Faidra

Není ten Šestý smysl svého druhu prokletím nejen M.N. Shyamalana, ale také Těch druhých? Nebýt toho, že jsem Smysl viděla dřív, byla bych nadšením bez sebe, takhle jsem "šokující vyvrcholení" podvědomě tušila a od poloviny víceméně najisto čekala. Ale setsakra dobře vymyšlené, setsakra strašidelné a setsakra dobře zahrané. A Grace/Nicole bych teda za matku fakt nechtěla.

Nic proti, ale udělat ze satirického hororu romantickou komedii nebude fungovat tak na 90% a milé paničky, ať sebenačančanější, to mezi těch 10% nedovlečou. Nicole a ostatní dámy musím za kreaci dam tak sladkých, že z nich člověka chytají křeče do moudráků, pochválit, ale jejich mužské protějšky to dost flákají. Fajn, co si žena nezařídí sama, to nemá, to je té části lidstva, nosící sukně, známo už od dob, kdy se nenosily sukně, nýbrž stylové kostýmky z kůže šavlozubých tygrů. Ale ten konec, panstvo, u toho se rozpláče i nejotrlejší cynik. Vzteky.

Konečně někdo přišel na to, že to, co skutečně nahání strach, jsou myšlenky a pohnutky zločinné mysli ukryté pod neškodnou fasádou.

Čtyři hvězdičky takříkajíc o prsa a ponejvíce zásluhou hereckých představitelů. Hopkins je výborný už tradičně, ale velmi příjemně mě překvapila Kidmanová, protože Skvrna byla první film, kde jsem v Nicolině případě měla pocit, že se dívám na skutečnou, reálnou ženu místo porcelánové krásky. Více než ona ale uzurpuje divákovu pozornost její filmový exmanžel Ed Harris. Příběh zajímavý je, ale propracovat by potřeboval jako vepř domácí podrbat. Ta občas okatě čišící odfláknutost docela zamrzí.

Můj nejoblíbenější seriál z domácích pastvin a vzorová ukázka, jak převést knihu na plátno/televizní obrazovku, aniž by scénárista úzkostlivě hlídal každý svůj krok. Ne vždy se takový postup vyplácí, zde se ale vyplatil vrchovatě. Výkvět nejlepších českých herců, kteří spolupracují se zahraničními ve stejné shodě, v jaké funguje běh samotného cirkusu, zaručuje spolu s nestárnoucím příběhem nestárnoucí podívanou. Za okupace udělal Bassův román pro Čechy zázraky, aniž vznesl jediné slovo proti německému národu, dnes se to jeho televizní podobě daří se stejnou silou. Nestydím se přiznat, že pokaždé, když vidím a slyším Bureše-Bartošku recitovat Máj, tlačí se mi slzy do očí.

Ehm... byl by někdo tak hodný a vysvětlil mi, co je na Sekalovi tak úžasného, pozoruhodného a působivého? Že vesnice a malá města jsou semeništěm závisti a pomluv, kde ví každý o každém i to, kolikrát při své poslední chřipce kýchl, je snad všeobecně známo. Že milý, idylický, nezkažený venkov naivních spisovatelů existoval tak leda v jejich představách, to už snad taky nikoho nepřekvapí. A filmů z časů okupace už pár máme... Dalo by se namítnout, že zpracovává poměrně neotřelé téma, charaktery nejsou černobíle vyhraněné a pobíhá tam pár opravdu dobrých herců (zvlášť zaujmou Bartoškův farář a Chramostová v roli Sekalovy matky), a všechno jsou to námitky oprávněné. Jenže vzdor vší snaze a hanáckému létu je ten film studený jak márniční podlaha.

Těm, kteří hlásali, že Elizabeth neumí hrát a je sotva něco víc než našlechtěná loutka, uštědřila Liz slušný kopanec. Richard Burton jí v tom pomáhá více než zdatně a člověka z toho všeho tísní ještě víc pomyšlení, kolik do svých rolí tihle dva dali ze svého reálného života. Segall a Dennisová jsou více než dobří, ale nemůžou nic dělat se skutečností, že tohle je srdcervoucí a duširvoucí koncert dua Taylorová-Burton. Šokující? Absurdní? Pokud je šokující a absurdní životní realita, tak nesporně.

Perla mezi westerny, možná také proto, že to není ani tak western, ale příběh člověka, který to, co celý život hledal, našel u lidí, které měl podle všech pravidel vnímat jako nepřátele. I kdyby Costner už nikdy nenatočil něco, co by stálo za řeč (bohužel to zatím tak vypadá), za Tanec s vlky mu patří má nepomíjející úcta. Příběh o hledání, naději, lidské nenávisti a netoleranci, ale také o víře v budoucnost, ochotě přijmout neznámé a lásce, je podán sugestivně, ale bez přeslazenosti a sentimentality. A i když závěr je víc bolný než sladký, dojme vás bez toho, že by z vás mačkal slzy a zanechá ve víře, že snad jednou, někdy bude lépe. Nebude, ale proč tomu nevěřit aspoň na chvíli.

Hlášky mi došly, vyděšeně prchly před těmi, které se skrývají tady. "Já vím, bude pršet, lítají nízko." K tomu připočtěte nespočet historických narážek a úkol obstát v bludišti byrokracie, který mě poslal ze židle na zem.

Já ten silikon vážně nesnáším, pardon. A to holky měly ze silikonu jenom obsah plavek, ale Hasselhoff vypadá, že je z toho celý.