HoneyBunny

Zrádce má několik dobrých myšlenek a momentů (narážka na manipulaci s médii ze strany FBI, závěrečná scéna s autobusem, zakořenění teroristů v americké společnosti atd.), problém je, že celý příběh je natočený velmi rutině a bez režisérské invence. Vezměte si scénu, ve které se sejde skupinka teroristů a vyjde najevo, že jeden z nich mluvil o chystaném útoku. Všichni se podívají na sedmnáctiletého chlapce, následuje pár vteřin ticha, chlapec začne utíkat, ale ostatní ho dohoní a shodí z mostu pod jedoucí vlak. Tahle scéna v sobě mohla mít ohromné napětí a adrenalin. Bohužel ho nemá. Film si prostě jenom tak plyne z bodu A do bodu B. Potěší aspoň rozesmutnělý pohled Dona Cheadla, který si pamatujeme z Hotelu Rwanda, a Guy Pearce, který vůbec nepřehrává, naopak je velmi civilní a sympatický.

Dexter je vlastně dost nemorální seriál. Hlavní hrdina je tu sériový vrah, který zabíjí kriminálníky - ne aby pomohl společnosti, dělá to kvůli sobě. Protože to zkrátka v hlavě nemá úplně v pořádku a je na mordování závislý. Kriminálníky si vybírá, aby ulehčil svému svědomí. Má problém se svým kolegou z práce - skvělým černošským policistou, který je tak svělý, že Dextera z něčeho nekalého podezřívá. Koncept Dextera je vlastně takový Columbo naruby: od začátku víte, kdo je vrah. Jenže v tomhle případě vy máte toho vraha rádi a ten čmuchal, co po něm jde, je pro vás pěknej parchant. Ano, je to nemorální, nabourává to náš společenský pořádek. A proto je to tak originální a zábavné. Dexter je díky svým černohumorným hláškám určitě nejoblíbenější televizní zabiják (sakra, vzpomínáte na Halla v Odpočívej v pokoji, kde mu gay přítele dělal černošskej polda?). Po čtyřech sériích se jeho charismatu se pořád nemůžu nabažit. Druhá série patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na obrazovkách viděla. Je tu sofistikovanost, chytrý humor, napětí, romantika, násilí, krev, sex, scény jak z hororu a milé rodinné momentky. A navíc se to všechno točí právě okolo Dextera a jeho krvelačných choutek a toho, jestli je v pořádku vraždit (i když jenom ty zlobivý kluky a holky). Dobře jsi je sejmul, Dexi! Update: Celý seriál jsem dokoukala až do hořkého konce a přiznávám se, že poslední dvě série jsou slabé (finální díl úplně nesnáším, myslím, že je nehodný kdysi tak skvělého seriálu). Přesto po zralé úvaze s hodnocením dolů nepůjdu.

Asi jsem se dívala na jiný film. Mě se totiž zdá, že filmové Stmívání udělalo z ukecané knížky koukatelný mix teenagerské romance, thrilleru a tajemna, která chvílemi připomíná roztahaný díl nějakého mysteriozního seriálu (člověk čeká, kdy se v kanceláři šerifa Charlieho objeví Mulder a Scullyová :-). Co je zajímavější než samotný film, jsou reakce na něj ve stylu "Tak tentokrát je to osobní." Některým lidem nestačí napsat, že jim Stmívání připadalo přestřelené, hloupé a moc holčičí, někteří diváci prostě nepoberou, že tak hloupý, přestřelený a holčičí film může mít takový komerční úspěch. Ano, Stmívání se pravděpodobně bude víc líbit divačkám, protože chtějí vidět, co se stane, když se do sebe zamiluje upír a lidská puberťačka. To z něj ale nedělá špatný film. Nebo přinejmenším ne horší než story zhuleného Ashtona Kutchera, kterému ukradli jeho káru, nebo party looserů, co chtějí přijít o panictví.

