Recenze (225)
Princezna zakletá v čase (2020)
Celkem zdařilá pohádka, i když podobný motiv je možné najít mezi komediemi (Na Hromnice o den více) i mezi sci-fi (Na hraně zítřka). Trochu mi vadila současná nespisovná řeč, ale co mi úplně trhalo uši, byl špatně použitý přechodník při čtení zbrojnoše z knihy ("lovec napínajíce tětivu"). To by se v nějakém středověkém vyprávění, jak se kniha tvářila, nemohlo objevit.
Kyslík (2021)
Podobný začátek můžete vidět u řady filmů: žena se probudí, neví kde je, má omezené možnosti pohybu a omezený čas. A neví ani k čemu ten čas může využít. Jediné, co může, je s někým komunikovat, ale je nutné klást správné dotazy. Je dobré o filmu předem nic nevědět, pak je to napínavější, v co se to vyvine - horor, sci-fi, thriller apod.
Battle Royale (2000)
Absurdní vyvražďovačka na hranici parodie. Některé scény jsou dost ujeté (např. ta s deštníkem nebo video školení), ale závěrečný profesorův telefonát je bezkonkurenční.
Hunger Games (2012)
Píšu názor na celou sérii. Děj a chování postav místy trochu postrádá logiku, ale některé nápady jsou velmi dobré a technicky je to zvládnuto bravurně.
Payback: Straight Up (2006)
Původní verze z roku 1999 se mi líbila víc, hlavně konec.
Odplata (1999)
Dost dobrý drsňácký film. Porter měl notnou dávku štěstí, víc by se mi líbilo, kdyby měl dobrý plán s nějakou pointou na závěr. V česky dabované verzi je chyba v tom, že nezazní jméno Bronsonova syna, ale na boxu mu na tabuli přeji k narozeninám jménem (Johnny) a Rosie ho tak taky osloví.
Spiknutí (1997)
Mel Gibson je skvělý. Našlo by s pár logických nesrovnalostí (např. proč by měl Jerry umřít jakoby na infarkt, když Jonas potřeboval zjistit, co všechno a komu prozradil), ale jinak perfektní.
Naprostí cizinci (2016)
Moc se mi to líbilo. Je nad čím přemýšlet.
Téměř dokonalá tajemství (2019)
Italský originál Naprostí cizinci (2016) se mi líbil víc, i jeho konec, který není tak jasný a je je víc k zamyšlení. Chyběl mi taky závěrečný vtípek se zastavením auta. Překvapilo mne, že i Němci točí remaky poměrně nových filmů, ale asi němečtí diváci půjdou radši na německé herce. Dávno pryč jsou doby, kdy se chodilo na italské filmy.
V jednom ohni (2008)
Ačkoliv jsem křesťan, takto podaná radostná zvěst mě neoslovuje. Navíc byl film hodně schematický, prvoplánový a naprosto předvídatelný.