vavsek

Prdlá romantická komedie, sledující život a každodenní strasti lidí v obchodě se smíšeným zbožím. Jelikož je Chang-wook Ji o 12 let starší, než jeho herecká kolegyně Yoo-jeong Kim, tak se romantických scén moc nedočkáte, spíš jen takových příslibů. Ty vždy nakonec někdo vyruší a doufáte, že si tu scénku dvojice zopakuje příště, kdy už nebudou někým vyrušeni, ale bohužel. To by mi asi tak nevadilo, jako překombinované a přeanimované fight scény, které se táhly od prvního dílu, ale časem se objevovaly spíše sporadicky, za což jsem byl také rád. Příběh ukazuje nejen linku hlavní dvojice, ale také jejich rodin, partnerů a přátel, takže o nabitost zde není nouze. Ovšem všechny linky nejsou tak kvalitní, jako ty jiné a řekl bych, že jejich zakončení kolikrát sice s rádoby endingem bylo odbyté. Přišlo mi to jako zametené pod stůl, což ve finále znamenalo, že se na postavy zapomnělo a v seriálu se ani dále neobjevily. Nějaké postavy mi byly nesympatické, ale zároveň měly fajn vývoj průběhem seriálu. Celkově jsem od seriálu čekal trochu víc, především kvůli skvělému obsazení hlavní dvojice, ale ve finále prostředí bylo zajímavé, takové z každodenního života. Takže za mě dobrá oddechovka, se super chemií hlavní dvojice, bylo skvělé sledovat jejich radostné chvíle v obchodě. A v poslední řadě podotknu skvělej soundtrack, kde každá píseň má něco do sebe, což korejci hudbu k jejich filmům a seriálům prostě umí.

Ze začátku alespoň co se týče džojků jsem si říkal, že by konečně česká komedie, která vymezuje z řady tím, jak její vtipy jsou útočné a černé. V dalších částích však film velice pokulhává oproti startu a stává se solidní nevtipnou nudou. Asi nejzajímavější role na tom celém je Kotek, vlastně mě bavila i role Ferra.

Film jsem poprvé viděl na střední škole při výuce občanské výchovy. Naši třídu natolik zfanatizoval, že většina spolužáků další den přišlo v bílých košilích do školy, aby překvapili naši učitelku a při příchodu ji zdravili ikonickým vlna pozdravem. Nedávno jsem dával rewatch, protože jsem si na film vzpomněl. Snímek dost edukativní a rozhodně doporučuju jeho shlédnutí, protože to má myšlenku a dokonce je založen na původním reálném příběhu, který se stal v 60. letech v Kalifornii.

Seriál, na který čekal asi každý fanoušek TWD, protože se koná velkolepý návrat nejikoničtější postavy zombie kinematografie Ricka Grimese. Upřímně jsem dostal skoro vše, co jsem očekával. Doufal jsem jen v ještě víc epický, víc vědecky zasazený příběh o léčení zahubeného zombie světa, že třeba v republice budou mít takové kapacity, že příjdou třeba na lék, nebo jiný způsob jak uzdravit svět, než ten, jaký je v samotném závěru podaný, ale bohužel. Přesto mě seriál dost bavil. Nějaké vedlejší postavy taky dost fajn, například Nat, generál Bale nebo vždy prapodivná Jadis. Naopak mě dost iritovala plukovnice Thorne, která mi přišla dost naivní a nechala si vždy nakonec přesvědčení někoho jiného, kterému věřila. Dost jsem se bál, že Andrew Lincoln po dlouhé herecké pauze ve světě TWD nebude ten stejnej Rick jako býval, ale naopak bych řekl, že herecky vyzrál a byl ještě lepší. Celkově spin-offy z TWD světa hodnotím kladně především kvůli jejich konceptu mini série, což je za mě o dost příjemnější, než série s 20 epizodama, která je místy hluchá. Pokud jste neviděli sérii chodících mrtvol, tak to napravte a teprve pak se podívejte na tohle, protože bez prerekvizit to je pro vás no go, byť můžete pochytit příběh, ale budou vám chybět emoce k postavám.

Filmovou trilogii Bastardi jsem měl rád a tak jsem se na další díl těšil, chtěl jsem dokonce zajít do kina, což nakonec nevyšlo a jsem vlastně i rád. Film hrozný propadák a jsem rád, že série je doufám tímhle filmem zakončena a pokračování se nedočkáme.

Film byl zezačátku dost slibný, prvních pár minut mě bavilo a těšil jsem se na zápletku, ale postupem času to upadalo víc a víc, až se to stalo dost zoufalou trapnou situací za situací, které nebyly bohužel ani trapnohumorné.

Dvě hvězdy dávám jen za Ryana Goslinga a Margot Robbie, jinak za mě šílenost. Prostě asi nejsem cílovka..

Seriál mi začal hrát automaticky po tom, co jsem dokoukal prequelovou filmovou trilogii k seriálu To All the Boys. Dal jsem tomu tu šanci a ve finále, i když je seriál kolikrát dost nelogický, tak je to fajn oddechovka, kterou zhltnete klidně za den jako já.

Pokud hledáte romantický film, který je plný randíček, pusinek, objetí a ostatních znaků milostného vztahu, tak tohle není pro vás. Nebo možná je, protože uvidíte úplně jiný pohled v rámci romantického filmu o nevydařené lásce. Příběh je dost obyčejný a pomalý. Hlavní dvojice mě tolik nepřesvědčila, ale i přesto jsem příběh hltal, protože jsem čekal kam se to vyvine a doufal v happy end, který se vlastně nekonal, nebo možná koná, ale někdy v budoucnu? Shledání dvou odloučených duší v samotné poslední časti filmu byla super podívaná a poslední tichá scéna dosti bolavá, protože pohledy mluvily za vše.

Tenhle seriál mě přilákal jen díky svému názvu a byť jsem ateista, tak věřím v duše a to, že žijeme další a další životy. Seriál byl mým vstupem do k-drama a jsem za to rád, protože na něj budu dlouho a s hezkým pocitem vzpomínat a každý jiný seriál s ním srovnávat (i když bych neměl). Příběh je dost plynulý, nenudí, neuvadá, drží se stále stejné kvality. Hlavní hrdinka je chytrá, drzá, umí to s lidmi, ještě aby ne, když žije asi tisíc let. Příběh je krásný, chytlavý, bolavý a doplňuje ho naprosto boží soundtrack, kde písnička od Coldeho svým textem metaforicky zrcadlí příběh hlavní postavy. Shin Hye Seon je neuvěřitelná a hned jsem musel zkouknout i jiné seriály s ní, protože taková herečka, která role tak prožívá a zároveň divákovi předává všechny své pocity naprosto přesně, tak jak je její postava cítí je až neuvěřitelný. Seriál se typicky drží klasického kdrama romcom konceptu většinou dvou hlavních a dvou vedlejších postav, hlavního příběhu, který se skládá z lásky ústřední dvojice a vedlejšího příběhu, který to jako celek doplňuje. Díky vstupu do k-drama jsem zjistil, jak jsou korejci šikovní nejen jako herci, ale story telleři, vše spojené s produkcí a celkově jsou jejich díla dost propracovaný, proto pokud to někdo přece jen čte - nenechte se odradit jinou kulturou, jiným pro někoho možná divným vzhledem asijských herců a sem tam nějakých, jak bych to jen řekl - cringe, přeslazených scén? To je prostě takovej symbol korejských dramat, bez kterých se to neobejde a mně to vlastně vůbec nevadí. Bránou, za kterou se nachází k-drama svět vám opravdu doporučuji projít a poznat to.