Avalon820

Jsem konsternován. Totálně. Kick-Ass 2 chybělo snad všechno, pro co je první díl tak výjimečný: Akce, vyjma podařené závěrečné bitky, je neskutečně nudná, pakliže těch pár potyček lze vůbec akcí nazývat. Prostor Jima Carreyho, jehož postava je prezentována jako jedna z hlavních, je skoro výsměchem fanouškům. Tempo nemá tento snímek prakticky žádné, pomalu ztrácí dech a všichni jen netrpělivě čekají, kdy přijde onen kýžený nádech, který by celou tu eskapádu nakopl. A taky že přijde - bohužel však až v posledních 15ti minutách... Zásadní problém však vidím v humoru, ze kterého se vytratila nadsázka. A o čem to potom celé je, když se snímek takovéhoto kalibru bere vážně? Chvála bohu potom alespoň za tu Matičku Rus a blicí obušek...

Retro-exorcisté Mulder a Scullyová přicházejí vyhnat Insidia z Amityvillu... Nemohu si pomoci, ale tenhle film ve mně budí dojem, že hororové schéma posedlého člena rodiny, která se přestěhovala do nového domu, vyčpělo už v době svého vzniku. V zajetí démonů je učebnicově sterilní snímek - James Wan se totiž nesnaží být strašidelný sofistikovaně a minimalisticky, ale jednoduše na efekt. A to mu podle mého absolutně nesedí. Na druhou stranu se mu povedlo vytvořit solidní, řemeslně dobře natočený film, u kterého se sice lekne málokdo, ale který navzdory přestřelené délce celkem rychle uteče a minimálně v akčním závěru dobře pobaví. Ta třetí hvězda je však výhradně za Veru Farmigu :)

Mohl bych si teď přibližně na dvaceti řádcích sypat popel na hlavu, protože jsem dobrých pět let nebyl schopný se na tento film podívat vcelku. Moje chyba. Epická. A jelikož všechny (zcela oprávněné) superlativy padly v ostatních komentářích, shrnuji své hodnocení do věty: „Hmm, to je fakt moc dobrej burger!“ a dodávám: "Nejspíš jeden z nejlepších, které jsem kdy jedl." :)

Tvrdit o námětu tohoto filmu, že je za vlasy přitažený, je eufemismus. Očista stojí na totálně ujetém nápadu, že 12 hodin trvající legalizace zločinů sníží celoroční kriminalitu na minimum. V podstatě by to ale ani nemusel být špatný námět na horor, kdyby se však všichni netvářili smrtelně vážně. Obzvlášť v hororu tak jalovém. První hodinu je děj naprosto průhledný (pokud jste viděli trailer, platí to trojnásob), nějaká ta akce přichází až v posledních dvaceti minutách. V závěru nastane také hned několik zvratů - leckdo právě tuto část filmu nejvíce kritizuje, což chápu, jelikož nastalé události nasazují korunu už tak dost nablblým pravidlům filmové reality, ale aspoň se něco děje. Za slabých dvacet minut jakéhosi takéhosi napětí uděluji jednu hvězdu. Tu druhou potom za Rhyse Wakefielda, jehož záporák převálcoval naprosto všechny ostatní postavy (což vzhledem k mizivému prostoru opět něco vypovídá).

Jednooký Matthew McConaughey, nahý Zac Efron a Nicole Kidman s obličejovými výrazy o škále panenky barbie - to jsou jediné tři věci, na které si v souvislosti s tímto filmem vzpomenu. Opravdu nemohu uvěřit, že s tolika silnými jmény a tak atraktivním námětem mohlo vzniknout něco tak plytkého. Zásadní chybu bych hledal ve scénáři - ve filmu je věnováno příliš mnoho prostoru naprostým zbytečnostem a důležité informace posouvající děj padají prakticky mimoděk. Rovněž práce s postavami mi přišla poněkud neobratná - všechny mi z nějakého důvodu přišli jako vedlejší, těžko bych hádal, která z nich by měla být hlavní. Nemluvě o tom, že mi jejich osud byl zcela ukradený... Sečteno a podtrženo - každý z tvůrců nejspíš natáčel jiný film a výsledkem je tahle patlanina, bezduchá a zapomněníhodná. Škoda.

