riza-do

Zdá se, že po prvním dílu, který se skvěle vypořádal s posunem času od původního seriálu, se kvalita mírně snižuje. Nejspíš v důsledku částečné absence původních hlavních (dospělých) hrdinů, nebo až přehnané snahy navázat. Naivní idylická rodinka je zpět v pokračování po letech, s respektem k původnímu obsazení. Problém však je jejich křečovité čekání na reakce publika, podobné, jako má divák křečovité čekání na nějaký podařený vtípek. Není tu zatím nic, co by už nebylo jinde, snad až na nostalgii k původnímu seriálu a pokousání na hezké sestřičky (s DJ se mi líbila jako dítěti, pak jako puberťákovi a dnes i jako starci)

Obliba rádoby seznamovacích aplikací (včetně klasických seznamek) mi uniká, všechno dlouho trvá a výsledky jsou prabídné. Ale potenciál seznamovací aplikace pro milovníky jídla? Tomu plně rozumím. Nic nespojí lidi více, než právě jídlo. Láska prochází žaludkem. A láska k jídlu.. Tohle mi smysl dává, stejně tak smyslná, podmanivá španělská kráska, matematik a intimní procházka vztahem a světových kuchyní, sexuálního napětí, humoru, zábavných dialogů i chvíle nudy rodícího se vztahu se skvělým soundtrackem. Až možná překvapivě mi vůbec nechyběl žádný cíl příběhu, něco kam se to celé odvíjí, je to prostě život. Tohle mě bavilo.

Namísto béčkové dobrodružné jízdy po ledových cestách, tak jak je známe z pořadů History Channelu, je tu hloupý akční thriller zabalený nemalým nánosem nepovedených počítačových efektů a béčkovým příběhem. Přestože se po celou dobu něco děje, přináší to pouze další a další možnosti pro vzrůstající počet akčních klišé a řešení problémů, které přidávají k přihlouplému akčnímu thrilleru žánr nepromyšleného scifi.

Žánrový bordel JoJo Rabbit se na sílu, záměrně přiznaně snaží držet absurdního humoru a parodického vykreslení nacistické propagandy a jejího vlivu, nejen za pomocí imaginárního přítele Adolfa, přičemž naprosto zabíjí sebemenší úmysl o srdceryvné drama osudu malého, leč sympatického Nácka. Jako válečné osobní drama to fungovat nedokáže ani v náznacích, přestože se s vázáním tkaniček na oběšené matce snaží; jako komedie plná absurdního humoru a s úzce-profilovaným způsobem vyprávění, to zase nedokáže fungovat na mě. S odřenýma ušima, zavřenýma očima, tři hvězdy.

Zde se hodí jediné přirovnání. Češi a Slováci si od úspěšného zahraničí vezmou recept a stejně jako u boloňských špaget, vídeňského řízku nebo italského rizota, si to udělají tak nějak po svém. Už několikátý pokus o český Survivor dopadl stejně jako ty minulé, na míle vzdálené od právem úspěšné americké verze. Jestli měl být tahák rádoby celebrity, ze kterých je veřejně opravdu známá snad jen Pazderková s Gogem (ani to není terno), muselo by se všechno to ostatní udělat jinak a vynechat všechen ten kečup (trapné medailonky), gothajský salám (zkrátit díly na polovinu) a nechat jen ty špagety.

Velmi nevyvážený až jednostranný rádoby dokument, chci říct aktivistické video se stále se dokola opakujícím srdceryvným motivem sražených cyklistů, záběrů na cyklisty nedodržující základní předpisy a cykloaktivistů, kteří sami přiznávají nenávist k řízení a chtějí ostatní omezit ve jménu svého až náboženského fanatismu, protože přece "každý chce jezdit na kole". Problémy měst, které se cíleně zbavily výhod hromadné dopravy výměnou za peníze z autolobby jsou zde srovnávány s Kodaní a Amsterdamem, kde naopak lidé trpí pod nátlakem neukázněných cyklistů, kterým kdysi podali prst a oni si vzali celou ruku. I s tak rozšířenou cyklistickou infrastrukturou těchto měst cyklisti předpisy stejně dodržovat nehodlají. Hvězdu za to, že tamního taxikáře rovnou nevystřihli.

Překvapivě velmi dobře fungující kombinace Absurdistánu a Armageddonu, tedy komedie na (až příliš realistické) téma hloupnoucí společnosti s katastrofickým filmem o blížícím se konci světa, se silným poselstvím a realistickým ač satirickým pohledem režiséra dosud přihlouplých komedií. Výborně odvedená řemeslná práce s perfektním obsazením v čele s excelentním DiCapriem, děsivým způsobem popisuje tragédii oblíbenosti hloupého obsahu sociálních sítí před fakty, honbou médií pro pobavení než informování, populistickými politiky a nitky ovládané miliardáři nadnárodních technologických společností. Divák se vcítí do neútěšné situace hlavních vědckých postav velmi snadno, možná se párkrát až rozčílí nad hloupostí (můj případ), podobně jako jsem to prožíval při čtení diskuzí na Novinkách či Facebooku.

Ve druhé sezóně opět žádná hluboká myšlenka, jen oddechová a i tentokrát roztomilá zábava, znatelně pozměněná od první série. Ze seriálu se úplně vytratila zápletka kulturních rozdílů, Emily už nesvléká kalhotky v každém díle a postavy více mluví francouzsky, což dává mnohem větší rozum — jsou to Francouzi. Přestože se Emily i nadále živí marketingem sociálních sítí, zábavné scény se sdílením obsahu skoro úplně vymizely, v reálném životě pochopitelné — kdo by každodenním používáním Instagramu dokázal být zábavný pořád — seriálu to ale značně ublížilo a ztratil se jeden ze zábavných aspektů, naštěstí ještě zbyl nezaměnitelný kolega Luc (Bruno Gouery). Žel přibylo mnohem více zápletek vztahů a očividná potřeba zaujmout skupinu Ženy 35+, které sice tolik neocení roztomilost Emily, respektive Lily Collins, ale zase se možná nechají inspirovat barevným šatníkem a pak už možná uloví svého Pana Božského-nějakého toho kuchaře.

Bradavický Chcete být milionářem v hezkých kulisách připomínající filmové kulisy a nápadem hodný stovek aplikací na GoogleMarketu. Vše sestříhané typicky americkým způsobem do extrémně dramatického hávu s otázkami, které by uhádl i průměrný fanoušek. Překvapivě však ne ten, který se přihlásí do této soutěže a je "náhodně" vybraný z diváků. 20. výročí oslaveno hezkým nápadem, ne až tak dobrým provedením — holt bych očekával něco víc než jen kvíz.

Pokud člověk zrovna vzteky nekřičí do televize, co to ty postavy vyvádí za blbosti, přílišná nelogičnost, předvídatelnost a patetičnost ho nedovádí k šílenství, pak má první série takový spád, že diváka chytne a nepustí. Včetně dobře fungující chemie mezi hlavními postavami. Také díky správňáckému naivnímu snilkovi role prezidenta Sutherlanda člověk zvládne pokles tempa a kvality v druhé půlce série, čímž si u mě trochu napravil reputaci z až willisovsky naivně akčního 24 hodin. Nejsem si však jistý, jestli jsem si dokázal postavy oblíbit natolik, abych zvládl další pokles kvality a dynamiky prvních dílů, které slibuje druhá série. Uvidíme.