kukentipla

O čem to je? Běžný den ze života dvou teenagerů. Den provoněným sexem, drogami, násilím, sexem. Co já NATO? Larry Clark se divákovy snaží představit americkou mládež v pravém světle. Místo toho poodkrývá svou lehce deformovanou vidinu světa. Filmu by prospěla střídmost a intimní pohled do duší náctiletých. Místo toho se dočkáme útoku na první signální v podání nadměrného požíváni alkoholu, drog a ustavičného žvatlání o p.cání. Pro mě film balancuje na hraně dvou a tří hvězdiček. Ovšem za neskutečně "nevinně" krásnou Chloë Sevigny dávám tři.

O čem to je? Emily Rose byla podle otce Richarda Moora posedlá démony, pokusil se je tedy pomocí starobylého rituálu vyhnat z jejího těla. Nebohá Emily, jaksi umřela a soudní přelíčení o vině či nevině otce Moora právě začíná. Co já NATO? Film v moci ďábla selhává jako horor, především pak jako soudní drama. Tvůrci divákovy až s nebetyčnou drzostí nutí fakt, že Emily démony posedlá skutečně byla . Vystoupení obhájkyně a otce MOORA jsou při sterilních soudních scénách hrozivě nepřesvědčivá (až jsem začal fandit státnímu zástupci), triviálně-nenapínavá a předvídatelná. Horová část je pak přehlídkou nudy beze strachu. Vymítání démonů je neskutečně komické, zbylé hororové scény oplývají napětím srovnatelným s VKVéčky. Závěrem zmíním solidní herecky výkon "Dextrovy přidrzlé sestřičky" Jennifer Carpenter. Což je asi jediné pozitivum filmu.

O čem to je? Neproniknutelné lesy rumunské přírody, starý rozlehlý dům. V něm dva mladí, zamilovaní lidé. Před prahem pak skupinka lidských rádobyexistencí, šířících paniku, zlo, strach, smrt. Co já NATO? Pokud skousneme klasická hororová klišé (hlavní hrdinové se dobrovolně rozdělí, obligátní bafačky, velký dům). Servírují nám autoři velice solidní horůrek (bál jsem se, místy až moc) se sympatickými postavami. Od začátku, filmem prostupuje hysterii strachu, jenž se vysmívá nejen bezmocným hrdinům, tak samotnému divákovy. Poslední dvacetiminutovka je pak lehce nastavenou kaši předešlého děje. Konec má však údernost deprimujícího poznání, že lidé někdy dokáží být zlý. Podobný film: The Strangers.

O čem to je? Nekonečný romantický seriál z nemočního prostředí. Co já NATO? Tohle je přesně tip seriálu, kterej je tak špatnej, že je ještě horší než špatnej. Psychicko-fyzické (nevěděl jsem jestli se mám posrat nebo poblejt) strádání je propředeno rozhovory, jejichž trapnost smrdí víc než kolona hovnocuců. Raději než vidět 10 minut tohoto skvostu televizních obrazovek, budu koukat na plakát Hermanna Göringa v dámském negližé.

O čem to je? Jednotka o pěti mužích se vydává do nepropustné vietnamské přírody. Morálku a lidskost nechali na základně a nyní se chovají jak pekelné bestie utržené ze řetězu. Až na jednoho z nich. Ten musí bojovat na dvou frontách. Ve svém nitru a se svými spolubojovníku. Co já NATO? Zachovat si morálku a lidskost je mnohem těžší než klesnout pod hladinu šílenství davu. Naléhavost filmu pak umocňují perfektní herecké výkony, překvapivě nadstandartně hrajícího Foxxe a klasicky dokonalého Penna. Trochu jiný válečný film, věnující se více otázce jací jsme než množstvím kulek vypálených v jedné pikosekundě.

