Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Rodinný
  • Akční

Recenze (1 627)

plakát

Právě Peck (2009) 

U mě panuje po zhlédnutí této teenage komedie absolutní nadšení a jsem přesvědčený, že lépe už to ani dopadnout nemohlo. Velice také oceňuji, že film není po celou dobu jen komedií, chvílemi se totiž mění v tragikomedii, nebo chcete-li v drama, ale to celému filmu ve výsledku jen a jen pomáhá. Příběh je velice jednoduchý, Michael Peck je patnáctiletý teenager, kterého jeho rodiče berou spíše jako obchodního partnera než jako dítě. Ten právě nastupuje do druhého ročníku na střední školu a zamiluje se do dívky Emily, která ho pak inspiruje k vytvoření projektu do vědecké soutěže. Takže se jedná, dalo by se říci, o nenáročný film, který ale rozhodně zaujal a já si ho maximálně užil. Před zhlédnutím filmu jsem se trochu obával účasti Keira Gilchrista, který zde ztvárňuje hlavní roli, ale mé obavy byly zbytečné, on je to vlastně docela sympaťák, který na první pohled vypadá jako outsider, ale zdání samozřejmě klame. Ale co na tomto filmu považuji za zvláštní, to je tah tvůrců filmu obsadit do role lásky hlavního hrdiny herečku Brie Larson, protože právě tato herečka hraje v seriálu "Tara a její svět" sestru Keira Gilchrista, takže před kamerou se v tomto filmu sešli seriáloví sourozenci a hlavní hrdina se do své seriálové setry zamiluje. Neotřelé, ale o to zajímavější. Film mi svým pojetím trochu připomněl teenage filmy "Keith" a "Charlie Bartlett", které byly stejně kvalitní, byly tomuto filmu dosti podobné, a byl jsem z nich nadšený stejně jako z tohoto filmu. Nemám nad čím váhat, uděluji pět hvězd.

plakát

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (2009) 

Toto nevýrazné pokračování legendární komediální teenage série sice nabízí pár zajímavých a vtipných scén, ve výsledku však ale není ničím jiným než vařením z vody. Chyba je už v castingu, hlavní hrdinové jsou naprosto nevýrazní a snadno přehlédnutélní a absolutně nezapamatovatelní, takže si vůbec nezískali mé sympatie ani můj zájem. Co se týče děje filmu, tak tam mi to přišlo z určité části jako okopírovaný první díl Prciček, stejné proslovy, stejné myšlenky, zkrátka jsem měl chvílemi pocit, jako bych se koukal spíše na remake prvního dílu nežli na pokračování nějaké série. A výrazný počet dívek nahoře bez to opravdu nezachrání. Ale co se alespoň trochu povedlo, to byla scéna v kostele (ta byla prostě úžasná), scéna v obchodě se spodním prádlem a scéna s mrtvou prostitutkou. A samozřejmě scény s bráchou hlavního hrdiny, který byl u všech jeho průserů a stihl je zaznamenat. Takže jen za těchto několik vtipných scén jsem ochoten udělit filmu alespoň částečně ucházející hodnocení v podobě podprůměrných dvou hvězd. A ještě si neodpustím jednu poznámku. Hrozně mi vadilo, že hlavního hrdinu dabuje Filip Švarc, který daboval v prvních dílech Prciček Jasona Biggse. Docela se mi to díky tomu pletlo s těmi původními díly Prciček, ale to je jen detail, který nepromítám do celkového hodnocení filmu.

plakát

Prckové (2009) 

Je to barevné, je to ulítlé, je to i docela vtipné a hlavně se to hýbe. To je asi ta nejpřesnější charakteristika této rodinné komedie, která je sama o sobě velmi originálním a tak trochu ulítlým výtvorem. Robert Rodriguez se možná pokusil tak trochu navázat na svou trilogii Spy Kids, a výsledek mě dokázal, když ne přímo nadchnout, tak alespoň zaujmout. Celou dobu jsem se bavil a film si užíval jako příjemnou oddechovku, která na samém konci nabízí i trochu toho výchovného poselství, které je určeno divákům všech věkových kategorií. Tenhle film vnímám jako neškodnou blbost, která se snažila vybočit ze zavedených škatulek a kategorií žánru, a z mého pohledu se to tomuto filmu i podařilo, a už jen za to si zaslouží alespoň průměrné hodnocení, takže film ode mne získává tři hvězdy. Jo, abych nezapomněl, oživlý zvětšený holub z nosu opravdu pobavil...

