Terminus

Lokace i některá z témat tohoto filmu mohou připomínat důležitý brazilský film Barravento, jímž do světa kinematografie vstoupil brazilský velikán Glauber Rocha. I v Barraventu bojují rybáři s nepřízní přírody, kterému se snaží odolávat pomocí náboženských rituálů. I Cena odpuštění představuje soupeřící mužské postavy. Podobnost je však do jisté míry povrchní. V celovečerním debutu dokumentaristy M. Sory Wadeho bojují rybáři s mlhou a dva dávní kamarádi mezi sebou o přízeň krásné vesničanky. Paralelu k náboženským rituálům "candomblé" obsažených v Barraventu tvoří náboženské přesvědčení senegalských rybářů a úcta k umírajícímu šamanovi (přesnější název nemohu neznaje reálie poskytnout) a jeho synovi - možnému nástupci.

Hodnocení filmu se bude u mnoha diváků odvíjet od toho, zda a jak moc jim přiroste k srdci titulní postava a její takřka komiksově supermanské vypodobnění . Zloděj elegán Lupin stojí někde mezi Herculem Poirotem (pořádkumilovnost, galantnost, bystré pozorovací schopnosti) a Jamesem Bondem (vybrané oblečení, vynikající společník žen, energičnost) a jeví také romantizující prvky dobrodružství těchto oblíbených postav literatury a filmu. Na dnešek nepravděpodobné zápletky (královský dvůr) i naivní detaily (hranice Francie a Německa, efektní ale jinak hloupá skrýš) mohou mnohé odradit - tvůrci nejsou zcela přesvědčiví ve vtažení diváka do filmu. Stejně jako zmíněná naivita mohou otrávit i občasné dramaturgické nedotaženosti (výzva, aby kapela zahrála "cokoliv", načež muzikanti okamžitě a bez náznaku domluvy spouštějí tutéž skladbu). Scénář není adaptací žádného konkrétního díla Maurice Leblanca, pouze z něj volně vychází. Režisér Jacques Becker , žák Jeana Renoira, začal svou kariéru v polovině 30. let, kdy se mimo jiné režijně podílel na propagandistickém filmu La Vie Est a Nous , který dále spolurežíroval sám Renoir či roku 2004 zesnulý fotograf Henri Cartier-Bresson. Mezi nejvýznamnější Beckerova díla patří kriminální drama Čest mezi zloději (hrají Jean Gabin a Jeanne Moreau), vězeňské drama Le Trou či životopisný film o A. Modiglianim Montparnasses 19 (hlavní roli ztvárnil Gérard Philipe, který záhy v mladém věku zesnul - dožil se jen o rok více než "jeho" postava).

Této adaptaci knihy Karla Poláčka se daří zachovat dosti z poetiky předlohy a její duch vcelku úspěšně převést i do filmové řeči (scéna, v níž paní radová utěšuje Tatrmuže a oba se navzájem nevědomky hladí po rukou). Úsměvný kousek pro ctitele Poláčkova díla, zajímavý film pro ty, kteří jsou přístupni jemnému humoru. Postavy jsou jednoduše, ale "okouzlujícně" charakterizovány. Ve vedlejší roli posluhovače v bílém obleku lze poznat Antonína "strýčka" Jedličku. Tento film je jediným režijním počinem Josefa Grusse - divadelního (Radokova inscenace Čapkova Loupežníka) a filmového herce a textaře. Gruss se ve větších či menších rolích objevil v několika desítkách filmů. Ve Fričově ztřeštěné komedii Eva tropí hlouposti hraje koktavého ctitele. Hraje i ve Vávrových filmech Nezbedný bakalář a Rozina sebranec či Fričových Psohlavcích . S Hugo Haasem spolupracoval na filmech Mazlíček , Svět, kde se žebrá a Velbloud uchem jehly . Za jeho nejtrvalejší stopu v českém filmu lze považovat texty k písním "Jen pro ten dnešní den" (ve filmu Kristián ) a "Chlupatý kaktus" (ve filmu Před maturitou ). Objevil se i v muzikálu Svatá hříšnice režiséra V. Čecha.

Slovenský štát přijal roku 1942 Norimberské zákony. Mimo jiné byla započata arizace židovských živností. Arizátorem skrovného a nevýdělečného obchodu s knoflíky se stal Tomo Brtko, bojácný "malý člověk", vrcholem jehož odvahy je opilecká imitace Hitlera (po níž se - poněkud symbolicky - pozvrací). Brtko je starou paní, jejíž obchod arizuje, upozorněn na obchodnickou čest, jež je jen jedna. Má však smysl s Brtkem o cti vůbec hovořit? Souvisí čest s kuráží a zbabělostí? INFO Podle ankety podobného jména je Obchod na korze nejlepším slovenským filmem. Snímek jako první československé dílo získalo Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. O dva roky později byly stejná pocta udělena Menzelovým Ostře sledovaným vlakům . Pomocným režisérem Obchodu.. byl Juraj Herz .

