-bad-mad-wolf-

Kvalitu tohohle remaku dokonale vystihuje jeho název. Amíci prakticky věrně přetočili původní film, veškerý humor však nahradili vulgaritou, afroamerickým pitvořením se, přímočarými gagy a několika debilními nápady (nadržená manželka). Rozšklebená křečovitost všeho omráčí tuplem ty, kteří originál viděli a nezapomněli.

Wes Anderson používá jako rekvizity všechno. Věci, lidi, celé scény. Jednotlivé obrázky jsou pečlivě naaranžované a dokonale počítají i s pohybem kamery. Vidět takové herce, jako je Bruce Willis, Bill Murray či Edward Norton, jak se ve svých přitroublých rolích bezchybně zapasovali do bizarní mozaiky hravých a mimoidních scének, je prostě k nezaplacení. Samotný příběh mi byl celkem putna a v tomhle případě vůbec nevadí, že forma bez problémů přebíjí obsah. S Andersonem sice zatím bohatší zkušenost nemám, nicméně hravost, s jakou si dokáže pošmáknout na sebevětších banalitách, mu docela závidím...

Tall Man nabere rychle tempo a v pozici adrenalinového thrilleru mu to docela i sluší - pokud pomineme fakt, že je July obstojný terminátor a záporák se chová jako trotl. Poté přijde dosti zásadní veletoč, role se poněkud pozmění a závěrečná třetina už se pohybuje v rovině dramatu. Napsané je to dobře, Jessica Biel dobře vypadá a Jodelle "Silent Hill" Ferland taky roste do krásy. Problém je, že se film ve své roztěkanosti mezi žánry i vyprávěcími polohami chová jako dement. Proč July cupitá po té opuštěné budově a hraje si na bububu s chlapečkem a jeho maminkou? Abychom na chvíli věřili, že koukáme na horor? Stejně jako jsme před chvílí koukali na thriller a později budeme koukat na soudní drama? Na to kašlu. Pascal Laugier má určitě potenciál, nicméně tady jako by se nechtěl věnovat slušně napsanému příběhu a příliš se soustředí na efektnost jednotlivých žánrových složek.

Někdy v polovině filmu jsem hodil bobek na snahu sledovat příběh a užíval si skvělé absurdní scénky, které jsou stejně WTF, jako název a námět toho všeho. Smál jsem se. Smál bych se i několika klipům, vystřižených z tohohle díla a film bych k tomu vůbec nepotřeboval. Ten totiž vyjma výborných herců a ustřelených scének nic moc navíc nenabízí...

Je tu příšerka, která je ve své poťouchlosti a zvířátkovosti zábavná, taky je tu slušné herecké obsazení, solidní triková výbava a nevyzpytatelná vojenská linka. Jenže pak z ničeho nic přijde sladkobolné finále, skok alá Zachraňte Willyho a jásající lidičkové, kteří si ještě pár minut předtím šli hnedle po krku. Téměř to vypadá, jako by se tvůrci podívali na hodinky a řekli si: "Fajn, už se blížíme ke dvěma hodinám stopáže, musíme to fofrem skončit!" Bylo mi líto ambiciózního vojenského podkresu i všech dospělých postav, u kterých dlouho nebylo jasné, jakým směrem se budou vyvíjet, protože se nakonec nevyvinuli nikam a padli za oběť průměrnosti. Škoda, jelikož je to jinak vcelku dobrá rodinná podívaná, oblečená do slušivého mýtusu o Lochnesské příšeře.

Zbytečně polopatické a ne zrovna dotažené, nicméně spoušť jsem stiskl s nimi... i proti nim. Škoda, že film občas pustí nohu z plynu a pokouší se být "takovou obyčejnou komedií", protože v poloze přímočarého kritika zhovadilé společnosti je více než úderný.

Nebýt příjemného obsazení, byla by tahle ubulená limoška na pomezí snesitelnosti. Takhle to (docela) jde. 5/10

