RedAK

Tuhle sérii nijak zvlášť neobdivuji, dvojka mi dokonce způsobila hemeroidy a zánět spojivek, ale protože jsem zoufalec, co sleduje kdejaký komerční průjem aby byl kůl, neunikl mi ani tento díl. Nadšením si kroužím nasliněnýma ukazováčkama po bradavkách a slastně vzdychám! Pan Ambramovič vzal z dvojky toho šaška s paralizovanýma mimickýma svalama, co dokázal pohledem roztavit pancíř a pomocí sirky a paštiky se infiltrovat do Pentagonu, a proměnil jej ve vyděšenou, ubulenou a ufňukanou limonádu. Chybující, lidštější a uvěřitelnější Tomáš pro mě byl prostě přijatelnější. Tlamu mi hlavně zavřela strhující akce a naprosto famózní práce s kamerou a důrazem pro detail. Děj sice stál za píču, ale pustil jsem si kurva akční film, který mi nabídl perfektní adrenalinovou jízdu a tak přidávám hvězdu za to, že jsem si nemusel lámat hlavinku nad efektem motýlích křídel a smyslem života.

Ano, je to tak. Z toho psy prznícího, děti zneužívajícího, bezdomovce bijícího, důchodce okrádajícího, stohy podpalujícího, spropitné nedávajicího, odpad netřídícího, hygienu nedodržujícího, okenu popíjejícího a perník obědvajícího sebestředného cynického hovada, se na dvě hodiny stal pookřálý zasněný mladík s úsměvem na rtech, slinama na bradě a tendencí vrátit tomu slepému beznohému nebožákovi s harmonikou před kinem, zpět do kastlíku tu stokorunu na invalidní vozík. S přítelkyní jsme z kina odcházeli nadšení a tak nějak více šťastnější. Dokonce jsem ji mršku v parku na chvíli i pustil z vodítka a přemýšlel nad sladkými slovy, které doma napíšu k tomuto příjemnému filmu. Se slovy "láska, naděje, porozumění, oddanost, věrnost, časový paradox" jsem otevřel profil filmu a vyskočil tam na mě skutečně erudovaný výblitek cenami ověnčeného polyhistora Civala, který si stěžuje, že tam bylo moc cukru! Moc cukru! On jde na ROMANTICKÝ film a stěžuje si na to, že byl příliš ROMANTICKÝ! Naštěstí pro něj jsem zjistil, že podobných existencí, které šly na romantickou komedii a čekaly nejspíš pytle s uřezanýma hlavama, vyvražďování německých prostitutek nebo grupáč s ovcema, je tu povíreco.

Oproti jedničce velmi slabý odvárek. Je možné, že mi výsledný dojem z filmu zkazil způsob projekce. Černobílý Mobilrip Kinoripu ve francouzštině s taiwanskými titulky na dvouapůl palcovém displeji s rozlišením sto na sedmdesát pixelů není zrovna ideální kvalita filmu, přesto mi tam něco chybělo. Chloe na stupnici opíchatelnosti opět někde mezi dlouhosrstou čivavou a jorkšírským teriérem, což je sice krásné, avšak k dokonalé erekci se zaťatýma pěstma a blaženým úsměvem ve tváři pořád málo. Sedmiminutová exhibice mistra mimických orgasmů Carreyho byla přínosná stejně asi jako transport mýdla do Chánova a rituál ve vraždění všech otců na displeji mně přišel taky mírně komický. Co film tak trochu zachránilo byl čuráky pojídajíci pes a čuráky cumlající nevím kdo, co tančila v superkrátkých růžových šortkách v tělocvičně tak divoce, že jsem si na pět vteřin představil, jaké by to bylo mít sex s člověkem.

Co bych to byl za kreténa, kdybych viděl všech 9 řad, resp. 133 hodin materiálu a nakonec tomu dal dvě hvězdy?

Tak to by mě zajímalo, co v tom mám kurva hledat za smysl. A ještě víc by mě zajímalo, kde ten smysl našly místní superhvězdy, co tam rvaly pět hvězd sotva dočetly "sísí". To bylo něco tak neskutečně prázdného, že jsem při sledování slyšel jak mi rostou vlasy a moje čivava, která byla o patro jinde, se nudou zasebevraždila. Dokonce jsem neměl ani chuť znásilnit dětského protagonistu, jak moc mně vymyl mozek ultranudou a hovnama, která mu vytékala z úst. Kéž bych si raději dvě hodiny počítal chlupy na koulích, udělal bych líp.

Kventýna nějak dvakrát moc nemusím a krom Palp Fikšn, který fakt žeru, mě všechny jeho filmy minuly. Je tedy přirozené, že jsem k Panchartům přistupoval se značnou skepsí, o to více jsem na konci filmu nadšeně tleskal, chrochtal a slintal. Nejvíc orgasmů mi přivodil geniálně přesvědčivý a charismatický Waltz, kterému bych bez výčitek prodal vlastní matku a odkejvnul její znásilnění partou francouzky mluvících nácků z Itálie. O píď příčky pod ním exceluje úžasná a odzbrojující Mélanie. Kdyby byla o patnáct let mladší, možná bych si i představoval jak ji klátím a to už je co říct. A taktéž musím vynachválit epicky vybroušené dialogy, u nichž jsem močil blahem. Upřímně, nevím co chválit dřív, bylo toho moc a bylo to kurevsky dobrý. Ještě teď mi tanga obepíná tekoucí mišmaš aromatické směsi mých nejrůznějších tělesných tekutin. Awesome!