I po více než sedmdesáti letech nepřestává tento film fascinovat. Syntéza mnoha témat (opomíjeného) režiséra Browninga našla své "hnízdo" v prostředí putovní sideshow (podobné té, kterou nám představil výtečný seriál produkce HBO Carnivale ), jíž dominují fyzicky znetvořené "zrůdy". Důraz na soudržnost komunity "zmetků přírody" (film nenaznačuje, že by některá z postav trpěla defektem v důsledku nehody) a jejich vztahy s "normálními" lidmi činí z tohoto díla pozoruhodnou syntézu hororu, melodramatu a v neposlední řadě bizarní filmové freakshow. Ideálním vstupním článkem do díla Toda Browninga je text vydaný v časopise Cinepur (č. 36, listopad 2004). Tam je též osvětlen význam slova "sideshow".

HODNOCENÍ CELÉ SÉRIE: Tvůrci seriálu Vražedná místa , který inicioval David Pirie, využili ve svém díle mnohé rysy tvorby zlatého věku detektivky (1920 - 37) a pochopitelně i děl A.C.Doyla. Tyto rysy se zpravidla snažili důvtipně využít, popřípadě rozvést. Například policista z posledního dílu série ( Taktika bílého jezdce ) je na první pohled typickým hloupým zástupcem oficiálních policejních sil - na druhé straně bohatě strukturovanou postavou se složitým rodinným i intimním zázemím, jejíž bohatost je akcentována jeho soupeřením s Dr. Bellem. V každé z pěti částí této velmi podařené série tak najdeme nejen odkazy k postavě Sherlocka Holmese a jeho "stvořiteli" A.C.Doylovi, ale i prolínající se témata (Doylovy osudové ženy) a zajímavá rozvedení detektivních konvencí. Odkazy k S. Holmesovi jsou podávány (vcelku pochopitelně) především skrze postavu Dr. Bella. Ten je - stejně jako Holmes - autorem mnoha odborných pojednání o tématech souvisejících s kriminalistikou. Příběhy se, stejně jako v Doylových dílech, často odehrávají ve vyšších společenských kruzích (zednářská lóže, spiritualistický kroužek smetánky), avšak věnují se i "spodině", jež hraje v Doylových příbězích také velmi význačnou roli (uznání schopností kočovných cirkusáků v Království kostí ). Doktor Doyle zde není "hloupým Watsonem" (ačkoliv o oprávněnosti tohoto spojení by se dalo polemizovat), naopak je Bellovým téměř rovnoprávným pomocníkem, je duchapřítomným agnostikem, jehož přesvědčení je však občas pokoušeno (hypnóza ve Fotografově židli ). Občas se scenáristé neoprostili od konvenčních motivů (Doylovy výčitky ze smrti ženy, výrok "Asi to není nic důležitého, ale...", který se pochopitelně jako důležitý ukáže), na kráse to však tomuto s mimořádnou důkladností vypracovanému seriálu neuškodilo. Kvalita scénářů si mnohdy nezadá s kvalitou Doylova díla - je však třeba brát na vědomí, že scénáře vznikly mnoho dekád po Doylových počinech. V pochvalném hodnocení seriálu nesmím opomenout výjimečnou výpravu, která pojala vypodobnění doby velice důkladně (efektní použití plynového osvětlení - především v chodbách pitevny v díle Fotografova židle ). Ve vtipném odkazu na proslulou loveckou čepici S. Holmese (o níž se však Doyle ve svém díle ani jednou (!) nezmiňuje) se zrcadlí jednak erudice tvůrců co se Doylova díla týče, tak jejich tvůrčí potenciál. Seriál končí (pro znalé) vtipnou replikou adresovanou Doylovi: "Nedovolte, aby vám to spisování zničilo vaši lékařskou kariéru." Víme, jak to s Doylovým spisováním dopadlo... Charles Edwards , který ztvárnil Arthura Conana Doyla, se v menší roli objeví v připravovaném snímku Batman Begins . Dr. Bella v českém znění namluvil Vladimír Brabec , jehož bohatý hlasový rejstřík i barvitá intonace postavu "pronikavého" lékaře výtečně ilustrovala.