IMAX 7. 6. 2012 Hype stranou. Afekt odezněl, zážitek se uležel. Prometheus sice stále působí jako nákladné sci-fi béčko, nicméně je v něm několik ambiciózních motivů (nebo přinejmenším jejich nástřelů). Tím nejčastěji diskutovaným je linie s androidem Davidem a je fakt, že studovat zvráceně chladnou logiku jeho uvažování je při opakovaném vidění přinejmenším zajímavé. Podtext jeho strojového chování a dialogů je při vědomí souvislostí mrazivý o to více, že není zcela jisté, zda se opravdu snaží pomoci svému pomyslnému otci Weylandovi, či má vlastní motivaci, k níž se dokopal dlouhým pozorováním lidských jedinců a jejich slabostí. Výborně napsaná postava. Pozoruhodná je rovněž reflexe zmíněné lidské slabosti i síly. Věda versus víra, rozum versus emoce. Prometheus letí vstříc neznámému světu, kde chce najít své tvůrce, ačkoliv jediným "důkazem" o přítomnosti něčeho podobného je víceméně pouze strach starého muže ze smrti. Weyland byl jako vlastník obří společnosti nepochybně převelice zámožný muž a mohl si dovolit financovat něco tak nákladného, jako je let ke vzdálené planetě. A proč ho chtěl podniknout? Lidskou racionalitu nejvíce pokřivují emoce; strach ze smrti a touha po žití se tak stávají ospravedlněním letu do neznáma na základě jeskynních maleb. Co na tom, že malby mohly být varováním, či jiným znamením? Opírala se lidská historie vždy o zdravý rozum a rozvahu? Zanícená víra dvou mladých vědců Weylanda přesvědčila. Spekulace o motivaci celé výpravy mi přijdou liché, jelikož se rády opírají právě o racionalitu - a to je to poslední, co chtěl Prometheus o lidském chování vypovídat. Neinformovanost posádky a nevědecký přístup je poplatný výše zmíněnému. Skutečnosti o "biologické X Files" linii s černou tekutinou a mutanty všech tvarů i velikostí jsou do jisté míry nejasné, ovšem ponechávají tu správnou náladu, plní si své žánrové povinnosti a burcují zvědavost, jakou jsem zažíval u starých sci-fi perel. Celé dohromady to šlape. Samozřejmě, finále linky se starým Weylandem možná působí komicky, debilita Fifelda a Millburna je nedůstojná, osekanost některých prvků a degradování vedlejších postav do rolí statistů je smutné (zejména Janek a Vickers). Celková stavba scénáře však zdaleka není tak hloupá, jak jsem slýchával. Nadstavba v podobě ucházející atmosféry a Gigeroidních dekorací potěší, slušná technická stránka rovněž. Soundtrack obraz vhodně doplňuje a ač z něj klasika nebude, několik zářezů (Going in!) si o místo na slunci říká. Když vezmu v potaz, že při scéně kolize mám stále husinu až na řiti, musím říct, že jsem vlastně velice spokojen. I přesto, že je Prometheus jiný film, než jaký jsem čekal a chtěl. Pocity z něj mám také jiné, než jaké jsem čekal a chtěl. Když se ale člověk oprostí od stínu Vetřelce a "rozhodne se tomu věřit", může dostat skvělý zážitek. Ba dokonce fascinující. Edit 13. 10. 2012 - Vystřižené scény: Pohled na film nijak zásadně nemění, nicméně vynechání některých z nich bylo docela smolným tahem. Scéna s engineery na začátku více podtrhuje rituálnost celé jejich existence. Prodloužená scéna závěrečného souboje by dodala trochu zvolnění i napětí do původně až zbrkle rychlého finále. Scéna s výmluvným názvem "Paradise" byla odstraněna zřejmě kvůli úvahám nad možným pokračováním (ačkoliv ho nijak nevylučuje) a zaujme rovněž agresivnějším vyzněním. Agresivněji působí i nepoužitá scéna rozhovoru Charlieho s Ellie či původní Fifieldův útok na loď. Tvůrci se ale nakonec zřejmě rozhodli, že by pánbíčkáři měli jít příkladem...

Je smutné, že nejživější postavy v českém filmu za poslední dlouhá léta přinesla komedie, která chtěla postavy především karikovat. Miroslav Krobot je bezkonkurenční a člověka nejen kvůli němu skoro zamrzí, že další počin z prostředí Houslic už patrně nepřijde. Sympatický byl nahořklý tón vyprávění, sympatické byly odkazy na seriál, sympatická byla svěžest, toliko už na české filmové scéně potřebná...

Nádherně arogantní jízda pro hororového fajnšmejkra a škodolibý plivanec do ksichtu kdejaké trubky, která přišla na horor. Zesměšňování žánrových schémátek, absurdně banalizované komentáře pozorovatelů a těžce ustřelený závěr. Yep! Whedon s Goddardem zaslouží jako správní pašáci poplácání po zádech. Cabin in the Woods na diváka útočí na několika frontách, ať už ironickým rýpáním do tradiční žánrové tuposti, znehodnocováním motivace záporáků, výsměšným provedením obvyklých zvratů, absurditou finálního rozuzlení či falešným pomrkáváním nad logikou. Poslední vteřiny jsou až morbidní kombinací několika tradičních filmových závěrů. Príma bonbónek.