D.Moore

Nebudu nijak zastírat, že pokud jde o Michaela Caina, je pro mě i ten sebehloupější film, v němž se objeví, díky jeho přítomnosti vždycky alespoň trochu snesitelný. Je tady někdo? jsem si proto pouštěl s tím, že (ovlivněn zdejším vlažným hodnocením) nejspíš nepůjde o nic převratného, ale bude to zkrátka další dílek do skládačky filmografie mého nejoblíbenějšího herce. A víte vy co? Nic převratného to vážně není, ale dívalo se mi na to moc příjemně. Film je stejnou měrou milý jako smutný nebo vtipný, Caine (který zase dokáže naprosto cokoliv zahrát jediným pohledem, ale psát o tom by bylo nošení dříví do lesa) našel v malém klučinovi docela schopného hereckého parťáka, prostředí domu plného stařečků, kolem nichž brousí zubatá, bylo zajímavě depresivní a v několika momentech mi připomnělo sirotčinec z Pravidel moštárny naruby. Film je akorát dlouhý, scénář je černým humorem šmrcnutý tak, aby nikoho neurazil, a z diváka zbytečně neždímá emoce, ale dokáže tak nějak lidsky zahřát. Tři a půl hvězdy zaokrouhluji nahoru, ale kdyby hrál hlavní roli kterýkoliv jiný herec, neudělal bych to.

George Clooney za to sice tak úplně nemůže, protože za kamerou i před ní se mu opět dařilo, ale Den zrady je, řekl bych, jeho zatím nejméně vydařeným režijním počinem. Z mého pohledu vše zavinil především výběr látky, protože politická špína, intriky a fakt, že ten, kdo se (nejen) při volbách usmívá a myslí všechno dobře, může být pěkný zmetek, to přece není vůbec nic nového. A protože se ve Dnu zrady během 100 minut vlastně nestalo nic, co bych nečekal, děj ani pořádně negradoval, a navíc mi připadalo, že ho velká část chybí. Obzvlášť závěr byl takový příliš uspěchaný a nijak vyznívající. Nicméně film je natočen a zahrán velice dobře, doprovází ho skvěle poslouchatelná Desplatova hudba, a rozhodně se nedá říct, že by byl nudný. Jen zkrátka v porovnání s Clooneyho předchozími díly nejde o nic výjimečného.__P.S. Ryan Gosling mi byl neskutečně nesympatický, ale nejspíš tak působit měl.

Krátká verze komentáře: Představte si něco, o čem si myslíte, že je to to nejodpornější na celém světě. A představte si, že se na to chtě nechtě díváte dvě hodiny. Takový je Signál.____Delší verze komentáře: Předem upozorňuji, že se budu hodně přemáhat a snažit se používat co nejméně sprostých slov. Tak, a tím bych vlastně mohl skončit, jenže pak byste se nedozvěděli to hlavní. Signál je totiž hnůj. Napřed mě mrzelo, že to budu muset napsat, ale je to čirá pravda. Hlavním strůjcem tohoto smrdutého neštěstí je scénárista Marek Epstein, jeho dokonavatelem pak režisér Tomáš Řehořek. Vytvořili absolutně nezábavný, odpudivý, za "komedii" typu Bobule maskovaný zmršený paskvil, který mě v první řadě urazil tím, jak si filmaři představují obyvatele venkova - muže především jako stupidní idioty, co skočí na lep prvnímu blbečkovi v sáčku, kterého uvidí, a jako necivilizované blby, pro které je například slovo "město" neskutečný pojem, ženy pak jako neznámým cizincům snadno podléhající oběti. Druhou tragédií je příběh. On tam totiž žádný není. Měl ukázat lidskou hloupost, ale ukázal zase a jenom neschopnost tvůrců, kteří snad ani nevěděli, co a pro koho točí. Postavy? Další hnus. Copak je v signálu nějaká postava sympatická? Z ústřední dvojice Dyk-Hádek jistě ne, z obyvatel Zálesí tuplem. Nevím, možná jsem to celé jen strašně nepochopil, ale podle mě je Signál prostě plný hajzlů (jimž by lidé asi měli fandit, když jednoho z nich hraje ten mladý a populární zpěvák) a pitomců, a jediný člověk, který se z těchhle dvou škatulek mohl vymanit, tedy Jiří Menzel, mi byl úplně ukradený. Mimochodem když jsem u toho Jiřího Menzela... Tomáš Řehořek bude nejspíše jeho fanoušek. Ovšem měl by si uvědomit, že střídáním nudných "dějových" scén a detailů pavouků, much, žížal, orosené trávy a dalších přírodní úkazů, které jej jistě fascinují, ani náhodou nedocílí jakékoliv "menzelovské" poetiky. Signál je hrozně dlouhý a hrozně blbý film, a kdokoliv se mě na něj zeptá, toho budu od návštěvy kina odrazovat, přísahám.__P.S. Ohavná píseň od Nightwork mě málem donutila odejít během závěrečných titulků. Jenže to bych přišel o tu bájo besedu s režisérem a producentem. Oba byli ještě marnější než jejich film. A já myslel, že už to ani není možné.__P.P.S. Ještě víc jsem si zanadával tady: http://www.moviescreen.cz/recenze/778/signal

