rublik05

V poslední době začíná být na Netflixu dost těžké v té záplavě všemožných true crime dokumentů najít takový, jenž by byl zajímavý, poutavý, kvalitně zpracovaný a nebyl by uměle natahovaný a nudný. Dokument Láska, stalking, vražda tyhle parametry do puntíku splňuje, neboť se v daném žánru jedná o nadstandardní počin, a to nejen díky svému námětu, ale i díky povedenému zpracování. Od začátku má snímek svižné tempo a příjemnou atmosféru, příběh je plný nečekaných zvratů a zajímavých událostí, stopáž je tak akorát dlouhá, ani na chvíli jsem se nenudil. K obsahu bych měl jen jednu výtku, a sice že místo občasného (a trochu zbytečného) ždímání emocí zde mohlo být o něco více detailů na důkazy či na samotné vyšetřování, jinak ale naprostá spokojenost. Režisér Sam Hobkinson mě už poněkolikáté přesvědčil, že co se týká true crime dokumentů, tak jednoznačně patří k těm lepším tvůrcům, jaké Netflix v současné době má, takže se na jeho další počiny moc těším. 8/10.

Jeden z těch slabších akčňáků s Nicolasem Cagem, který nezaujme ani příběhem, jenž je nevýrazný a nudný, ani zpracováním, jež je nevzhledné a laciné. Nicolas Cage mě v roli nájemného zabijáka vůbec nebavil, jeho pověstné charisma se úplně vytratilo, jeho postavu si mohl zahrát prakticky kdokoliv. Při sledování Nebezpečného cíle se mně úplně začaly vybavovat všechny ty nesmysly, ve kterých se Cage objevoval pár let zpátky. Jen další zbytečná nuda. Opravdu zde není nic, co by mě přinutilo si Nebezpečný cíl pustit znovu. 2/10.

Mladá dáma je žánrově poměrně zvláštní počin, je to taková drsnější, temnější a brutálnější dobrodružná pohádka s jednoduchým příběhem připomínajícím ve své podstatě takový dračí survival, jehož středobodem je vycházející hvězda Millie Bobby Brown, které role drsné princezny překvapivě vcelku sedla. Vizuálně je snímek docela v pohodě, natočený taktéž není úplně nejhůř. Stopáž mohla být určitě kratší, film má hned několik hluchých míst, moc tomu nepomáhá ani častá absence logiky, jakož i nepříliš povedený závěr. Mladá dáma je celkově spíše jednorázovou záležitostí, nepředpokládám, že bych se ke snímku ještě někdy vrátil, byť přiznávám, že jsem při sledování nijak zvlášť netrpěl. 4/10.

Strašně jsem se modlil, aby to nebylo primárně jen artové drama. Zbytečně, bambuch mě asi nemá rád. Kosmonaut z Čech, ačkoli jeho námět nezní vyloženě hloupě, je extrémně nudné a nezáživné existenciální drámo, jeho pocitově nekonečné dialogy jsou místy až ubíjející, veškeré dění je hrozně monotónní, herecky film stojí a padá na Adamu Sandlerovi, kterému jsem ale tuto vážnou roli moc nevěřil. Z toho mála kladů lze zmínit například vcelku obstojný vizuál, líbil se mi pavouk s hlasem Paula Dana, ten si s dabováním opravdu vyhrál. Snímek je také vcelku solidně natočený, hudba taktéž není úplně špatná. To vše ale totálně zabíjí již zmíněný artový žánr, který mi absolutně nesedl. 3/10.

Filmová událost roku. Nic lepšího už letos nepřijde. Audiovizuální orgie. Jedno z nejlepších sci-fi. Star Wars této doby. Komplexní dílo epických rozměrů... Tato spojení patří k nejčastějším, jaké jsem v souvislosti s novou Dunou četl nebo slyšel. Nechal jsem si proto raději menší odstup a do kina vyrazil až téměř měsíc po premiéře. Nadšené pozitivní reakce však neubývaly, ba naopak jich čím dál tím více přibývalo, takže bylo tak nějak jasné, že se s největší pravděpodobností bude jednat o minimálně stejnou, ne-li ještě lepší podívanou, než jakou byla předchozí část. Jelikož se na Duně: Části druhé podílelo víceméně stejné osazenstvo jako minule, leccos tedy zůstalo na stejné kvalitativní úrovni, ať už je to například výborná kamera, pěkný vizuál, nádherné kostýmy či efektní hudba legendárního Hanse Zimmera. Herecké výkony všech zúčastněných jsou opět bezchybné, Timothée Chalamet projde zajímavým vývojem, chemie mezi ním a Zendayou funguje na výbornou, z nových postav mě nejvíce oslovil tajemný Austin Butler, který ale bohužel nedostal mnoho prostoru. Příběh má zejména v první polovině pomalejší tempo, soustředí se na národ Fremenů a na jejich zvyky, prim hrají dobře napsané dialogy, postupně budovaná atmosféra je místy až mrazivá, snímek je také celkově mnohem akčnější, takže hluchých míst je absolutní minimum. V druhé polovině se tempo z ničeho nic znatelně zrychlí, scéna střídá scénu, dochází tak ke zbytečné zkratkovitosti a některé věci nedávají úplně smysl, takže přestože je film poměrně dlouhý, působí trochu nedodělaně a k dovysvětlení některých situací by mu ještě nějaký ten čas navíc prospěl. Když bych měl své dojmy nějak shrnout, tak Duna: Část druhá je po všech stránkách výjimečná podívaná, která i přes určité nedostatky dokáže diváka strhnout svou pompézností a opulentností, skvostným vizuálem a působivým audiem, což z filmu v tomto ohledu prozatím činí jeden z top filmových momentů tohoto roku, který asi jen těžko něco trumfne. Údajně by mělo být již potvrzené třetí pokračování, jež bude nepochybně opět velkolepou podívanou, takže to vypadá na zrod nové sci-fi ságy, což by vzhledem ke tristní kondici jiných slavných sci-fi značek bylo vítaným a velmi očekávaným projektem. Už teď se těším. Viděno v kině 24.3.2024. 8/10.

