kinej

Filmu Interview s upírem není moc co vytknout. V žádném ohledu to není film odflánkutý. Neil Jordan s vydatnou hudební výpomocí Elliota Goldenthala navozuje amtoséfru temnou jako tér. Po herecké stránce jsou zážitkem obzvlášť výstupy Toma Cruise, při nichž jsem si uvědomil, že i přes určitý despekt který kvůli němu cítím kvůli jeho členství v té pošahané scientologické sektě, je to prostě dobrý herec. Ostatní jsou také slušní, ale zas nemají moc co hrát. Ale k dokonalosti tomu stejně něco schází, nějaký dramatičtější závěr, nebo zkrátka něco po čem bych si po skončení neřekl:“A to je celý?“

Námět tohoto animáku není úplně špatný, je vlastně vhodný právě pro takto udělaný film. Na hraný „feature movie“ by ale potřeboval veliký zásah zkušených scénáristů, protože ve stávajícím tvaru je hodně skečovitý, nepropracovaný a nedospělý. Defakto je to jen sled akcí navlečených na jakýsi příběh a postavy také nemají moc prostoru budit sympatie. Nosné nápady tu ale jsou. Co je ale vysloveně špatné je zpracování. Kresba postav mi přijde vysloveně šeredná a ne hodná fenoménu filmového Hellboye.

Jeden ze dvou mistrovských westernů Sama Peckinpaha. Tento film je takovou skvěle naotčenou westernovou road movie o putování dvou postav napříč „stárnoucím světem,“ jak jedna z nich sama uvádí. Příběh Patta a Billyho je takový nějaký sled uzavřených událostí, většinou přestřelek a bitek, což sice zní obyčejně, ale pod režií S. Peckinpaha se jedná o netuctový filmový zážitek. V první řadě film vyniká stylizací světa v kterém se odherává, tj. špinavou dírou na pomezí USA a Mexika, která je jen o něco méně zkažená než ta ve filmech Sergia Leoneho. O to je však reálnější. Dalším neobyčejným elementem filmu je parádní režie, tj. zajímavé záběry, na dobu svého vzniku netypicky svižný střih a civilní vedení herců. Jak Christopherson tak Coburn vytvořili velmi charismatické a uvěřitelné typy. A tu finální hvězdičku do plného počtu dám za líbivou hudební kulisu Boba Dylana. Divoká banda se mi líbila o něco více, ale i tento western určitě právem patří mezi ty obzvlášť kultovní.

Druhý Predátor už tak nějak balancuje na hranici kde se láme béčko s áčkem. Z filmu je patrné, že nějaká očekávání od producentů ohledně úspěchů filmu byla. Nemá špatný příběh, scénáristi přinesli i několik nových zajímavých nápadů do predátorské mytologie, produkce rozhodně béčková není a obsazení by se dalo považovat za áčkové. Bohužel ale není tak jako první díl áčkově natočena. Film sice tak nějak pobaví, ale nevzbudí jedinou emoci, natožpak napětí. Je to vysloveně na odkoukání. Dát to do rukou opět Johnu McTiernanovi, mohlo to být mnohem lepší. V této podobě spíš film vypadá jako promarněná šance.

Zfilmovaný Faust zaujme i dnes. Zejména první třetina filmu je velkolepá a až megalomanská. Sázka anděla s ďáblem, morová rána a první setkání Mefista s Faustem jsou natočeny vizuálně podmanivě a ve velice záživném tempu. Jako fanouškovi filmového umění se mi při některých pasážích tajil dech. Jediné co je ke škodě je fakt, že energie jež z úvodu se z filmu postupně vytrácí. Například dlouhé minuty námluv Fausta s jeho vyvolenou Gretchen jsou přetažené a střední část filmu je tak slabší. Závěr je pak ale opět hutný ve stylu navozeném úvodem filmu. Filmařsky skvělé dílo, zejména po vizuální stránce, u kterého mi trošku vadilo kolísavé tempo filmu.

Ani šestý film o Zatoichim nijak zvlášt kvalitativně nevybočuje z velice podařené samurajské série. Divákovi, který by třeba viděl jen tuto epizodu, by to možná jako nějak mimořáné dílo nepřišlo, ale kouzlo filmů o Zatoichim spočívá mimo jiné v tom, že již jeho postavu dobře znáte a necháte se prostě bavit jak se vypořádává s určitými situacemi. Nenápadný Ichi se vždy k něčemu nachomýtne, zpočátku většinou budí posměch dotyčných gangsterů tedy do doby než na vlástní kůži poznají jak šeredně se spletli. A pak následuje řež. Důelžité ale je že se filmy neberou moc vážně, Shintaru Katso svým skvělým hereckým výkonem dodává jemný humor. Konkrétně v tomto snímku je několik podařených scén, půlení mince mečem, noční řež s dítětem na krku, nebo třeba laškování s „pěknou a voňavou“ prostitutkou.

Takhle nějak má vypadat dokonalý dokument o natáčení. Obsahuje popis všeho od námětu, přes casting, natáčení až po postrprodukci. Objem zajímavých informací je vyčerpávající a víc už toho snad ani sdělit nešlo. Ostatně film je delší než samotné Čelisti. A co je nejlepší, že tento dokument natočený s odstupem času a udělaný pro fanoušky, kteří se chtějí něco dozvědět a ne pro tahání lidí do kina. Takže žádné trapné vzájemné opěvování, ale věcné zajímavé informace, nejsou opomenuty místy i stinné stránky natáčení. Založením jsem spíše na art filmy, ale když vidíte Spielberga hovořit o jeho vizích a nápadech, tak nelze než říct, že je jedním z největším mistrů režie všech dob.

Za Čelisti se Spielberg zaslouží velké uznání. Film funguje dodnes tak jak má a dokonce i speciální efekty působí (až na jednu nebo dvě scény) i teď hodně autenticky a obstojí i ve vysokém rozlišení. Film je velice dobře zvládnuté dílo ve všechy myslitelných kategoriích od scénáře, přes kameru střih až po hudbu. Nejvíce mě ale stejně dostaly skvělé herecké výkony třech hlavních představitelů, díky kterým je film velice uvěřitelný. Nejvíce mě bavil Robert Shaw v roli mírně pošahaného rybáře, který to vše bere trošku osobně.

Peter Pan, který má velký potenciál na skvělý film mě překvapivě v podání Disney Studios zklamal. Prostor pro fantazii, který předloha nabízí zůstal nevyužit. Čekal jsem nápaditá prokreselná pozadí, a líbivé švenky a nic z toho se nekoná. Naopak dlouhý úvod se odehrává v jediném pokoji a ani později se těch prostředí až zas tolik nevystřídá. Navíc film působí velmi staticky, spousta scén se odehrává zarámovaných v jediném obrazu bez pohybu a změny přináší jedině střih. Vím, že se jedná o starý film, ale v té době už měli u Disneys za sebou propracovanějí dílka.

Asi tak nějak chápu nosnou myšlenku a účel tohohle „westernu“. Ale nemyslím, že by se realizace režisérova záměru povedla. Je sice zajímavé Buffalo Billa, jež sám sebe degraduje na cirkusáckou postavu, či ponížení, které musel podstupovat Sedící býk před bílími muži, ale na film bez nějaké větší nosné linie to nestačí. Zajímavé osudy hlavních hrdinů jsou bohužel rozmělňovány dílčímí příběhy vedlejších postav, jež jsou místy až na pomezí absurdity. Jakoby Robert Altman chtěl točit jako Fellini, ale nesedělo mu to. Výsledkem je dějový šum, u kterého je místy obtížné udržet pozornost a místy je dokonce iritující.