Co vyzdvihnout dříve? Herce s výtečnou dvojicí Stanley Baker a Michael Caine v čele? Bezchybnou hudbu Johna Barryho? Úžasnou kameru a (na DVD) digitálně restaurovaný, jako nový vypadající obraz? Strhující bojové scény, při kterých se tají dech, a z nichž obzvlášť v momentech, kdy tak tak přemožení Britové několik metrů od prolomeného valu nasadí taktiku řadové střelby, doslova prýští adrenalin? Scénář, díky němuž je člověku každá postava (tedy kromě pastora) sympatická, a který Zuluy neukazuje jen jako brutální opičáky slezlé ze stromů, ale také jako pozoruhodné stratégy? Inu… Je toho hodně. Film trvá dvě a čtvrt hodiny a nenudí mě ani minutu. Silný čaj.

Nesmírně strhující "kecací" film, který jsem si užil od první do poslední minuty. Že se autoři tu a tam přiklonili na stranu Ala Gora mi nevadilo ani v nejmenším, protože děj i přesto dokázali po většinu stopáže udržet v neutrální pozici mezi republikánským a demokratickým táborem a divákovi umožnili perfektní náhled pod pokličku oněch slavných voleb. Ano, ano, tomu říkám panečku demokracie. Zlatý náš zastaralý volební systém, napadá mě, když vidím, jak promakané lístky a jak skvělá počítadla hlasů používají v pokrokovém zámoří. Člověk jde volit, má na to jen pět minut, a když odchází od urny, ještě aby se modlil za to, že jeho hlas bude započítán tomu, komu započítán být má (pokud vůbec započítán bude). Docela děsivé. Co se filmu týče, napsán je opravdu velice vtahujícím způsobem a řekl bych, že bude srozumitelný i lidem, kteří o floridském přepočítávání nic nevědí. Zahrán je zrovna tak (Kevinem Spaceym, Tomem Wilkinson a Laurou Dern obzvlášť). Pravda je, že v poslední zhruba čtvrtině začnou neustálé soudní žaloby létající z obou stran trochu otravovat, ale říkám si, že ono to otravné doopravdy bylo, tak co bych rýpal. Čtyři a půl hvězdy. Po You Don´t Know Jack další velký bod pro HBO.

Proč „jen“ tři hvězdy? Problém je v hercích, konkrétně v ústřední dvojici. Michaelu Fassbenderovi jsem totiž Rochestera ani trochu nevěřil. Nevím, možná je pro tu roli moc velký „hezoun“, možná je to něčím jiným, ale nebyl zdaleka tak chladný a nelidský, jak jsem si ho představoval a jak je vylíčený v knize, a měl jsem z něj ten dojem, že roli získal hlavně díky současné popularitě a ne na základě jakéhokoliv castingu. Neustále jsem musel myslet na Ralpha Fiennesse a na to, co předvedl ve Vévodkyni. Ano, tak nějak bych si Rochestera představoval. A pak je tu Mia Wasikovská – ta se pro roli Jany hodí a hraje dobře, jenže se zmíněným M. F. podle mě dohromady vůbec nejde a z jejich společných scén jsem cítil minimum (jakýchkoliv) emocí. Škoda, škoda. Jinak je film natočen dobře, obzvlášť „pýchopředsudková“ kamera dělá krásné obrázky, ovšem to mě od nudy neochránilo. Ani Dario Marianelli se tentokrát bůhvíjak nevytáhl.

