D.Moore

Ačkoliv se zpočátku tváří lépe, nakonec je Colombiana jen průměrný, příliš dlouhý akční film se sympatickou Zoe Saldana a nijak zvlášť originální režií. Porovnejte třeba nemastnou neslanou scénu s policejní zásahovkou s tou, kterou už před 23 natočil Luc Besson v Leonovi, a uvidíte přímo propastný rozdíl.

Nemusím ani moc přimhouřit oko (ehm), abych s klidným svědomím napsal, že mě třetí Thor nadchl. Je velmi zábavný, svěží, neokoukaný, svůj... A přitom to není až taková laserová disco parodie, jak by se mohlo z ukázek zdát, nýbrž regulérní a v mnoha ohledech důležitá kapitola ze života Boha hromu. Naprosto všechny postavy jsou zajímavé, žádná není navíc a nikdo není otravný (tady bych rád vyzdvihl hlavně Lokiho a Grandmastera v podání skvělého Jeffa Goldbluma), Hela s tváří dobře se bavící Cate Blanchett byla sázka na jistotu. A ještě jeden postřeh - také Hulk je zábavný, ovšem Bruce Banner je ještě zábavnější, což se Marvelu dosud nepovedlo. Taika Waititi mě zkrátka mile překvapil, jde mu humor i nápaditá akce (to, co předvede v úvodu s Mjolnirem, trumfne celý předchozí film), všechno to navíc krásně vypadá a díky retro hudbě Marka Mothersbaugha to má až výjimečný šmrnc.

Vynikající hraný dokument, který od začátku do konce působí velmi autentickým dojmem a je určený hlavně divákům, jimž téma JFK nedá spát. Postav je hodně, žádná není hlavní a téměř každá má nějaký svůj moment, řada scén je pekelně silných a oceňuji, jak scenárista a režisér dokázal vybalancovat truchlivě patriotistickou náladu filmu tak, že (alespoň na mě) nepůsobila lacině a neměl jsem pocit, že by mě citově vydírala.

Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej."

Na rozdíl od Drive jsem tentokrát neměl ani na chvilku dojem, že sleduji (nebo se snažím sledovat) nafoukaný film o ničem, kdepak, nic takového. Jen Bůh odpouští je velmi stylová drsná povídka z asijského podsvětí, která diváka sice mate, ale není zmatená, která se dopředu sune hlemýždím, ovšem vytrvalým tempem a vře pod zdánlivě nehybnou neonově barevnou hladinou. Vadou na kráse je pouze ne zrovna přesvědčivý výkon Ryana Goslinga - nemluvné pohledy v jeho podání vypadají pořád stejně a nedokážu si z nich vůbec představit, co právě prožívá nebo nač nedejbože myslí. To Kristin Scott Thomas je samozřejmě úplně jiná herecká liga a její panovačná, pomystychtivá mafiánka je díky ní nezapomenutelná.

"Country roads, take me home, to the place I belong..." Bavil jsem se stejně jako při sledování prvního dílu, ne-li ještě víc. Ano, je to vlastně typická dvojka - větší, bláznivější, delší a tak podobně, jenže zároveň je to stále ta ukrutná legrace, která dokáže s dětinskou radostí a s přehledem zkombinovat úplně cokoliv, co její tvůrce napadlo (včetně několika stoprocentně dojemných scén a trefné satiry), a která má metráky neokoukaných nápadů, jež by jí mohly/měly mnohé jiné filmy závidět.

Proklatě atmosférická a na kost promrzlá drsná kriminálka s jednou nesmírně vyhrocenou a po čertech napínavou scénou, kterou si scenárista (a režisér) klidně dovolí proložit jinou, ještě vypjatější, aby pak diváka připraveného na cokoliv nemilosrdně dorazil něčím dnes už takřka nevídaným. Wind River je jako ledový závan starých dobrých filmových časů, kdy kriminálkám a thrillerům záleželo hlavně na postavách a kdy k nezapomenutelnému konci stačil duel dvou lidí.

Nemám rád anime a tenhle kraťas, jakkoliv zajímavé věci se v něm dějí, na tom nic nezměnil.

Působivé párminutové drama se vším potřebným.

Dave Bautista předvedl v Blade Runner 2049 senzační výkon, na malém prostoru ztvárnil nezapomenutelnou a důležitou postavu. A i když mi o něm tenhle kraťas víc neprozradil, je dobrý.