Kaylar

Hlavním hrdinou filmu není jen tak nějaký invalida - tento muž je potměšilý, zlomyslný a neváhá uskutečnit své temné nápady na lidech, kteří ho obklopují a nějakým způsobem o něho pečují či se s ním přátelí. Po shlédnutí filmu jsem měla opravdu nepříjemné pocity... a myslím, že takový film dovedou natočit jen Japonci. Jedná se o typ filmu, který si divák zapamatuje na dlouhý čas.

Když už si myslím, že mě Japonci nedovedou ničím překvapit, najde se další film, který to s přehledem dokáže. U tohoto snímku oceňuji jeho kyberpunkové ladění, umístění děje takřka výhradně do prostředí výzkumné laboratoře a také černobílý vizuál, kdy si gejzíry krve či jiných tekutin je divák nucen domýšlet. Film je bezpochyby originálním a působivým kouskem, určeným ovšem pro malé procento diváků.

Chlapík v plynové masce unáší své oběti do zchátralého odlehlého areálu a zde je podrobuje různým druhům mučení. Nic však není tak černobílé, jak se na první pohled může jevit, a proto mezi mučitelem a oběťmi může být v určitou chvíli i velmi malý rozdíl... Obvykle nemám nic proti céčkovým filmům, ostatně i v těchto vodách občas čeká příjemné překvapení. V tomto případě se tak bohužel nestalo, protože zpracování je opravdu otřesné. Navíc míra toho, co zde lidé snesou a přesto přežijí, je v tomto filmu naprosto neuvěřitelná. Za mě je škoda času dívat se na tenhle kousek.

V době, kdy jsem film při premiéře viděla v kině, na mě působil jako naprostá bomba. I dnes, po několikerém shlédnutí, mi běhá mráz po zádech. Ano, právě takto by se TO mohlo odehrát... Film působí jako facka na tvář těm, kteří očekávají milé a vstřícné zástupce mimozemských civilizací při prvním setkání tváří v tvář a následné harmonické soužití. Pro mě je film svým celkovým vyzněním velice působivý a vypovídá o důvodech "návštěvy" planety Země lépe a reálněji než všechny ty obvykle zpracovávané přátelské kontakty za účelem poznání lidské civilizace.

Vcelku příjemný film, který nám předkládá reálné starosti i radosti rodiny, která se přestěhovala a snaží se provozovat restauraci na místě, kde ji provozovali jejich příbuzní v minulosti. Vše je komplikováno nejen tím, že matka vychovává své děti sama a musí zvládat chod podniku bez pomoci,, ale posléze i vážnými zdravotními problémy tety Zeny. Film se odehrává na pozadí kubánské krize a v pozadí se tak stále objevuje hrozba jaderné války, která v té době byla velice reálná. Film sám o sobě žádný zázrak není, ale jeden zázrak se v něm přesto odehraje...

Zhruba po půlhodině sledování filmu jsem si položila otázku, jestli jsem si náhodou nepustila něco jiného, než jsem plánovala... pravda, kromě velenudné konverzace lidí, řešících své pseudoproblémy, se občas objevil záblesk něčeho znepokojujícího a náznak, že se ve filmu bude i něco dít. Nicméně stále převládal psychologický ráz filmu a ani dusná atmosféra uzavřeného domu, kde se děj odehrává, to moc nedokázala zlepšit.. Té pravé domácí zabíjačky jsem se dočkala opravdu až na konci, ale jelikož tyto sekvence byly vyvedené, ve finále film nehodnotím zase tak špatně.

"Sympatický kutil se vztahem k zahrádkaření hledá vhodný protějšek. Zn: alternativní způsob života v přírodě." Zhruba takto by mohla vypadat základní informace o filmu. Vzhledem k tomu, že se jedná o horor, tak se však ze sympaťáka vyklube vyšinutý týpek s prapodivnými a společensky nepřijatelnými představami o vztazích se ženami. Film potěšil, ale prostředek se trochu vlekl. Na místě hlavní hrdinky bych se však rozhodně nad násilníkem neslitovala a při první příležitosti bych ho něčím vzala po hlavě.

Za velkolepými a honosnými kulisami, opulentně vyhlížejícími hostinami a bohatstvím okázale dávaným najevo bezpočtem drahých oděvů a paruk nám tvůrci postupně odkrývají odpudivý a bizarní příběh, který je prezentován coby divadelní představení. Film je prodchnutý notnou dávkou brutality, která je divákovi předkládána bez jakýchkoli příkras a dosti explicitním způsobem. Každý potenciální divák by si měl proto dobře rozmyslet, zda film chce vidět či ne, protože toto dílo ve vás bezpochyby zanechá stopy.

V rámci žánru katastrofických filmů, které byly v éře 70. let hodně populární, bych tento film určitě zařadila k těm povedenějším. Opět se ukazuje, že pokud příroda ukáže člověku svou odvrácenou tvář, je proti ní lidstvo se všemi svými technickými vymoženostmi téměř bezmocné. Ve filmu je k vidění hodně známých tváří a vzhledem k době svého vzniku jsou i efekty dosti působivé a ocení je i divák v 21. století.

Postavy mě nepřesvědčily a neupoutaly - obzvlášť to platí o hlavní hrdince, která se tvářila po celou dobu filmu téměř stejně. Příběh působil dosti kostrbatě vymyšlen. Výsledkem je zcela průměrný film, který nepovýšilo ani (pro mě) atraktivní zasazení do doby 1. světové války. Pokud by byl nějaký další film s touto hrdinkou, hodně bych váhala, zda jít či ne.