plakát

Princezna a žabák (2009) 

Příjemný animák od Disneyho, který mě zahřál a potěšil, to jsou mé pocity z tohoto filmu, který příjemně překvapil hned v několika směrech. Předně je fajn, že se nejedná o jeden z těch moderních druhů animací, ale že film je animován klasickým způsobem tak jak to znám ze starých dobrých Disneyovek, na kterých jsem vyrůstal. Potom mě překvapilo, že je ve filmu nemalé zastoupení černošské komunity, to opravdu dosud nebylo u Disneyho zvykem a je to jakési velice příjemné ozvláštnění příběhu. A nakonec jsem byl potěšen tím, že hudební stránka filmu se odehrává v rytmu jazzu, což je další příjemné překvapení, které mi tento film nachystal. Takže zde spíše hodnotím odlišnosti a odklon od klasických 2D filmů z produkce studia Disney, protože tento film nabízí těch zvláštností opravdu mnoho a každé z těch ozvláštnění mě potěšilo. Ovšem příběh samotný je také zajímavý a až do konce jsem nevěděl, jak to celé vlastně dopadne a užíval jsem si ten příběh od začátku až do konce. Zkrátka tohle je další příjemný klasický animák od Disneyho, který se mi líbil a na který se velice rád někdy podívám znovu. A ještě jedna chvála směrem k dabingu, Jiří Korn pro roli světlušky Raye byl trefa do černého a velice příjemně mě překvapilo, když jsem slyšel jeho hlas, jako zpěváka ho sice moc nemusím, ale pro dabing Raye si těžko umím představit někoho jiného. Takže i za tohle jde ode mne palec nahoru a filmu uděluji čtyři hvězdy.

plakát

Prokletý klub (2009) 

Zaslouží-li si některý film o kopané maximální hodnocení, tak je to právě tento film, který velice atraktivním způsobem ukazuje nedávnou fotbalovou historii a konkrétně vztah mezi dvěma nesmiřitelnými trenérskými rivaly, jejichž jména jsem před zhlédnutím tohoto filmu neznal. Od začátku do konce se jedná o film, který mě nenechal vydechnout a během jehož sledování jsem nedokázal z televizní obrazovky spustit oči, prostě jsem jako v nějaké hypnóze koukal na film a chtěl jsem pořád víc a víc, chtěl jsem zjistit, jak to bylo, co se stalo, proč se to stalo, prostě tenhle film ve mně probudil skoro až nezdravou zvědavost a já jen čekal, až budou mé otázky zodpovězeny. Tohle je opravdu úžasný film, o kterém si troufnu tvrdit, že je to jeden z nejlepších filmů, které kdy byly o kopané natočeny a který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouho po jeho zhlédnutí. Ale není to samozřejmě jen atraktivní příběh, díky kterému jsem z tohoto filmu nadšený, ale je to i originální nasnímání zápasů, kdy v jednom případě nebyla z toho zápasu ukázána ani vteřina, ale napětí bylo zřetelné a dusivé. A samozřejmě za úspěchem filmu stojí i vynikající herečtí představitelé, především Michael Sheen v hlavní roli, který svou roli zvládl bravurně, a potom Timothy Spall, který chvílemi Sheena dokonce převyšoval. Tady opravdu není nad čím váhat, uděluji zcela zasloužených pět hvězd.

plakát

Proroctví (2009) 

