HoneyBunny

Světla pasáže byla rozhodně lepší než gynekologické novely a nekonečné seriály o rodině Rubešových. Po scénáristické i formální stránce. Ale ejhle, diváků se nedostávalo, tak se Nova rozhodla ho ukončit po (tuším) dvanácti dílech - a zdůrazňuji, že bez jakéhokoli dějového zakončení. S největší pravděpodobností tak tenhle polotovar už nikdy neuvidíme ani v repríze. Za pár let si tak na něj už nikdo nevzpomene, což hraje Nově do karet, protože je to jeden z jejích největších průšvihů (vedle toho pokusu o zaláskovanou reality-show). A o průšvizích se na téhle telvizi přece nemluví.

Že Strach je v současnosti nejlepší český televizní režisér, asi nemusíme vést spory. V ČT to naštěstí vědí a přiklepnuli mu dost peněz na to, aby jeho film nevypadal jako nízkorozpočtový škvár, který vídáme na "jedničce" každou neděli. Máme tu digitálního hada, kamerové filtry, poměrně dobrou hudbu a - světě, div se - kamera se hýbe, rotuje, najíždí na tváře, střídají se tu celky, polocelky a detaily. Když k tomu připočtu přesného Trojana, který v televizi prakticky nehraje, a televizními filmy naopak zoceleného Jiřího Dvořáka, vychází mi z toho televizní nadprůměr.

A zkoušela jste to vypnout a zapnout? Další britská kultovka. Chudičké prostředí ale geniálních nápadů na x sérií Přátel. Každý díl má unikátní strukturu a tvůrci nikdy neopakují vtipy. Partička těhle tří looserů to v životě nemá lehké, ale mají naši lásku a podporu. Narážky typu "co je to internet", "připoj se k FriendlyFace" nebo "hezkej spořič" pochopí i ten, kdo není geek, ale většina humoru se točí právě okolo geekovství obou pánů a excentrismu jejich šéfky Jen. Ano, ano, ano. Chci další sérii!!!

Skvěle vymyšlená koncepce čekání na postavu, o které se jenom mluví, ale která je tak úžasná, že se jí nemůžeme dočkat. Ted je romantik tělem i duší a pro dívky svého srdce je schopný velkých gest: vyvolávání déště, kradení modrých lesních rohů, pětiminutové perfektní rande atd. Takovou velkou romantiku už nevidíte ani ve filmu. Bohužel tahle linie se postupně ze seriálu vytrácí a himym se zvrhává do série epizodek tu dobře promyšlených, tu trapných. Ještěže tu máme stejdu Barneyho s kupou kultovních hlášek, úžasným nadhledem Neila Patricka Harrise a sto a jedním trikem na balení. Slabší epizody se dají odpustit, protože ty silné části jsou legen-wait for it-dary!

Z Valkýry budete mít podobný pocit jako z takových těch hraných dokumentů od BBC. Emoce postav vám tu má nahradit pouhá skutečnost, že tohle se stalo. Parta těhle chlápků se rozhodla zabít Führera a nechat naposledy zajít slunce nad Hitlerovým Německem. Spousta z nás by ale ráda viděla přesně ten romantický záběr z traileru, ve kterém Stauffenbergova žena běží naposledy do nárůčí svého manžela - ve filmu tu scénu uvidíte jinak, méně kýčovitě. Ale taky se vás méně dotkne. Kdyby Singer nechal své postavy vystoupit z toho dokumentárního sevření, donutil by diváky v závěru brečet za hrdiny, kteří by možná nebyli úplně tak podle skutečnosti, ale které bychom měli rádi a vážili si jich jako (očividně) sám režisér. Nuž, přejděme k tomu dobrému. Singer je brilantní režisér a jeho film je skvěle natočený. I když víte, jak to všechno skončí, dokáže vás udržet v napětí. Jeho snaha držet se historických reálií a nepodléhat hollywoodskému tlaku - navzdory tomu, co jsem napsala výše - je obdivuhodná. Britská herecká elita zezadu jistí Toma Cruise, který je... pořád jenom Tom Cruise (dalšího Lestata už se od něj asi nedočkáme). Mě z hereckého ansámblu nejvíc zaujal Thomas Kretschmann jako velící klíčových záložních vojsk Remer, který jediný tu prokáže sympatický nadhled i skutečné emoce při telefonátu s Hitlerem

Hudba ABBy + pohodové Řecko + několik lepších vtipů + charisma Pierce Brosnana - zpěv Pierce Brosnana - prvoplánový příběh - neoriginální taneční čísla. Nemám chuť kopat tvůrce do tváře, kterou tak důvěřivě a s úsměvem nabízejí.

