S odřeným žaludem tomu dávám za tři, ale už táhni, Michale kurva vole, do prdele. Btw, Optimovy proslovy na konci každého filmu by se měly začít tesat do podtácků na kofolu, tolik moudra tvl, z toho by se předávkoval i Jirka Jarkovský.

POZOR, následující komentář obsahuje SPOILERY, rozinky a stopové množství oříšků. Ihned úvodem musím neodkladně apelovat na nesmyslný systém ratingových hodnocení, kterým jsou filmy neuváženě opatřeny. Příslušná filmová asociace, jejíž soudy posléze čeští distributoři téměř bez výjimky akceptují, se totiž může často v udělení ratingového hodnocení unáhlit. Zářným příkladem toho buď tento film, kterýžto dostal označení G, tedy přístupnost všem věkovým kategoriím, přičemž, dle mého skromného názoru, měl dostat NC-17, tedy nejtvrdší a nejpřísnější omezení, které by zamezilo tento film vidět osobám mladším sedmnácti let a to ani v případě doprovodu rodičů. Hned vám vysvětlím proč, bohužel se díky tomu snad poprvé nevyhnu spoilerům. Tato "pohádka", jak ji vtipně označují životem naprosto neprotřelí a pohádkově naivní jedinci, je totiž ukázkou té nejčiřejší brutality, takže ji doporučuji za žádných okolností nepouštět mladistvým, natož pak dětem. Ihned v úvodu se staneme svědky odsouzeníhodných praktik, drsného zacházení se zvířaty, dalece přesahujícího definici týrání. Protagonisté, tzv. vikingové, využívají nebohých draků a ovcí jakožto prostředků ke zvráceným a nelegálním závodům, na které si smějí přihlížející vsázet. Nakolik tyto praktiky narušují psychiku zvířat, si nedokáže domyslet nikdo z nás. Záhy je nám představen hlavní hrdina, mladý dvacetiletý viking, i se svým drakem, násilně ochočenou, nepředvídatelnou zrůdou. Některé scénky znázorňující jejich intenzivní symbiózu se pak vymykají zdravému rozumu. Velmi blízký vztah hlavního hrdiny s drakem tak chvílemi naznačuje vyústění v perverzní zooporno, kdy by anus již tak trpícího draka byl zprzněn penisem dětského protagonisty. Kopulace dětí s domácími mazlíčky je však naštěstí i na americkou produkci příliš, proto zůstane jen u náznaků, nicméně bujaré dětské fantazii nebude dělat problém si tyto nechutné několikahodinové scény domyslet. V první třetině filmu nám bude také představen stařec, zcela nesmyslně klasifikován jako úhlavní nepřítel, byť mu bestiální draci v minulosti doslova vytrhli ruku z těla a zničili vše, na čem mu kdy záleželo. Následně nás čeká jedna z nejtragičtějších částí filmu, a to když neochočený, divoký a veskrze agresivní drak chladnokrevně a brutálně zavraždí otce hlavního hrdiny. Perličkou pak budiž fakt, že ona vraždící bestie patří právě synovi oběti. To aby pak každé nevinné dítko, jež toto zhlédne, se samým zděšením očekávalo, kdy jeho Azor, přátelský neočkovaný pitbul, rozmetá vnitřnosti jeho fotříka po celém dvoře. Připravovat děti na život bez jednoho z rodičů už v tak útlém věku se mi jeví naprosto trestuhodně. To, že se dočkáme i emocionálně vypjatého pohřbu se zapálením mrtvého těla, raději ani nebudu komentovat. Poslední část filmu nás žene předvídatelně za pomstou. Tedy železně dětem ukotvuje premisu, že pokud mu někdo ublíží, je třeba hříšníka chladnokrevně ztrestat, ideálně s celým pokolením a půlkou světa, justičního systému a zákonů obecně zcela nedbaje. Ovšem i z tohoto se záhy vytrácí veškerá logika, neboť dotčená rodina se jde pomstít nebohému jednorukému starci, namísto toho, aby problémového draka utratili na nejbližší veterině. Zhrzenému synovi se samozřejmě podaří starce zavraždit, a to za pomoci celé armády doposud bezúhonných draků a vikingů, načež za svoje zrůdné činy dostane dokonce vyznamenání. Jako bychom s pýchou oslavovali Breivika. Já jakožto dospělý, třiadvacetiletý a rozumně uvažující jedinec, jsem samozřejmě schopen docenit a v jisté míře i pochopit záměry tvůrců, kteří do tohoto díla vtiskli otisky svých psychopatických duší, nicméně děti, které celý život vedeme bok po boku s morálním kodexem ke slušnému životu, by se této hrůze, syrově prezentující dnešní nekompromisní svět, měly raději vyhnout. Iksdé.