Spojit, respektive postavit proti sobě Godzillu a Konga se jeví jako logické vyústění předešlých tří filmů, které mě vlastně i vcelku bavily, takže vzhledem k tomu, že se do kin řítí další pokračování této série, jsem využil možnosti a mrknul se na tohle střetnutí dvou titánů. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že mě Godzilla vs. Kong potěšila. V první řadě mi film přišel neuvěřitelně nudný. Pokud zrovna nejsou na plátně titáni, jejichž souboje jsou to nejlepší, co snímek nabízí, jsme nuceni sledovat nevýrazné postavy v ještě nezáživnějších scénách, veškeré dění směřuje čistě jen k očekávanému závěrečnému střetnutí, o ničem jiném Godzilla vs. Kong ve své podstatě vlastně není. Pochopitelně je zde silně přeefektováno, všemožné barvičky však nikterak neruší, akce je díky nim alespoň zajímavější a koukatelnější. Celkově je to ale slabota, na další díl by mě to v žádném případě nenalákalo. 4/10.

Musel jsem se několikrát podívat, jestli jsem si náhodou omylem nepustil nějaký starší výtvor od nechvalně proslulého studia Asylum, dle režisérského postu mě hned mohlo napadnout, že to nejspíš bude taková německá variace na něj. No, co k tomuto veledílu napsat. Má v rámci možností vcelku fajn masky. Tak a tím jsem zcela vyčerpal svou zásobu kladů. Jinak je tento laciný pokus o Pána prstenů až komicky nepovedený, natočené je to hrozně, vizuál je jedním slovem otřesný, u herců jsem si chvílemi nebyl úplně jistý, zda film svými výkony úmyslně nesabotují, což by pak leccos vysvětlovalo. Tahle dvouhodinová (!) uspávačka by nefungovalo snad ani jako parodie. Strašné peklo. Trpěl jsem, velmi jsem trpěl. 1/10.

Extrémně, ale extrémně nezajímavý rádoby dokument o životě Ozzyho Osbournea, jež trestuhodně vynechává ty nejdůležitější události Madmanova života, strašně nesmyslně se zde skáče v čase, takže z jeho hudební kariéry divák uvidí jen střípky, spousta záběrů a komentářů se opakuje, což působilo neskutečně trapně a amatérsky. V dokumentu také nezazní ŽÁDNÁ Ozzyho muzika, jen na začátku zazní na pár sekund pouze DVĚ (ano, čtete správně) nejslavnější sabbathovky. Masakr. Tvůrci místo toho dali raději prostor jiným, nesmírně „zajímavým“ tématům, jako jsou například traumata a závislosti Jacka a Kelly Osbourneových... No strašná zábava. Nenapadlo mě, že v dokumentu o Ozzym Osbourneovi lze úplně vynechat v podstatě jeho veškerou hudební tvorbu a postavit ho na laciných bulvárních tématech. Zbytečná nuda, která širší veřejnosti nic nedá a fanoušky akorát tak naštve. 3/10.

Přiznám se, že doteď nevím, co si o tomto filmu mám myslet a také si nejsem vůbec jistý, jestli se mi film líbil či nikoliv. Celý je totiž takový zvláštní, v našich vodách poměrně nezvyklý, ať už se to týká například kombinací žánrů nebo příběhem. Mně osobně ale chybělo svižnější tempo a větší množství vtipných scén, očekával jsem také o něco zajímavější závěr. Jediná věc, ve které jsem si stoprocentně jistý, že z herců si celý film krade pro sebe pro mě zcela neznámá Simona Peková, jíž role nepříjemné tchyně sedla jako ulitá, místy mě až lehce zamrazilo, jak moc je její postava autentická. Tohle prostě doma nechceš. Možná se budu muset na film podívat víckrát, abych vše správně navnímal a pochopil, nevím. Zatím je to za mě takový lehký podprůměr. 4/10.

Člověk si říká, že po těch všech desítkách propadácích se čeští filmaři konečně chytnou za nos a popřemýšlí, zda je nutné posílat do kin kdejakou blbost, která by se nehodila ani do vysílání té nejhorší komerční televize. Nepřekvapivě je tomu přesně naopak, každým rokem přichází do kin hned několik přesně takových filmů, úplně typickým zástupcem je pak právě loňská romantická komedie Jak přežít svého muže. Ta se může chlubit jen a pouze na naše poměry vcelku nadstandardním zpracováním, jinak z této škatulky absolutně ničím nevyčnívá. Komedie to není ani náhodou, příběh mi připomínal takové to trapné „poprcávání“, jež je úplně o ničem, vůbec ničím nezaujme, hodina a půl mi přišla jako věčnost. Herecky je to rovněž tragédie, ačkoliv jsem původně myslel, že právě herci by film mohli trochu vytáhnout. Kladně lze tedy ohodnotit pouze povedený vizuál, jinak je Jak přežít svého muže prázdná zbytečnost, se kterou ani nemá smysl ztrácet čas. 2/10.