Faidra

Kde by člověk tušil, že se bude u slepence gangsterského a upírského filmu - tedy spíš gangsterské a upírské vyvražďovačky - řezat smíchy? Ale stačí se podívat na jméno Tarantino v titulcích, byť tentokrát ne za "directed by" a na Salmu s hadem a jste ztracení.

Jsem vděčná za to, že jsem to tehdy nemohla srovnávat s Trainspottingem. Ale když to nechám stranou, co je na Acid House špatného? Jsem nesporně potrefená cihlou z edinburgského činžáku do hlavy, když se mi líbí film očividně jetý až na půdu, ale zamysleme se nad tím - je tak ujetý příběh o klukovi, který si nechá hodit na krk nezralou a nezodpovědnou partnerku a ocitne se díky tomu ne pod pantoflem, ale pod vojenskou kanadou? Nikdy se nikomu nestalo, že se mu v jednom dni zhroutil život pod rukama? Neměli jste někdy pocit, že "vyšší moc" je pěkná čubka? Protože o tohle tady jde, přátelé. O život zbavený krásy a pozlátka a postavený před nás v celé své nepřitažlivé nahotě, která se od toho obvykle prezentovaného liší asi jako manžel po dvaceti letech rozvalený v trenkách a s lahváčem v ruce před televizí od herce, který se v té televizi producíruje. A že je životní nahota zahalená do lehounkého, průsvitného závoje nadpřirozena? Z mého pohledu na výše řečeném metamorfóza v mouchu nebo znovuzrození feťáka nic nemění.

Spolu s Dr.No moje nejoblíbenější bondovka.

O TNZ se nedá napsat a říct nic, co už napsáno a řečeno nebylo. Z klasiky nejklasikovatější se poněkud vymkl Henry Fonda, který si neklasicky zahrál jednu z nejpadouchovatějších postav filmové historie. Ale že ty jeho upřímné blankytné zraky dokázaly pěkně zledovatět... O hudbě se dá říct jen tolik, že jsem slyšela už nejednu nádhernou skladbu, geniálně rámující filmový děj. Ale Morriconemu nikdo nesahá ani po paty.

Hehe. Další film, kam nechala dvojka Burton-Taylorová prosáknout leccos ze svého reálného života, ale tady se tomu člověk na rozdíl od Kdo se bojí Virginie Woolfové s chutí zasměje. Jediný problém je, že si ti dva ukradnou snímek pro sebe a své kolegy nechají s bídou statovat, ale kdo by se o to staral, že.

Richarde, tos ty prachy potřeboval tak zoufale nebo ses nudil? Doufám, že to první.

Hezká zvířátka. Ale když vylezete ven, uvidíte je také. Zadarmo a navíc si můžete pokecat s majitelem.

Úvodní titulky se docela povedly... zvlášť když vezmete v úvahu, že mužští protagonisté jsou zásadně uvedeni s mrakodrapy, fontánami, stříkajícím šampaňským a ropnými věžemi.

Člověk neví, jestli má chválit nebo proklínat, tak to vezměme popořádku. Začněme hereckým obsazením, které je bez diskuse skvělé a navíc země původu herců kolikrát souzní s postavami, které hrají. Tak charismatičtí protivníci, jakými jsou Clive Owen a Stellan Skarsgard, se hned tak nevidí a při pohledu na jména jako Ray Winstone, Hugh Dancy, Til Schweiger a Ioan Gruffudd každý milovník evropského, najmě britského filmu zaplesá. Děj rozhodně nenudí a hudba je velmi, velmi povedená. Jenže. K čemu skvělí herci, když prakticky nemáme šanci se s postavami seznámit a jednotliví hrdinové pro nás i ve chvíli vlastního umírání zůstavají sotva něčím víc než párkrát zaznamenanými tvářemi v davu. K čemu lovestory Artuš-Guinevera, když do vzájemných scén jejich představitelé nevkládají ani desetinu zápalu, projevovaného ve scénách bojových. A k čemu bojové scény, když člověk civí na rvačku namodro omalovaných divochů s divochy oplechovanými přes mlhu a kouř a má dojem, že lidé v bitvě zřejmě nekrvácejí a nepotí se. Už za to by režisér zasloužil na holou. A do krve. Vzhledem k tomu postrádá cenu rozčilovat se nad historickými chybami snímku, a že vyskakují ze skoro každého záběru.

Je něco shnilého v Akademii, která nedala Croweovi Oscara za tohle a přiřkla mu ho za Gladiátora. Ale cena je cena a film je film, tak si vychutnejme hned několik skvělých herců v životní formě a pokochejme se příběhem dalšího z dlouhé řady nepochopených géniů. Jen se nemůžeme příliš kochat skutečností, protože v tomhle případě často nevíme, co to je.