Asi tady budu se svým hodnocením svítit jak monokl na oku průměrné arabské ženy, nicméně nemohu jinak. Série Step Up se mi poměrně líbí, byť mě trojka a čtyřka minula, avšak pětku jsem si nemohl odpustit z důvodu návratu talentované Briany Evigan. Street dance mám totiž velmi rád, primárně pak styly locking a popping, ale sám se moc o tanec nepokouším, lidé si mě pak pletou s Halinou Pawlowskou při epileptickém záchvatu. V rámci struktury jednotlivých choreografií si nemůžu prakticky vůbec stěžovat. Jsem choreografií nadšen dokonce tak moc, že jsem schopen Step Upu odpustit i tu naprosto otřesnou, tupou, šablonovitou dějovou výplň. Mohu vám konstrukci oné šablony, která se dnes cpe do čehokoliv, co potřebuje zoufale vyplnit stopáž, elementárně popsat. Na začátku se sejde skupinka ambiciozních lidí s vytyčenými cíli, chutí něco dokázat a někam prorazit. Dají se tedy dohromady, rozjedou svoje ušlechtilé plány a vše šlape krásně jak Isabelle Nováková, hrdá držitelka ocenění Kurva měsíce leden. Uprostřed se samozřejmě všechno kompletně posere tak moc, že smočí kapesníček i nejeden irácký militantní terorista. Všechny postihne obrovská nepřízeň osudu, zklamání se v sobě samých, štěstí odejde vdál, třpyt v očích pohasne, duha bude málo barevná a naděje zemře společně se psem, jejich nejlepším přítelem, kterého museli pod nedostavěným mostem během ukrutné vánice sníst. Zkrátka všechno v piči. No a na konci zase slunce vysvitne, motýlci křídly zatřepotají a osud nešťastné protagonisty zasype dárkovými balíčky s instantním štěstím. Za tohle by se styděli i tvůrci Esmeraldy. Bohužel však každý má pro něco slabost, nechte mě se tedy rozněžnit a nasolit tady hezké čtyři hvězdičky. Guilty pleasure.