Tohle je vlastně prequel mého milovaného snímku Zulu. Cy Endfield, režisér původního skvělého filmu, se tentokrát posadil k psacímu stroji a rozhodl se nám ukázat, kdo, jak, s kým a proti komu bojoval v bitvě u Isandhlwany, v té, jejíž následky vidíme na začátku Zulu. Režie se chopil Douglas Hickox, obsazení je vskutku hvězdné, k dispozici tentokrát bylo i mnohem více komparzistů a vlastně úplně všeho… Tak kde se u všech čertů stala chyba? Mr. Endfield promine, ale tou chybou je právě jeho scénář. Sice si dal záležet na tom, aby příběh zaplnil co největším počtem skutečných postav, jenže zapomněl je jakkoliv rozepsat, charakterizovat, prostě přiblížit nám. Čili než začne bitva, kterou divák vyhlíží už od úvodních titulků, uplyne něco přes sedmdesát minut, během nichž se spolu baví strašně velké množství lidí, kteří mají tváře Burta Lancastera, Petera O´Toola, Nigela Davenporta, Boba Hoskinse, a nebýt toho, že je hrají právě tyhle veličiny, neměli bychom ani páru, o koho jde. Z filmu se brzy stane nezřízený chaos (ne nepodobný oné bitvě) a každý divák, který si udrží přehled o tom, kdy se armáda rozdělila na části, kde která z jejích částí právě je a na koho to ti Zuluové útočí, má můj obdiv. Ano, když začne vyhlížená a musím říct, že dobře natočená šarvátka (která se ovšem ničemu ze zmíněného filmu z roku 1964 nevyrovná), je to už všechno jedno… Ale takhle dobrý film nevypadá. O tom, jak jsou tu angličané vylíčeni jako hrdinní rekové a černoši jako ta nejhorší cháska, ani nemluvím.__P.S. Elmer Bernstein se Johnu Barrymu nevyrovnal jedinou notou.__P.P.S. Zulu je nepřekonatelné, kdyby o tom někdo pochyboval.

Harper je zpátky. A je ještě lepší než napoprvé. Začaly mu sice šednout vlasy, ale co na tom, když je pořád tím samým soukromým, stále otevřeným očkem, které nic nepřehlédne. Hlavní výhodou tohohle snímku je, samozřejmě když pomineme fantastického Paula Newmana, jeho scénář. Ve srovnání s prvním dílem je ještě více strhující, stejně zábavný, a díky scéně zatopení sanatoria se nejspíše navždy zapsal do mého soukromého archivu nezapomenutelných filmových momentů. Příběhu prospělo také to, že se odehrává v ponurém New Orleans, které mně osobně připadá mnohem atmosféričtější než slunná Kalifornie. Děj je jaksepatří zamotaný a z původní minizápletky s vyděračským dopisem se během několika desítek minut stane nefalšovaný závod o život(y), a to, že jsem ke konci už tušil, jak se věci mají, neznamenalo, že mě závěr ničím nepřekvapí. Čtyři a půl zaokrouhluji nahoru za to zmíněné sanatorium.

Scénář Harpera napsal William Goldman, tvůrce Butche Cassidyho a Sundance Kida, Maratonce, Příliš vzdáleného mostu, Lovců lvů a dalších dobrot. Je to docela poznat. Knižní předlohu sice neznám, ale co se filmu týče, je chvályhodné hlavně to, že postava Paula Newmana není jen dalším klonem Phila Marlowa. Lew Harper je sice tvrdohlavý chlapík, který za tím, co chce, dokáže jít snad za jakoukoliv cenu, ale zároveň je to i vtipný, zbrklý, drzý a velmi rád provokující dotěra, který je navíc i stoprocentně sympatický. S ženami se nezaplétá ne proto, že by nechtěl nebo že by nechtěly ony, ale protože je ženatý a ačkoliv se s manželkou právě rozvádí, stále doufá, že se všechno dá zase do pořádku. Harper sice řeší případ jako vystřižený z laciné šestákové detektivky, ale dělá to velice příjemně, děj odsýpá a přináší stále nové otázky a odpovědi a skvělé scény jako Harperovo zůčtování s Puddlerem. Coby milovník žánru nemůžu ani kvůi těm pár hluchým místům a trapné náboženské sektě dát méně než čtyři.__P.S. Pobavila mě scéna z baru, kdy Paul Newman z obtloustlé bývalé herečky tahá informace vyloženě columbovským „Můžete se mi podepsat? Je to pro dceru, je vaše velká fanynka, víte, viděla všechny vaše filmy…“ způsobem.

Pokračování Johnnyho Englishe by ve srovnání s nemastným neslaným prvním dílem mohlo být horší snad jen ve dvou případech: Kdyby hlavní roli nehrál Rowan Aktinson, nebo kdyby ji hrál, ale z nějakého záhadného důvodu by přestal být vtipný. K ničemu takovému naštěstí nedošlo a já můžu říct, že Johnny English se vrací se mi líbí více než jeho předchůdce. Ve filmu je mnohem více pamětihodných momentů, z nichž absolutně nejlepší je vychytralá hongkongská honička, přibylo originálních (židle, vrtulník) a nevídaně dotažených fórů (výcvik u tibetských mnichů a jeho postupné zúročování v praxi – obzvlášť v lanovce), není tu ani jedna fekální scéna, pro kterou bych scénáristy nenáviděl jako v případě předchozího filmu, a díky neustálým soubojům s maniakální uklízečkou se dozvíme, že opakovaný vtip může být stále vtipem, pokud se ví, jak ho opakovat. A největším kladem je fakt, že agent English tentokrát není tak nehorázně nemotorný idiot, ale spíše schopný a sympatický člověk, který má ovšem dost často smůlu.__P.S. Scéna v titulcích mě rozplakala. Samozřejmě smíchy.