Tetsuo

Díky tomuto filmu jsem pochopil, co znamená pojem "lidová hvězda", a proč jí je právě Julia Robertsová. To, co podle premisy vypadá jako běžná politicko-korektní soudnička, nakonec vyroste v životný příběh o "spravedlnosti zdola" - čili pravý opak konvenčních televizních soudních dramat a seriálů.

Obnovená premiéra archivního a dříve i trezorového filmu Evžen mezi námi (1981) režiséra Petra Nýdrleho slibovala na festivalu v Karlových Varech velkou událost: nejlepší (a) zapomenutý český film o zdejší normalizaci. Namísto toho přišel vcelku klasický „FAMU film" - což je trochu syndrom. __________________ Se studentskými filmy bývá potíž, že toho chtějí říct hodně, ale často se nimrají v juvenilních pocitech nedoceněnosti nebo bolavosti. Evžen mezi námi vyprávějící o synkovi z vesnice, který přijde do Prahy a chce se stát spisovatelem, básníkem nebo aspoň hudebním textařem, vyhlíží, že si z této "tradice" dělá trochu legraci a vlastně reflektuje snahy mnoha mladíků "být umělcem". _____________ Dnes už ovšem drzost tohoto snímku značně vyvanula. Můžeme si sice uvědomit, jak provokativně (tedy disidentsky) mohla působit postava hrobníka v podání mladistvě fešáckého Jiřího Bartošky, může nás okouzlit svou (tehdy chlapeckou) roztomilostí Jan Kraus coby Evžen, který se z naivního snílka promění v namyšleného pragmatika. ______________ Pamětníci odchytají různé tváře tehdejší pražské bohémy, která tak trochu ztvárňuje sama sebe. Těžko popřít vtip některých scének, film trefně zachycuje nástup obludného normalizačního popu - a to ve finálové montáži, kdy se Evžen konečně prosadí dostatečně nablblými verši typu "obyčejní lidé živili tři krky, matce v létě mlátička utrhla kus ruky" apod. (sebranými ve skutečnosti z tehdejší oficiální tvorby).___________________ Z dnešního pohledu se ale Evžen mezi námi jeví spíš jako dílo s nezacíleným satirickým tónem, kde jsou všechny jevy zesměšněné rovným dílem a jde spíš o čirou negaci. Klidně by pak takový film někdo mohl označit i za snahu znevážit jakoukoli činnost proti režimu - ostatně z děje není moc jasné, v jakém uměleckém prostředí se Evžen na začátku pohybuje a jestli se pak na konci pohybuje v jiném. Film by se při nějaké nešťastné shodě osudu mohl líbit i lidem, kteří za minulého režimu udávali různé „nekalé živly a příživníky".____________ Stejně tak nejde úplně pominout, že 74 minutové dílko natáčené tři roky obsahuje sice hodně expresivních (a někdy i dost násilně deformovaných) záběrů, ale technicky je dost nekvalitní a dramaturgicky rozpadlé. Chvílemi ona nerozhodnost hlavního hrdiny a prázdnota jeho touhy - „víte, se mnou je to těžký, já mám i témata, to zas jo, ale potřebuju si ještě osvojit formální stránku verše" - může být částečně přenesena na film samotný. ________________ Zkrátka od trezorové legendy jsem čekal (asi bláhově) trochu víc. Nepochybuju, že Petr Nýdrle s Janem Krausem chtěli zachytit svoje znechucení tehdejší společností. Bylo by asi zajímavější je vyzpovídat v rozhovoru, jak to tenkrát bylo, než se dívat jen na výsledek jejich práce, která samozřejmě - vzhledem k tomu, že jde o školní film - podléhala taky trochu předběžné cenzuře.

Rozhodně víc film na čtení skrytých i otevřených odkazů, než podívaná na koukání.

Bylo to ještě o dost bolestnější než Panic je nanic... Nepsat tematický speciál o teenagerských komediích, v životě bych na to nešel. I tak jsem se snažil nemít předsudky. Ale bylo to tak zoufalé, že jsem po deseti minutách chtěl uprchnout z kina.

Vím, že si tím asi nijak nezvýším popularitu, ale pro mě byla Fontána jedním z největších zklamání roku. ____________ Jeden můj kamarád, podobně zklamaný, ji komentoval trefně: "Dokud Aronofsky točil, o tom, co zná a kde žije, tak byl výborný. Ale pak začal jezdit po festivalech a všude mu říkali, že je nový Kubrick, a on tomu uvěřil a natočil film úplně o všem, o celém vesmíru a smyslu života. Jenomže pro lidi, kteří už viděli víc filmů a četli víc knížek to není žádné veledílo, ale slabikář pro děti". _________ Nesouhlasím s tím komentářem úplně (i když mě pobavil), protože Fontána se zjevně nelíbí jenom těm nezkušeným teenagerům a navíc mám ještě daleko do toho pohrdat jejich vkusem. Jenomže Fontána je jednak naivně stylizovaná podle prefabrikovaných spirituálních pohlednic a obálek pouťové esoterické literatury, a její vyprávění kombinuje chladné konstruktérství ve snaze útočit co nejvíc na city.____________ Nelíbí se mi ani okázalé myšlenky, ani okázalé emocionální scény, ani okázalá estetika. Vím, že je do toho filmu autory hodně vloženo a mnozí diváci si z něj dovedou hodně vzít. Ale pro mě to není.

Svým způsobem neuvěřitelně manipulativní pakárna. Ale až příliš svůdná.

Sice se mi to moc líbilo a soudě podle reakcí divaček, jde o výjimečně povedený film určený současným emancipovaným, ale stále romanticky založeným ženám. Nicméne Salma Hayeková je na tuto roli stále příliš krásná, historicko politické pozadí celého filmu dost plytké a zabalené do mnoha klišé "malířských filmů".

Superprofi dělaný film, řemeslně téměř nerozeznatelný od americké či francouzské produkce. Problém je ve dvou věcech: scenáristické neobratnosti, kdy příběh vypráví někdo, kdo umře tak ve dvou třetinách filmu, a kdo se navíc zdánlivě ode všeho distancuje. A pak celému dílu chybí jakýkoli přesah kromě konstatování, že podobní lidé žijí mezi námi a mají moc.

Nostalgie nemusí implikovat nutně Tarkovského :-)

Dá se to přebrat z mnoha stran a zaujmout tak k tomu filmu několik odlišných postojů. (Umění-kýč, pocta cizí kultuře-nepochopení cizí kultury, odsouzení prostituce-oslava poddajnosti atd.) Mě osobně baví sledovat, jak si jedna kultura překládá druhou kulturu, čím ji obohatí a co z ní odebere. Celkově Gejšu nepokládám za umění, ale za výrobek. Překvapilo mě, že napodruhé, mi film nepřišel tak chladný, prázdný a povrchní, jak by napovídal první dojem.