A.L.E.S.

Film svým dějem/nedějem nemá daleko k soap operám, kde se řeší vztahy a intriky. A nezáleží na tom, jakou sexuální orientaci hlavní představitelé mají. Všude je nějaká mrcha, všude se nechá nějaký jedinec svést. Příběh sice může být realistický a uvěřitelný, ale podle mě je jednoduchý, dokonce až moc pritivní. Tipuju, že základní děj se vlezl na jednu stránku A5.

Přiznám se, že jsem ze snímku nebyl dvakrát nadšen. Jsou sice horší filmy na toto téma, ale jestliže mezi dvěma chlapci vzniklo poměrně silné milenecké pouto, nedokážu si vysvětlit ty chvilkové záchvaty násilí z Royovy strany. Na druhou stranu poměrně realisticky ukazuje kruté chování homofobních jedinců, kteří jsou schopni z vás tu homosexualitu i vyšukat. Posledních patnáct minut považuju za velice nadprůměrné, ale je nutné hodnotit film jako celek. Takže za tři.

Shaun je pro mě důkaz, že se u dětského filmu dokáže zabavit i dospělý. Jak já těm ovcím rozumím...

Podle názvu by člověk čekal, že půjde o přetočení dětského sci-fi filmu, jehož originál vznikl před 34 lety rovněž v Disneyho produkci. Od filmu jsem tak očekával jednoduchou zápletku a celkový děj. Jelikož remaky bytostně nesnáším, tady musím říct, upřímně se přiznám, že jsem se zmýlil. Film totiž od svého předchůdce má lehce pozměněný děj, takže se děti nedostávají jen domů, ale mají na Zemi i svůj úkol, který musí splnit. Triková stránka se velice povedla, ale jako vždycky jsem čekal, že jich bude využito víc. Ale co chcete od filmu pro děti? Víc než a efekty se dává na řečnění. Každopádně s původním filmem z roku 1975 se shoduje jen v málo místech, možná jen názvem a dětmi, které se také jmenují jinak. Pro mě byl film velice příjemným překvapením.

Nedá se říct, že by to byl zrovna trhák, ale své kouzlo jistě má. I když se naše společnost označuje za tolerantní, je téma homosexuality a "coming outu" pořád žhavé, což ne každého potěší. Předpokládám, že se na film nebudou dívat odpůrci, i když to podle komentářů leckdy vypadá (zvlášť na konci seznamu řazeného podle hodnocení). Naštěstí se na ČSFD řeší jen filmové zpracování, které pokládám za to šťastnější.

Není hra jako hra a Alan Parrish bude mít své rodině alespoň co vyprávět. I když je to spíše dobrodružný film, neobejde se bez komických čísel, které připraví fauna a flóra nejen hráčům Jumanji, ale i obyvatelům jednoho amerického města. Pro mě to bylo příjemné pokoukání a musím zmínit jednu hlášku, která sice nevyčnívá z řady jako ostatní, ale dokonale mě pobavila. Pronese ji policista Carl, když nasedá do svého vozu (spíše vraku) v supermarketu: "Zavřít dveře? Blbost!"

Tohle by si měli povinně přehrát ti, kteří podobnými lidmi opovrhují. Přiznám se k tomu, že jsem gay. Neřekl bych, že jsem na to hrdý, ale jako člověk mám svoji hrdost a nenechám s ji nikým zničit. Nebudu si hrát na něco, co nejsem, neustále lhát sobě a svému okolí a přetvařovat se, když vím, jak to spousta lidí nenávidí. Co se týká filmu, věřím, že se šikana na homosexuálech stále praktikuje a to nemluvím o civilizacích, které jsou schopny takového člověka popravit. Přiznám se, že mě emočně dostal na kolena, ale tohle jen odráží realitu dnešních dní, i když je scénář postavený na opačných rolích. Mám spoustu argumentů a dokážu se bránit. Ale je mi líto těch, kteří jsou popotahováni prakticky za nic. A jak čtu různé komentáře na internetu, je mi z toho na zvracení, protože si všichni o sobě myslí, že jsou oni vzorek dokonalé společnosti, která by měla být zachována. Navíc jim jde o zachování lidského rodu a blaho na Zemi. Přitom všichni víme, že to tak není.

Všechny tři povídky se zakládají na myšlence, že se bermudský trojúhleník (správně psáno s malým "b", jelikož nejde o oficiální zeměpisný název) přesouvá po naší planetě. A to vlastně i možné je, protože o něm víme pramálo, proto lze připustit, že bermudský trojúhelník můžete mít klidně doma mezi obývákem, kuchyní a koupelnou, když se vám najednou ztratí jedna ponožka z páru. První povídka o tramvaji se mě tak trochu týká, když Martin Dejdar unese tramvaj, byť to zní jakkoliv bizarně. Tady si autor nejspíše pohrál s černou dírou. Druhá povídka o drobném zlodějíčkovi a o expresním přesunu mezi Prahou a Bratislavou se hlavnímu hrdinovi vymstí, jestliže se bude vymlouvat, že tam někoho pošle. A Galileo Galilei? Posuďte sami, jestli měl větší úspěch učitel, herec nebo fotbalista.

Nenáročný fantastický snímek o čtyřech (možná pěti a více) hercích ve vás zanechá hodně zvláštní pocity. Předně tady máme cestování časem. Ale tady je toto téma uchopeno jinak, nejedná se tedy o klasickou cestu do minulosti nebo do budnocnosti, jak jsme zvyklí. Bohužel jsem ho napoprvé nepochopil, nejspíš proto, že jsem jej viděl nadvakrát, takže mi nejspíš něco uniklo. Cesta časem má své kouzlo, i když se vydáte jen o hodinu a půl do minulosti. Toto je přesně ten případ. Je možné polemizovat nad tím, jestli je lepší cestovat na krátkou či delší dobu, ale o to otřesnější je, že v krátkém čase potkáte několik svých dvojníků, kteří dělají vše, co vy, akorát opožděně. Déja vu tak, jak bych si ho představoval.

Dojmy z filmu rozporuplné, ale vesměs kladné. Pokud se zaměřím na samotného mutanta, tam není co vytknout, po výtvarné stránce dokonalost sama. Mimozemšťan vypadá opravdu nádherně. Ovšem vzhledem k hereckému obsazení, jejichž role jsou skutečně uvěřitelné, nemá film ten správný nášlap. Jako u každého hororu má děj gradovat, ale tady jsou evidentně odpočinková místa, u nichž si můžu klidně dojít na záchod. Jakkoli mi byla dospělá Sil sympatická (jako dítě však sympatičtější), nemohl jsem si pomoct v tom, že občas neví, co hraje. A měl jsem pravdu, když jsem nahlédl do profilu, že se jedná o její prvotinu. Ale co do zvoleného tématu se jedná o jedno z těch lepších zpracování. A hladová myška věští, že se někde líhne pokračování...