O čem to je? Měl to být krásný večer plný lásky vzešlý z romantických zásnub. Místo zásnub dorazil strach a hysterie ve své ryzí podobě. Co já NATO? Tak takhle má vypadat horor. Pomalé budování depresivní atmosféry ve stísněných prostorách, ověnčeno nemožností jakkoliv se zachránit. Samozřejmě ani v tomto filmu se nevyhneme nelogickému (pro horor typickému) jednání hlavních hrdinů (schovej se tady, dojdu pro pomoc). Filmu přibližně ve třech čtvrtinách dojde šťáva. Konec však skrývá údernost kladiva do usměvavé hlavy v podání demaskování hlavních hrdinů. Liv Tyler je pořád překrásná a její strach jsem baštil s nadšením. Konec je pak zcela otevřený s možností pokračování (hlavně to ne). Podobný film Ils, Vacancy.

O čem to je? Rádoby vtipná (trapná a krajně nesympatická) chůva, se má starat o tři roztomilé dětičky (parchynty, které by skopal do krychličky i papež). Mezitím flirtuje s jejich pohledným (senilním) tatínkem. Navíc se tam motá bonmoty (Miloš Zeman byl, proti němu světová extratřída) hýřící sluha. Co já NATO? Trapný až a na půdu a ještě o nějaký ten metříček výše. Všechny postavy jsou neskutečně nesympatické, vtipy k uzoufání nudné, v lepším případě krajně nepovedené. Brekeke tohle ne-e.

O čem to je? Bez hmatatelnější dějové linie (tu válka stejně nemá) sledujeme počínání amerických průzkumných jednotek. Co já NATO? Pokud překousnete téměř neexistující hlavní dějovou linii (Tenká červená linie) a na válečný seriál méně akce (mnohem méně než v Bratrstvu neohrožených), čeká Vás neskutečná porce lidských charakterů (jsou zde snad všechny myslitelné). Seriál se z velké části zabývá rutinou moderního válčení (čekat, čekat a zase čekat) díky tomu jsou divákovy představeny události mimo bitevní pole (masturbace(ne úplně), rychlosrání, zpěv) . Chtěl bych zdůraznit, že tento seriál je neskutečně otevřený a nebere si servítky s kritikou americké armády a politiky. Mluva vojáků je dokonalou směsí frustrace a odcizení od běžné reality (kadence fuck je neuvěřitelná) A nakonec dialog jenž mě dostal (Vojín: seržante můžu sejmout toho psa? Seržant: Vojíne nejsme tu abychom zabíjeli psy. Jsme tu proto abychom zabíjeli lidi).

O čem to je? Byl jsem ukázkovej loser. Všichni se mnou vyjebávili, až na mojí starou, tu jebal můj nejlepší kámoš. Pak jsem v obchodě potkal ultradrsnou buchtu. Zachránila mně kejhák před nějakým magorem. Stříleli po sobě kulky a ty nelétaly nejvíc rovně. Po další zběsilé honičce mě její šéf řekl, že v sobě mám geny super zabijáka a jestli pro něj nechci makat. Kdo by do toho nešel? Co já NATO.? Nejdřív jsem si myslel, že to bude megablbost, potom, že super nářez. Dopadlo to tak nějak napůl. Všechno je megacool a hodně vtipné. Akční scény jedou na plný pecky (ty kulky co nelítaj rovně jsou super nápad). Ve výsledku ve mně zůstal pocit viděného. Tedy, většinu věcí jsem už někdy viděl . To ale neva, prozatím akční nářez roku. Bohužel s Angelinou.

O čem to je? Jsou tři. V dětském těle uvězněná Marie, překrásná Floriane a korpulentní Anne. Liší se od sebe vzhledem. Uvnitř jsou, však úplně stejné. Zmatené v lásce, toužící po porozumění a přátelství. Někdy jsou kruté jindy křehké, stejné jako dospívání. Co já NATO? Tak tohle mě opravdu odzbrojilo. Divák je vtažen do světa tří dívek, jenž je jako srdce po 100 metrovém sprintu-neskutečně živý. Díky tomu jak skutečně a věrohodně postavy působí je ochoten přimhouřit očko nad drobnými logickými prohřešky. Vše navíc umocnuje fakt, že se ve filmu až na jedinou kratičkou výjimku neobjeví žádní dospělí. Podobný film: Láska je láska.