Kaylar

Bohužel i pro mě, která má pro filmy tohoto typu obvykle pochopení a občas k nim má i nekritické nadšení, byl tenhle film fakt slabý. Škoda, začátek s vývojem plynu vypadal tak slibně... A mimochodem, slečny pionýrky vypadaly ve vytuněných uniformách sličně, avšak předpokládám, že v reálu by je učitelstvo hnalo domů převléct, jen co by překročily práh školy. Oceňuji tak jen snad postavu školníka.

Decentní a navenek slušný mladý muž, žijící ve svém velkém domě s velkým sklepem sám... leč jeho sklep odkrývá různá nechutná překvapení, která můžeme detailně sledovat a která se týkají mladých žen zde vězněných. Film ukazuje vše velice otevřeně a diváka, který je nakloněn perverzním sexuálním praktikám, jistě upoutá. I přes veškerou svou otevřenost však lze film v neposlední řadě považovat za dokonale ztvárněnou psychologickou sondu do duše onoho mladíka. Doporučuji pouze silně otrlým divákům.

Kdo chce s asijskou kinematografií teprve začínat, ať si raději nevybírá pro prvotní kontakt tento film. Ostatní, co již mají nakoukáno, směle do toho! Můžeme očekávat a posléze i vidět spoustu masa, krve a vnitřností, ale věru, čuníci ani jiná jateční zvířata nejsou přímými účastníky těchto akcí. A obzvláště scény, které můžeme vidět v chatě pana Muraty pod horou Harakiri, jsou opravdu "výživné" a nejsou vhodné pro slabší povahy. Ve filmu je významnou komponentou i sex. I přes poměrně dlouhou stopáž film nenudí a vy čekáte, co bude dál a jak vše dopadne. Osobně oceňuji hudební složku, která k filmu zvláštně pasuje.

Veskrze nepříjemný film, na který se těžko dívá bez toho, aniž by na divákovi zanechal emocionální stopy. Sice zde nejsou zobrazeny explicitně všechny momenty, které jistě mohly během promyšleného věznění mladé ženy proběhnout, nicméně divák si může lehce vše domyslet. Film neodsuzuji, určitě se na něj ještě podívám, ale hned tak to nebude. Psychický dopad na diváky jde opravdu až za hranice lidskosti, takže se rozmyslete, zda shlédnout nebo raději ne...

Na začátku se film nezdál nijak moc zajímavý a trochu se vlekl, ale jelikož studentské vyvražďovačky já opravdu můžu, tak jsem potom už napjatě očekávala, jakým způsobem další oběť přijde o život. Konec byl pro mě totálním překvapením, takové rozuzlení jsem nečekala. Na to, že film byl natočený počátkem 80. let, se na něj dá bez problémů dívat i dnes, ačkoli v 21. století už jsme v tomto žánru zvyklí na větší grády.

Snažila jsem se na filmu najít něco pozitivního, co by ho aspoň trošku pozvedlo z filmařského dna, ale bylo to marné... Dokoukala jsem, anžto všemožné bizarnosti přímo zbožňuji a vyhledávám, ale nemůžu hodnotit lépe než na dvě hvězdičky.

Vida, vida, co lze objevit za skvosty v moři filmů 80. let... A je mi jasné, že zase nebudu ani kritická ani objektivní, protože: film měl (pro mě) všechny atributy filmů, na které se ráda dívám. Je mi úplně ukradené, že studentky asi po vizuální stránce neodpovídaly tehdejší realitě a že příběh samotný je prostě vymyšlený a že hlavní hrdinka by asi sama nezvládla zlikvidovat maníky, co znásilnili její mladší sestru a že... Mně se film prostě líbil a určitě se na něj ještě někdy ráda podívám. Je to, pravda, takové osmdesátkové bahníčko, ale když já si v tom tak ráda čvachtám!

Přiznávám bez mučení (i když s mučením by mohla být celá akce nepoměrně zajímavější...), že Cronenberg patří mezi mé nejoblíbenější režiséry. Když bylo v létě 2016 v rámci výstavy Galerie hlavního města Prahy vystaveno i auto z filmu Crash, dlouze jsem kolem něho obcházela a asijští návštěvníci výstavy se nejspíš divili, co ta ženská na tom autě vidí? Je to jednoduché: představovala jsem si, co všechno to auto muselo vidět... Jako pro fanynku mistra režiséra pro mě film byl samozřejmě nadmíru zajímavý a jak už to u Cronenberga bývá, přinesl mnoho otázek a málo odpovědí. Zvláštně znepokojující skupina lidí, kteří mají společnou vpravdě bizarní úchylku spojenou s místy autonehod a auty samotnými, nám přináší těžko pochopitelnou stránku života, do níž není snadné se ponořit. Přesto, anebo právě proto, bude film patřit k těm, na jejichž některé momenty divák nezapomene...

Pokud budeme hodnotit míru brutality filmu, jehož děj je prakticky předem daný, dostáváme se ke zjištění, že násilí zde dosahuje opravdu vysokých hodnot a snímek nelze doporučit nikomu útlocitnému. Ale se u těchto filmů tak nějak očekává a nepředpokládám, že by takové osoby chtěly film dobrovolně shlédnout. K samotnému filmu: po odhadnutelném úvodu se dívky namísto na "lesní dance party" ocitají v rukou nevyzpytatelné skupinky násilníků, mezi nimiž je i žena. Záporáci si obě dívky chtějí náležitě vychutnat se vším všudy... Co mi vadilo, bylo nepříliš logické jednání postav a pak ta hysterická černošská máma. Z důvodu, že se jedná o remake filmu, asi nemá cenu hodnotit originalitu, nicméně film určitě původnímu snímku ostudu neudělal.

Letní idylka v podobě cesty hluchoněmé dívky za svým snoubencem končí poměrně brzy. Ačkoli slečna poslechla radu matky, aby nesjížděla z dálnice, přesto je její road-movie přerušena, a to nikterak záviděníhodným způsobem. Předvídatelný děj, jaký známe z jiných filmů tohoto žánru, je ozvláštněný vstoupením duše dávno mrtvého indiánského náčelníka do těla hlavní hrdinky. Díky tomuto zásahu, který provedl zdejší indiánský šaman, může začít cesta pomsty... Banda záporáků příjemně překvapila a hlavní hrdinka stylizovaná do role "anděla" exceluje díky získané zručnosti v zacházení se zbraněmi. Doporučuji fanouškům žánru rape and revenge.