orkadimenza

Zprvu bych se chtěl zdržet komentáře (jak je to zvláštní zdržet se komentáře při psaní komentáře, že?) na některé spoluosazenstvo v kině, díky kterému jsem si bohužel nemohl užít atmosféru hororu na 100%. Snad tedy bude lepší, když přejdu přímo k věci. Bezmezně bych dvojiku Annabelle doporučil všem masturbujícím pedofilům, Mariánům z Výměny manželek a fanouškům Kick-Ass. Roztomilé jedenáctileté holčičky incoming, to je opravdové blaho! Zároveň to jsou ale všechny nevychované a zvědavé kačeny (kdo se hlásí, že jim dá pořádně na zadek?), protože věčně, a to všechny do jedné, lezou kam nemají a v nastražených pastích si s nimi Sandberg může dělat co se mu zlíbí (naprašte ho někdo za pedofilii). Je fakt, že s takovým castingem bych se i já odvážil posadit se do vyhřátého režisérského křesla. Nicméně Sandbergova motivace je zřejmá, protože ať už ho v maskérně rozpálí Nancy, Carol, Linda či mimořádná Janice, vždycky dokázal vyhajpovat atmosféru a vytěžit z ní maximum. Není pochyb, že mu k tomu výrazně dopomohl masturbující kameraman, ale i hudební skladatel, kterému se z té křeče po dvacetinásobném denním honění roztřepe smyčec u cella natolik, že to zaznamená i naprosto hluchý imbecil. S první půlkou jsem byl tudíž naprosto spokojen, protože citové vazby k ústředním holčičkám jsou natolik (oproti jedničce) silné, že byste se raději než na jejich znásilnění démonem podívali na Srbský film. Ve druhé půlce ale zjevně přišla do maskérny Tierney a to začal Sandberg z její barvy kůže natolik vyvádět, že se to promítlo v jednotlivých scénách i ve scénáři. Jako kdyby tuto vlastnost zdědil od Wana a všech ostatních, kdy se jako v Conjuringu i v jedničce Bell přejde k insane lekačkám, jejichž stupňování má na diváka spíš opačný účinek. Protože jakmile se strašáci a krev kupí, veškeré vazby se ztrácí. A taky bych diskutoval hodně dlouho o nevysvětleném přemisťování postav z místa na místo a zásadní chybě prequelu - měl by celou podstatu lépe vysvětlit, vše objasnit a ne za sebou zanechávat ještě víc nezodpovězených otázek. Takto to vypadá, že si Sandberg jen vyhonil na objektiv a odešel s nálepkou "Wan vol. 2.0". Právě toto je příčina, proč je skoro nemožné, aby mainstream horor ode mě dostal 5*- protože se nikdy nedokáže vyvarovat takovýchto chyb a průběh filmu včetně jeho stupňování je jako přes kopírák. Rozhodně to není jako letošní Get out, které naopak vyniká svou originalitou, zároveň je ale druhá Annabelle lepší než její předchůdce a snad mi bude přáno, že si podobně výbornou hororovou atmosféru přímo v kině ještě letos vychutnám. P.S. Víte čemu se říká vypointovaná návštěva kina? Když přímo pod Cinema City ve Špalíčku napravo od eskalátoru narazíte na obchod s panenkama.

Upřímně, přijde mi to jako velmi průměrný film a nechápu, co na tom ostatní vidí. Před zhlédnutí jsem se obával zasazení příběhu do mého ne příliš oblíbeného Japonska, ale těšil jsem se na kvalitní romantické drama z 21. století, kterých zas tolik není. V prvních minutách však přišlo milé zjištění, že hlavní dvě postavy také nemají Japonsko moc v lásce a navíc přišlo několik solidních pobavení. Po chvíli film začal ztrácet vtipné momenty a tempo zpomalovalo, stále jsem se ale udržoval v napětí a čekal na konec. Naděje emocionálního endingu ale byla všechno, co jsem dostal a film jsem tedy vypínal se značným zklamáním. Asi jsem čekal něco jiného nebo bych film o samotě v cizí zemi pojal jiným způsobem, místo v překladu jsem se spíš ztratil v rozpačitých dojmech a film je pro mě hořkým průměrem.

