Nathalie

Škola je mučírna první kategorie a vynalézavost v trápení studentů nemá konce, vztekala jsem se po dvou nekonečných hodinách povinného představení Goodbye, Lenin. Jakoby nestačila deskriptivní geometrie a zvonění v osm ráno. Laciná agitka s prostinkými papundeklovými charaktery vezoucí se na OSTalgické vlně sice vychází z originálního nápadu předstírané totalitní reality, ale bohužel se vydává tou nejhloupější okurkovou cestou. Místo patníků se co chvíli otírá o otřepané fórky, ždíme pseudoemoce a po trapností zavánějícím happyendu jsem si zívajícímu kamarádovi posteskla, proč jsme radši nepsali tu slíbenou písemku z chemie. O výbušnosti, napětí a jiskření si totiž tahle nedramatická antikomedie mohla nechat jen zdát...50%

Skrčte svá těla, projděte k bráně. Zmenšete duši- dětskou se stane. Napněte křídla, zavřete oči, do říše snové pomalu vkročí. James Matthew Barrie nestavěl lego, budoval skrýši-pro své alterego. Chlapec v mužné schránce ukován. Prosím, seznamte se- Peter Pan. Jednou na procházce mezi buky, potkává matku s třemi kluky. Stává se mušketýrem číslo čtyři. A od té chvíle nápady jen hýří. Autorská múza něžně rozkvétá, jsem šťastný- křičí do světa. Dobové konvence však velí: ženatý muž se s vdovou nepřátelí. Když bolestná ztráta jeho mysl cloní, stvoří svět jen pro sebe a pro ni. Jako Taj Mahal a monument, čarokrásnou zemi: Neverland..

Once in 50 years suspense like this...Sebevědomý tagline. Právem. Když si geniální filmové buňky Billyho Wildera smlsnou na adaptovaném soudním dramatu nedostižné Agathy Christie, budete 116 minut viset na rtech chladné bohyně Marlene Dietrich a jiskřivých očích Charlese Laughtona, aby vám na konci spadla čelist nad šokantním twistem. Pokud hledáte nějaký zapomenutý skvost, který snoubí černobritský humor (I am constantly surprised that women's hats do not provoke more murders:-), a vražedné napětí, předvolejte Svědka obžaloby.

Rules are made to be broken...Odmalička jsem chtěla být astronautem...a Kurýr na tom nic nezměnil. Nehodlám předstírat, že v něm vidím vrchol kinematografie. Žádný Mount Everest, ba ani Milešovka nebo petřínský krtinec. Popravdě, usnula jsem v 33.minutě, kdy mě to legrační máchání rukama (choreografii akčních scén má na starosti nějaká cholerická pradlena) uvedlo do do silného bezvědomí. Když jsem druhý den dala skokanovi do vody ještě jednu šanci s tím, že jestli ji nepromění, vypustím mu bazén, napnul svaly a předvedl pár triků. Prý jsem se smála i v thrillerových momentech, ale ráda si nechám poradit, jak udržet koutky v klidu, když se Jason Statham s tak neodolatelným štěněcím výrazem přibližuje k padouchovi, že máte chuť dělat ťuťuňuňu...když vyplašeně couvá před atraktivní Asiatkou...když se blaženě cachtá jako tuleň v motorovém oleji...Herec jediného výrazu. Ale stačí mu. Na sedmdesát procent....A ten Proust:)70%

Get ready to rock! Kdyby mi někdo před devíti měsíci řekl, že se dobrovolně podívám na etalon akčního žánru od jakéhosi Michaela Baye, kde hrají mí neoblíbení Cage a Connery, poslala bych ho do...kina na film podle manifestu Dogma95. Kdyby mi někdo řekl, že mě tahle nabušená jízda dostane na kolena, poslala bych ho k obvodnímu psychiatrovi. Skála nade mnou definitivně zvítězila už v momentu, kdy Goodspeed říká: "Nebylo moje" , ale na konci utrpěly mé předsudky těžký debakl. Poučení : Nesuď knihu podle obalu a film podle škatulky. A patriotismus je samozřejmě mizerná ctnost:-) Poděkování: člověku, který mi tohle osvobozující poznání umožnil. Někdy potřebujeme trochu žďuchnout, abychom se dostali na správnou stranu...postele, mon ami. :) 9/10 P.S. Robůtky mám radši, ale pšššt, ať nás někdo neslyší...

Barevný muzikál pro barvoslepé lidi. Vítejte v šedesátých letech. JFK vyhlásil svůj revoluční New Frontier, desegregace postupuje napříč státy a boří černobílé předsudky. Někde. V jižanském Baltimore jsou zdi z betonu a k jejich zničení potřebujete plamenometný tank... A ten se vynoří zpoza rohu. Místo pásů úsměv od ucha k uchu, místo korby pár desítek kilo navíc, místo kanonu zpěv palebné síly a tanec, který vás v sedačce přinutí poskakovat jako Gumídka, který se přebumbal hopsinkové šťávy. A místo munice…tramtadádá….LAK NA VLASY. I slepé kuře Shankman našel mezi twistem a rhytm and blues zrno. A vytvořil z něj rozprašovač báječné nálady, ve kterém se gumový Travolta v sukních svíjí v těsném objetí s dřevěným Walkenem, roli Julie hraje lízatko Chuppa chups v podobě roztomilé Amandy Bynes, dětinská naivita sálá z každé idealistické sloky a nakažlivá radost ze života roztřásá každý špíček…A neberte se tak vážně, You can´t stop the beat…9/10

