senor

Velmi silný filmový zážitek, ze kterého ale přece jen trochu moc čouhají ty dvě skvělé scény a zbytek je hodně scénáristicky překombinovaný, snad skoro ještě víc než Magnólie. Na konci si Haggis moc neví rady tak zařadí (stejně jako v Magnólii) písničku (nic moc) a prostřihy na jednotlivé postavy, s tím že na vše padá očišťující sníh (i když to je možná lepší než žáby). Pro mě žádná bomba - 7/10.

Určitě jsem věděl, že to není lepší než Vykoupení z věznice Shawshank, takže šlo jen o to o kolik moc to bude horší. Předem řeknu jasně že se mi to líbilo, a kdyby podobně dobré filmy dávali občas v kině, tak bych na ně chodil. Ovšem bylo to taky v podstatě hodně špatné a docela chápu některé cynické kritiky, kteří to strhají. Už v předchozím Darabontově filmu mi ze všeho nejvíc neseděla ta laskavost s jakou podává „reálný“ obraz z takového prostředí jako je vězení. Naštěstí mělo Vykoupení výhodu o něco lepšího scénáře a i když to je taky pohádka, pořád to bylo tak nějak v mezích uvěřitelnosti. Tohle bylo totiž strašně vykonstruované a prostě téměř nešlo na to přistoupit. Ve vykoupení byli vězni fajn (což je taky blbost) a ti zlí jsou dozorci. Tady byli hodní i ti dozorci. Zvláště postava Paula Edgecomba je poměrně šílená, i když Tom Hanks podává jako vždy kvalitní výkon. Herci byli do rolí vybráni řekl bych poměrně blbě, všichni jsou moc milí. Vzpomínám si na ksichty dozorců v Muži, který nebyl, když vedou Thortona na křeslo. Tak mají dozorci vypadat. Víte, ono se to na vás trochu podepíše, když odpravíte ze světa pár lidí. Nebo třeba charakter francouzského vězně, jakožto zločince, který je naprosto fajn, že byste ho skoro vzali do rodiny. Domací mazlíček myšák pan Jingless opět plní schematickou škatulku jako v předchozím filmu ten pták. Doufám že už Darabont nic podobného z vězení nenatočí, protože víc citovat sám sebe už snad ani nemůže. Obsazení je složeno z hodně známých tváří, i když možná méně známých jmen. Nejlepší postavou je asi Sam Rockwell v roli Divokého Billa. Hudba Thomase Newmana naštěstí nerušila tak jako u Road to Perdition, ale nebyla tak výrazná jako ve Vykoupení. Nakonec je však potřeba dodat že je možné se přes tyto věci nějak přenést, a pokud nejste výše zmíněný cynický kritik je možné se tímhle filmem dobře bavit. Ovšem obávám se, že pouze jednou.

Jeden z nejlepěích filmů o stáří vůbec. Dojemné a klasicky desicovské.

Skutečně první a jeden z nejlepších neorealistických filmů. Autentičnost tohoto díla spočívá i v tom, že bylo natáčeno jen pár dní po válce ve zdecimovaném věčném městě.

V Projektu 100/2009. Na plátně je to ještě lepší. A ačkoliv jsem to už viděl v televizi, byl sem po celou dobu napnutý jako struna a krásně se lekal. Wov. 10/10

Nechápu proč to má tak nízké hodnocení. První Felliniho skvělý film má podobné rysy jako pozdější Amarcord. Děj se opět odehrává na maloměstě a je možné že jeden z darmošlapů je sám režisér. Příběh je opět zalidněn zábavnými postavičkami. Ústřední téma sleduje osudy (nebo spíše flákání se) skupiny mladíků, jejich sny, touhy atd. Film zdánlivě vede odnikud nikam, ale to je prostě Fellini. Závěr je moc pěkný. Ačkoliv Fellini není úplně můj šálek čaje, dávam 4.

A jeee!!! Koukám že většina lidí se nechala napálit, anebo sem si dělal marné iluze o erudovanosti zdejšich komentátorů. Je to typická hollywoodská podívaná, na kterou se sice příjemně dívá, ale z historického hlediska je to strašná slátanina. Whisky ještě nebyla, Skoti neříkali OK, Robert Bruce je naprosto hanebný a ten románek s královnou mě dorazil. Navíc strašně sebestředná režie, Gibson téměř nesleze z plátna, ostatní postavy jsou typické hollywoodské historické karikatury, které si okamžitě musíte oblíbit, aby vám pak bylo líto že zahynou. Jinak slušné bojové scény. Chtěl sem dát ***, ale dávam **.

Nechci ani tak film moc hodnotit, spíše se přikláním k názoru že je to ničím neobjevný mafiánský příběh s dobrou kamerou, a pro mě trochu zklamání. Chci ale upozornit na otřesnou hudbu Thomase Newmana. Pokud znáte jeho předchozí muziku, asi nejlepší byla v Shawshank Redemption, je vám jasné že se tento autor sám vykrádá. Používá naprosto stejnou formu a opakující se vzorce, je to skoro jako do příručky skladatelů filmové hudby: "Tady vytvoříme napětí", "Kombinace těchto čtyř akordů zahraných smyčci vyvolá u diváků dojetí" atd. A navíc se ta hudba na nás valí v neuvěřitelných dávkách téměř neustále. Nominace na Oscara je výsměch. Někdo tady srovnává vizuální stránku s Kubrickem, ale já bych chtěl připomenout i to že Kubrick uměl hudební doprovod ve svých filmech vždy skvěle využít, a to podkreslovala děj třeba jen na pár místech a často to byla stejná skladba (viz. Barry Lyndon).

Je to hodně klasicky pojaté, tedy jako životopisné drama, ale pečlivě udělané a se dvěma hlavními klady. Tím prvním je skvělá Charlesova hudba, která film sice patřičně natahuje, ale svou razancí zároveň nakopává. A druhým prvkem je skvělý Jamie Fox v hlavní roli. Ray se musí ošívat v hrobě.

Taky se rozmýšlím mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami,ale jelikož nemám důvod to vidět znovu, tak se asi nerozmyslím. Nejde o to, že by to pro mě bylo nějak dlouhé, celkem jsem se celou dobu bavil. Problém je v tom, že je to strašně rozkouskované a tudíž trochu odtažité. Je to prostě jen několik za sebe poskládaných epizod ze života tohoto obdivuhodného muže, které jsou samy o sobě úchvatné a skvěle natočené, ale to co jsme zvyklí požadovat od životopisného snímku, je proniknutí k duši postavy. Že se tohle nepodařilo nekladu tvůrcům za vinu, Scorseseho režie je skvělá, po obrazové stránce je film téměř dokonalý a herci jsou také velmi přesní (i když DiCaprio vypadá i ve 30 pořád trochu jako kluk), ale i když scénář trochu drhne, je to možná způsobeno hlavně tím, že Hughes byl natolik komplikovanou osobností, že se pro něj žánr klasické biografie stává poněkud těsným. Pokud na to přistoupíte z tohoto hlediska (tedy že to není klasická biografie), máte trochu rádi letadla a DiCapria a neviděli jste moc předchozích filmů od Scorseseho, tak si klidně pro mě za mě přidejte tu jednu hvězdičku. P.S.: Když to srovnám s dnešní Hollywoodskou produkcí, tak jde o hodně výjimečný film z hlediska poměru kvality a blockbusterovosti. Ale 11 nominací je příliš, i když doufám že Martyho panák nemine.