Avalon820

Tah na akademickou branku z tohoto filmu přímo kape. Předvídatelný, mírně kýčovitý příběh posouvají jen a pouze scény tréninku nebo vystoupení kapely, zbytek je čistá vata. Je to zábava, ale v zásadě jen mírně nadprůměrná. Co mě však zaujalo asi nejvíce (a čeho si skutečně vážím), je nenucenost. Obyčejně bývá v hudebních dramatech hlavní postava čistá jako lilie, veškeré dění kolem ní směřuje pouze k tomu, aby divák uronil slzu. Nikoliv v tomto případě. Jako celek působí Whiplash přirozeně, možná trochu vykonstruovaně a teatrálně, přesto však zvláštním způsobem lidsky. Za to klobouk dolů. A taky za ďábelského Simmonse, jehož výkon zkrátka bere dech.

Trapná, uřvaná, pubertální komedie bez špetky nápadu. Když už si tvůrci vzali na paškál Severní Koreu, měli z toho vytáhnout maximum a vytvořit pořádnou satiru. Příběh téhle slaboduchosti by však bylo více či méně možné našroubovat na cokoliv. Vtipy laciné, herci šílení (Franco zřejmě během natáčení na něčem jel), příběh veškerý žádný... A dát takovéto komedii stopáž 120 minut? To snad někomu přeskočilo. Nedá se svítit, jedna hvězda za tank a Katy Perry. Z milosti.

Tématicky atraktivní, vizuálem tu podmanivý, tu znepokojivě názorný, avšak celkově vzato na více než dvě hodiny stopáže neuvěřitelně plytký film. Že nepřišel scénář s ničím novým, nelze vytýkat, chápu to tak, že cílem bylo dát notoricky známé story hmatatelnou podobu. A to oceňuji. Že si ovšem autoři vybrali ke zpracování pouhých posledních dvanáct hodin z Ježišova života, které v podstatě obsahovaly soud, následovaný mučením, následované soudem, následovaným (překvapivě) mučením... to opravdu nechápu. Na tvorbu epického filmu je to totiž zatraceně málo, na sebelepší audiovizuál nehledě. V čem tedy spočívala ona proslulá kontroverze jsem ve výsledku opravdu nepochopil. Bohužel.

Víte, kde končí výstřední umění a začíná kýč? Přesně tady. Kubrick pro mě zkrátka nikdy nebude filmovým bohem. A Mechanický pomeranč je jeho klasickým produktem - vůbec ne špatným, ale rozhodně ne dobrým. To, co jej činí výjimečným, jej podle mého názoru stejnou vahou táhne dolů - teatrálnost, výstřednost, pseudo-explicita, zvrhlost a vizuál vůbec, dále příběh, vtip, hudba, tak špatný McDowell, že z něho nelze odtrhnout oči... Místy hrají tyto faktory filmu do karet, místy ne. Mechanický pomeranč je možná kultem, kultovního však na něm nevidím zhola nic. Ano, být rok 1971 a mně 15 let, asi se rozpustím blahem. Ale takhle...

Pro některé přespříliš vykonstruovaná a překombinovaná čuňárna, pro mě velmi sympaticky natočený krůček za hranice žánru, který od 90. let nutně potřebuje resuscitovat. První část filmu je řemeslně zručně natočený thriller - příjemně napíná a baví a svým rozuzlením leckoho právem překvapí. Nejde však o nic světoborného, podobných filmů existují stovky, pár z nich dokonce přímo z Fincherovy dílny. Atypickým činí Zmizelou další části, které, byť samy o sobě s ničím novým (a, ruku na srdce, ani chytrým) nepřichází, spolu s částí první vytváří příběhovou mozaiku, jež nemá obdoby. Strach a napětí ruku v ruce s nadsázkou - tomu říkám filmový kumšt.

Viděno nesčetněkrát a pokaždé mě to rozloží na atomy. Kouzlo malého, chce se až říci neexistujího příběhu je zde pojato natolik epicky, že se z toho až tají dech. A dokáže-li zmíněný minimalistický příběh vymáčknout ve svém závěru z diváka slzu, pak jde podle mého o precizní filmové řemeslo ve své nejčistší podobě. Kvality technické stránky snad netřeba zmiňovat, oscarová ocenění mluví sama za sebe. Za mě tedy rozhodně nejlepší filmu roku 2013 a vlastně i jeden z nejlepších filmů vůbec.

