GAVIN17

Knihu Pedagogická poéma Antona Semjonoviče Makarenka jsem četl před více než 15 lety a dodnes si vzpomínám, jak hluboce na mne zapůsobila. Mistrovství pedagogického génia je úchvatné, jak dokázal originálními a nenápadnými postupy vzbudit v každém bezprizorném chlapci jeho nejlepší stránky osobnosti, dovedl pochopit každou individualitu, to vše je úžasné a celkové jeho dílo, co se rozsahu týče nemá v dějinách experimentální pedagogiky obdoby. Proto jsem byl velice zvědav na film a můžu říci, že mne nezklamal - výborné herecké výkony, hlavní jádro poémy, dobrá režie. Že je film kvalitní dokázalo i uznání na festivalech v zahraničí. Dávám filmu jednoznačně 5 hvězdiček a zároveň má místo v mé TOP 50 nejlepších filmů.

Ten, kdo viděl filmové zpracování "tajemné zahrady" od Agnieszky Hollandové, jako já, bude určitě srovnávat. Příběh je v tomto zpracování v mnohém odlišný, Mary je starší než Colin, jejich střety jsou více emotivní. Dobře ho zahrál tehdy populární Dean Stockwell. Atmosféra zámku je mnohem více ponurá než v novém zpracování. Vložení krátkých barevných jarních sekvencí je výborný nápad, který umocňuje kouzlo zahrady. Skvělý je i ochočený havran. Velice zdařile natočená adaptace, která zaslouží 5 hvězdiček.

Nádherný příběh vnímavého třináctiletého chlapce (recenzent asi film pořádně neviděl, protože Atticus sám ve filmu matce dvakrát připomíná, že už mu brzy bude 14 let, navíc jedenáctiletý by nebyl stejně velký jako matka a rozhodně by tak neuvažoval jako hrdina ve filmu - to jen na okraj -a hraje ho Silas Yelich!) podaný neotřele a originálně. I kdyby jste neuměli anglicky, je film dobře pochopitelný. Nejvíce se mi líbily sekvence, když chlapec cítil maminčinu přítomnost tak, jako by byla stále s ním a dál vedla jeho kroky, to se i mně stalo a stává v mém životě také. Seznámení s cizím mužem dá chlapcovu putování nový rozměr a záhy vznikne mezi oběma tuláky bez domova neokázalé přátelské pouto. Vše v krásné přírodě, kterou člověk necitelně špiní (když Atticus nelezne v potoce plechovky, sesbírá je a odnese - má rád přírodu v její panenské čistotě - viz jeho požitek při koupání v jezírku). Dílo je skvěle nasnímané, výkon hlavního hrdiny je přesvědčivý a budí vemlouvavou sympatii, zrovna jako vznikající pouto mezi oběma tuláky. Film předčil veškerá má očekávání a zanechal ve mne hluboký dojem i pocit svobody a štěstí, hodnotím ho 5 hvězdičkami a rád se k němu budu vracet.

Film, který mne nadchl, zvláště i proto, že byl nasnímán na podkladě skutečného příběhu. Je mnoho dobrých komentářů k tomuto dílu, tak bych jen vyzdvihl to, co zaujalo mne. Jednoznačně herecký výkon chlapce,který hrál Viktora. Přišlo mi ale začasto až kruté, jak postupovala nesmlouvavě jeho výchova, já bych použil rozhodně více lásky, než drezúry k tomu, naučit ho číst. To přístup hospodyně byl více lidský. Černobílá kamera dodal příběhu větší kouzlo i pocit vcítěnosti do děje, režijní práce perfektní. Škoda, že děj nepokročil ještě o nějaký ten měsíc či rok dále. Film mne donutil se zamyslet se nad tím, kdy a proč je člověk šťastný a co k tomu potřebuje. Odpověď asi ale nikdy nebude jednoznačná. Rozhodně si nemyslím, že ke štěstí je potřeba umět dobře číst nebo psát. Velice dobrý film a tak dávám jednoznačně 5 hvězdiček.

Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček.

