Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Dobrodružný

Recenze (224)

plakát

Kyslík (2021) 

Podobný začátek můžete vidět u řady filmů: žena se probudí, neví kde je, má omezené možnosti pohybu a omezený čas. A neví ani k čemu ten čas může využít. Jediné, co může, je s někým komunikovat, ale je nutné klást správné dotazy. Je dobré o filmu předem nic nevědět, pak je to napínavější, v co se to vyvine - horor, sci-fi, thriller apod.

plakát

Battle Royale (2000) 

Absurdní vyvražďovačka na hranici parodie. Některé scény jsou dost ujeté (např. ta s deštníkem nebo video školení), ale závěrečný profesorův telefonát je bezkonkurenční.

plakát

Hunger Games (2012) 

Píšu názor na celou sérii. Děj a chování postav místy trochu postrádá logiku, ale některé nápady jsou velmi dobré a technicky je to zvládnuto bravurně.

plakát

Payback: Straight Up (2006) 

Původní verze z roku 1999 se mi líbila víc, hlavně konec.

plakát

Odplata (1999) 

Dost dobrý drsňácký film. Porter měl notnou dávku štěstí, víc by se mi líbilo, kdyby měl dobrý plán s nějakou pointou na závěr. V česky dabované verzi je chyba v tom, že nezazní jméno Bronsonova syna, ale na boxu mu na tabuli přeji k narozeninám jménem (Johnny) a Rosie ho tak taky osloví.

plakát

Spiknutí (1997) 

Mel Gibson je skvělý. Našlo by s pár logických nesrovnalostí (např. proč by měl Jerry umřít jakoby na infarkt, když Jonas potřeboval zjistit, co všechno a komu prozradil), ale jinak perfektní.

plakát

Téměř dokonalá tajemství (2019) 

Italský originál Naprostí cizinci (2016) se mi líbil víc, i jeho konec, který není tak jasný a je je víc k zamyšlení. Chyběl mi taky závěrečný vtípek se zastavením auta. Překvapilo mne, že i Němci točí remaky poměrně nových filmů, ale asi němečtí diváci půjdou radši na německé herce. Dávno pryč jsou doby, kdy se chodilo na italské filmy.

plakát

V jednom ohni (2008) 

Ačkoliv jsem křesťan, takto podaná radostná zvěst mě neoslovuje. Navíc byl film hodně schematický, prvoplánový a naprosto předvídatelný.

plakát

Tenet (2020) 

Nolen se po hrátkách s gravitací pouští do hrátek s časem, přičemž se snaží o konzistenci v obou časových směrech. Na první pohled se to daří, ale občas jsem se v tom ztrácel, musel jsem si některé scény vracet a přemýšlet nad tím, co se vlastně děje. Klíčovou scénu s loupením schránky z jedoucího auta a s následnou předávkou jsem si musel pustit několikrát, abych si všiml, kam se schránka vlastně poděla, dá se to přehlédnout velmi snadno. Kdybych film viděl v kině, asi bych odcházel úplně zmatený. Navíc, čím víc nad tím přemýšlím, tak mi dochází, že udržet logiku v obou časových směrech není možné. Ale pokud bylo záměrem autora také to, aby se divák trochu zamyslel, tak v tom u mě zabodoval. Původně jsem dal tři hvězdičky, ale po několikerém shlédnutí vybraných scén jsem to nakonec zvedl na 4. Přece jen, technicky je to paráda a vymyslet, které auto jede kterým směrem a jak je otočené, a dokázat to všechno ohlídat, klobouk dolů. Problém nastává, když domýšlíte, co se s tím autem stalo potom (nebo předtím?).