Život je krásný je opravdu krásný. Ano, podle někoho je Benigni patetik a kýčař, který rychlým sledem sentimentálních scén vytvořil nekonzistentní film, jehož jediným cílem je ždímat potoky hořkosladkých slz... Fatální tvrzení, ale něco na něm bude - Život je krásný jsou opravdu spíše dva filmy v jednom silném balení, zlom zhruba v polovině příběhu činí z tohoto snímku doják nejvyššího kalibru a není-li člověk kámen, nemůže se ho to nedotknout. Je to chyba? Pokud považujete "sentimentalitu" za sprosté slovo, pak asi ano. Podle mého názoru je to však film jednoznačně výborný. Jeho upřímnost a bezprostřednost mi zkrátka nedovolují něco vytýkat.

Britský film, hollywoodské schéma. A funguje to na jedničku. Jamie Bell ve své životní roli podal skutečně úctyhodný výkon a není divu, že si tak ukradl celý film pro sebe. Oscarová nominace za scénář mluví sama za sebe - příběh působí na city zcela nenuceně, jemně, spíš jaksi mimoděk, avšak o to efektivněji. Jak jsem již naznačil, určitá schématičnost vysledovatelná je, ale ničemu to nevadí, síla celé story válcuje všechny mé výtky. Billy Elliot je ve výsledku pro poměrně široké spektrum diváků stravitelný mainstream, což však vzhledem k tématu považuji za úspěch. Více takových, prosím.

Schumacherův Fantom opery je určitě nejzdařilejší filmovou adaptací stejnojmenného Webberova muzikálu a to musím ocenit. Lehká zkratkovitost z toho citelná je, popravdě řečeno to ale po sto padesátém zhlédnutí, kdy už člověk zná všechny písničky i pozpátku, nijak zásadně dojem nekazí. Ostatně hudba je hlavním tahounem tohoto filmu a jen díky ní celý snímek navzdory téměř dvouapůlhodinové délce uteče skutečně rychle. Hudební klip v polovině taky nevypnete, délka na tom nic nezmění. A co na tom, že Gerard Butler spíš řve než zpívá? Já nejsem učitel hudby a zas TAK moc mi to uši netrhá. Obsah v tomto případě tedy hrdě kráčí před formou, avšak ani ta nijak zvlášť (vyjma zmíněného Butlera) nekulhá. Think of Me, The Music of the Night, Masquerade, Angel of Music... Pro mě to jsou už skoro hymny.

I opisovat se musí umět. Je hezké, že Miller chtěl převést klasický Hitchcockův příběh do modernějších schémat, nepodařilo se mu to však prakticky vůbec a výsledkem je pozérský film pro masy. Stokerovi jsou sterilní, umělý a odtažitý snímek, strach, napětí či nejistotu jsem nepocítil ani v náznaku. Absence atmosféry je ostatně tím největším problémem, dechberoucí audiovizuální složka (byť po určité době již lehce samoúčelná) to rozhodně nezachrání. A tvrdit o tomto filmu, "že vypadá, jako kdyby Terrence Malick natočil hitchcockovský thriller," je pro mě vrchol kacířství, nebo přinejmenší urážka Hitchcocka a nepochopení Malicka.

Madonna tento film potopila i zachránila. Nic proti ní nemám, to rozhodně ne, ale musím přiznat, že zde na mě působila poněkud... dřevěně. Je fakt, že s tak laciným scénářem plným nablblých dialogů nenadělá moc herec, natož pak neherec, avšak ve zdejším lese dřevěných herců působí Madonna jako tisíciletá sekvoj. A nezachránil to ani John Schlesinger z pozice režiséra - jeho práce se mi obvykle líbí, nicméně tento snímek byl po režisérské stránce ukázkový příklad rutiny a fádnosti. Madonna však Příští správné věci zachovala alespoň ždibec cti prostředictvím své cover verze písně American Pie, která je skutečně povedená, ve své době byla hitem a navíc příjemně odvádí pozornost od všeho ostatního ve filmu.