Mladý Ken McLaughlin (Roddy McDowall) je romantický a senzitivní chlapec. Ve škole se mu mnoho nedaří, protože více než učení ho zajímají otcovi koně. Je nejšťastnější, když se může projíždět volně a svobodně po lukách a lesích a obdivovat se nádherné přírodě. Jednoho dne objeví na pastvinách krásnou mladou klisnu. Opět se v něm ozve touha po vlastním koni. Otec, který se staví proti jeho přání, na přímluvu matky povolí a rozhodne se, že synovu přání vyhoví. Nabídne mu, aby si vybral zvíře, které se mu bude líbit. Věří, že chlapec bude mít koně rád, bude o něj pečovat a tím se v něm probudí smysl pro odpovědnost. Ken si samozřejmě vybere divokou klisnu Flicku, která se mu před tím na pastvinách tak zalíbila. Ani po otcově varování se jí nechce vzdát. Obavy otce se naplní, neboť Flicka se málem zabije, když se pokouší uprchnout ze zajetí, o plot s ostnatým drátem. Ken koně oddaně ošetřuje, čímž si nakonec získává obdiv otce i náklonnost divoké Flicky., která se po uzdravení dává osedlat. Ale Kenova radost netrvá dlouho. Flicka totiž po zranění kulhá, rána, kterou utrpěla při útěku, se infikuje. Ken nechce za žádnou cenu připustit, aby ji otec utratil. Zatím však Flicka trpí čím dál víc a tak Kenovi nezbývá, než aby otce uposlechl. Vymíní si však na něm, že se s utracením počká do rána. V noci chlapec nemůže usnout a tak utíká na pastvinu, kde nachází Flicku ležet polomrtvou v chladném horském potoce. Zůstane u ní až do rána, laská se s ní. Ráno ho pak najdou v potoce v horečce. Dlouho bojuje Ken se zápalem plic a je přesvědčen, že Flicka už dávno nežije. Jaká je pak jeho radost, když se na první vycházce po nemoci setká se svojí klisničkou živou a zdravou. Krásná role patnáctiletého Roddy mcDowalla, kterého jsme měli možnost vidět ve filmech „Bylo jedno zelené údolí“(1941), „Lassie se vrací“ (1943) či “Bílé útesy doverské“(1944).

Příběh náhodného setkání dvou dospívajících chlapců,z nichž jeden marně zkouší poznat svoji matku, která ho hned po narození dala k adopci, protože byl důsledkem "úletu". Druhý chlapec už je bez rodičů a žije u jednoho muže v podnájmu Je to setkání, které nezměnilo nic a přesto zanechalo stopu a a vzpomínku, ale život jde dál... Příjemný krátkometrážní film, který navodí dobrou pohodu. 4 hvězdičky.

Když si chlapec Petr umyje jednou vlasy zvláštním přípravkem, zezelenají mu. Ač se snaží, nelze s tím nic udělat. Vzbudí velkou pozornost všech dospělých i dětí, která mu zprvu není příjemná, ale smíří se s ní, ovšem všechny jeho zelené vlasy dráždí a nutí ho vlasů se zbavit... Zvláštní film o jinakosti, která bezdůvodně provokuje. Hlavní roli sehrál tehdy populární Dean Stockwell (Třeba film "Zelená léta"). Je to jeden z prvních filmů režiséra Loseyea je již barevný. Dávám 4 hvězdičky.

Film o citlivém dospívajícím chlapci, který se nemůže vyrovnat se ztrátou maminky, cítí se osamělý a hledá někoho, koho by mohl mít rád, když jeho ovdovělý otec se k němu chová odměřeně. Má však tu smůlu, že v okolí jejich farmy nežije žádný kamarád, s nímž by nalezl porozumění. A parta hrubých výrostků starších než on z něj má jen legraci, což vyústí až v tragický závěr, při němž teče krev nevinné oběti, kdy ale naštěstí chlapcův otec pochopí, že tu je jeho jediný syn, který ho zoufale potřebuje a tak hoch najde konečně někoho, kdo ho má rád takového, jaký je. Dobrý příběh řadící se do série filmů o toleranci, porozumění a pochopení jedinečnosti každé osobnosti odehrávající se v příjemné krajině státu Vermont. Zaslouží 4 hvězdičky.

Velice zajímavý film, jako ostatně mnoho jiných norských a vůbec severských děl, jichž jsem příznivcem. Příběh, který nutí k přemýšlení, jako třeba též skvělý norský film „Lakki“. Opět mi na mysli vytanula otázka, co nutí některé lidi (zde spolužáky hlavního hrdiny) k tomu aby působili bolest a utrpení někomu, kdo jim nikdy ničím neublížil. Kde se v člověku bere ta zvrácená touha působit někomu bolest a těšit se z toho pohledu. Adrian (v podání Marcuse Aarnsetha) je dobrým chlapcem, jehož necitelnost některých lidí v okolí, bohužel včetně jeho nejbližších, donutí k chování, k němuž by jinak neměl důvod. Role je mladičký hercem skvěle zahraná a působí pravdivě a přesto přese vše, co se stalo, si člověk říká, že to musí skončit dobrou nadějí do budoucna. Úplně jsem si v tu chvíli přál ocitnout se v tom filmu,nabídnout Adrianovi přátelství a pomoci mu! Jsem plně přesvědčen, že to co následovalo už bylo dobré, tak jak vzkázala Adrianovi Emílie - Řekni jim vše po pravdě, jak se to stalo a ničeho se nemusíš bát! Je to proto i příběh o pochopení a porozumění a má hluboce lidské poselství. Je to jeden z nejzajímavějších filmů, který jsem letos shlédl a dávám mu jednoznačně 5 hvězdiček a rád se k němu zase po čase vrátím.