Luhrman natočil skoro tříhodinovou reklamu na Austrálii a nacpal do ní to nejlepší, co může tenhle kontinent nabídnout: úchratně drsnou krajinu, nejznámější herce, domorodou kulturu, klokany a svůj vlastní talent. Filmová Austrálie je hlavně velký romantický příběh, kde se lidé obětují pro záchranu druhých, padouch je zatraceně zákeřný a chemie mezi ústředním párem díky Jackmanovi a Kidmanové opravdu funguje. A ani by nevadilo, že se Luhrman od úvodního odlehčeného tónu posouvá k dobrodružnému honu krav (nejlepší část filmu) a směřuje k velké romantice ve stylu starého Hollywoodu. Škoda, že po darwinském bálu už režie ani scénář nenabídne žádný nápad a jednoznačnost a doslovnost, která doprovází Austrálii až k závěrečným titulkům, docela zamrzí. PS: Hugh Jackman je definitivně nejvíc sexy muž planety. Můj sen je, že v nějakém filmu nakope zadek Robertu Pattinsonovi :-).

Tenhle film je krapátko zdlouhavý, nemyslíte? :-) Ale já ho mám přesto docela ráda hlavně kvůli Pocahontas, pro jejíž úsměv byste vraždili, a skvělému Christianu Baleovi, který tu hraje tak nereálně dokonalého, chápavého, milého a milujícího chlapíka, že mi při pohledu na něj na chvíli v hlavě přestala blikat kontrola "Batman! Batman!"

Pamatujete si, jak v South Parku mluvili o filmu, kde dva homosexuální kovbojové žerou puding? Tak ve Zkrocené hoře jedí fazole, ale zábava je to podobná. Oba hlavní herci hrají skvěle, ale zdlouhavý scénář, který je skoro až nepřátelský k ženám a tak nějak o ničem (zkuste mi ho za dva měsíce převyprávět...), nepřehrají. Připočtěte si k tomu digitální ovce a Anne Hathaway v platinové blond paruce.

Je mi záhadou, proč ČT točí na Vánoce šest nízkorozpočtových pohádek. U těch ostatních blbin mi bylo šumák, jak vypadají, ale Křístek má aspoň snahu, má charisma Petra Štěpána (pokud vám je povědomý, možná ho znáte z Ošklivky Katky :-), má hezkého digitálního draka, skvělého kameramana a dobrou hudbu. Kdyby mu dali víc peněz a o něco lepší scénář, dokázal by natočit výbornou vánoční podívanou. I tak je Ztracený princ nejpříjemnější pohádkou, jako nás v roce 2008 naše veřejnoprávní televize oblažila.

Od úvodního nápisu "Před mnoha vinobraními..." po závěrečné titulky s láskou vypiplaný filmeček, kterého nad průměr vyzvedá režisérský um Ridleyho Scotta a jeho náklonnost k Provensálsku, která je cítit z každého políčka filmu (proč když prší v Provence, je to zasněně romantické, kdežto z londýnského deště na vás jde depka?). Všechno tu voní levandulí, dobrým vínem, rozehřátou půdou vinohradů a parfémem krásné francouzské servírky, to vše okořeněno charismatem Crowa. Scott i v osmašedesáti umí točit tak dobře, že mu o dvě generace mladší režiséři můžou jenom závidět. PS: Díky tomuhle filmu jsem si udělala výlet do Provence a opravdu to stojí za to!

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film má tak temné podtóny, nehodící se do sladkých a naivních šedesátých let, že by se mi víc líbil, kdyby ho někdo natočil dnes a dnešním stylem. Milenkou vydržovaný spisovatel, call girl děsící se reality života, alkohol, sex a slzopudná scéna na konec. Blake Edwards tomu příběhu moc obrousil hrany a doplnil překrásným slaďákem Moon River, který jako by do toho filmu ani nepasoval. A Audrey je sice krásná a herecky zdatná, ale na tu roli se fyzicky nehodila.

I když máte špatné triky a průměrné herce, scénář toho může hodně zachránit. Ale české pohádky jsou po téhle stránce stále dementnější (s výjimkou Anděla Páně). Kouzla králů nemají dobrou hlavní linii, nemají vtipné dialogy, jednotlivé linie příběhu nedrží pohromadě. Romantika je minimální, humor infantilní nebo žádný, herci nezaujmou. ČT měla na Vánoce radši zopakovat Zelenkovu Nesmrtelnou tetu.