Část americké kritiky, "v čele" s někdejším členem poroty festivalu v Karlových Varech Rogerem Ebertem, se proti loutkovému filmu Team America postavila zády, neboť se cítila ukřivděna nihilismem filmu v tak vážné době, jakou je doba boje proti terorismu . Právě takové frázi by se od tvůrců filmu zajisté dostalo patřičného zesměšnění. Stejně jako se ho dostalo všemu jinému. Mé výhrady k tomuto filmu se netýkají absence názoru či nihilismu - nemyslím si, že zde jde o vyjádření světonázoru. Mé výhrady se týkají skomírající potence tvůrců být vtipnými. Jistě, film srší detaily, z nichž zůstane většina po prvním zhlédnutí skryta (ulice v Paříži vydlážděny croissanty, některé domy v Koreji postavené z krabiček asijského fast-foodu), avšak při komplexnějším pohledu zjistíme, že autoři neustále opakují několik humorných šablon: udání vzdáleností míst od USA, akcentuace komiky pramenící z nedokonalého pohybu "superloutek", likvidace památek při akcích týmu, debilní Matt Damon... Věřím, že někdo se pobaví, sám mám rád absurdní, hrubý, černý, sprostý humor - ale neumím se smát témuž opakovaně. Team America si zajisté najde své fanoušky, potenciál na to má - jen si nemyslím, že onen potenciál pramení ze scenáristické invence autorů. A množství odkazů a detailů ve filmu skrytých mi nemůže nahradit průměrnost celku. Kameramanem filmu byl Bill Pope, který nasnímal i pokračování Spidermana či Matrix. IMDb uvádí, že kulisy Káhiry byly inspirovány obalem LP "Powerslave" skupiny Iron Maiden - o Dereku Riggsovi, autorovi tohoto i dalších obalů desek metalových hudebníků, píše únorové číslo (2005) časopisu Spark.

Vyznění Shyamalanova ambiciózního filmu poněkud devalvuje fragmenárnost první poloviny, která působí jako sled malebných, avšak špatně provázaných scén. Druhá polovina filmu už je mnohem konzistnější. Zajímavá je barevná symbolika - zatímco v italském "žánru" giallo je žlutá spojená s nebezpečím, zde je barvou ochrannou. Režisér a scenárista Shyamalan se tentokrát více soustředil na poselství svého filmu, nadpřirozeno není, jak se ukáže, přítomno. V rámci poselství však autor místy skutečně přehnal patetičnost promluv. Film se dočkal pro mě až překvapivě diametrálně rozdílného přijetí kritickou veřejností (např. recenze K. Grossmanové na Filmwebu /text se hemží označeními jako divná slátanina, nudný a trapný film, ksichtící se Brody / a oslavný text V. Ryndy na dokina.cz).

Film Killing Fields patří mezi nejlepší (proti)válečné filmy (spolu s Apocalypse Now či Lovcem jelenů ) a velmi jednoznačně se vymezuje proti linii plytkých bojůvek. Neváhá uprostřed příběhu "vyměnit" hlavní postavu, nestydí se za to, že neprezentuje svalnatého hrdinu na trnité cestě pomsty. I ve srovnání s Lovcem jelenů , je to film jaksi "nezávislý". Hlavními postavami jsou Sydney - novinář NY Times - a jeho kambodžský průvodce Dith Pran. Jejich shledání na konci filmu je jednou z mála radostí kruté doby, která trvala ještě dlouho po jejich příběhu... Závěrečná scéna odehrávající se za tónů pacifistické hymny "Imagine" působí proti zbytku filmu nemístně plakátově, přesto jsou Killing Fields nesmírně citlivým a (až na ten závěr) zdánlivě nezúčastněným filmem - podobně jako Mallickův skvostný comeback Tenká červená linie .

Český dabing, který si divák vyslechne, zakoupí či půjčí-li si von Trierův film na videokazetě, je odstrašujícím příkladem česky mluvených verzí. Při poslechu zprzněné češtiny a neumětelské dabingové režie mi přímo do uší bily zjevné odchylky od originálních záměrů. Ať to jsou nezúčastěně intonované promluvy ve scénách, kde je z hereckého výrazu zjevná vypjatost a sršící emoce, či ať se jedná o neomluvitelné chyby v překladu (jednou výslovnost "McKay" jednou "Mc Caine" u postavy, kterou hraje Ben Gazzara) či češtinářské patvary (např. "zamířila si to do obchodu" místo "namířila"). Ledabyle vyhotovené české znění Dogville skutečně maximálně devalvuje zážitek ze zajímavého filmu. Pro rozhořčení nad dabingovým zprzněním jsem se ani nedostal k samotnému filmu, jímž Trier rozšiřuje svou sbírku těžce zkoušených, deptaných ženských hrdinek (byť tentokrát je tento motiv zpracován jaksi subtilněji) a zahajuje plánovanou trilogii filmů, které se budou odehrávat v USA (proto ono velké "U" pod úvodním titulkem filmu). Pro úplnost: režie českého znění - Jindřich Stožický, překlad - Iveta Pavlovičová, dialogy - Radka Přibyslavská.