Tak tohle byla jednoznačně ohromná katastrofická sci-fi pecka, která stála za to a kterou jsem si užíval od tajuplného začátku až do katastrofického a neodvratitelného konce. Ta hororová atmosféra, to bylo prostě něco úžasného, už záběry na malou Lucindu mě velmi děsily, pak se dostal papír s tajemnými čísly do rukou Nicolase Cage a co pak následovalo, to bylo něco úchvatného, co se jen velice těžko popisuje slovy. Taková horová a hlavně hodně tísnivá atmosféra se v jakémkoliv filmu vidí málokdy, a jak se hlavní hrdina v podání Nicolase Cage blíží stále blíže závěrečné hádance, tak atmosféra se stále stupňuje a nakonec graduje v okamžiku, kdy hlavní hrdina otočí spodem vzhůru postel, která je odshora dolů popsána šokujícími slovy "everyone else". Takhle poutavý film se vidí opravdu málokdy a já ho prostě nemůžu dostat z hlavy, a to od doby, co jsem ho zhlédl, už uplynulo nějakých 28 hodin, a já i přesto na něj musím velice často myslet a nedokážu ty stísněné pocity vytěsnit ze své hlavy. A závěr filmu už je pak jen jakousi hrozivou třešinkou na dortu, tvůrci celou katastrofu dovedli až do úplného konce, což filmu rozhodně pomohlo, a závěrečná parafráze na Adama a Evu sice po tom vypětí působila tak nějak zvláštně, ale nakonec si myslím, že to do filmu skvěle zapadlo. Tenhle film si ode mne nezaslouží nic jiného než jednoznačných pět hvězd, které si vysloužil zcela po právu a které mu tímto uděluji.

plakát

Příšerky z podkroví (2009) 

Parádní rodinná podívaná, kterou jsem si od začátku do konce užíval. Sympatičtí teenageři, pár dospěláků, jeden otravný nápadník a čtyři mimozemšťani, kteří chtějí ovládnout naši planetu. Jako námět pro film to zní celkem fádně a neatraktivně, a snad proto jsem byl výsledkem tak příjemně překvapen. Tohle totiž vůbec není špatný či snad nudný film, tohle je nápaditá rodinná komedie, která nabízí fádní námět v zajímavém kabátě a dělá z toho námětu atraktivní podívanou. Těžko říct, co bylo vtipnější, jestli kung-fu souboj Rickyho s babičkou Pearsonovou, petardy ve větrací šachtě nebo snad přímo ty příšerky, které tak krutě podcenili dětskou populaci na naší planetě. Faktem však zůstává, že jsem se u filmu ani na chvilku nenudil a že jsem si ho užíval, jako bych byl malé dítě. Částečně na to mají určitě vliv i jednotlivé herecké výkony, počínaje Carterem Jenkinsem v hlavní roli, přes atraktivní Ashley Tisdale a jejího nápadníka Roberta Hoffmana, který je skoro po celou dobu filmu ovládán prostřednictvím čipu v krku, až po Doris Roberts, která je v roli babičky hodně neotřelá a velice vtipná. Ne, tohle prostě není obyčejný film, tohle je hodně vydařená komedie, kterou řadím mezi nadprůměrné filmy a kterou jsem si parádně užil. A z toho důvodu uděluji zasloužené čtyři hvězdy.

plakát

Psí rok (2009) 

Tenhle film dokázal něco, co se v mém případě filmu povede málokdy. Díky tomuto filmu jsem totiž měl pocit, jakoby svět kolem mě přestal existovat, jakoby kolem mě neexistovalo absolutně nic, jen televizní obrazovka, a v ní příběh o jednom starším muži, který se snaží zvládnout nezkrotného a elánem nabitého psa. A pokud tohle nějaký film dokáže, pokud dokáže, že nemyslím na sebe, na své problémy, ani na svět kolem mě, tak ho nemohu označit jinak než jako excelentní a dokonalý. Těžko říci, v čem přesně tkví kouzlo tohoto filmu, snad je to tím, že je to podle skutečného příběhu, který autor námětu prožil, a díky tomu, že to osobně prožil, tak mohl dát do příběhu veškerou lásku, veškeré emoce, vše, co cítil, když tenhle příběh prožíval. To je bezesporu jeden z faktorů, které filmu pomohly. Dále potom samozřejmě excelentní herecký výkon Jeffa Bridgese v hlavní roli, u kterého mi přišlo, jakoby tím příběhem žil, dokázal se dokonale vcítit do své role a výsledkem je naprosto vynikající herecký výkon, kterým u mě Bridges stoupl hodně v ceně, protože já patřím k těm divákům, které Big Lebowski nikterak neohromil, ale v téhle roli byl Bridges prostě dokonalý. A konečně třetím faktorem je zřejmě fakt, že film vznikl v produkci HBO, které prostě umí točit perfektní filmy, a v tomto případě se opět tato stanice trefila do černého. A tyto tři faktory daly vzniknout dokonalému filmu, díky kterému jsem mohl na 75 minut zapomenout na všechno okolo a užít si příběh o jednom muži a jeho nezbedném čtyřnohém příteli. Nemám proč váhat a nevidím důvod proč jakkoliv ubírat hvězdy, tenhle film je dokonalý, dokonce mě dokázal i několikrát dojmout, a to jak k slzám štěstí, tak k slzám smutku. Tenhle citlivě natočený film o slastech a strastech kamarádství mezi člověkem a psem si získal mé srdce a zcela po právu ode mne získává maximálně zasloužených pět hvězd.

