Radek99

Civilní pomalu plynoucí až meditativní roadmovie, ale také skutečně silné sociální drama, které sice na první pohled může připomínat depresivnější verzi Útěku do divočiny, neboť je podáváno rastrem stárnutí a blížící se smrti, spíše by ale mělo sloužit jako odpověď pro ty, kteří nechápou, proč v Americe volí Donalda Trumpa... ,,Víte, myslím, že to, co dělají nomádi, se moc neliší od toho, co dělali kolonisti. Myslím, že Fern je součástí americké tradice."

Silný, byť až primitivně přímočarý, a na konci i krásný, byť předvídatelný, příběh, pohřbený ale ve vysloveně průměrném a nezáživném westernu. Je jasné, že tvůrci nepřímo komentují a reflektují současné rozvrácené Spojené státy, ta snaha je ale až příliš idealistická a jde proti snaze natočit vynikající a dechberoucí snímek...

Krásný lyrický film o archeologii...respektive o pozadí známého archeologického objevu v Sutton Hoo...empatický britský snímek...taková ta filmová člověčinka...

Zábavný parodický pohled na mediální obraz amerických 50. let, ikonickou éru zlatých časů kapitalismu a startu amerického snu, čistě postmoderní reflexe s trhlinami a s nakukováním za oponu...

Silný priírácky působící americký válečný film. Autentická mizanscéna, dobrá kamera, přímočarý příběh a na konci silný rozměr lidskosti. Tohle se Netflixu hodně povedlo. Na konci jsem měl chuť vstát a salutovat.

Výborná ponurá sci-fi, která mi v první půli, kdy ústřední dvojice záchranářů jezdí v sanitce bezútěšným městem plným drog a feťáků, silně připomínala kultovní Scorseseho Počítání mrtvých.

V prvních osmi řadách, v nichž exceluje Charlie Sheen, je Two and a Half Men opravdu kultovní sitcom, po Charlieho odchodu už Dva a půl chlapa zřetelně kulhá na jednu nohu...

Egyptské mýty a pohádky...nádherně natočená exotika...

Vraždy podle Renče

Nejslabší film Bohdana Slámy...a to mám jeho tvorbu vysloveně rád. Schematický děj, odtažité postavy, do kterých se nedá vcítit, povrchní postižení mezní doby v podobě jakýchsi víceméně nahodilých výjevů z dění jedné sudetské vesnice... Poválečnému divokému odsunu se naše kinematografie záměrně dlouhodobě vyhýbá, stejně jako dalším bolavým tématům z naší historie, za to zaslouží Bohdan Sláma obdiv, že si na takovéhle téma troufl, ovšem neuchopil ho šťastně...ten film se mu jakoby rozklížil pod rukama...