Ukrizku

Obrovsky kontrastní veledílo. Jak se říká, od zdi ke zdi. Tak třeba - rozjíždí se syrová dramatičnost politického thrilleru a šup, už je to mixnuté kýčovitou postelovou scénou s foťákem. Tu se chystá slušná extaticko- spasitelská mánie maximalismem M. Nyquista, rádobycharismatickým sektářským úchylomanem a ejhle - scéna padá do trapně laciné honičky. A tak je to v Kolonii pořád.

Scénaristická předvídatelná slepenina s hvězdami v dokonalém aranžmá.

Uhlazené, klišoidní, neosobní, ale i docela romantické. Jenže ten konec, pěst na oko, bezdůvodný přilepenec s nesmyslným pokáním zařídil pád do podprůměru.

Anna Kendrick by se mi líbila, i kdyby nemohla vůbec mluvit. Dokáže ukázat všechny možné i nemožné výrazy a přitom zvládá pobavit, udivit i okouzlit. Zbytek filmu jde v jejím stínu.

Chyběl mi profil vraha, ale to je můj problém, že se nespokojím s pouhým zatčením. To té poslední chvíle skvělý zážitek. Jen mi prostě vrtá hlavou inspektorovo konstatování, že vraždil po rozchodu, přičemž prvně byl v domácnosti s ženou a dítětem a podruhé má po boku vášnivě bránící přítelkyni. Něco mi asi uniklo.

Pěkně drsná pohádka, která je detailně propracovaná, příjemně fantaskní, dynamická a na Sněhurku dost netradiční. Moje fantazie ale bohužel končí tam, kde princezna nedá jasně najevo, kdo bude jejím vyvoleným. Že by se svatba do dvouhodinového příběhu nevešla? S tím se nespokojím.

Jeden z nejlepších filmů o únosu. Nad anglickou hamižnou chladnokrevností Gettyho seniora v kontrastu s italským venkovem vyčnívá racionální síla matky (skvělé Michelle Williamsové) a jejího přátelství se zvláštně zaangažovaným pragmatikem. Z mozaiky vůle, mamonu, strachu, hrdosti a ponížení vypadl jen jeden kamínek. Motivy.

Možná je to tím, že Robinův syn Jonathan Cavendish je jedním z producentů a jeho maminka byla ve věku 83 let přítomna u natáčení. Ale nezdá se mi přirozené, že by tak náročnou životní situaci vždy provázelo jen nadšení, odhodlání a empatické souznění. To musí být způsobeno pietou a úmyslem glorifikovat Robina, jeho syna, manželku i jeho přátele. Jako by nestačilo, že je svatá už tak. Nějaká silnější emoce vzteku a vyhoření by jí ale neuškodila. Nebo jsem krutá?

Stejné jako desítky dalších. Dopředu všechno jasné. Přesně podle názvu.

Mexická mataforická balada s gastronomickým pozadím, která připoutá a nevím čím a odpuzuje, ale netuším, proč. Jako by mě Tita dala na jeden talíř něco lahodného a přitom mě kulinářsky zabila mým oblíbeným chilli.