A.L.E.S.

Je jen málo filmů, u kterých člověka mrazí v zádech a nejedná se přitom o horor. Nechutné řádění chuligánů, znásilňování bez špetky sebezáchovy, slovní i fyzické potyčky. Dost mi nahánělo strach to, že se to stává u nás a že se obyčejný člověk k tomu může nachomýtnout, aniž by vůbec chtěl. Už když jsem si přečetl téma filmu, tušil jsem, že se zdejší komentáře zaměří spíše na problém než na film. Ono je to pochopitelné, protože i když film pochází z roku 1987, téma je bohužel aktuální. Nemám rád sport, nic mi neříká, ale netýká se mě jen do té doby, než mi někdo vnutí myšlenku, že jeho klub je správný a že to oni dělají v dobré víře a pro klub. Jenže právě tito lidé utvářejí pohled veřejnosti na celé to šílenství. Souhlasím s kriminalistou, který během filmu v ústřižcích zpovídal dotyčné gaunery, že nikdo z nich objektivně nedokáže vysvětlit důvody svého počínání. Takovým primitivům já se vyhýbám. Jenže, jak bylo vidět i ve vlaku, nezainteresovaný jedinec do jejich víru vášně spadne, ani neví jak. A zvláštní je, že se takové chování objevuje jen u fotbalu. Nidky jsem nic takového neviděl u tenisu, curlingu, sjezdovém lyžování nebo volejbalu. A že je to fandění? Já třeba taky fandím Jiřímu Menzelovi. Ale že bych se měl prát s někým, kdo jeho filmy nenávidí? Zkrátka tohle šílenství okolo fotbalu, který navíc není tím, čím býval kdysi, nechápu a asi nikdy nepochopím. Každý fandí po svém. Ale myslím, že to jde i jinak. Být fotbalovým hráčem, asi bych se za tyhle rádobyfanoušky styděl a nezačal bych hrát, dokud se neuklidní. Vlak by neměl vyjet ze stanice, dokud se agresoři neuklidní. Je to dost ostuda, když tomu všemu musí přihlížet horda policistů, kteří by své uplatnění našli jinde.

Dlouho jsem tomuto snímku odolával a když jsem ho viděl, usoudil jsem, že jsem vlastně o nic nepřišel. Na hudbu se můžu koukat i doma, spořič obrazovky mám lepší a dokumentární filmy o vesmíru mě moc nezajímají. Nechci znevažovat dílo velkého Kubricka, ale čekal jsem od něj skutečně něco jiného. Nemám totiž důvod se ptát, proč ve filmu bylo tohle, co mělo znamenat támhleto. Jestli kult a duševní velikost filmu je jen o tom, abych si po filmu domýšlel vlastní teorie nebo se ptal, "co tím chtěl básník říci", pak to rozhodně nejsou filmy pro mě. I když občas mám rád myšlenkově hluboké filmy, tenhle byl tak hluboko, že jsem ani neviděl dno. Mnohým může film připadat jako úchvatný, ale mě neměl čím oslovit, byť jsem příznivcem sci-fi. Musím ovšem přiznat, že film svým zpracováním předběhl svou dobu. Zřejmě právě v tom je jeho kvalita. Ale takových je víc. Přesto mi film něco dal. Aspoň pochopím parodie na něj.

Po zhlédnutí filmu jsem měl pocit, že jsem se koukal na jiného Vymítače ďábla, protože takhle nudný film přece nemůže mít více než 70 %. Nemohl jsem uvěřit tomu, že tolik známý, mnohokráte v televizi opakovaný, parodovaný a slavný horor je jen ukecaný film s chabým scénářem. Přiznám se ale, že prvně jsem viděl spíš jeho parodii ve filmu Scary movie 2, kde se celý film vešel do 3 minut. A bohatě to stačilo. Ovšem když už se na plátně objevily nějaké triky, byly dost povedené. A druhá hvězička za Mika Oldfielda, který mě tam překvapil. Ale předpokládal jsem, že bude použita nějak jinak. Zkrátka jsem byl na rozpacích, hodnotím podle prvních dojmů a lepší už to asi nebude.

Na to, že si to mladý chlapec točil sám, je to velice slušný počin. Absolutně netuším, jestli se jedná o autobiografii nebo ne, ale na tom vůbec nesejde. Osobně se spíš přikláním k tomu, že to, co hlavní hrdina prožil, byla i část Loova života. Ony autobiografie vůbec jsou nejvíce uvěřitelné, vycházejí z reality, nikdo si na nic nehraje a nic si nevymýšlí. Naproti všem útrapám se však objeví sympatický kluk, který ovšem není takový správňák, za jakého se vydává. Zkrátka je to taková sobotněodpolední oddychovka, ovšem ne každý se ztotožní s náplní filmu.