Film tak špatný, až to diváka ani nenaštve. Zasměje se nad tím, že už v 7. minutě vidí kozy, takže to může odhadovat na c-čkové až d-čkové porno, ale jakmile se ve třetině filmu už souložilo 4x, tak to slouží k zamyšlení. Zasměje se nad hláškami jako "I did not hit her. It's not true. It's bullshit. I did not hit her. I did not......Oh, hi Mark." (ano, nechal jsem se inspirovat trailerem na Disaster artist) nebo "Don't touch me motherfucker. Get out." A ten kdo se aspoň jednou nezasměje Wiseauovi, tak nemá smysl pro humor. Já jsem se zasmál nad vtipnými titulkami, které jsem měl k dispozici, protože mi při pátém sexu poradily "Klidně si odskočte na kafe, tohle bude na dýl." a dokonce jsem dokoukal závěrečné titulky, ve kterých jsem měl možnost dočíst se několika zajímavostí z natáčení The Room, jinak jsem ale film dokoukával ztěží. Brak všech braků to je zaslouženě, ale že bych jej měl nějak vynášet do nebes, to vůbec. Mojí hlavní motivací pro zhlédnutí byl totiž chystající se Disaster Artist, to teprve bude sranda.

Když jsem se necelé dva roky zpátky koukal na Nolanovu budoucí filmografii, nestačil jsem se divit, že jsem v ní viděl film s žánrem válečný. "Jako vážně Chrisi, žádné sci-fi nebo fantasy?" Tehdy jsem opravdu reálně zapochyboval o kvalitě tohoto snímku, protože jsem si nedovedl představit, jak režisér s takovým megalomanským a epickým vizionářstvím bude točit válečný film podle skutečné události. Jenže Nolan mě po pochybení jménem Interstellar poprvé od natočení Počátku přesvědčil, jak neuvěřitelně božský je to režisér. Nejenže si film zachoval z jeho předchozích děl hudební doprovod Hanse Zimmera, který mi běhal po zádech ještě několik minut po zhlédnutí, ale z Dunkirku se vyklubalo něco, co jsem vůbec neočekával. Už se mi stalo, že by mě válečný film naprosto dostal, ale ještě mě nepohltil takovým způsobem, jako před několika okamžiky v kině. Časový stres z německé armády, letící stíhačky přímo proti kameře, pocit klaustrofobie v podpalubí, voda tekoucí do lodí a letounů, to vše mě přesvědčilo, že jsem v té válce taky, a že už taky chci vypadnout do té zkurvené Anglie, stejně jako těch dalších 400 tisíc vojáků. Ano, právě toto číslo umožnilo Nolanovi vymyslet si různé postavy, jejichž osudy se prolínají právě při operaci Dynamo. A jak vidno, Chris se poučil ze svých filosofických prohřešků z Interstellaru a za minimálního počtu dialogů vytvořil neskutečně nabité válečné drama s několika silnými momenty, které sice táhly známé herecké ikony Hardy, Murphy a Rylence, ale nutno dodat, že skupinka mladých neznámých herců v čele s překvapivě dobrým Harrym Stylesem zahrála vystresované vojáky toužící po domově skvěle. Po prvních (a podle mě pro každého diváka rozhodujících) 20 minutách jsem už ani na chvíli nepochyboval a snímek si užil až do samotného tikání hodin při závěrečných titulcích. Po vzoru uplynulého roku, kdy Villeneuve překopal žánr sci-fi a Chazelle vytvořil brilantní muzikál, tak i Nolan udělal s válečným žánrem něco nevídaného a i bez použití bitev a tradičího střílení z pušek stvořil vynikající drama, které je velkým adeptem na film roku 2017. Jediné, co mě na této skvělé podívané mrzí, že jsem si ji nemohl vychutnat v IMAXu. Příště už snad podobnou chybu neudělám.

