roorybacky

1. díl - 6/10, 2. díl - 5/10, 3. díl - 6/10, 5. díl - 9/10, 6. díl - 9/10, 7. díl - 5/10, 8. díl - 7/10, 9. díl - 7/10, 10. díl - 7/10 = 7/10

Solondz svou postavu stylizoval do typického Woodyho Allena. Neurotický dramatik, který se snaží tvořit své umění, ale nenachází pro něj pochopení, dost možná že i oprávněně. S Allenem jej pojí i fyzično - jeho brýle, vlasy a drobná postava. Tuto postavu ale vnáší do typického Solondzovského světa, kde jsou téměř všechny postavy nesympatické, lžou do očí, jsou duševně narušené a ve vztazích vždy upřednostní toho úspěšného bez ohledu na své city. Najdeme zde zárodky typického Solondzova humoru, kterému se jen těžko směje.

Filmů o pokeru není mnoho, takže jsem vděčný za jakýkoliv, byť je třeba jen průměrný jako tento. Uvítal jsem, že například oproti Rounders je zde víc prostoru věnováno hře samotné i když ve značně zkreslené a zjednodušené formě oproti skutečnosti. Kdo zná poker, toho čeká nenáročná zábava, pro ostatní bude film pravděpodobně nudný. Romantická zápletka je zde přebytečná a nefunkční, ale chápu, že kdyby nebylo jí, ten film by si jiné diváky než hráče pokeru asi nezískal. Velká škoda toho patetického činu hlavního hrdiny na konci, to se opravdu nehodilo. Film celkem vtipně a trefně ilustruje pokerové prostředí Las Vegas, fenomén side-betting a nabízí nesčetná camea pokerových celebrit: Sammy Farha, Chau Giang, neustále konzumující Barry Greenstein, Ted Forrest, Jennifer Harman, Daniel Negreanu, Chris Ferguson, Antonio Esfandiari, John Juanda, Phil Hellmuth, Johnny Chan, Mike Matusow, Doyle Brunson a určitě mnoho dalších, kterých jsem si nevšiml... Mimochodem, Michael Shannon je NESKUTEČNĚ podobný Gusi Hansenovi - nevěřím tomu, že takový nebyl záměr.

Mnohem temnější, depresivnější, statičtější, meditativnější, abstraktnější, křehčí, vyprázdněnější, strnulejší, pohádkovější, pomalejší, filozofičtější, cyničtější a bezvýchodnější než Happiness... Are you seeing anyone? No, I am more focused on China. Everything else is history.

Samolibej egocentrickej snob prodává drogy, hraje si na psychiatra a netouží po ničem jinym než po slávě. S takovou postavou prostě nelze sympatizovat. Film se o vzbuzení těchto sympatií u diváka snaží, což se mu samozřejmě nedaří, naopak tím dociluje snad ještě většího znechucení hlavním hrdinou. Demence a ovcovitost všech studentů je vyhnána do absurdních rozměrů, což dělá z filmu přeslazenou pohádku... Mnohem zajímavější by bylo sledovat Charlieho jako čistě zápornou postavu v ne tolik schematickém prostředí, kterak machiavellisticky usiluje o moc nad slabšími jedinci - vznikl by tak mnohem lepší, ne prvoplánově líbivý film, který by mohl něco důležtého sdělit. Takhle můžu pochválit maximálně vkusně vybranou hudbu.

Jednoznačně nejúchylnější a nejradikálnější Solondz. Až si myslím, že to trochu přehnal s dávkováním své umělecké vize na úkor koukatelnosti. Film je dost nevyrovnaný, některé pasáže jsou ani ne tak nudné, jako spíše ubíjející. Nápad nechat hrát hlavní hrdinku šest různých hereček je výborný a skvěle poukazuje na lidskou povrchnost ohledně fyzického vzezření - divákovo sympatie a antipatie vůči hlavní postavě se s každou změnou herečky znatelně proměňují - v jednom momentě až téměř v pravý opak předchozích. Promyšlená struktura filmu jakožto palindromu nabádá k tomu, aby byl opakovaně viděn jak od začátku, tak od konce. Film je tvořen scénami, které lze zcela rovnocenně uchopit jako černohumorné anebo jako výsostně tragické - záleží na osobnosti diváka a jeho duševním rozpoložení, ke které z těchto variant se v každém z individuálních případů přikloní, což ve výsledku znamená širokou škálu ambivalentních diváckých reakcí a pohledů na celý film. Jako příklad uvádím tuto repliku (zde jsem se já přiklonil k humornosti): Last year, our special daughter Monika ran away... and she didn't even have any legs. She wanted to return to her birthplace in India... poor child she didn't even make it as far as India Tennessee..

Je škoda, že tvůrci nepojali film pouze jako čistý dokument a vložili do něj spoustu ilustrativních hraných scén, které jsou mizerně zahrané (především výkon vyšetřovatele byl zcela tragický) a vlastně jenom ruší jinak poutavé svědectví o lidském bahně.

Neskonale toužím po tom vidět temnou road-movie, kde hlavní role ztvární trio Pavel Liška, Mads Mikkelsen a Jeremy Sisto, coby český sociofobik, dánský psychopat a americký nihilista - a všichni tři samozřejmě na drogách!

Jednoduše geniální. Vážně dojímavé polohy se zde střídají s chytře humornými s absolutní přirozeností. Z toho filmu číší obrovská láska a oddanost k hudbě.

It's not her. Come on, let's go. - But I asked her out. - Fuck her. Let's get a sandwich.