Kaylar

Na film jsem se do kina moc těšila, námět mi připadal zajímavý. Moje očekávání však nebyla tak docela naplněna - občas jsem nechápala některé reakce a rozhodnutí hlavní hrdinky. Film je zařazen do žánru sci-fi, ale stačí se drobátko zamyslet a zjistíte, že dnešní svět se na pomyslných hodinách své existence nachází jen malou chvíli od této, ve filmu zobrazené, maximálně propojené společnosti. Nejsem si vůbec jistá, zda sdílet naprosto vše je ideálním receptem pro šťastný život...a z tohoto důvodu byl pro mě film i trošku znepokojující vizí blízké budoucnosti.

Pro mě koncert znamenal 130 minut krystalického, ničím nezkaleného štěstí. Pokud by ihned poté následovala moje poprava, asi bych ani vzhledem k dlouho přetrvávajícímu rauši neprotestovala...

S filmem jsem byla spokojená už od úvodních titulků, které navozují tu správnou atmosféru. U některých hororů to děsuplnými titulky zároveň i končí, ve Zlověstném tichu je však atmosféra strachu (naštěstí) přítomna po celou stopáž filmu. Z nepříjemně velkých loutek s podivnými, násilně veselými výrazy a hýbajícíma se očima jde opravdu strach a ve scénách, kde se jich naakumulovalo kolem stovky, už tuplem. Odpouštím herci v hlavní roli jeho leckdy nelogické jednání. Nadprůměrné hodnocení dávám především za výtečně vymyšlenou závěrečnou pointu, kterou jsem opravdu nečekala a za ponuré, působivé prostředí - ať už se jednalo o pohřební ústav, odlehlý hřbitov či zničené zchátralé divadlo.

Dle mého názoru film rozhodně nevyužil potenciál originálního nápadu a neukázal takovou zápletku, která mohla být při jiném zpracování vysoce nadprůměrná. V kombinaci s nesympatickým hercem v hlavní roli a pozdějším zvrhnutím se z žánru sci-fi v nezáživné rodinné drama bohužel musím dát pouze průměrné hodnocení.

Příběh je velmi dojímavý, ale zároveň se nesnaží nějak diváka udolat přehnaně patetickou vlnou. Spíše nás nechává, abychom se sami rozhodlil, jak moc se necháme dějem strhnout a co z předkládaných linek si pro sebe vybereme za to důležité. Přesně za tohle film chválím a dávám nadprůměrné hodnocení. Jistě lze také souhlasit s tím, že jednání zástupců církve v tomto filmu nebylo právě příkladné, ale jak již bylo mnohokrát řečeno a stále se potvrzuje: svět není černobílý...

Detektiv v hlavní roli mi byl už od začátku nepříliš sympatický a postupně se stával méně a méně kladnou postavou tím, jak se choval ke všem okolo sebe. Případ sice nakonec vyřešil, ale... Každopádně je třeba uznat, že herectví Stellana S. působí velice věrohodně - odtažité a v některých sekvencích až odpudivé jednání dokázal ztvárnit na jedničku. Pro mě zajímavé vyústění příběhu činí z filmu severskou lahůdku, kterou jsem si vychutnala.

Extrémní množství sněhu, které udatně proráží mohutný sněhový pluh a osobní mstu náhle se zrodivšího gangstera bez předchozích kriminálních zkušeností si z filmu asi zapamatujete. Doufám, že Nils Dickman dostal v hobby marketu nějakou slevu na to množství pletiva, které tam koupil a do kterého balil nebožtíky. Mně jako člověka z Polabí ovšem nejvíc děsily ty hory sněhu. Film jinak považuji za průměrný.

Emotivně silný film odehrávající se v jedné z temných kapitol existence lidstva. Ani ten nejnaivnější divák nemůže předvídat happy end a s největší pravděpodobností film nebudete chtít vidět podruhé. V malé roli potěší Mick Jagger.

Asi by nešlo nějak jednoduše definovat, proč film hodnotím takto vysoko. Je to prostě typ filmu, ve kterém člověka něco zasáhne, ačkoli nemá k místu ani k době, kde se odehrává, žádný osobní vztah. Líbila se mi obě časová období, ve kterých se film odehrával a kvituji s povděkem i výborně zvolenou hudbu v pasážích ze 70. let.

Zoufale předvídatelný děj, spousta mladých krásných šťastných a roztančených lidí, léto, moře a nádavkem léty prověřené hity převážně 80. let - tyto ovšem bohužel přezpívané a upravené tak, aby pasovaly do kontextu dění filmu. Podle mě dost slabé.