HoneyBunny

Lassie, Goro, jděte se zahrabat, tady je příběh opravdového psího hrdiny. Tenhle film je velké vyznání lásky všem těm chlupáčům, které máme často chuť zkopat za to, že nám počůrali koberec/rozžvýkali botu/tyranizují kočku/sežrali večeři/pozvraceli se pod stůl, ale kterým stejně nakonec odpustíme. David Frankel očividně miluje psy a dokázal svůj film naladit přesně na tu emocionální frekvenci, kterou cítíme ke svým "Marleyům". Jeho film zasahuje tam, kde má, ke konci dokonce citově vydírá (úspěšně, kapesníčky s sebou), ale těžko se na něj zlobit, protože některé scény jsou tak odkoukané ze života, že vám ty slzy do očí vstoupí samy: osvobozující scéna na pláži, kde zazní Lucky Man od The Verve (ta scéna mi nejde z hlavy, je v ní něco hlubokého, smutného a říkajícího o životě), Marleyho večer těsně před porodem jeho paničky, Johnovo loučení na veterinální stanici. Je to sentimentální, vyděračské, ale taky pravdivé, hořkosmutné, optimistické. Velké překvapení, které nedoporučuju cynikům.

Padouch může vyvraždit miliony lidí, aby konal dobro, a hrdina může střílet těhotné Vietnamky, chlastat a znásilňovat. Strážci nabízejí originální vlastní svěť, krásný vizuál, který zjemňují sympatické detaily (zakrvácený smajlík, padouchovy špičaté uši, Roschachova maska), a hodně netradiční komiksové hrdiny (i když mě zamrzelo, že kromě Dr. Manhattana jsou všichni jen výjimečně silní, případně chytří). Snyder film rozjíždí s pomocí Boba Dylana ve velkém stylu a během první hodiny Strážci neklopýtnou. Jenže pak ze scény zmízí nejzajímavější charakter, násilnický smíšek Komediant (vynikající Jeffrey Dean Morgan), a jeho charisma už nikdo z hrdinů nenahradí. Druhá polovina Strážců jde kvalitativně dolů, protože se tu rozmělňují hlavní témata. Snyder do filmu cpe co nejvíce děje a myšlenek, ale Watchmenům to paradoxně škodí (Roschachův pobyt ve vězení tu například být nemůsel). Závěr filmu se diváka dotkne méně než Komediantova vražda, i když ta depresivní pointa je chytrá a osvěžující. Přes tyhle výtky jsou pro mě Strážci jedním z top komiksových filmů. PS: Moora jsem nečetla a protentokrát jsem ráda, protože tuším, že s hodnocením bych šla dolů. Vždyť nejlepší komiksový film si člověk skládá sám v hlavě ve chvíli, kdy ten komiks čte. :-)

Pochyby jsou do detailu propracované, dobře napsané a skvěle zahrané, ale bez ústřední herecké dvojky by tenhle film byl velice nudný, staromódně natočený, možná až nezáživný - přiznám se: mě prostě neoslovil. Hlavní postavy pořád mluví, ale vlastně o nich nic moc nevíte - on je to vlastně základ filmu, protože vy sami jako diváci máte mít pochyby, jestli otec Flynn opravdu nemá pletky s černošským chlapečkem. Hoffman vám to usnadňuje, protože (promiň Philipe) vypadá tak trochu jako úchyl. Tím nenaznačuju, že by pravdu měla sestra Aloysie. Film vám pravdu naznačí, ale nechá na vás, jestli se připojíte na stranu úpjaté sestry nebo přátelského kněze. Jen by celé to pochybování mohlo být nabaleno na zajímavější příběh, aby vám opravdu záleželo na tom, kdo v tomhle souboji v odhodlanosti vyhraje.

Pokud se nemýlím, tak za příběhem Černé Dahlie stojí stejný člověk jako za L.A. Přísně tajné. Dahlia svého staršího bratříčka připomíná vizuální stránkou a noirovým feelingem, ale vypravěč je o dvě třídy horší. Film má moc dlouhý úvod, stále čekáte na nějakou vraždu, kterou by ústřední dvojka mohla začít vyšetřovat. A když se dočkáte, příběh se tak zašmodrchá různými jmény a motivy, že se přestáváte orientovat. A ta chyba není ve vás, ale v De Palmovi. Hartnett tu (ne úplně vlastní vinou) působí trochu jako moula a vám je jedno, s kým se vyspí, koho zastřelí nebo kdo ho zastřelí. Aaron Eckhart je tu trestuhodně nevyužitý, tak od čtyřicáté minuty je jeho postava úplně mimo a vlastně se o ní jenom mluví. Radši si znovu dejte trojku Spacey-Crowe-Pearce.