Godzillu si, milí pamrdi, dovoluji okomentovat až nyní, neboť tenkráte v časech pradávných, kdy jsem jí nasolil tři hvězdy, jsem viděl pouze kinorip o kvalitě čínských petard. Takže šlo o život. A hodnotit tady film na základě kinoripu je taky o život. Samozvaní arbitři morálky by mohli povolat HOMOrotu a ta by vás za trest v hlubinách pekelných až do skonání jsoucna šukala do prdele. Takže si dovoluji utrousit pár slov až nyní, po zakoupení kvalitního BRripu. Mno, hodnocení se teda nemění, neboť mé předčasné soudy nejsou nikdy neuvážené a pokud někoho na základě jedné zprávy z pošty nazvu vypatlaným čurákem s inteligencí nedopečeného kuřete, tak jím zaručeně je. A jeho matka by se měla stydět! Tedy pokud toho jsou ovečky schopny. Takže, Godzilla. Jasně, jedná se o praštěnou popcornovku. Jasně, hlavní postavy pobraly asi tolik rozumu, co zdegenerovaný syn dvou sourozenců poté, kdy jej i vedení Kauflandu odmítlo zaměstnat jako regál na tvarůžky, ale debilní rozhodnutí k filmům prostě patří. Kdyby si ráno hlavní postava šla prostě vyčistit zuby, namísto toho, aby omylem stvořila geneticky zmutované monstrum co ohrozí veškerý život na planetě, asi by to nikoho, kromě pravidelných čtenářů měsíčníku Mladý dentista, moc nebavilo. Takže díky za filmové dementy. Musím taky zmínit hlavně mého oblíbence Heisenberga, na kterého jsem se těšil jak Jaro Slávik na klystýr, bohužel jej musím značně politovati, neboť borec si zahrál v Godzille a ani se jí nedožil. A není se čemu divit, když slavné monstrum spatříme kompletně až v padesáté páté minutě a ještě ke všemu vypadá jak SPOILER piča KONEC SPOILERU. Do té doby jistě nepřežije i nejeden netrpělivý divák, který potřebuje digitální efekty i při sraní. A ještě taky musím konfrontovat názory ohledně tmy, kdy si i mnoho mých oblíbenců stěžuje, že ve filmu je prakticky neustále tma a monstra (hups, ano, je jich tam víc) nejdou téměř vůbec vidět. No jasně! Vždyť o tom to taky je, atmosféra je mnohem temnější a scény napínavější, pamrdi. Já si na to navíc naladil atmosféru i doma, takže jsem si to pustil v noci, úplně sám, dal televizi naplno, zatáhl závěsy, nezamkl si vchodové dveře, podřezal pár morčat, vypil jejich krev a temné scény si dost užil. Bohužel na čtvrtou hvězdu to stále není a to za Godzillí superschopnost, kterou nám velkolepě předvede na konci. To bylo teda velkolepě trapný, ale jinak filmek dopohůdki.

Ich bin hungrig, und ich muss meine Hoden sofort zu kratzen! Víte, co jsem právě napsal? Já taky ne, ale dost možná jsem citoval Hitlera. Němčina je tak odporná, že by ani neměla být legální. Maximálně by se měla užívat vedle kombinaček a elektrošoků k mučení zajatých afghánských teroristů. Stačilo by jedno dobře vypálené cédé německé dechovky a do minuty byste věděli, že máte podminovaný barák i na Fidži. Jak se tam ty kurvy dostaly, to nikdo neví. Nicméně, proč jsem se díval na tento film? Nejen, že mi němčina všech protagonistů naprosto trhala uši, ale dokonce i moje mozkové buňky začaly incestně prcat mezi sebou, aby co nejdřív zdegenerovaly a přestaly to nacistické blábolení tolik vnímat. Naštěstí mě v psychické pohodě držela přítomnost anglických titulků a čtyř lajn pervitinu. Ač se může zdát můj komentář doposud veskrze negativní, tak skutečně je. Nicméně dále už to jenom pokvete, páč když ve filmu zrovna nemetali schnitzlema, tak jsem se docela obstojně bavil! A to je co říct, protože ti šťastlivci co mě již znají, bezpečně vědí, že jsem divák veskrze náročný a zpravidla nedokáži ocenit ani brilantně natočené a mistrovsky zahrané bukkake porno s excelujícím cameltoe v hlavní roli. Nyní jsem se nejednou načapal, jak se přitrouble hihňám a prdím si pod peřinu. A to se mi to dokonce stalo několikrát i během filmu. Je to samozřejmě jen další obdoba všech těch debilních amerických teen komedií s hromadou klišé a nekvalitně vylízanýma blonckama s inteligencí zavařených okurek, ale asi jsem po všech těch filozofických dýcháncích s Dostojevským už konečně potřeboval vypláchnout hlavu nějakou nenáročnou kravinkou.