Everything you say can and will be used against you......Sienna jako siréna, jejímuž volání nedokáže válečnými zónami pr/ostřílený, ale v porovnání s hvězdičkou bulvárního nebe neskonale naivní reportér, odolat. Steve Buscemi se v žánru nezávislé konverzačky pustil do kalnějších vod než Linklater. Minimalismus kruté interiérové hry pobaví, ale s každou další scénou začne děsit, jak se dva neznámí lidé, kteří kromě netajeného pohrdání pociťují i zvláštní napětí, v průběhu jediného večera plavně přehoupnou za závory rozumu, morálky a společenských konvencí. Vědění znamená moc, otevírání hlubokých hrdel mělkého žurnalismu je hraní si s ohněm a svléknout se z šatů je mnohem jednodušší než svléknout se z kůže, kterou okázale nosíme na trh. 70%

Bolestivá Rubikova kostka, jejíž kousky poletují plátnem na přeskáčku a každý dílek, který zapadl na své místo, rve maso až do krve. Časová diskontinuita dala silnému příběhu zvláštní netrpělivé kouzlo, protože zatímco režisér VÍ, ale nás nechává objevovat. Co je víc než příběhová hra s divákem a intenzivní herecké výkony? Nesnesitelná lehkost a tíha bytí vyjádřená v jednadvaceti gramech a v jemném filtru zachycení tisíce maličkostí, které běžným všednodenním okem nevidíme, ale pod Alejandrovou lupou jsou náhle určující. A přesto není překročena ta neviditelná hranice mezi vykonstruovaností a promyšleností. 9/10

Na počátku byla Krychle aneb...když plechy tropí neplechy. Karel Čapek by zíral, jakou evolucí prošli čiperní metaličtí mimozemštané pod velením Optima "Dušína" Prima a kazisvěta Megatrona. Fetišista na západy slunce, americkou armádu a japonskou techniku Michael Bay posílá coby E.T. vzkaz domů: Nechte vlajky vlát, robůtky prát a robátka hrát. Cool, mum. Nebudu plýtvat prostorem na chválu a spíš se ptám, CO kukuřičnému dětskému menu od strýčka McBaye chybí? Větší adrenalinová nádrž, hudební plyn sešlápnout až na podlahu žihadla, bitevní pole jménem Země vyčistit od všech vývojově bezcenných humanoidů. Je to film o hračkách, tak proč je házet do kouta a redukovat na kovové maso, které se, když zrovna přijde na účet ILM kapesné od Spielberga, hlava nehlava mydlí? Vztahy v robotické komunitě jsou trestuhodně zanedbané. Není třeba násilím ověšovat každý zrezivělý šroubek otravně košatou mytologií ala Piráti, ale z narážek, emocí a průpovídek se dalo vytěžit mnohem intenzivnější drcení bránice i vřelých sympatií. Nečekala jsem hlubinnou psychologii a subtilní rozbory dětských traumat s vychovatelkou Optima Primea, ale pánská konverzačka nad jedním dobře vychlazeným olejem by potěšila. Méně důsledků, víc příčin. S hustotou lidské kůže na metr čtvereční to ale megaloman s peterpanovským komplexem přepískl. Úplně by stačila sympatická trouba zn. LaBeouf toužící po motorové kočkolapce a ( pro potěchu pánského…oka i po Megan Fox), jeden průměrný americký hrdina Josh Duhamel, za důchodce čiperný ministr válečných kouzel Jon Voight a za špunty dívenka s růžovým poníkem. Robotické archetypy (včetně jednoho gaye) jsou zase v kladné i záporné části spektra načrtnuty s neodolatelnou drzostí, ale málo se s nimi pracuje. Což zamrzí, protože když patetické „save the world“ proslovy recituje impozantní modrooké monstrum, když dobrosrdečný čmelák pomáhá v honu na spolužačku , když se multitrans Frenzy vzteká jako tříletý epileptik, když si imperátor Megatron hraje na Caligulu, chtělo se mi křičet: ještě, více, déle, rychleji  Nevyčítám Transformerům roztomilou směšnost, užívám si infantilní i patriotické trademarky, pomíjím logické lapsy i občasnou nepřehlednost akčních scén, ale zbytečné rádobyvtipné figurky a retardující člověčí (a čívaví) linie mi napoprvé bránily, abych se nad celým Transformerovem rozplývala stejně, jako nad jeho jednotlivými částmi. Napodruhé: Optimálně Prima. I neurony někdy potřebují dovolenou.devět:)

This could be the beginning of a beautiful friendship.... dvou mužů na opačné straně zákona, kteří zjistí, že mají něco společného...Všemi mastmi mazaný účetní Grodin a zahořklý De Niro v komediální hře na policajty a mafiány, která se zvrhne do bujarého dobrodružství plného svižných odboček, drsných zatáček a podlých vytáček. Jejich vzájemná chemie prýští z každého dialogu, tryská dokonce i v momentech, kdy mezi nimi vládne ticho, takže i rostoucí předvídatelnost honičky ustupuje do pozadí divákovy pozornosti. Grodin si přímo před právě probuzeným nevrlým huňáčem a velkou cedulí Nedráždit, nekrmit, držet klapačku za neustálého žvanění připravuje medvědí steak. Mňam za 70%.