RobbieM@N

Bez potřebné ochrany život pro ženy nelehký, v totalitním rumunsku platilo to stonásob.

Režisérka v těžké pozici nacházející se. Těžko mohla poskytnout více záběrů, ale jako informativní a Severní Koreu-přibližující zdroj je to výborný dokument. Jeden z cestujících poznamenal velice dobře, že oni se cpou jako prasata a přitom o kilometr dál lidé umírají hlady.

Průhledné použití asijského prostředí k nižším nákladům by vadit nemuselo ale skutečnost, že ten celý film vypadá jako kdyby se natáčel na pár metrech čtverečních (nudné procházky po ulicích) a tudíž neskutečně debilně. Ani výborné osazenstvo nemůže zabránit tomu faktu, že i jakákoli epizoda první série Heroes měla lepší scénář než celý tenhle film. Djimon Hounsou je tu opět k smíchu a celá jeho nesmyslná Divize.

Mnohý divák se podiví nad nepříjemnou představou jak to vše ve skutečnosti funguje, novela významného zástupce spy-fiction Johna Le Carré je totiž odporně pravdivá. Souboj jedince proti farmaceutickým společnostem je ve skutečnosti akorát příklad pro souboj člověka proti všemocné peněžní mašinérii, nemůže vyhrát. A pokud ano tak jeho místo nahradí deset jiných. Ústřední herecká dvojice patří k tomu nejlepšímu, stejně tak jako režisér, který zachytil všechny emoce a hlavně nepříjemnou realitu velice dobře. Hodnota lidského života je vyjádřena naprosto krásným způsobem v poslední séně.

Hlavou mi krouží myšlenky nepochopení nad rozporuplnými diváckými ohlasy, Watchmeni se v základu naprosto liší od ostatních komiksových filmů, stejně tak jako v Dark Knight tady není tím hlavním nepřítelem jakýsi (ne)sofistikovaný zloduch, ale sama podstata lidstva, ta podstata, která má na mysli, že v každém člověku je kus zla, avšak jakákoli duše může dojít spásy a proto i celé lidstvo může být zachráněno od vyhynutí, od jaderné války. Čím Strážci zaujmou okamžitě je až nepříjemně objektivně viděna a zachycena skutečnost, existence hrdinů v normální společnosti, litry krve, brutalita, sex. Zack Snyder byl samozřejmě zárukou výborného vizuálu, právě ve Watchmenech dostává slovo "vizuál" nový rozměr, všechny dechberoucí efekty, zejména ztvárnění "Dr. Manhattana" je nesmírně přirozené. Všechny prvky se spojují v úchvatně-stylový film, jehož pouhých 2,5 hodiny je skutečně málo. S podivem, že tak drahý film disponuje tak velkou hloubkou a filozofickými úvahami.

Výjimečnou postavou Marc Forster mezi režisérskou elitou je, jeho neuvěřitelná fantazie a filmový cit ho oddělují od zbytku, je vidět jak své dílo bere vážně, vyžívá se v něm, celý příběh prožívá spolu s postavami, vše velice jemně zachyceno na plátně. Proto byl důležitý i výborný casting, všichni herci zapadají do svých rolí naprosto přirozeně.

Nejvíce patrná jest skutečnost výborných kvalit Jennifer Connelly, která umí vždy perfektně vystihnout a zahrát charakter ztroskotalé ženy. Přispívá k tomu komornější a intimnější režie Vadima Perlmana, která nechává vyniknout i skvělého Bena Kingsleyho, velký prostor tak má zachycení charakterů a jejich psychologie je kupodivu zobrazena s velkou lehkostí. To díky velice uvěřitelnému scénáři vše funguje jak má, nikdy divák nemůže být uvržen do stínu pochyb, protože dějové pochody mají logické vysvětlení z chování postav a dobře známých okolností.

Některé kvality Howardova Duelu jsou nesporné, více či méně na hereckých výkonech stojící, dravými dialogy omamující a přitažlivým vizuálem útočící na průměrného diváka. Kdo čekal intelektuální podívanou musí být rozhodně zklamán, laciněji vyvolané emoce nemohou zakrýt fakt, že Howardovo pojetí je více popcornové, všechny části vyšetřování a politické přípravy pro samotné rozhovory jsou pouhou berličkou, tak aby divák hlavně dostal naservírován "na přemýšlení nenamáhající" obraz dvou historických postav a mohl se těšit z výborného filmového zážitku, avšak falešného.

Part Two se už beze zbytku soustředí na snahu Guevarovu o svrhnutí vojenského režimu v Bolívii, která se mu stala samozřejmě osudnou. Zdálo se, že právě druhý díl bude o hodně zajímavější, jenže nepochopitelně Soderbergh zdokumentoval tenhle kus historie tak nudně a celé dvě hodiny se divák nanejvýš stává svědkem del Torova pobíhání po lese, pouhé dokumentární záběry a průřezy asi tak 350 denního pochodu nudnou bolívijskou přírodou, žádná možnost poznat blíže Guevaru a jeho ideologii.

Nechápu, že Tom Tykwer natočil tak nepromyšlený a nudný špionážní film, ničím zajímavý film nesoucí se v ospalém duchu plný sterility, nemá šanci soupeřit se špičky tohoto žánru. Konverzačka s jednou hodně směšnou přestřelkou a Clive Owen dokazující, že utáhnout film je pro něho taky stále problém, možná to je díky tomu děsivému britskému přízvuku, který hodně sráží jeho charisma.