Poměrně dlouho jsem se chystal na své první filmové setkání s Terrencem Malickem. Dlouho jsem nevěděl, který film si vybrat jako ten první, ale nakonec jsem se i přes lepší hodnocení The Thin Red Line rozhodl pro New World. Nevím proč, možná mě opravdu zaujala ta milostná tématika, každopádně jsem byl zvědavý jak to celé dopadne. Očekávání jsem pro jistotu neměl velká, i přesto, že na mě čekal Colin Farrell s Christianem Balem, za kamerou Emmík Lubezki a hudbu zanotoval James Horner. To z toho důvodu, že přede mnou stála velká záhada jménem Terrence Malick. Musím souhlasit s nevšedním zážitkem. Tenhle film je skutečnou filmovou lyrikou, téměr dokonalou kombinací milostné a přírodní lyriky, téma Pocahontas a období 17. století se do toho ohromně hodí. Nový svět opravdu přinesl něco nového do mých filmových obzorů. I přes na první pohled smrtící tříhodinový Director's cut jsem se u sledování nenudil, ovšem mě snímek nezaujal tolik, jak jsem si myslel. Čekal jsem nějaký výrazný zásah do srdce, se kterými jsem se už setkal v knižní lyrice, New World mi tohle ale neposkytl a převratným lyrickým dílem se pro mě nestane. Malickovi za toto zpracování historického příběhu nedávám červenou, ale zatím ani zelenou. Zůstane u něj zatím neutrální šedá barva a snad se nechám překvapit jeho jiným dílem.

Chcete návod jak si víc vydělat na pořádání Wipeoutu? Zmenšíte rozpočet tím, že všechny rekvizity budou o třídu horší, najmete si pár retardů, kteří budou kazit soutěžícím výkony a abyste ušetřili na výhře, tak necháte soutěžit malé haranty, kterým bohatě bude stačit, když jim řeknete, že se vítěz "stane dobyvatelem hradu a získá korunu". Pak jen zkrátíte čas pořadu abyste ušetřili za štáb a kameramany a hurá s pořadem do dětských kanálů. Jako malé děcko bych se taky rád zúčastnil, ale takto vidím, že je to jen kopíračská slátanina.

Stejná sračka jako Soudkyně Barbara. Upřímně nechápu, jak si někdo může myslet, že to je koukatelné, tvůrci asi nemají smysl pro normální výtvor. Celé je to naprosto k smíchu.

Skvělej závěr, po kterým si budete chtít hned pustit jedenáctku. Konečně to vypadá, že poslední tři epizody budou hodně jízda. Jen mi ale přijde, že si tu Clay protiřečí s 8. dílem, kdy Tonymu na skále řekl, že nikdy SPOILER neviděl mrtvýho člověka. Tohle tvůrci rozhodně nevychytali.

Abych pravdu řekl, jedná se o celkem slabé 4*. Rozhodně bych se svým názorem nepřidával k pětihvězdičkovým nadšencům, kteří 12 opic vynášejí do nebe. Scénář byl sice nádherně prokombinovaný, ale na mě místy působil kostrbatě a i když jsem film viděl poprvé, tak jsem si jist přítomností několika nesrovnalostí. Proč tedy dávám tak vysoké hodnocení, když mi film nepřišel nijak vyjímečný? Protože mě dokázal vtáhnout na celé dvě hodiny a netradiční atmosféra mě úspěšně přikovala k židli. Ovšem nebýt hereckých výkonů Bruce Willise a zejména vynikajícího Brada Pitta, tak bych hodnocení o hvězdičku snížil.

Tento film bych si asi nepustil, kdybych si nepřečetl zdejší obsah (což většinou nedělám), takže jsem od zajímavě vypadajícího sci-fi se Samem Rockwellem v hlavní roli něco očekával. Bohužel jsem zhruba ve 30. minutě došel na dvě nepříjemnosti. Zaprvé jsem se poměrně dost nudil zadruhé jsem od snímku očekával něco jiného. Scénář měl i tak dost dobrý nápad, což se projevilo zejména ve druhé polovině filmu, ale i tak zůstal dost za očekáváním. Rozhodně by se mi víc zamlouval nějaký psychologický scénář s prostory na filosofické uvažování a navíc i tak dobrý herec jako Rockwell není schopný utáhnout celý film sám. Nenechte se zmást Kevinem Spaceyem, uslyšíte tu totiž jen jeho hlas. Moon rozhodně není špatný, i díky podmanivému Mansellovu soundtracku, ale prostě jsem od něj očekával něco jiného.