Rob Reiner ve své nejlepší formě. Rok předtím, než natočil Princeznu nevěstu, brilantně vystihl atmosféru, kterou King dává všem svým dětským dobrodružstvím. Zpočátku jsem si myslela, že tenhle film vznikl až někdy po přelomu tisíciletí, protože je natočený velmi moderně, otevřeně a svižně. Pak se objevil Kiefer Sutherland coby teenager a mě spadla čelist, když jsem zjistila, že tohle dílko vzniklo v roce 1986. Ve filmu se vlastně nestane nic dechberoucího nebo převratného, boduje právě tím, jak přesně dokáže vystihnout tu tísnivou, ale zároveň kouzelnou atmoféru, s jakou King vzpomíná na své dětství v padesátých letech, kdy se do kina chodilo za pár centů a kdy kluci mohli zažít takovéhle malé velké dobrodružství. Pokud se vám ta atmosféra líbila, přečtěte si třeba To nebo Kingovy (skoro)memoáry O psaní.

Danny Boyle natočil za A) levnou přeceňovanou limonádu, B) hořkosladký mix dramatu a komedie s precizním střihem a údernou hudbou, C) komedii, ve které se směje indickým chudákům ze slumů, jenže nikdo to nechápe, D) příběh, který je výjimečný jen indickým prostředím a pekelnou režií. Jaká je správná odpověď? Během sledování Milionáře jsem inklinovala tu k jedné, tu k druhé možnosti. Způsob, jakým je příběh vyprávěný - Jamal na policejní stanici vysvětlující, jak přišel ke správným odpovědím - je ze začátku velmi osvěžující, ale ke konci se na divákovo patro pořád víc lepí sladkobolný kýč (ten příběh Jamalovy milované dívenky je jak levného harlekýna). A vy se ptáte, proč tu najednou sledujete jednoduchoučkou love story, když před hodinou jsme koukali na slepé dětičky. Ale já jsem dobrá duše, i to bych odpustila, kdyby mě Danny rozbrečel. Jenže tentokrát na mě, ty kluku jeden, ta ždímačka slziček nějak nezbrala. Palec nahoru ti ale dávám.

Kvalitivní fantasy, na kterou můžete vzít svoje děti a v sále se nebudete nudit. Příběhově je Ember průměrný, ale vynahrazuje to příjemnou a nezvyklou atmosférou rozpadajícího se, zaprášeného podzemního města. Taky tu neuvidíte nadpřirozené bytosti a hlavní hrdinové nejsou předurčeni k velkým činům, ačkoli se jich nakonec dopustí. Potěší i mladí (tady už nemůžu říct dětští - Harry Treadaway je stejný ročník jako já :-) herci, předem upozorňuju, že Saoirse Ronan, která hraje Linu, je ta skvělá blonďatá holčička z Pokání.

REC jsem neviděla, dobrovolně jsem se rozhodla pro americkou kopii, protože... no, zděšené výkřiky mi prostě líp znějí v angličtině. Proto hodnotím bez předsudků (i když: ano, je to ošklivé, koupit si za mrzký peníz skvělý nápad a předělat ho jenom kvůli cizí řeči). Karanténa je díky tomu, že celý děj vidíte objektivem zpravodajské kamery, velice chytlavá. Najednou máte pocit, že za tím objektivem jste vy, že vás zabarikádovali v cizím domě, ve kterém šmahem přibývá zombíků. Cítíte pot na svých zádech, třes svých rukou, řev za dveřmi i pištění zombie krys, které vám jdou po kotníku. A v hlavě vám dochází, že příštího svítání se nedočkáte, a nepomůže vám ani ten fešný statečný požárník s velkou sekerou v ruce. Karanténa (a nepochybně i REC) je velmi dobrý horor, u kterého se pravděpodobně budete opravdu bát - a ne se smát nad tím, jakou kuriozní smrtí skonal váš oblíbený teenegerský hrdina.

Opravdu moc bych jednou chtěla vidět Satanovu uličku (alias Zkrocenou horu 2). Ten trailer je geniální, škoda, že následný film Tropická bouře už ho nepřekoná (i když Downeyho hlášky typu "Za úplnýho retarda nikdy Oscara nedostateš" táhnou film nahoru). Vedle skvělých momentů (kdykoli se v záběru objeví helikoptéra, pochod džunglí za hudby Creedence Clearwater Revival, vietnamčík odhození do řeky) je tu spousta hluchých míst. Přes ten sympatický Stilerův zápal, který je z filmu cítit, se u mě Bouře nedostane nad průměrné hodnocení.

Tenhle seriál alespoň občas ukáže důvod, proč čtenáři milují knížku Zdeňka Šmída - pro tu letní pohodu a lásku k lodím, pádlům, šlajsnám, připáleným buřtům a Lužnici, nad kterou se vznášejí hejna krvelačných komárů. Není náhoda, že nejlepší průpovídky i zápletky pocházejí právě ze Šmídova pera. Ale udělat z té útlé knížečky desetidílný seriál? Ehm... řekněme, že zatím se v něm najde hodně vaty. Z herců je nejpřirozenější Lukáš Vaculík, který svoji roli prošedivělého mořského vlka Křižáka zvládá s přehledem (navíc posiloval :-). Bohužel, Nikolaev se neobtěžuje dát svému seriálu nějaký hezký tvar (slyšel někdy o gradaci děje, třeba když loď prolétne divokou šlajsnou?), Proč bychom se netopili zkrátka vypadá tak, jak jsme od ČT zvyklí - nedodělaná, místy připitomělá směska, kterou má zachránit to, že se v ní mluví česky.