plakát

Push (2009) 

Tušil jsem, že tento film mě zřejmě nikterak nenadchne, protože jakmile jsou někde v hlavní roli lidé se zvláštními schopnostmi a k tomu velké množství akce, tak to většinou z mého pohledu nedopadá dobře. Jistě, jsou i výjimky, jako například Jumper, Škola superhrdinů či Hancock, ale tam to ve všech případech bylo trochu vylepšené mými oblíbenými žánry a herci, zde bohužel zůstává jen ta akce a honičky mezi několika znepřátelenými skupinkami lidí s nadpřirozenými schopnostmi, a to mě nemělo ani šanci nijak více zaujmout, protože té akce zde na můj vkus bylo opravdu hodně. A i když něco ve mně doufalo, že přece jen by film mohl získat mou maximální pozornost, tak jsem se ničeho takového nedočkal. Ovšem neříkám, že to je špatný film, nějaké zajímavé myšlenky a scény tam přece jen byly, ale těch zvratů tam na můj vkus přece jen bylo trochu mnoho a ke konci už jsem měl problém orientovat se v tom, co se tam vlastně děje, už to prostě bylo nad mé chápání. Takže jako film je to docela obstojný průměr, na který se dá v klidu podívat, ale nějak extra odvařený jsem z něj rozhodně nebyl, to bych asi musel mít tento žánr více v lásce. Herecké výkony vcelku solidní, herečky v hlavních rolích byly velmi atraktivní, a když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli těm herečkám stálo za to se na film podívat. Jako ideální hodnocení adekvátní mým výsledným pocitům z filmu tedy vnímám tři hvězdy, které také v tomto případě uděluji.

plakát

Road Trip: Pivní pong (2009) 

Je asi jasné, že původní originál je jen jeden a ať by tvůrci přišli se sebelepším filmem, tak prvnímu dílu se to prostě nevyrovná. Proto jsem rád, že tvůrci tohoto pokračování nechtěli kopírovat původní film a přišli s novým námětem a novým příběhem, který s tím původním nemá téměř nic společného, vlastně jediným spojovacím prvkem je DJ Qualls v roli Kylea a potom začátek filmu, jenž začíná při prohlídce univerzity, které se účastní zájemci o studium. Pak už se ale rozjíždí nový příběh a já jsem se u toho docela příjemně bavil. Žánr road movie zůstal zachován, vtipné části se tu taky našly (při vzpomínce na scénu, kdy policie zatýká ozbrojenou zlodějku taxíku, se směju ještě teď), a tak jsem nakonec s výsledkem spokojen, dá se dokonce říci, že kvalita filmu mě velice příjemně překvapila, protože v rámci žánru teenage filmů je to více než snesitelné a kupodivu také koukatelné, takže panuje spokojenost. Jediný problém jsem měl s tím, že pravidla toho pivního pongu jsem pochopil až ke konci filmu, ale naštěstí tenhle film nebyl jen o pivním pongu. Herecké výkony si v rámci žánru dovolím označit za zdařilé, neznámí mladí herci to zvládli perfektně a já tak nemám žádný důvod tenhle film hodnotit špatně. Rád si tuhle jízdu někdy zopakuju a filmu tímto uděluji tři hvězdy.