Ve vší počestnosti se kaji a omlouvám se všem zarytým fanouškům pana Veselého, kteří se mnou věrně sledovali pravidelný cyklus Mozková obrna a jiné neřesti. Při průletu přehledem jsem zjistil, že už osm děl tohoto výjimečného tvůrce jsem poctivě zhodnotil a okomentoval a ke zdolání kompletní jeho filmografie mi zbývá ještě sedm kousků. Rozhodně to nevzdávám a pokračuji dál napříč vlastní sebedestrukcí. Upřímně, za tu dobu, co jsem našeho lobotomika naposledy podrobil analýze, uběhl už měsíc a já se tak nějak ze všech těch děsivých hrůz a nočních můr oklepal. Navíc, tento počin má v názvu PRSY a cokoliv co má v názvu prsa, nemůže být úplně na piču! Mám rád prsa. Miluju prsa. Mám prsa radši víc, než svoji mámu. I její prsa mám radši než ji. V podstatě celé dny jen sedím poblíž laptopu, lačně posečkávám a jakmile se někde na netu zjeví jakákoliv zmínka, nebo byť jen zdánlivý náznak prsou, okamžitě beru do ruky ptáka a jdu zkoumat každý zpropadený attometr příslušného tělesa, jen abych si mohl následující hodinu slintat na atlasovou vestu. Často se mi teda děje, že z původní zdánlivé kozy se při bližším průzkumu stává neoperovatelný nádor na hlavě indického soustružníka, nicméně polykám suchou slinu a hledání potenciálních bradavek pokračuje. A takhle to mám vlastně i s nechtěně odhalenýma kalhotkama. Samozřejmě nejsem vybíravej, mě vzruší prakticky vše, jak růžový tanga dvanáctiletý lolitky zbrocený poševním hlenem, tak XXL bombarďáky emeritní válečné švadleny po čtyřdenním mejdanu na festivalu dechovek. Takže mě v tomto snímku nemohlo překvapit absolutně nic, ani kdyby ty kozy byly debilní, postižený, homofobní, nebo úplně k hovnu. Prostě nic! A světe div se... Vzhledem k nutnosti užití nadměrného množství vulgarismů, jinotajů a vzteklého blábolení, nebudu tento snímek nikterak komentovat, a to v rámci zachování duševního zdraví svého a svých čtenářů, včetně neprznění morální výchovy mládeže a jiných malých pičusů. Vlastně dětí. Pokud jste sami na ty PRSY zvědavi, není nic jednoduššího, než to okusit na vlastní prsy. Uživatel Shakers vám v komentáři nabízí link na YT a při té příležitosti bych rád okomentoval jeho velmi specifické hodnocení, které činí devět (slovy devět) procent. Jak k tomu výsledku došel? Který složitý matematický vzorec mu vyflusl takové číslo? Dostal by snímek deset procent, když by se ukázalo, že Honza není úplně zdráv? Zneužíval otec Honzu sexuálně? Používal u toho lubrikant? Nebo mu ho tam vrážel na prasáka? Pozorovala je u toho máma? Když ji zezadu klátil strejda? Otázky, samé otázky...