Hodnocení po první sérii: Jak mít ráda hlavního hrdinu, který je vlastně arogantní spratek, jak mít ráda seriál, který dohromady míchá někok dějových linií tak neobratně a chaoticky, že si musím složitě vybavovat, kdo je na čí straně? Hrdiny budete mít asi tak rádi, jako tu paní, co si právě s radostí obarvila vlasy novým odstínem barev Palette. Přitom dobrý seriál stojí právě na ztotožnění s postavami, ne na skvělých kostýmech a dobré hudbě. Co ale tomuhle seriálu musím přiznat, jsou opravdu úžasné úvodní titulky. Druhá série je méně užvanéná, je tu méně zbytečný dějových linií a postav, dramaturgie téhle řady je sepjatá a vede od bodu A k bodu B bez zbytečných odboček. Jeremy Northam konečně má co hrát a využívá toho, patý díl téhle série, který je prakticky celý o Thomasu Moreovi, je plný opravdu fungujících emocionálních scén (připravtě si kapesníčky) a ukazuje, jak by Tudorovci mohli vypadat. Pochvalu si zaslouží i James Frain, jeho Cromwell je největší padouch a zákeřník téhle série, intrikuje, postrkuje figurkami a stojí za smrtí některých hrdinů, ale stejně vám bude sympatický. Možná i pro ten jeho klid a rozvahu, tolik odlišnou od jiného "zla" - běsnícího, nestálého Jindřicha. Rhys Meyers přesně vystihnul to napětí a nevyzpytatelnost téhle postavy, skvěle hraje tělem (rychlé cukavé pohyby, šílený pohled, rychlá chůze atd.) 70 % a těším se na třetí řadu. Třetí řada je, jak si tak říkám s odstupem času, nejslabší, co se týče děje. Z opravdu zajímavých postav tu zůstávají jen Jindřich a Cromwell. Třetí série už vám nenabídne nic moc nového nebo překvapivého, vlastně už si jen odškrtáváte další manželky. Nicméně se podívám i na čtvrtou sérii, tvůrci nám totiž slibují, že Jindřich konečně najde pravou lásku :-).

Ono na tomhle sitcomu není nic špatné, ale v roce 2009 je jeho deset let starý humor pro nás moc zastaralý. V době, kdy se děj seriálu odehrává v takřka reálném čase, kdy hlavní hrdinové střílí své spolupracovníci a umírají jejich těhotné ženy, kdy jsme zvyklí na velkorozpočtové temné seriály, zkrátka povrchní story o dvou gayích (kteří dělají přesně ty věci, které na filmových gayích nesnášíte) a dvou hysterických ženských už nezaujme. Když ho porovnáte s přesně načasovaným a chytrým humorem třeba Ajťáků nebo s emocionálně mnohem propracovanějším How I met your mother, tak Will a Grace zkrátka vypadá jako jednoduchá a hloupoučká oddechovka.

Několik dílů jsem viděla díky tomu, že můj otěcko miluje všechno, co se týká letadýlek - a docela mile mě překvapilo, jak dobře jsou Letečtí stíhači ošetření po dramaturgické stránce. Doopravdy se zatajeným dechem sledujete rekonstrukci souboje a dokonce nevadí, že vyprávění se v polovině přeruší a autoři vám nabídnou backround. Co tedy trochu vadí, jsou takové ty namachrované řeči pilotů ( "Vypálil jsem, Mig vybuchnul, já pak proletěl troskama a vybombardoval celou vietnamskou základnu. Parťák nemoh lítat, tak jsem ho čumákem letadla dostrkal až na domácí základnu...". - člověk si chtě nechtě vzpomene na Harmona Rabba :-). A souhlasím s tím, že seriál je hodně jednostranný a ukazuje jen bitvy, ve kterých Američané vyhrali. Taková trošilinku agitka... Proto taky mluvím o seriálu a ne o dokumentu.

Společenství vlků má podmanivou temně pohádkovou atmosféru. Jordan to s vlky (stejně jako s upíry) umí. Tedy dokud jsou v lidské podobě. Když se začnou měnit (nebo morfovat :-), je zoufale vidět, že technologie tenkrát na takovéhle triky nestačila. Film je hodně rozvleklý, ale to není divu, když měl Jordan k dispozici vlastně jen dvě původní povídky (o vlčím novomanželovi a variaci na Karkulku). Když to vezmu v úvahu, tak vlastně musím před scénářem smeknout. Škoda je ale té korektnosti (psala se přeci 80. léta), v původních textech Carterové totiž návrat vlčího manžela k jeho nevěstě skončí v tratolišti dětské krve a Rosaleen a její "vlk"... řekněme, že si spolu celou noc jen nepovídali.