Mimořádný potenciál efektivně zabily postavy a stopáž. Délka filmu je silně přestřelená, každé druhé "hloubavé" scéně by přísnější střih určitě neuškodil. A navíc skutečnost, že dobrých 20 % času je v podstatě lesbické porno (navíc zcela bezúčelné), taky o něčem vypovídá. Ale což, proti gustu... Co se týká postav, tam je problém trochu větší - kromě hlavních hrdinek jsou všechny ostatní charaktery naprosto ploché, což je přinejmenším škoda, například alespoň zmínit osud rodičů Adele by nebylo od věci. Na druhou stranu musím ocenit formu a psychologickou evoluci Adele, potažmo Emmy. Téměř dokumentární záběry ve mě skutečně budily dojem, že sleduji něčí život. Zásluhu na tom mají patrně také herečky, které své postavy hrají opravdu přirozeně, prakticky je žijí. A to je asi nejsilnější stránka Života Adele. BTW Přišlo to jenom mně, nebo všichni v tomhle filmu jedí špagety jako prasata? :D

Uskupení několika hloubavých filmových epizod s nesmírně silnými poetickými motivy spojuje na můj vkus až příliš slabá příběhová nit. Pokud tam tedy vůbec nějaká byla. Pokud tam tedy vůbec nějaká měla být... Postavy chrlí přehršel filosofických myšlenek takovou rychlostí, že se člověk ani nemá šanci nad všemi zamyslet. Zhruba po hodině této duchovní palby se slijí v jeden homogenní patvar, který je tak přeplácaný, až působí lacině, ačkoliv doopravdy není. Možná zkrátka není Nebe nad Berlínem film, který lze zhlédnout a ocenit na "první dobrou". Inu, v takovém případě ale neměl trvat 127 minut.

Je věčná škoda, že Broken Circle Breakdown není videoklip - jako takový by vzhledem ke kvalitě hudebních výstupů shrábnul 5* bez mrknutí oka. Naneštěstí je to film, konkrétně belgicko nizozemská mutace snímků Je to i můj život, Blue Valentine a Síla country. Že si z každého zmíněného snaží vzít to nejlepší je zcela pochopitelné, že v každém z převzatých aspektů funguje místy až trestuhodně průměrně už ne. Kde je chyba? Těžko říct, kvality má tento film nesporné, má to styl, má to hudbu, má to skvělé herce... Oscarová nominace budiž v tomto směru pochopena. Na druhou stranu je délka 111 minut v tomto případě zbytečná - kdekdo mě asi teď začne kamenovat, ale velké množství záběrů bylo podle mě absolutně prázdných či samoúčelných. A proč? Opravdu takováto silná témata potřebují podobné pseudoumělecké berličky? Pochybuji.

Do tohoto filmu jsem vkládal velké naděje, ale ve výsledku byl pro mě jedním velkým rozčarováním. Na tak dlouhou stopáž působil až nezvykle mdle a zkratkovitě. Ano, bylo tu pár velice silných a emotivních scén, ale jako celek zkrátka nepůsobil konzistentně. Popravdě řečeno bych raději sledoval 130 minut ubrečené, patetické šarády o hodných černoších a zlých otrokářích, než takovýto pseudo-akademický patvar. Steve McQueen se umí s malým, niterným tématem epochálně rozmáchnout, s "velkým" (rozuměj mainstreamovým) mu to ale nevyšlo. Navíc jeho dlouhé (a vizuálně krásné!) záběry se zde překvapivě míjí účinkem - co vás obvykle do děje vtahuje, zde působí naprosto prázdně. A to je velká škoda. Co však mnohá negativa efektivně přebíjí, jsou herci - jeden vedle druhého podávají perfektní výkony a už jenom proto se stálo na 12 let v řetězech dodívat... Kvůli nim a standardně vynikajícímu Zimmerovi :)