"Ty vole, furt čumíš na píčoviny, pojď se taky trochu vzdělat, bude to prdel, uvidíš". Tak zněla památná věta mých přátel, když mě vytáhli na povídkové animované drama z českých luhů a hájů. Jakožto člověk učenlivý jsem souhlasil, neboť míra vyinhalované marihuany byla moc vysoká na to, abych zůstal sám v baru a infantilně se chichotal tomu vtipnému rozštěpu vedle sedícího školáka. Avšak jak můžete pozorně vydedukovat z mého hodnocení, nedopadlo to úplně podle mých představ. Jsem zkrátka příliš náročný divák. Ono je umění zajímavou myšlenku nejen zplodit, ale i uchopit ji správnou formou tak, aby jako celek adekvátně zaujala. Předveďme si to na názorném příkladu. Vaše drahá polovička; ztepilá křehká bytost, která je pro vás vším. Sdílíte s ní intimní citlivé záležitosti, bezednou vzájemnou lásku, ale i drobné, všední radosti a strasti. Jste spříznění, respektujete se, umíte si porozumět jako kamarádi, milovat se jako milenci, podporovat se jako nejlepší přátelé. I přesto všechno však může dojít k určitým nechtěným, ba až roztomilým omylům, které si v danou chvíli prostě neuvědomí. Představme si, že se právě vrátila od kadeřníka, na kterého se celý týden těšila, bohužel její nový účes není přesně tím, co by její přirozenou půvabnost podtrhovalo. Zkrátka se úplně nestrefila a je pak na vás, abyste ji šibalsky popostrčili a dali jí najevo, že tato volba nebyla příliš moudrá. Nyní záleží na souboru slov, které k pomyslné kritice zvolíte. Myšlenku máme, je nevinná, dobře myšlená, s informační hodnotou, takže je potřeba zvolit akceptovatelnou formu sdělení. Čeština je jazyk ohebný a skýtá mnoho zapeklitých slovíček, proto se formy od sebe mohou lišit vskutku diametrálně. Dejme si pár příkladů, jak ji můžeme vyjádřit: Jako intelektuál - Drahá, flagrantní asymetrie tvých konečků systematicky degradovala symplifikovanou impozantnost vycizelované konstrukce účesu, čímž bych rád apeloval na inkonzistentní soudržnost historických paralel oscilujících v tendenčním prostoru plytkých paradigmat. Mno nevím. Jako zdegenerovaný puberťák - Bejby, je ukrutně kůl mít swáž a bejt trendy, šak si óvsm cuchta a každej vobšoust ti čekuje dudáky, páč je vždycky úpe vyndáš, štýlo jak bič, tywe ale tady ten hustej hair není úpe hepy volba, voe, měla by sis převlíct imič, abys byla zase ňamózní hustovětev, iksdé. Jako Hrabě von Schnitzeldorf - Ach, velevážená paní, jistě mi nebudete mít za zlé, když vás ve vší počestnosti oslovím. Neboť ačkoliv jste zevnějšku okázalého, jsa bázlivý šenkýř, pln citů zušlechtěných výchovou, musím, nedbaje pokynů své citlivé duše, ostýchavě povzdechnouti nad nelíbivostí vaší kštice šlechetné. Ach, velevážená paní, odpusťte tóninu kritiky mé, kterážto přespříliš nevlídná jest. Jako Jirka z masny - Hele kotě, to není úplně dobrý, to není úplně dobrý. Kdo ti to zas dělal? Že to byla Maruš? Vždyť ta nána pitomá nerozezná pořádně ani šampon od koncidi... konsidy... kondicériu... kon... kurva, je prostě totálně vymaštěná, dyť to říkám furt. No to je fuk, koupilas ty lahváče? Jako nerozhodný agresor - No to si děláš prdel, že já ti jednu vrazím... ne, promiň, nevím co to do mě vjelo... vlastně vím, kurevskej vztek, podívej se na sebe... omlouvám se, už zase, jsi moc pěkná... pěkná kráva to ti povím... zlato, nekoukej tak na mě, já za to nemůžu... fakt nemůžu za to, že vypadáš jak hnusná špína... achjo, nevím, co se to se mnou děje... Jako náboženský fanatik - I sesílám satana z hlubokých pekel, nechť upálí na hranici tebe i tvé nepočaté děti, hříšnice odporná. Jako vietnamský prodejce - Šluší paní šluší, móč pjekné. Vy pšikoupit tyto šupel tenišky ža čičapade a vy být naplostá klálovna kláši. Jiště šlevím, šamošejmě, ža dvětě není čo žešit. Jako běžný Čech - Ty vole, Marie, vypadáš jak piča... Tak vidíte, jedna myšlenka, mnoho úchopů. Autoři této slátaniny s vysokým potenciálem zvolili formu otřesnou a to se jim vymstilo na mém ohodnocení. Dobře vám tak, vy kurvy! Ech, chtěl jsem říct, vy ctění provozovatelé nejstaršího řemesla na světě.