Ukrizku

Kouzelné, leč prvoplánové minidrama s velmi jednoduchou dějovou linií, jednou ústřední postavou a nereálnými okolnostmi. Zázrak je to poslední, čemu bych v tomto příběhu neuvěřila. Tvář Boží na zdi a víra v její uzdravující moc je pěkná zápletka, ale ten zbytek je jako scénář snu, kde imaginace stírá normální život.

Co tento film ukazuje, je na první pohled úplně obyčejné: rodinné jistoty, přenášející se z generace na generaci. Poznáme obyčejného, hodného chlapce, který dokáže uspokojit potřeby všech, na kterých mu záleží. A protože by se na první pohled mohl zdát málo atraktivní, pomůže mu scénárista ke štěstí ne úplně zanedbatelným trikem. No, spíš kouzlem... ale to je jedno. Podstatné je to, co by měly vidět a následně pochopit všechny holky, které se chtějí vdávat. Základ spokojené rodiny je zde odhalen v malých úplné běžných věcech, po kterých normální člověk touží: důvěra, humor, laskavost, ochota, radost, blízkost, zajištění, stejná mentální úroveň, pohodlí, zázemí, sexuální saturace, přátelství, tolerance, starostlivost, zdraví, soudržnost, sdílení, sounáležitost. Jejda, toho je! To asi nebude tak běžné štěstí každému nadosah? Ne, není to samo sebou. To si člověk musí umět zařídit, resp. nevybírat podle obalu, ale koukat na ingredience a dobu expirace. O tom je to. Takže rovnou doporučuji jen divákům, kteří nejsou hákliví na obyčejný život. Ti, kdo stále hledají něco nového a zajímavého nebudou spokojeni.

Kreslené drama pro malé i velké diváky překvapí jednoduchostí, ohromí trefností a dojme upřímnou osudovostí. I když se animace zdá obyčejná, na první pohled doslova nedokonalá, po shlédnutí prvních pár minut víte, že pokud jste kdy o stáří vážně přemýšleli, od obrazovky neodejdete. Konfrontace s vlastními postoji k procesu stárnutí a nevyhnutelnosti konce se neobejde bez úvah o závislosti. Navíc tušíte, že je to celé o kooperaci s vlastní rodinou, která vás buď odloží nebo ne. K napsání scénáře se všemi přesně pojmenovanými detaily, měli autoři určitě osobní i profesní zkušenosti. Všechny ty zvuky zářivek v opuštěných chodbách, přeslazené tóny pečovatelek, čachry s medikací rasta pečovatele, dojmologie image instituce, spoléhání se rodiny na nová přátelství odloženého (rozuměj nechtěného) seniora v subpopulační homogenitě domova důchodců nebo pospávání při aktivizacích si troufám doporučit jako povinnou průpravu každému dítěti, z kterého jednou bude dospělák a bude řešit, jak s námi, svými rodiči, naloží. Resp. kdy nás naloží do auta a vyloží v nějakém takovém "přepychovém" zařízení, abychom tam dožili po boku jiných starých bláznů, s kterými zpravidla máte toliko společné dvě věci: za 1. stáří s perspektivou inkontinence, imobility a intelektuálních změn a za 2. chudáky děti, které si Vaším slinícím koutkem nechtějí kazit nejlepší roky svého života.

Obraz dnešní nemocné komunikace, kde pomýlené způsoby představují normu a ty zdravé vypadají jako patologie, má tentokrát naštěstí i světlo na konci tunelu. V doslova výřečném a subrealistickém příběhu můžeme doufat v uzdravení.

V podstatě jsem si u filmu stihla i číst.

No, no, zase to tak hrozné není. Pubertální děti to baví a to je přece cílová skupina, nebo ne? Absolutně a doslova se shoduji s názorem castor (https://www.csfd.cz/film/816305-superstar-2020/komentare/?comment=11366374).

Žánrová směs nenechá oddechnout. Je to pohádka s eroticky laděným trojúhelníkem, zajímavou zápletkou, divotvornou abatyší, s dramatickým spádem a přitom tam nikdo nezemře, ani nikdo není bez viny, natož vyloženě padouch.

Nemám s čím srovnávat, takže mi spadla brada. Doufám, že se v žádném dalším životě nenarodím v Kolumbii.

Mckenna Grace je nádherné dítě, které ke všemu hraje dokonalé dítě, ještě o ní určitě uslyšíme. Zneužívání geniality a dilema využití potenciálu na úkor dětských potřeb je téma zajímavé, ale tohle zpracování je laciné. Originální je pouze část u soudu, kde se konfrontují oba postoje. Zbytek už je zajímavý jen díky dětské herečce.

Smutné, něžné, napínavé a především dojemné.