Mnohokrát se mi stalo, že jsem dorazil z knajpy ve zdeformovaném stavu s mozkem nasáklým ředidlem a ulehl do zcepenělých zvratek z minulé noci. V telce potom běží tento demencí infikovaný opus a já, ač mysle na šedesátiletá povislá prsa paní barmanky která je zároveň moji babičkou, stejně tuto do obrazu přenesenou tupost vnímám všemi smysly a dálkáč je tak ukrutně daleko. Filmy¨a seriály s upíří tématikou už nejsou to co bývaly (dřív stály za výměšek střev mého trávícího traktu, nyní stojí za nikdy neholený ženský genitál). Teď je to tam samý testosteronem čpící metrosexuál, samá naivní modelka s hnusnýma kozama a nechybí puberťačky zvlhčující zápletka, za kterou by se nemusel stydět ani scénárista českého kultu Ulice. Než vidět další díl, raději se budu mydlit česnekem, sprchovat svěcenou vodou a nakonec se posypu stříbrnýma třpytkama.

Jako dobrovolný, přátelský a mnohokrát zodpovědností oceněný asistent mentálně retardovaných dětí speciální školy, jsem se jednou rozhodl si se čtyřmi dětmi, které mám ve svých volných chvílích na starosti, udělat příjemné říjnové odpoledne tím, že si zajdeme do kina na nenáročnou komedii z našich luhů a hájů. Děti jsem teple oblékl, protože venku už je přeci jen chladněji a společně jsme nadšeně vyrazili. V kině jsem je, rošťáky jedny moje, vybavil lízátky, popcornem a coca colou a šli jsme se posadit. Samozřejmě jsem předtím navštívil profil filmu, ale hodnocení jsem nepřidával žádnou váhu, neboť jsem věděl, že většina zdejších hodnotících jsou upjatí kreténi... nejsou! Již v prvních minutách mě přepadl ledový pot, valící se po mém obtloustlém zpoceném těle. Dostavila se mi neuvěřitelná úzkost a hrůzou se mi ježily chlupy v rozkroku. Vítek s Honzíkem zatím jen vydávali skřeky dinosaurů a vzájemně si vylupovali šušně z nosu, které pinkali na pleš před námi sedícího staříka. Z té čiré trapnosti, která z plátna sálala tak silně, že mi ve vzduchoprázdnu vlála patka, ve mně vřely všechny tělní tekutiny a pomalu se draly do mých střev. Monika si nepřetržitě sahala přes teplákovku do rozkroku a Markéta si po obličeji rozmazávala její sliny. Abych se začal urychleně soustředit na něco jiného, pleskl jsem přes xicht pterodaktyla, který začal hlasitě vyzývat k boji vysokorychlostní letouny. Propadl jsem panice! Morávková nechtíc polehoučku topořila mé genitálie zrovna ve chvíli, kdy se mi Markéta posadila na klín, protože už nemohla nadále čichat kundí odér své přisedící kolegyně. Mezitím mi v análu projíždělo hovno tam a sem a Vítek dostal epileptický záchvat. Jako rodilý záchranář jsem dokázal bleskurychle zareagovat a s chladnou hlavou jsem odhodil Markétu na stěnu, načež začala krvácet z hlavy a omdlela a já mezitím bojoval o život mrtvého mentála Vítka. Honzík s Monikou utekli zadním vchodem za doprovodu autentických zvuků strategického bombardéru B-52 a já se nečekaně posral. Pro všechny méně chápající mentálně postižené retardy: nechoďte na tento film!

Milí přátelé, formou tohoto komentáře bych chtěl dát důrazně najevo svoji hlubokou nespokojenost s neadekvátním výrazivem, které je obsaženo v některých filmech. Uvědomme si, prosím, že vulgární mluva degraduje lingvistickou úroveň našich ratolestí, kteří jsou posléze kategoricky vymezovaní z kultivované společnosti. Disponují minimální slovní zásobou, kterou bohužel doplňují nepřípustnými výrazy, jsou sociálně neinteraktivní, nezáleží jim na vlastních ambicích, úspěchy svých vrstevníků považují za irelevantní. My se je snažíme změnit, snažíme se je od tohoto krutého a nemilosrdného světa držet dál a potom dítku z dobré vůle pustíme loutkovou komedii, aby si taky užilo trošku zábavy, když dnes nazvalo maminku píčou jen třikrát, ale to jsme přeci nemohli tušit, že mu při každém slovíčku "vole" budeme muset zacpávat jak čuráci uši. A ten malej zmrd pak na to, proč ho zase osahávám, že dnes už podruhé nechce a já mu musím kvůli tý rajcovní americký kurvě se sexy plastovou prdelí, dát před rypák svoji smradlavou po sraní nemytou hnátu, aby mu zase jako posledně ze ségry, nehoupl hore ten minikokot. A pak si tam nakráčí ten nagelovanej píčus a začne z rukávu sypat samý kundy a čuráky. To už musím toho incestního zmetka sešlehat páskem a poslat do pokoje za svým análně zneužívaným jezevčíkem. Je až k pláči, k jakým sprostým filmům se mohou naše milované děti dostat. STOP VULGARISMŮM!

Pes, který štěká, je nedovařený.