Chápu, že je docela hloupé stavět tento film na roveň mnohem úspěšnějších a právem si zaslouží nejméně čtyřikrát odpad. Ale podle mé úchylky na ultrabéčkové filmy dostaly moje smysly vodu na můj mlýn. Líbí se mi celkové ztvárnění filmu, i když je bůhvíjaké, ale přesto jsem na něj civěl jako na další holywoodský trhák. Přes svoji ukecanost v některých scénách se ale i tak člověk pobaví. Je to hodně subjektivní záležitost.

Tohle je přesně ten typ sci-fi, který mám nejraději - mimozemské civilizace na Zemi. A není to ledajaká návštěva. Cizí návštěvník vypadá jako Kim Basingerová, která byla v 80. letech opravdu neobyčejná, tím víc se leckdo může trochu zapotit při luxusních scénách. Dalším tahounem je i Dan Aykroyd, který si ji hned druhý den bude chtít vzít. Nezdá se, že by film měl hluché místo. Když jsem ho před několika lety vidět poprvé, byl jsem unešen hlavně triky i tou nechutnou kabelkou s hadem. Nesluší se prozrazovat konec, proto jen dodám, že je nečekaný a stojí za to vydržet dokonce.

Jediné, co mi přišlo vtipné, bylo snad jméno hlavní postavy. Popravdě Martina vůbec nemusím, nelíbí se mi jeho humor, vystupování ani on samotný. I když se mu tady pár vtípků povedlo (novinové výstřižky v saku), čekal jsem, že film bude více sci-fi. Pojetí filmu se však omezilo jen na přístroje. Trapný pinball pak film jen umrtvil a protahoval agonii.

Jen bych opakoval to, co napsali ostatní. Film absolutně nemá chybu. A nevím, co proti Demi a Patrickovi někteří mají. Demi tady nehraje nějakou holku, vypadá zde opravdu nádherně a na její dětské výrazy ve tváři se prostě nedá zapomenout, ty musí dostat každého. Nečekal bych, že film bude tak sugestivní. Kolikrát jsem si myslel, že v něm hraju taky. Minimálně proto, že jsem uronil o kýbl slz více než samotná Demi. Vše jen umocňuje ta nejromantičtější píseň, jakou jsem kdy ve filmu slyšel. Když slyším "Unchained melody", nemůžu zadržet slzy. Pokud chcete svého partnera či partnerku dostat, pohybujte se v rytmu této krásné písně. A protože neznám nikoho, kdo by Ducha neviděl, úspěch se dostaví. Rozhodně tím nikdo nic nezkazí.

Vlastně ani nejedná o žánr, který bych zrovna vyhledával. Ale osud tomu tak chtěl a jedno sobotní odpoledne jsem náhodou uviděl Toma Hankse v Terminálu. Ano, po deseti letech od jeho natočení. Musím přiznat, že příběh mezery v zákoně v podobně zapomenutého člověka mě dost upoutal. Netušil jsem, že se na letišti dá zažít tolik příběhů, ač se jako dopravní inženýr za neznalost tohoto prostředí stydím. Zároveň jsem Hankse i trochu litoval, protože mi to přišlo jako čekání na Godota. Jedno mu ale závidím: nikdy jsem neletěl letadlem a on stráví na letišti přes 9 měsíců.

Film jsem navštívil bez jakékoliv přípravy, asi proto jsem z něj měl větší radost než ostatní, kteří si o něm museli přečíst úplně všechno. Už minule jsem totiž napsal, že se na Andrewa Galfielda pěkně kouká. To platí i tady, byť jsem zápletku tušil už od začátku (Příběhy Alfreda Hitchcocka mě v tomhle ohledu vycvičily dokonale). Být Spider-Manem je skvělé, ale každý si uvědomí, že takový dětský sen něco stojí. O velké moci a zodpovědnosti se toho napsalo a natočilo spousta, není třeba toto téma rozebírat. Od minula zůstalo tentokrát oko suché, ale i přesto jde o solidní pokračování. Napsal bych toho více, ale nerad bych vyzrazoval děj. Jednu hvězdu za to, že se mi zkrátka některé scény a průběh děje nelíbily.